ECLI:CZ:NS:2012:23.CDO.3412.2010.1
sp. zn. 23 Cdo 3412/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobce J. Ž. , zastoupeného Mgr. Ludvíkem Mühlbergerem, advokátem se sídlem Dukelských hrdinů 19, 170 00 Praha 7, proti žalované Rumika restaurant s. r. o., se sídlem Václavské náměstí 793/36, 110 00 Praha 1, IČ 27406300, zastoupené JUDr. Adamem Batunou, advokátem se sídlem Panská 6, 110 00 Praha 1, o ochranu práv z ochranné známky, o ochranu obchodní firmy a ochranu proti nekalosoutěžnímu jednání, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 Cm 123/2006, k dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. dubna 2010, č. j. 3 Cmo 329/2009-92, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou domáhal ochrany práv k ochranným známkám, ochrany obchodní firmy a ochrany před jednáním nekalé soutěže žalobou, v níž požadoval, aby žalované byla uložena povinnost
- zdržet se užívání označení Rustika v souvislosti s provozováním restaurací a užívání tohoto označení v korespondenci a v reklamě v souvislosti s provozováním restaurací,
- zdržet se užívání označení Rustika v souvislosti s provozováním barů, kaváren, vináren, bufetů a kiosků s občerstvením a dále též užívání tohoto označení v korespondenci a v reklamě v souvislosti s provozováním výše uvedených služeb,
- zdržet se užívání doménového jména www.rustika-restaurant.cz ,
- zdržet se nakládání s doménou www.rustika-restaurant.cz jakýmkoliv způsobem s výjimkou jeho převodu na žalobce,
- zdržet se užívání slova „Rustika“ ve své obchodní firmě a odstranit závadný stav zápisem obchodní firmy bez použití slova Rustika do obchodního rejstříku
Podle žalobního tvrzení žalovaná, tím, že provozuje tři restaurace, na jejichž vývěsním štítu je užito označení RUSTIKA (tj. restauraci RUSTIKA XIII. v Praze 13, fungující od 21.12.2005, restauraci RUSTIKA I. v Praze I a restauraci RUSTIKA v Praze 7), dále tím, že si zaregistrovala od 1. 2. 2006 doménové jméno www.rustika-restaurant.cz , zasáhla do práv žalobce k ochranným známkám, do jeho práv k obchodní firmě a jednala nekalosoutěžně. Zdržovací nároky uvedené v žalobě žalobce tvrdil proti žalované jako nároky z práv vlastníka ochranné známky podle §4 odst. 1 zákona č. 221/2006 Sb. a z jednání nekalé soutěže žalované podle §53 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.).
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. června 2009, č. j. 2 Cm 123/2006 – 52, uložil žalované povinnost zdržet se užívání označení Rustika v souvislosti s provozováním restaurací a užívání tohoto označení v korespondenci a v reklamě v souvislosti s provozováním restaurací do 30 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu na stanovení povinnosti žalované zdržet se užívání označení Rustika v souvislosti s provozováním barů, kaváren, vináren, bufetů a kiosků s občerstvením a dále též užívání tohoto označení v korespondenci a v reklamě v souvislosti s provozováním výše uvedených služeb (výrok II.), zamítl žalobu na stanovení povinnosti žalované zdržet se užívání doménového jména www.rustika-restaurant.cz (výrok III.), zamítl žalobu na stanovení povinnosti žalované zdržet se nakládání s doménou www.rustika-restaurant.cz jakýmkoliv způsobem s výjimkou jeho převodu na žalobce (výrok IV.), uložil žalované povinnost zdržet se užívání slova „Rustika“ ve své obchodní firmě a odstranit závadný stav zápisem obchodní firmy bez použití slova Rustika do obchodního rejstříku do 60 dnů od právní moci rozsudku (výrok V.) a dále rozhodl o nákladech řízení tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu (výrok VI.).
K odvolání žalované Vrchní soud v Praze (dále jen odvolací soud) rozsudkem ze dne 26. dubna 2010, č. j. 3 Cmo 329/2009-92, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., V. a VI. p o t v r d i l s tím, že lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností stanovil na 60 dnů od právní moci rozsudku (I. výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (II. výrok).
Odvolací soud dovodil, že soud prvního stupně měl pro své rozhodnutí učiněna skutková zjištění v potřebném rozsahu a z těchto zjištění učinil i odpovídající skutkové závěry a právní závěr o důvodnosti těch žalobcem uplatněných nároků, jimž rozhodnutím vyhověl, když dovodil, že jednání žalované je jednáním porušujícím práva žalobce z ochranné známky. Pokud však soud prvního stupně neposoudil jednání žalované rovněž jako jednání nekalé soutěže, učinil tak nesprávný závěr a odvolací soud se v této části právního hodnocení skutkového stavu se soudem prvního stupně neztotožnil.
Pro ověření stavu věci a pro úplnost zjištění odvolací soud opakoval důkazy, jež měl soud prvního stupně k dispozici a byly u něho uplatněny. Nesporným účastníci řízení učinili, že žalobce dále provozuje restauraci pod názvem „RUSTICA“ podle znění ochranné známky žalobce. Za nesporné v průběhu odvolacího řízení pak bylo učiněno i to, že žalovaná je dále provozovatelkou restaurací pod názvem „RUSTIKA“ na adrese Praha 1, Václavské nám. 36 a Praha 7, Jateční 4. Zjištění odvolacího soudu se ve svém souhrnu nijak neodchylují od skutkových zjištění soudu prvního stupně.
Předmětem odvolacího řízení byl žalobcem uplatněný a soudem prvního stupně přiznaný nárok na uložení povinnosti žalované zdržet se užívání označení „RUSTIKA“ v souvislosti s provozováním restaurací a užívání tohoto označení v korespondenci a v reklamě v souvislosti s provozováním restaurací a dále nárok na uložení povinnosti žalované zdržet se užívání slova „RUSTIKA“ ve své obchodní firmě a odstranit závadný stav zápisem obchodní firmy bez použití slova „RUSTIKA“ do obchodního rejstříku. Žalobní nároky žalobce tvrdí jako nároky z jednání nekalé soutěže podle §53 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.), dále jako nároky z porušení práv z ochranných známek podle §8 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách (dále jen ZOZ) a §4 zákona č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví (dále jen ZVPPV), a jako nároky z porušení práv k obchodní firmě podle §12 obch. zák.
Odvolací soud zdůraznil, že při posouzení kolize označení používaného žalovanou ve znění „RUSTIKA“ s označením formálně chráněným pro žalobce („RUSTICA“) a rovněž jím takto užívaným, ale i z hlediska ochrany před nekalou soutěží, je významnou otázka zaměnitelnosti obou označení, což je otázka právní a nikoli skutková, a hlediskem rozhodným k jejímu řešení je hledisko průměrného spotřebitele. Odvolací soud se při posouzení této otázky ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že označení používané žalovanou je zaměnitelné s ochrannou známkou žalobce, a doplnil, že je zde shoda jak z hlediska fonetického, tak i významového a jen nepatrně odlišující se podoba vizuální obě srovnávaná označení, užívaná pro obdobné služby v totožném oboru podnikání, není s to rozlišit.
Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, pokud jde o práva vlastníka ochranné známky (zde žalobce), neboť bylo prokázáno, že žalobce je vlastníkem s právem přednosti od r. 2001 slovní ochranné známky ve znění „RUSTICA“ pro výrobky a služby mj. třídy 42 (provozování restaurací, barů, kaváren, vináren), dále že žalovaná, která vznikla v r. 2005 s obchodní firmou „Rustica restaurant s. r. o.“ při provozu svých restaurací užívá označení „RUSTIKA“, čímž žalovaná zasahuje do žalobcova výlučného práva užívat ochrannou známku (podle §8 odst. 1 a 2 písm. a/ a b/ ZOZ). Odvolací soud uvedl, že pokud v řízení žalobce uplatnil proti žalované zdržovací nároky a nárok na odstranění závadného stavu, jsou tyto nároky v souladu s právem žalobce z předmětné ochranné známky. Kolidující označení užívané žalovanou je podle odvolacího soudu významově a foneticky naprosto shodné, v grafické podobě pak podobné slovní ochranné známce žalobce a z pohledu průměrného spotřebitele je rozdíl v písmenech „c“ a „k“ nevýznamný a může tak dojít k záměně žalobce a žalované, jejich provozoven a nabídky jejich služeb, a to k záměně přímé i nepřímé (tj. ve vyvolání domněnky o určitém personálním či kapitálovém propojení či jiném vztahu účastníků). Podle odvolacího soudu obdobné pak platí i ve vztahu ochranné známky žalobce a obchodní firmy žalované, kde slovo „restaurant“ ve firemním kmeni, jako slovo popisné a navíc vycházející z druhu služeb, pro něž je ochranná známka zapsána a i žalobcem užívána (pro pohostinské zařízení, restauraci), není způsobilé zajistit odlišení a nezaměnitelnost obchodní firmy žalované, vyloučit možnost asociací mezi tímto kolidujícím označením a zněním ochranné známky žalobce. Pokud závadný stav (označení užívané žalovanou v rozporu s výlučným právem žalobce podle §8 odst. 1 ZOZ) je založen v užití slova „Rustika“ ve znění kmene obchodní firmy žalované, pak podle odvolacího soudu možnost odstranění tohoto závadného stavu spočívá výhradně v uložení povinnosti žalované provést změnu obchodní firmy, spočívající ve vypuštění či nahrazení uvedeného slova „Rustika“ v kmeni obchodní firmy (srov. např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 29 Cdo 603/2000).
Odvolací soud dospěl ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že žalovaná neužívá označení „RUSTIKA“ v souladu s dobrými mravy, když žalované již v době jejího vzniku v r. 2005 byla známa existence ochranné známky žalobce (vzhledem k již dříve žalobcem započatému námitkovému řízení před Úřadem průmyslového vlastnictví – dále jen Úřad - o přihlášce kombinované ochranné známky „Rustika restaurant“ společnosti FASHION GROUP, s. r. o., jejímiž dvěma jednateli jsou osoby totožné s jednateli žalované, a vzhledem k žalobcem dne 18. 8. 2005 učiněnému návrhu licenční smlouvy této společnosti), a založení společnosti žalované a její zápis do obchodního rejstříku s obchodní firmou „Rustica restaurant s. r. o.“ ke dni 21. 12. 2005 tak nebyly učiněny v dobré víře.
Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně odmítl argument žalované o omezení práv žalobce podle §10 odst. 1 písm. a) ZOZ a neshledal důvodnou ani námitku žalované, že jí svědčí právo držitele nezapsaného označení, když všechny restaurace provozované žalovanou zahájily svůj provoz po datu zápisu ochranné známky žalobce. Soud prvního stupně k žalovanou předložené smlouvě o převodu nezapsaného označení „RUSTIKA“ mezi společností FASHION GROUP, s. r. o. a Mgr. V. D. (před soudem prvního stupně bylo zjištěno, že předmětem smlouvy, uzavřené dne 1. 3. 2005, je slovní označení „RUSTIKA“ užívané na území ČR pro služby provozování restauračních a stravovacích služeb; převodcem je toto označení užíváno od 26. 4. 2000 při provozu restauračních a stravovacích služeb v provozovnách Rustika – Komunardů 36, Praha 7, a od června 2003 v provozovně Rustika – Praha 13, Sluneční nám. 13) uvedl, že k převodu práv držitele nezapsaného označení dochází v souvislosti s převodem konkrétního produktu držitele, v daném případě pouze v souvislosti s převodem provozovny provozované na téže adrese pro tentýž okruh zákazníků, a uzavřel, že smlouva uzavřená mezi společností FASHION GROUP, s. r. o. a Mgr. V. D. je ve vztahu k žalobci bez právních účinků.
Odvolací soud k argumentaci žalované, že je oprávněným uživatelem nezapsaného označení ve znění „RUSTIKA“ podle licenční smlouvy uzavřené dne 21. 12. 2005 mezi Mgr. V. D. (jako poskytovatelem; postavení a právo Mgr. V. D. k uzavření licenční smlouvy žalovaná dokládala smlouvou o převodu nezapsaného označení „RUSTIKA“ pro služby provozování restauračních a stravovacích služeb, mezi společností FASHION GROUP, s. r. o. /jako převodcem/ a Mgr. V. D. /jako nabyvatelem/ ze dne 1. 3. 2005) a žalovanou (jako nabyvatelem), jíž bylo žalované poskytnuto právo k užívání označení „RUSTIKA“ pro služby provozování restauračních a stravovacích služeb, uvedl, že podle jeho názoru ochranu dle §10 odst. 2 ZOZ nelze žalované přiznat, neboť právo k nezapsanému označení (shodně obvykle jako označení, chráněné jako ochranná známka) se vždy vztahuje ke konkrétnímu výrobku nebo službě (výrobkům či službám), poskytovaným držitelem takového označení a např. v souvislosti s prodejem podniku či jeho části je možný i přechod tohoto práva v daném rozsahu na právního nástupce, rovněž (pouze za podmínky s tím spojeného převodu výroby výrobků či poskytování služeb, s nimiž je označení spojeno) by i převod nezapsaného označení analogicky k §15 ZOZ byl možný (srov. např. rozsudek NS ČR sp. zn. 32 Odo 697/2002 z 22.10.2003). Odvolací soud dále dovodil, že zcela zásadně je však vyloučeno poskytování „licence“ k užívání nezapsaného označení třetím osobám, neboť i samo právo držitele nezapsaného označení je výjimkou k právu vlastníka ochranné zámky a další rozšiřování takové výjimky bez opory v zákoně nelze připustit, nehledě k tomu, že by to bylo zcela v rozporu se zásadami, z nichž vychází právní úprava ochranných známek.
Odvolací soud dospěl také k závěru o nekalé soutěži žalované, neboť jednání žalované naplňuje všechny znaky nekalé soutěže podle generální klauzule (§44 odst. 1 obch. zák.), je-li porušováno průmyslové právo žalobce – což samo o sobě je třeba považovat za jednání rozporné s dobrými mravy soutěže, je-li jednání žalované způsobilé přivodit žalobci jako vlastníku a uživateli ochranné známky i újmu v rozmělnění příznačnosti označení a není-li pochyb o tom, že účastníci se pohybují na tomtéž trhu nabídky pohostinských služeb, oba provozují restaurační zařízení, přičemž není podstatné, že v jednom případě nabízí „italskou kuchyni“, ve druhém pak „českou kuchyni“. Žaloba tak byla podána důvodně tedy i pro jednání nekalé soutěže žalované, ale vzhledem k tomu, že žalobě v posuzovaném rozsahu soud prvního stupně vyhověl již ze shora uvedeného právního důvodu (z práv k ochranné známce žalobce), nejde o pochybení soudu prvního stupně, jež by se promítlo do výsledku řízení. Odvolací soud považoval za nadbytečné zabývat se závěry soudu prvního stupně o posouzení nároků z důvodu práva žalobce k obchodní firmě.
Odvolací soud z výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že žalobce v řízení své nároky z práv vlastníka ochranné známky podle §4 odst. 1 ZVPPV a z jednání nekalé soutěže žalované podle §53 obch. zák. prokázal.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná v zákonné lhůtě dovoláním, a to v rozsahu, jímž se potvrzuje výrok I. rozsudku soudu prvního stupně. Z obsahu dovolání vyplývá, že je žalovaná považuje za přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť se podle ní jedná o rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Důvodnost svého dovolání opírá žalovaná o ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatelka považuje níže uvedené závěry odvolacího soudu za nesprávné pro rozpor s hmotným právem:
- Odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaná není oprávněnou uživatelkou nezapsaného označení „Rustika“, ačkoliv oprávněnost k užívání tohoto označení žalovaná doložila existencí licenční smlouvy ze dne 21.12.2005 mezi žalovanou na straně jedné jako nabyvatelem a Mgr. V. D. na straně druhé jako poskytovatelem licence na využívání nezapsaného slovního označení „Rustika“ pro služby provozování restauračních a stravovacích služeb.
- Odvolací soud shledal, že poskytovatel licence k nezapsanému označení není oprávněným držitelem nezapsaného označení, ačkoliv žalovaná doložila v řízení ve věci smlouvu o převodu nezapsaného označení uzavřenou dne 1.3.2005 mezi oprávněným držitelem tohoto označení společností FASHION GROUP, s. r. o., se sídlem Komunardů 36/1276, 170 00 Praha 7, IČ 25727851, a Mgr. V. D.
Dovolatelka se domnívá, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, neboť řeší právní otázky, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Jsou to tyto otázky:
1) Lze převést nezapsané označení vztahující se k poskytování služeb analogicky podle §15 odst. 1 zákona o ochranných známkách bez současného převodu výroby výrobků či poskytování služeb s tímto označením spojených?
2) Je majitel práv k nezapsanému označení, které vzniklo před podáním přihlášky k dané ochranné známce, oprávněn umožnit užívání tohoto označení třetí osobě?
Je vlastník ochranné známky, v případě, že odpověď na výše uvedenou otázku bude kladná, povinen strpět užívání shodného či podobného označení v obchodním styku osobou, jíž bylo toto užívání umožněno majitelem práva k tomuto označení, které vzniklo před podáním přihlášky k dané ochranné známce?
Dovolatelka k položeným otázkám uvádí vlastní komentář i odpověď, a to takto: Ad 1) Odpověď na tuto otázku je kladná; vzhledem k tomu, že platné právo danou otázku explicitně neupravuje, je nutno v soukromoprávní sféře vycházet ze zásady vyjádřené v čl. 2 odst. 4 Ústavy, resp. v čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod – dále jen LZPS (k této zásadě viz nález Ústavního soudu II ÚS 87/04). Tomuto závěru neodporuje ani použití analogie dle §15 odst. 1 ZOZ. Dovolatelka má za to, že převod nezapsaného označení je bez současného převodu výroby výrobků či poskytování služeb s tímto označením spojených zásadně přípustný.
Ad 2) Odpověď na tuto otázku je v obou případech kladná, neboť výkladem §10 odst. 2 ZOZ nelze dospět k závěru, že majitel nezapsaného označení není oprávněn nakládat s právy k nezapsanému označení způsobem, jímž bude umožněno užívání tohoto označení třetí osobou. Opačný výklad uvedeného ustanovení ZOZ, k němuž dospěl odvolací soud, je podle názoru dovolatelky zjevně restriktivní a v rozporu s čl. 4 odst. 4 LZPS a v rozporu s dikcí §10 odst. 2 ZOZ. Dovolatelka se domnívá, že závěr, dle něhož je vyloučeno poskytování licence k užívání nezapsaného označení třetím osobám, je nesprávný, neboť nepřiměřeně omezuje oprávnění uživatele nezapsaného označení.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti dovolatelka navrhuje Nejvyššímu soudu České republiky, aby napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení, event. aby zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně a vrátil věc zpět soudu prvního stupně.
Žalobce se k dovolání žalované nevyjádřil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (dále jen dovolací soud) posuzoval dovolání, které podala žalovaná, a zjistil, že bylo podáno oprávněnou osobou proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. Poté zkoumal, zda je tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Podle ustanovení §236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle ustanovení §236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (jak tomu bylo i v posuzovaném případě), přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo má-li být dovolacím soudem otázka posouzena jinak (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tak zásadně důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o. s. ř.).
Jelikož ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud - s výjimkou určitých vad řízení - vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil.
Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Přípustnost dovolání pak není založena pouhým tvrzením dovolatele, že rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam po právní stránce má, nýbrž až kladným závěrem dovolacího soudu, že tomu tak vskutku je.
Dovolací soud se nejprve zabýval správností právního posouzení věci odvolacím soudem i soudem prvního stupně, které dovolatelka zpochybňuje. Své dovolací námitky založila dovolatelka (žalovaná) na přesvědčení, že její úspěch ve věci závisí na správném hodnocení odvolacím soudem, tj. na přiznání práva na ochranu žalované, která je oprávněným uživatelem nezapsaného označení „Rustika“, jež bylo na ni převedeno licenční smlouvou poskytovatelem Mgr. V. D.
V projednávané věci dovolatelka (žalovaná) vytýkala odvolacímu soudu, že nesprávně právně posoudil věc, když tvrdil, že v daném případě dochází k porušování žalobcových práv z ochranných známek i k nekalosoutěžnímu jednání žalované, a proto lze žalobci přiznat uplatňovaný zdržovací nárok, tj. konkrétně že lze žalované uložit povinnost zdržet se užívání označení „Rustika“ v souvislosti s provozováním restaurací a užívání tohoto označení v korespondenci a v reklamě v souvislosti s provozováním restaurací.
Dovolací soud, jsa vázán uplatněnými dovolacími důvody, dovodil, že soud prvního stupně ani odvolací soud dospěly ke správnému závěru, že v daném případě jsou dány důvody k poskytnutí ochrany práv žalobce proti tvrzenému nekalosoutěžnímu jednání žalované a proti tvrzenému zásahu do jeho práv z ochranných známek, a lze proto přiznat žalobci uplatněný nárok, tj. konkrétně lze žalované uložit povinnost zdržet se užívání označení „Rustika“ v souvislosti s provozováním restaurací a užívání tohoto označení v korespondenci a v reklamě v souvislosti s provozováním restaurací.
Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalobce provozuje od 15. 5. 2001 restauraci pod názvem „RUSTICA“ na adrese Opletalova ul. č. 36, Praha 1, je vlastníkem slovní národní ochranné známky „Rustica“ s právem přednosti od 5. 4. 2001 (č. zápisu 242260, známka zapsaná dne 22. 3. 2002 pro výrobky a služby ve třídě 16, 39, 41 a 42; tř. 42 zahrnuje mj. hotelové služby a ubytovací služby vč. stravování, provozování restaurací, barů, kaváren, vináren). Již v řízení před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že žalovaná, která byla do obchodního rejstříku zapsána dne 21.12.2005 s obchodní firmou „Rustica restaurant s. r. o.“, provozuje restaurace, které označuje „RUSTIKA“, „RUSTIKA I“ nebo „RUSTIKA jídelna v jiném stylu“.
Soudy dospěly ke správnému závěru, že žaloba je důvodná z titulu porušení práv žalobce k ochranné známce, pokud označení „Rustica“, které je chráněné ochrannou známkou žalobce, je označením podobným označení „Rustika“, jak je užívá žalovaná, a to vzhledem k tomu, že užití různých písmen („C“ a „K“) nelze přikládat větší význam, protože běžný spotřebitel bude obě tato písmena vyslovovat stejně (jako „k“); pokud žalovaná užívá toto označení ve spojení s římskými číslicemi nebo ve spojení s výrazem „restaurace“ nebo „jídelna v jiném stylu“, nemají tyto slovní prvky rozlišovací způsobilost vzhledem k tomu, že jde o výrazy, které nejsou distinktivní. Pokud odvolací soud výše uvedené rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a dovodil,že žalovaná neužívá označení „RUSTIKA“ v souladu s dobrými mravy a že žalovaná není ani oprávněným uživatelem nezapsaného označení ve znění „RUSTIKA“ (na základě předložené licenční smlouvy, uzavřené dne 21.12.2005 mezi Mgr. V. D. a žalovanou společností, kterou jí podle tvrzení žalované mělo být poskytnuto právo k užívání označení „RUSTIKA“ pro služby provozování restauračních a stravovacích služeb), posoudil věc v souladu s hmotným právem. Dovolací soud se rovněž ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že ukončením užívání označení „RUSTIKA“ v březnu 2005 právo podle §10 odst. 2 ZOZ, které příslušelo společnosti FASHION GROUP s. r. o. a které předpokládá nepřetržité užívání označení pro výrobky či služby, s nimiž je ve prospěch svého držitele spojeno, zaniklo, z čehož vyplývá, že žalovaná není oprávněným držitelem ani uživatelem kolidujícího nezapsaného označení „Rustika“ a omezení práva žalobce podle §10 odst. 2 ZOZ jí tedy nenáleží.
K námitkám, resp. otázkám, které uvádí dovolatelka ve svém dovolání, se vyjádřil již odvolací soud k odvolání žalované ve svém rozsudku (viz str. 5 – 8, zejména k otázce možnosti přechodu či převodu práva k nezapsanému označení a k poskytování „licence“ držitelem tohoto práva), proto se dovolací soud jimi nebude blíže zabývat, jsou-li v konkrétním případě irelevantní. Ke správnému závěru obou soudů o zásahu žalované do práv žalobce z ochranné známky je třeba uvést, že pokud v době podání žalobcovy přihlášky k zápisu označení „RUSTICA“ jako ochranné známky do rejstříku u Úřadu (5. 4. 2001) společnost FASHION GROUP s. r. o., tehdejší držitelka a uživatelka nezapsaného označení „Rustika“, neměla žádné výhrady, ani nepodala zdůvodněné námitky proti zápisu zveřejněného označení „RUSTICA“ do rejstříku ve lhůtě tří měsíců od zveřejnění (podle §9 odst. 1 písm. c/ zák. č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách; nyní je tato možnost upravena v §7 odst. 1 písm. g/ ZOZ), byla ochranná známka žalobce „RUSTICA“ zapsána v souladu s hmotným právem. Podle §11 odst. 1 zák. č. 137/1995 Sb. v případě řádně uplatněných námitek, k nimž se přihlašovatel vyjádřil, Úřad posoudí, zda zápisem přihlášeného označení do rejstříku nedojde k zásahu do zákonem chráněných práv třetích osob; v daném případě by tedy Úřad (k podaným námitkám v r. 2001) mohl posoudit, zda by zápisem přihlášeného označení „RUSTICA“ event. nedošlo k zásahu do práva společnosti FASHION GROUP s. r. o., která tehdy užívala nezapsané označení „Rustika“.
V posuzovaném případě by žalobce, majitel ochranné známky „RUSTICA“ s právem přednosti od 5. 4. 2001, byl povinen v obchodním styku strpět užívání shodného nebo zaměnitelného označení „Rustika“ jeho držitelem (tj. společností FASHION GROUP s. r. o., která užívala nezapsané označení „Rustika“ od r. 2000 do března r. 2005), jenom tehdy, jestliže by toto označení získalo v České republice v uplynulých dvou letech před podáním přihlášky rozlišovací způsobilost pro stejné nebo podobné výrobky nebo služby svého držitele (podle tehdy platného §16 odst. 3 zák. č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách, by podmínka dvou let nebyla v tomto případě splněna). Nyní podle §10 odst. 2 ZOZ (účinného od 1. dubna 2004) vlastník ochranné známky je v obchodním styku povinen strpět užívání shodného či podobného označení, jestliže práva k tomuto označení vznikla před podáním přihlášky a užívání tohoto označení je v souladu s právem České republiky. V tomto případě práva k nezapsanému označení „Rustika“ vznikla společnosti FASHION GROUP s. r. o. v r. 2000 a toto označení užívala v souladu s právem ČR pouze do března r. 2005, kdy jí práva k nezapsanému označení „Rustika“ zanikla. Dovolací soud souhlasí se závěrem odvolacího soudu, že žalovaná není oprávněným držitelem ani uživatelem kolidujícího nezapsaného označení „Rustika“, neboť ukončením užívání označení „Rustika“ v březnu 2005 právo společnosti FASHION GROUP s. r. o., jež odpovídalo §10 odst. 2 ZOZ, zaniklo.
Vzhledem k tomu, že žalobce má právo priority k ochranné známce od dubna 2001 a žalovaná užívá (neoprávněně – viz výše) označení „Rustika“ od prosince 2005 (k zániku práva držitele užívat nezapsané označení viz výše), tedy až několik let po zápisu ochranné známky žalobce, nenáleží žalované omezení práva žalobce podle §10 odst. 2 ZOZ. V tomto případě se uplatní obecné pravidlo, že ochranná známka je nejsilnějším nástrojem ochrany a prosazení označení v obchodním styku. Zápis ochranné známky zakládá povinnost zdržet se užívání zaměnitelného označení pro stejné nebo podobné výrobky a služby všem ostatním subjektům a vlastníkovi známky právo od ostatních osob požadovat dodržování této povinnosti.
Odvolací soud dospěl ke správnému závěru, že žaloba je důvodná také z titulu nekalé soutěže, pokud jednání žalované splňuje všechny podmínky generální klauzule nekalé soutěže (§44 odst. 1 obch. zák.). Není pochyb o naplnění první podmínky – jednání v hospodářské soutěži, pokud bylo v řízení prokázáno, že žalobce i žalovaná působí na tomtéž trhu nabídky pohostinských služeb, oba provozují restaurační zařízení. Druhá podmínka – rozpor s dobrými mravy soutěže – je naplněna jednak tím, že žalovaná je zapsána až od 21.12.2005 do obchodního rejstříku pod obchodní firmou „Rustika restaurant s. r. o.“ (přičemž v té době musela vědět, že žalobce má od r. 2002 zaregistrovánu ochrannou známku „RUSTICA“), a dále tím, že podle ZOZ užívala označení „Rustika“ pro výrobky a služby při provozování restauračních a stravovacích služeb neoprávněně a v rozporu s dobrými mravy, čímž zasáhla do práv vlastníka k ochranné známce (zde žalobce) a současně tímto jednáním naplnila i třetí podmínku generální klauzule - mohla tak přivodit újmu žalobci, spočívající v rozmělnění příznačnosti jeho označení „RUSTICA“. Pokud jednání žalované naplňuje kumulativně všechny podmínky generální klauzule, odvolací soud správně dovodil, že žaloba byla podána důvodně i pro jednání nekalé soutěže žalované. Splněním podmínek konkrétních skutkových podstat nekalé soutěže, např. podle §47 vyvolání nebezpečí záměny, není třeba se zabývat, pokud oba soudy shodně vyhověly žalobě v posuzovaném rozsahu (zdržovací nárok).
Soudy rozhodly v souladu se zákonem o ochranných známkách a podle §53 obch. zák. vyhověly nároku žalobce na zdržení se závadného jednání, jež je jednáním nekalosoutěžním.
Zásadní právní význam dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu dovolací soud neshledává.
Lze tak uzavřít, že dovolání první žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR je proto, aniž nařizoval jednání (ustanovení §243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) pro nepřípustnost usnesením o d m í t l (ustanovení §243b odst. 5, věta první, a §218 písm. c) o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobci žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalované právo, nevznikly
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 19. dubna 2012
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu