ECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.4085.2008.1
sp. zn. 23 Cdo 4085/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Zdeňka Dese v právní věci žalobce NC Line, s. r. o., se sídlem v Suchdole nad Odrou 233, IČ 48392367, zast. Mgr. Karlou Návedlovou, advokátkou, se sídlem AK v Bílovci, Wolkerova 1140/1, proti žalovanému Strojírenská společnost, spol. s r. o., se sídlem v Prostějově, Za Kosteleckou ulicí 3903, IČ 49445201, zast. JUDr. Zdeňkou Rekovou, advokátkou, se sídlem AK v Prostějově, Hlaváčkovo nám. 1, o zaplacení 124.181,40 Kč s přísl., vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 41 Cm 18/2001, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 3. 2008, č. j. 7 Cmo 34/2007-145, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 3. 2008, č. j. 7 Cmo 34/2007-145, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 7. 9. 2006, č. j. 41 Cm 18/2001-122 zamítl žalobu o zaplacení částky 124.181,40 Kč s přísl. a dále rozhodl o nákladech řízení.
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 11. 3. 2008, č. j. 7 Cmo 34/2007-145 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 124.181,40 Kč se 16% úrokem z prodlení počínaje od 27. 5. 1998 do zaplacení, vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku a dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že žalobce se žalobou domáhal zaplacení 124.181,40 Kč s tím, že na základě objednávek ze dne 19. 3. 1998 a 28. 4. 1998 uzavřel smlouvu a na jejím základě mu dodal zboží dle dodacího listu č. 301520, které poté vyúčtoval fakturou č. 481313, splatnou 26. 5. 1998.
Odvolací soud dále v odůvodnění rozsudku uvedl, že zopakoval dokazování listinami (zejména objednávkami a dodacím listem. V objednávkách bylo v rubrice „dopravní dispozice“ uvedeno „vlastní“ a dodací listy jsou v rubrice „dopravce“ opatřeny nečitelným podpisem. Na základě toho odvolací soud dovodil, že si účastníci mezi sebou při realizaci dodávek zavedli určitou praxi, podle níž si žalovaný zajišťoval převzetí zboží a jeho přepravu sám. Pokud je v rubrice „dopravce“ dle tvrzení žalovaného podpis jemu neznámé osoby, lze se podle odvolacího soudu „důvodně domnívat, že se jedná o podpis osoby, které k odvozu zboží byla žalovaným pověřena a že zboží „řádně dodáno být muselo, byť u tohoto úkonu fyzicky přítomni nebyli“, potvrdili zaměstnanci žalobce Ing. Jan Kratina a Erich Beier. Podle odvolacího soudu nelze též pominout, že se nejednalo o dodávku ojedinělou, jednalo se o spolupráci existující mezi účastníky delší dobu. Jestliže si účastníci „pro objednání a dodávání zboží zavedli určitá pravidla (§275 odst. 4 obch. zák.), které jimi byla po delší časový úsek bez problémů respektována“, nemůže žalovaný založit svoji obranu na tom, že dodávka nebyla splněna, neboť není zřejmé, kdo ji jeho jménem převzal“.
Odvolací soud dále v odůvodnění rozsudku uvedl, že s ohledem na systém neúplné apelace nemusí být proveden důkaz výslechem svědkyně Dity Koubové. (§205a o. s. ř.).
S ohledem na uvedené proto odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí změnil tak, jak bylo uvedeno shora.
Dovoláním ze dne 8. 7. 2008 napadl žalovaný rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu.
V odůvodnění dovolání žalovaný ve stručnosti rekapituloval rozhodnutí soudů obou stupňů. Dovolatel zejména nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že mezi účastníky existovala ustálená praxe spočívající v tom, že si žalovaný „sám zajišťoval odběr a odvoz zboží“, a pokud v rubrice „dopravce“ je uveden „nečitelný“ podpis bez další specifikace“, a právě s ohledem na to se lze „domnívat, že se jedná o podpis osoby zmocněné k převzetí věcí žalovaným“. K tomu dovolatel uvádí, že dodávku dne 6. 5. 1998 nepřevzal. V dodacím listu z téhož dne je v kolonce „dopravce“ obsažen nečitelný podpis nezjištěné osoby. V souvislosti s dalšími dodacími listy s dřívějším datem dovolatel uvedl, že na nich nebyl obsažen shodný byť nečitelný podpis jako na předmětném dodacím listě. Taktéž žádný ze slyšených svědků si na tuto dodávku nepamatoval a že bylo plněno nebyl schopen potvrdit.
Dovolatel dále namítal, že si i přes zavedení určitých pravidel dle §275 odst. 4 obch. zák. b) tato skutečnost nezbavovala žalobce povinnosti prokázat, že předmětnou dodávku dodal. Vzhledem k tomu se dovolatel domnívá, že odvolací soud učinil skutkové zjištění, které z provedeného dokazování nevyplynulo a že byl nesprávně použití ust. §275 odst. 4 obch. zák. na zjištěný skutkový stav věci. Proto dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
V podání ze dne 1. 8. 2008 se k dovolání vyjádřil žalobce. Ve vyjádření zejména uvedl, že odvolací soud o žalobě rozhodl správně a „přiléhavě“ vyhodnotil všechny důkazy. Námitky dovolatele jsou podle žalobce irelevantní a účelově nesměřují k podstatě sporu. Žalovaný (správně žalobce) navrhuje, aby dovolací soud dovolání jako zjevně bezdůvodné odmítl, popř. zamítl, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je správné; dále požaduje úhradu nákladů dovolacího řízení vč. DPH.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) s ohledem na čl. II. bod 12 zák. č. 7/2009 Sb., projednal a rozhodl o dovolání podle zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“). Poté shledal, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, věc, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátkou a jí bylo dovolání též sepsáno (§240 odst. 1, §241 odst. 1 a 4 a §241a odst. 1 o. s. ř.).
V posuzovaném případě je dovolání přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně na věci samé.
V dovolání žalovaný napadl závěr odvolacího soudu, že s ohledem na ustálenou praxi mezi účastníky, kdy si žalovaný zajišťoval odběr a odvoz výrobků od žalobce, se lze domnívat, že nečitelný podpis v rubrice dopravce v dodacím listu č. 301520 ze dne 6. 5. 1998 je podpisem osoby zmocněné žalovaným k převzetí věcí (zboží).
Ze skutkových zjištění v dovolání nezpochybněných vyplývá, že žalovaný vystavil objednávky ze dne 19. 3. 1998 a 28. 4. 1988, jimiž požadoval na žalobci dodání určitého zboží. Dále ze skutkových zjištění vyplývá, že žalobce vystavil dne 6. 5. 1998 dodací list č. 301520, v němž je v rubrice „dopravce“ uveden nečitelný podpis a osobu, která se podepsala se nepodařilo identifikovat. Žalobce na to vystavil fakturou č. 481313, kterou se domáhal zaplacení částky 124.181,40 Kč představující cenu dodaného zboží (výrobků). Odvoz výrobků od žalobce si zajišťoval dle uvedených přepravních dispozic sám žalovaný.
Spornou otázkou mezi účastníky tedy je, zda předmětné výrobky žalovaný skutečně převzal.
Odvolací soud s ohledem na to, že žalovaný si zajišťoval dopravu sám dovodil, že se lze důvodně domnívat, že nečitelný podpis neznámé osoby je podpisem osoby, která byla k odvozu zboží žalovaným pověřena. Na podporu tohoto závěru odvolací soud ještě odkázal na výpovědi Ing. K.a E. B., kteří uváděli, že výrobky musely být dodány, aniž by jejich předání byli přítomni. Odvolací soud dále odkázal na ust. §275 odst. 4 obch. zák. a zavedenou praxi mezi účastníky a i z toho dovozoval, že dodávka byla splněna.
Dovolací soud nejprve uvádí, že odkaz na ust. §275 odst. 4 obch. zák. je v tomto případě nepřípadný.
V tomto ustanovení s ohledem na obsah návrhu na uzavření smlouvy (objednávky apod.) nebo s ohledem na praxi zavedenou mezi stranami, popř. ke zvyklostem, rozhodným podle zákona, může osoba, které je návrh určen vyjádřit souhlas s návrhem např. odesláním zboží apod., tj. tím vznikne smlouva bez vyrozumění navrhovatele (objednatele).
Vznik smlouvy takovýmto způsobem je podmíněn tím, že je skutečně učiněn úkon odeslání či předání zboží.
Z provedeného dokazování, zejména z výpovědi svědků Ing. K. a E.B. nebylo učiněno skutkové zjištění o převzetí předmětných výrobků žalovaným, popř. jeho pracovníkem či jím pověřenou osobou. K tomu pokládá dovolací soud za vhodné poznamenat, že porovnáním předchozích dodacích listů a podpisů na nich uvedených v rubrice „dopravce“ s předmětným dodacím listem nebyla zjištěna shoda podpisů (viz odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně na str. 5).
Dovolací soud je tedy toho názoru, že právní závěr odvolacího soudu, že se lze důvodně domnívat, že podpis neznámé osoby na předmětném dodacím listě je podpisem osoby žalovaným pověřené k převzetí zboží, je nesprávný, neboť na základě praxe, která se vyvinula mezi účastníky, nelze-li zjistit která osoba předmětný dodací list podepsala, není možné uzavřít, že to byla osoba žalovaným pověřená ve smyslu ust. §15 obch. zák. k této činnosti.
Vzhledem k uvedenému dovolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a dovolání je proto důvodné.
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 2 o. s. ř. rozhodl tak, že rozhodnutí odvolacího soudu zrušil včetně souvisejících výroků o nákladech řízení, neboť shledal dovolání důvodným a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
O nákladech řízení včetně nákladů řízení dovolacího bude podle ust. §243d odst. 1 o. s. ř. rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. května 2010
JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu