ECLI:CZ:NS:2013:23.CDO.3705.2011.1
sp. zn. 23 Cdo 3705/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. a JUDr. Hany Lojkáskové v právní věci žalobce a) V. P. a žalobkyně b) M. P. , oba zastoupeni JUDr. Marií Neulsovou, advokátkou, se sídlem v Přerově, Boženy Němcové 2, proti žalované P. B. , zast. JUDr. Janem Brožem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Sokolská 60, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočce v Pardubicích pod sp. zn. 36 Cm 18/2009, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 5. 2011, č. j. 5 Cmo 63/2011-96, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 5. 2011, č. j. 5 Cmo 63/2011-96, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, jako soud prvního stupně zrušil rozhodčí nález ze dne 24. 10. 2008, sp. zn. R 033/2008-151, vydaný rozhodcem JUDr. Jiřím Holasem a dále rozhodl o nákladech řízení.
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 17. 5. 2011, č. j. 5 Cmo 63/2011-96 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu o zrušení rozhodčího nálezu ze dne 24. 10. 2008, sp. zn. R 033/2008-151, zamítl.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že vyšel ze zjištění, která učinil soud prvního stupně. Dále pak uvedl, že žalobci v žalobě jako důvody pro zrušení rozhodčího nálezu uplatnili důvody uvedené v ust. §31 písm. b), e) a f) ZRŘ. V žalobě nebylo však uvedeno ničeho o tom, že rozhodčí smlouva je neplatná a z jakého důvodu a ze žaloby nebylo možné zjistit, o který důvod uvedený v ust. §31 písm. b) ZRŘ se má jednat. Ani v podání ze dne 15. 9. 2009 žalobci v tomto směru nic neuvádějí. Teprve při jednání před soudem prvního stupně dne 8. 10. 2010 v rámci závěrečných přednesů uvedli s odkazem na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze v jiné věci (sp. zn. 12 Cmo 496/2008), že rozhodčí doložka je zcela neplatná.
Odvolací soud dále zejména rozhodl, že uplatňovaný nárok musí být v soudním řízení vymezen nejen kvantitativně, nýbrž také věcně, je nutno popsat skutek alespoň rámcově a dovodil, že nelze řádně uplatnit nárok na zrušení rozhodčího nálezu tím, že v žalobě nebudou obsaženy žádné skutečnosti, o které se žalobce opírá.
Žalobci v žalobě popsali několik skutků, žádné z těchto skutečností se podle odvolacího soudu nevztahuje k žádnému z důvodů uvedených v §31 písm. b) ZRŘ. Z protokolu o jednání před soudem prvního stupně ze dne 8. 10. 2010 nevyplývá „žádný skutkový popis, třeba jen hrubě načrtnutý, který by poukazoval na neplatnost rozhodčí smlouvy (doložky), když konstatování, že předmětná věc je podobná jiné věci řešené Vrchním soudem v Praze, vylíčením skutkových vztahů účastníků tohoto řízení zcela jistě není“.
Odvolací soud uvedl, že totéž platí i pro důvod pro zrušení rozhodčího nálezu upravený v §31 písm. e) ZRŘ a dospěl k závěru, že „pouhou zmínku v žalobě o tom, že sporný rozhodčí nález je napadán také s odkazem na ust. §31 písm. b), e) a f) ZRŘ nelze považovat, bez sebemenšího nástinu skutkového podkladu pro tento důvod za návrh na zrušení rozhodčího nálezu z tohoto důvodu“. Taktéž odvolací soud konstatoval, že možnost navrhnout zrušení rozhodčího nálezu je časově limitována (§32 ZRŘ), návrh na zrušení nálezu nelze libovolně doplňovat o nové skutky, měnit je atd. Zrušit nález je proto možné jen na základě těch skutků, které byly uplatněny včas jako důvody pro jeho zrušení.
Vzhledem k uvedenému názoru odvolací soud již nepokládal za nutné zkoumat, zda důvod spočívající v neplatnosti rozhodčí smlouvy byl uplatněn v rozhodčím řízení v souladu s ust. §33 odst. 1 ZRŘ.
Odvolací soud dále uvedl, že lze souhlasit s rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne 26. 10. 2006 C-168/05, že námitku neplatnosti rozhodčí doložky lze vznést až v soudním řízení, aniž by byla uplatněna v rozhodčím řízení, což se však týká jen případů aplikace Směrnice 93/13/EHS o zneužívajících doložkách ve spotřebitelských smlouvách. V této věci však nevyplynulo, že vztah účastníků lze podřadit pod vztah spotřebitelský.
Dovoláním ze dne 12. 8. 2011 napadli žalobci shora uvedený rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu s tím, že přípustnost dovolání vyplývá z ust. §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a uplatněným dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 1 písm. b) o. s. ř.).
V odůvodnění dovolání žalobci zejména uvedli, jakými úvahami se řídil odvolací soud ve svém rozhodnutí při změně rozhodnutí soudu prvního stupně. S těmito závěry týkajícími se nesplnění povinnosti vymezit rozhodné skutečnosti pro uplatnění důvodu pro zrušení rozhodčího nálezu dle ust. §31 písm. b) a e) ZRŘ se dovolatelé neztotožňují a jsou toho názoru, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobci namítají, že od počátku sporu namítali absolutní neplatnost mj. rozhodčí doložky pro obcházení zákona (§39 obč. zák.) a tato námitka byla vznesena včas (§33 ZRŘ) a podle dovolatelů není rozhodné pro aplikaci §31 písm. b) ZRŘ, že tuto námitku neodůvodnili totožnými skutkovými tvrzeními, jak to učinili později, po publikaci rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 12 Cmo 496/2008 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek.
Dovolatelé se dále neztotožňují s hodnocením odvolacího soudu, že nevylíčili skutečnosti týkající se naplnění důvodu pro zrušení rozhodčího nálezu upraveného v ust. §31 písm. e) ZRŘ a jsou toho názoru, že jim nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodcem projednat. Po podaných kauzálních námitkách nebylo nařízeno ústní jednání, rozhodce neprovedl navržené důkazy a rozhodnutí o jejich neprovedení nikterak nezdůvodnil.
Dovolatelé jsou toho názoru, že v rámci svého návrhu uplatnili zákonné důvody pro zrušení rozhodčího nálezu dne 19. 9. a 22. 9. 2008. Proto navrhují, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí a dále zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z předkládací zprávy a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by se žalovaný k podanému dovolání vyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) nejprve konstatoval, že dovolání bude projednáno a rozhodnuto o něm s ohledem na čl. II. bod 7 zák. č. 404/2012 Sb. ve znění zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, účinném do 31. 12. 2012.
Nejvyšší soud poté konstatoval, že dovolání splňuje podmínky a obsahuje náležitosti stanovené zákonem (§240 odst. 1, §241 odst. 1 a 4, §241a odst. 1 o. s. ř.) a že dovolání je přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
V posuzovaném případě, stručně vyjádřeno, rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na závěru, že ze žaloby nelze zjistit, o který důvod neplatnosti rozhodčí doložky uvedený v ust. §31 písm. b) ZRŘ se mělo jednat a teprve při jednání před soudem prvního stupně žalobci odkázali na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze z 28. 5. 2009, sp. zn. 12 Cmo 496/2008 s tím, že rozhodčí doložka je v daném případě shodná s věcí řešenou v uvedeném rozhodnutí a byla shledána neplatnou. Podle odvolacího soudu nelze ani přehlédnout, že možnost navrhnout zrušení rozhodčího nálezu je časově limitována (§32 ZRŘ).
Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 9. května 2012, sp. zn. 23 Cdo 3728/2011, uveřejněném pod číslem 100/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dostupné na www.nsoud.cz , dospěl k závěru, že při řešení otázky výkladu ustanovení §32 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení a ustanovení §31 zákona o rozhodčím řízení pro možnosti uplatnění dalších důvodů zrušení rozhodčího nálezu v řízení zahájeném ve lhůtě tří měsíců od doručení rozhodčího nálezu té straně, která se zrušení rozhodčího nálezu domáhá, je třeba vycházet z obdobného užití občanského soudního řádu. Ustanovení §32 zákona o rozhodčím řízení (ve znění před novelou provedenou zákonem č. 19/2012 Sb.) je významné jen z hlediska posouzení včasnosti podání samotného návrhu na zrušení rozhodčího nálezu. Nemůže představovat omezení procesních práv žalobce doplňovat rozhodující skutečnosti obsahující další důvody zrušení rozhodčího nálezu podle ustanovení §31 citovaného zákona v průběhu řízení. Omezení práva je doplňovat mohou představovat jen zákonné procesní limity podle občanského soudního řádu (například koncentrace řízení). V řízení o zrušení rozhodčího nálezu zahájeném před uplynutím lhůty podle ustanovení §32 zákona o rozhodčím řízení tedy lze i po uplynutí této lhůty uplatnit (další) důvody zrušení rozhodčího nálezu podle §31 zákona o rozhodčím řízení.
Dovolací soud nemá důvod odchýlit se od uvedených závěrů ani v posuzovaném případě. Není tedy rozhodné, zda žalobci již v žalobě vymezili skutkově důvod pro zrušení rozhodčího nálezu upravený v §31 písm. b) ZRŘ, ale mohli tak učinit v průběhu soudního řízení, neboť v dané věci byl samotný návrh na zahájení řízení podán ve lhůtě upravené v §32 ZRŘ.
Pokud žalobci v řízení před soudem prvního stupně odkázali na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 12 Cmo 496/2008, které bylo přijato a publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek ke sjednocení rozhodovací praxe soudů, je nutné vycházet z toho, jde-li o obdobný případ, že tímto způsobem dostatečně vymezili důvod pro zrušení rozhodčího nálezu dle ust. §31 písm. b) o. s. ř.
Vzhledem k uvedenému pak není rozhodující ani skutečnost, že důvod pro zrušení rozhodčího nálezu nebyl uplatněn již v rozhodčím řízení (§33 odst. 1 ZRŘ).
Dovolací soud byl proto nucen konstatovat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a dovolání je důvodné.
S ohledem na uvedený závěr je nadbytečné, aby se dovolací soud zabýval dalšími uplatněnými důvody pro zrušení rozhodčího nálezu, zejména dle ust. §31 písm. e) ZRŘ.
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 2 a 3 o. s. ř. rozhodl tak, že rozhodnutí odvolacího sodu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
O nákladech řízení včetně nákladů řízení dovolacího bude podle ust. §243d odst. 1 o. s. ř. rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 27. listopadu 2013
JUDr. Ing. Jan Hušek
předseda senátu