ECLI:CZ:NS:2009:23.CDO.4092.2007.1
sp. zn. 23 Cdo 4092/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobce J. S., zastoupeného Mgr. P. Š., advokátem, proti žalované H., spol. s r. o., zastoupené JUDr. M. H., advokátkou, o zaplacení částky 246.259,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 47 Cm 43/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. dubna 2007, č. j. 4 Cmo 190/2006-156, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 20. dubna 2007, č. j. 4 Cmo 190/2006-156, a rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 26. května 2006, č. j. 47 Cm 43/2004-127, se zrušují a věc se vrací Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 23. listopadu 2004, č. j. 47 Cm 43/2004-73, zastavil řízení v rozsahu smluvní pokuty ve výši 0,5 % denně z částky 246.259,50 Kč od 18. 12. 2003 do zaplacení a úroků ve výši 2 % p. a. z částky 246.259,- Kč od 18. 12. 2003 do 22. 11. 2004 (výrok pod bodem I), zamítl žalobu na zaplacení částky 246.259,- Kč s 2% úroky od 23. 11. 2004 do zaplacení (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem III).
Žalobce se žalobou domáhal zaplacení doplatku ceny díla s příslušenstvím a smluvní pokutou.
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobci nevzniklo právo na odstoupení od smlouvy v důsledku porušení povinnosti žalované, jelikož žalobce sám byl v prodlení s plněním povinnosti plynoucí ze smlouvy. Soud prvního stupně měl za to, že smluvní vztah mezi účastníky nezanikl a práva a povinnosti mezi účastníky smlouvy nadále trvají. Žalobci nevzniklo právo na zaplacení ceny díla, jelikož dle smlouvy o dílo je doplatek ceny díla vázán na protokolární předání a převzetí díla mezi objednatelem a zhotovitelem a investorem (článek IV bod 2 smlouvy o dílo), k čemuž nedošlo. Soud prvního stupně proto uzavřel, že žaloba na zaplacení ceny díla je předčasná.
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 26. října 2006, č. j. 2 Cmo 36/2005-97, zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod body II a III a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že z provedeného dokazování vyplývá, že předmět díla spočívající v dodání a montáži střešního pláště na stavbě rodinného domu manželů B. v obci L. K. byl předán konečnému uživateli, tedy manželům Bártovým. Odvolací soud dospěl k závěru, že za takové situace je třeba považovat dílo za předané žalobcem a převzaté žalovanou a žalobu na zaplacení doplatku ceny díla nelze zamítnout pro předčasnost.
Krajský soud v Plzni v pořadí druhým rozsudkem ze dne 26. května 2006, č. j. 47 Cm 43/2004-127, uložil žalované, aby zaplatila žalobci částku 246.259,- Kč s 2% úroky z prodlení z této částky od 23. 11. 2004 do zaplacení (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o dílo, na základě které se žalobce jako zhotovitel zavázal provést pro žalovanou dílo, jehož předmětem bylo dodání a montáž střešního pláště na stavbě rodinného domu manželů B. v L. K. Žalobce ve sjednané době dílo nedokončil. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalovaná dopisem ze dne 23. 2. 2003 odsouhlasila podobu fakturace (tedy fakticky cenu díla), kterou žalovaná zaslala žalobci, a to v rozsahu částek 407.720,- Kč za práci a 360.146,20 Kč za dodaný materiál. Soud prvního stupně dále zjistil, že žalovaná reklamovala vady díla, žalobce tyto vady neodstranil a žalovaná sdělila žalobci dopisem ze dne 24. 4. 2003, že si nechá vady odstranit jinou odbornou „firmou“. Žalobce později v průběhu řízení dopisem ze dne 7. 10. 2004 od smlouvy odstoupil. V řízení poukazoval na to, že se domáhá zaplacení žalované částky s odkazem na ustanovení §544 odst. 2 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“).
Soud prvního stupně vázán právním názorem odvolacího soudu obsaženým ve zrušovacím usnesení dospěl k závěru, že žalovaná dílo převzala, byť nikoli protokolárně ve smyslu smlouvy. Předmět díla byl předán investorovi za situace, kdy reklamované vady díla nebyly žalobcem odstraněny, avšak z toho důvodu žalovaná od smlouvy neodstoupila ani nepožadovala přiměřenou slevu z kupní ceny (správně z ceny díla). V době rozhodování soudu již dílo vady nevykazovalo, protože vady byly odstraněny třetí osobou a závazek žalobce zanikl. Odstoupení žalobce nemohlo být účinné, jestliže již závazek zanikl.
Soud prvního stupně dovodil, že žalovaná jako objednatelka se nemůže zprostit své povinnosti zaplatit sjednanou cenu díla jiným způsobem, než že od smlouvy odstoupí. Pokud včas uplatní slevu z ceny díla, nemusí plnit v rozsahu rozdílu mezi hodnotou, kterou by mělo dílo bez vad, a hodnotou, kterou mělo s vadami v době, kdy se mělo uskutečnit řádné plnění (§439 odst. 4 obch. zák.). Žalovaná sice v řízení uplatnila slevu z ceny v rozsahu celé žalované částky, to lze ale učinit pouze do doby odstranění vad, přičemž v době uplatnění slevy byly již vady odstraněny. Takto uplatněná sleva tedy není ani včasná ani oprávněná. Soud prvního stupně proto uložil žalované zaplatit žalovanou částku včetně úroků z prodlení.
K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 20. dubna 2007, č. j. 4 Cmo 190/2006-156, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II).
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně. Dospěl k závěru, že žalovaná nepostupovala důsledně podle ustanovení §550 obch. zák., podle něhož má objednatel právo kontrolovat provádění díla zhotovitelem, a pokud zjistí, že je zhotovitel provádí v rozporu se svými povinnostmi, je oprávněn dožadovat se toho, aby zhotovitel odstranil vady vzniklé vadným prováděním v přiměřené lhůtě a dílo prováděl řádným způsobem.
Žalovaná dále nepostupovala v souladu s ustanovením §560 a násl. obch. zák., neboť pouze upozornila na vady s pozdějším požadavkem na jejich odstranění, avšak bez poskytnutí přiměřené lhůty k jejich odstranění, a poté si nechala vady odstranit třetí osobou. Obchodní zákoník však neumožňuje, aby objednatel bez dohody se zhotovitelem sám odstranil nebo nechal odstranit vady díla; takový postup by byl možný pouze tehdy, pokud by objednatelka uplatnila nárok na slevu z ceny díla nebo pokud by odstoupila od smlouvy. To žalovaná neučinila a svým jednáním znemožnila žalobci odstranění vytčených vad díla (§564 ve spojení s §437 odst. 2 obch. zák.), čímž došlo k nemožnosti žalobce dílo řádně provést (§554 odst. 1 obch. zák.), což má za následek ztrátu nároku žalované z odpovědnosti za vady. Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že požadovat slevu teprve poté, kdy již jsou vady odstraněny třetí osobou bez zákonem stanoveného postupu, nelze. Odvolací soud proto uzavřel, že nárok žalobce na zaplacení zbytku ceny díla je po právu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Jeho přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jako „o. s. ř.“), protože napadeným rozhodnutím byl potvrzen v pořadí druhý rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil.
Dovolatelka předně namítá, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování (dovolací důvod dle §241a odst. 3 o. s. ř). Závěr odvolacího soudu, že žalovaná dílo převzala, byť nikoli protokolárně ve smyslu smlouvy o dílo, je v rozporu se skutečným skutkovým stavem a dohodou účastníků. Ve smlouvě o dílo bylo sjednáno, že o ukončení díla bude sepsán protokol o předání a převzetí díla mezi objednatelem, zhotovitelem a investorem. Předávací protokol však nikdy podepsán nebyl, nebyl tak naplněn dohodnutý způsob předání díla, proto je zřejmé, že mezi účastníky k předání a převzetí díla nedošlo.
Dovolatelka dále uplatňuje dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jelikož namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelka je toho názoru, že dílo nebylo řádně provedeno, jelikož nebylo žalované předáno způsobem sjednaným ve smlouvě. Jestliže nedošlo k předání díla, nevznikla žalované možnost namítat vady díla a uplatnit jakékoli nároky z vad zboží. Nepředání díla podporují i v řízení prokázané skutečnosti, tedy že žalovaná odmítla dílo převzít, vyzvala žalobce k odstranění vad a k dokončení díla. Ze strany žalobce nebylo prokázáno, že měl v úmyslu dílo dokončit. Jelikož se jednalo o nedokončené dílo, nemohl se obsah závazku mezi žalobcem a žalovanou změnit způsobem, který odpovídá nárokům z vad zboží. Žalobcův závazek posléze zanikl z důvodu nemožnosti plnění ve smyslu §352 a násl. obch. zák. ve spojení s §575 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), jelikož dílo dokončila třetí osoba, pan J. M., z pokynu žalované. Zániku závazku žalobce z důvodu nemožnosti plnění odpovídá i zánik závazku žalované zaplatit cenu díla dle §354 obch. zák.
Dovolatelka rovněž namítá, že dokončením díla a odstraněním vad prováděného díla byl pověřen J. M. žalovanou a nikoli žalobcem. Mezi žalobcem a J. M. nebyl žádný smluvní závazkový vztah. Neexistence tohoto smluvního vztahu, resp. neexistence souhlasu žalobce se splněním věcného závazku nezpůsobuje zánik závazku žalobce provést dílo řádně. Z toho důvodu na straně žalované nevzniklo prodlení s placením ceny díla. Dovolatelka dále připomíná, že pokud by byla povinna žalobci zaplatit za něco, co žalobce neprovedl, vzniklo by žalobci bezdůvodné obohacení.
Dovolatelka současně uplatňuje námitku, že pokud dlužník poskytne vadné plnění a věřitel nemá právo od smlouvy odstoupit nebo tohoto práva nevyužije, mění se obsah závazku způsobem, který odpovídá nárokům věřitele vzniklým z vadného plnění a závazek zaniká jejich uspokojením. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce nesplnil svůj závazek provést dílo jeho řádným ukončením a předáním žalované a žalobce neprokázal ani splnění povinnosti odpovídající nárokům věřitele z vadného plnění. Z toho dovolatelka dovozuje, že žalobce neprokázal svůj nárok na zaplacení ceny za provedené dílo. Napadené rozhodnutí tak podle dovolatelky spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatelka dále namítá, že řízení bylo postiženou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.], neboť odvolací soud se nezabýval uplatněným nárokem na slevu z ceny díla. Tuto námitku žalovaná z opatrnosti vznesla v řízení před soudem prvního stupně. Soud prvního stupně dovodil, že právo na slevu lze uplatnit do doby odstranění vad a volba nároku náleží žalované pouze, je-li oznámena ve včas zaslaném oznámení vad nebo bez zbytečného odkladu po tomto oznámení. Žalovaná proti tomu namítá, že pokud neoznámila volbu nároku ve lhůtě podle §436 odst. 2 obch. zák., má nároky jako při nepodstatném porušení smlouvy. V takovém případě lhůta pro uplatnění slevy z ceny díla stanovena není, a proto je nutné nárok na slevu z ceny díla uplatněný při soudním jednání dne 31. 5. 2006 považovat za včas uplatněný nárok v promlčecí lhůtě.
Z výše uvedených důvodů dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil výroky pod body II a III rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. listopadu 2004, č. j. 47 Cm 43/2004-75, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. října 2006, č. j. 2 Cmo 36/2005-97, v pořadí druhý rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 26. května 2006, č. j. 47 Cm 43/2004-127, a rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 20. dubna 2007, č. j. 4 Cmo 190/2006-156, a věc vrátil Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání odmítl argumentaci žalované rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. 4. 2006, sp. zn. 32 Odo 296/2005, jelikož skutkové okolnosti případu jsou odlišné od skutkových okolností v citovaném rozhodnutí. Ve smlouvě o dílo není nikde ani zmínka o tom, že by bylo zaplacení ceny díla vázáno na sepis předávacího protokolu tak, jak tomu bylo zřejmě v citovaném případě projednávaném Nejvyšším soudem České republiky. Žalobce trvá na tom, že splatnost ceny díla nebyla v tomto případě smlouvou výslovně sjednána, a proto se aplikuje bez dalšího ustanovení §548 odst. 1 věta druhá obch. zák., ve znění pozdějších předpisů. Pojem „fakturace“ ve smlouvě o dílo nelze dle žalobce vykládat jako „zaplacení ceny“. Ustanovení čl. IV odst. 2 smlouvy o dílo vázalo fakturaci na sepis předávacího protokolu mezi zhotovitelem, objednatelem a investory. Tito však nebyli účastníky smlouvy o dílo a neměli žádnou smluvní povinnost předávací protokol podepsat. Nárok na zaplacení ceny díla by tak žalobci nemusel vzniknout nikdy, protože investoři nenesli povinnost podepsat předávací protokol. Z toho důvodu považuje žalobce toto smluvní ustanovení za neplatné pro počáteční nemožnost plnění.
Žalobce dále souhlasí se závěrem odvolacího soudu, že dílo je třeba považovat mezi účastníky řízení za předané a převzaté, jelikož předmět smlouvy o dílo byl předán konečnému uživateli. Žalovaný nenavrhl žádné důkazy k tomu, aby prokázal, že před tím, než odstranil sám vady díla, uplatnil slevu z ceny díla nebo od smlouvy odstoupil. Žalobce dále argumentuje rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. 5. 1999, sp. zn. 29 Cdo 2206/98, v němž je uvedeno, že obchodní zákoník neumožňuje, aby objednatel bez dohody se zhotovitelem sám odstranil nebo nechal odstranit vady díla. Takový postup je možný, jen pokud objednatel uplatnil právo na slevu z ceny anebo odstoupil od smlouvy. Žalovaná tak svým jednáním znemožnila odstranění vad ve smyslu ustanovení §437 odst. 2 ve spojení s §564 obch. zák.
Žalobce dále uvádí, že článek VI smlouvy o dílo umožňoval předat dílo i s vadami. Převzetím díla s vadami se změnila povinnost žalobce řádně ukončit dílo způsobem, který odpovídá nárokům objednatele vzniklým z vadného plnění. Dílo, které je vadné, nelze považovat za dílo provedené. Nárok na zaplacení ceny díla je vázán na okamžik provedení díla, žalobce by se tedy nemohl domáhat zaplacení ceny díla předtím, než dojde k odstranění vad. Žalovaná měla volbu mezi jednotlivými nároky z vad zboží. Tu neučinila a nechala vady díla odstranit třetí osobou. Toto jednání žalované považuje žalobce za jednání, které je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku podle §265 obch. zák., a proto nepožívá právní ochrany. Následkem popsaného jednání ztratila žalovaná veškeré nároky z vad díla a odstraněním vad díla třetí osobou je na dílo nutné hledět jako na dílo dokončené.
Žalobce dále odmítá argumentaci žalované možným vznikem bezdůvodného obohacení na straně žalobce v případě úhrady žalované částky, jelikož skutkový stav daného případu nelze subsumovat pod žádnou zákonem upravenou skutkovou podstatu vzniku bezdůvodného obohacení.
Žalovaná se nezprostila svého závazku zaplatit cenu díla, proto žalobce souhlasí se závěry soudu prvního stupně a soudu odvolacího, že je žalovaná ji povinna žalobci zaplatit.
Napadený rozsudek odvolacího soudu byl vyhlášen před 1. červencem 2009, kdy nabyla účinnosti novela občanského soudního řádu provedená zákonem č. 7/2009 Sb. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) proto vzhledem k bodu 12 přechodných ustanovení v článku II uvedeného zákona dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2009 (dále opět jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou a obsahuje stanovené náležitosti, nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Dovolání proti v pořadí druhému rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., jelikož jím bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Ve svém prvním zrušovacím usnesení odvolací soud vyjádřil závazný právní názor, že předáním díla konečnému uživateli (investorovi) je nutné dílo považovat za předané a převzaté i mezi žalobcem a žalovanou.
Dovolatelka ve svém dovolání uvádí, že uplatňuje tři dovolací důvody, a to podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) a podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. Z obsahu dovolání se však podává (§243c a §41 odst. 2 o. s. ř.), že uplatňuje pouze dovolací důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., tedy že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Nesprávným právním posouzením věci se rozumí omyl soudu při aplikaci právních předpisů na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo soud aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil.
Podle §548 odst. 1 obch. zák. je objednatel povinen zaplatit zhotoviteli cenu v době sjednané ve smlouvě. Pokud ze smlouvy nebo z obchodního zákoníku nevyplývá nic jiného, vzniká nárok na cenu díla jeho provedením. V článku IV smlouvy o dílo bylo sjednáno: „Fakturace bude provedena po dokončení veškerých prací zhotovitele na základě odsouhlasení soupisu skutečně provedených prací pověřeným pracovníkem objednatele. Konečná fakturace bude vystavena po ukončení díla po protokolárním předání a převzetí díla mezi objednatelem, zhotovitelem a investorem.“ Výkladem tohoto smluvní ustanovení nelze dospět k jinému závěru, než že žalobce a žalovaná vázali uhrazení ceny za dílo (na základě konečné fakturace) na písemné předání předmětu díla. Pokud je ve smlouvě specifikován způsob předání díla (v daném případě protokolární předání), nelze při absenci předávacího protokolu považovat dílo za předané a převzaté pouze na základě dalších okolností případu. Existence předávacího protokolu tvoří hmotněprávní podmínku předání a převzetí díla. Nejvyšší soud se v této souvislosti neztotožňuje s námitkou žalobce ve vyjádření k dovolání, že skutečnost, že vznik práva na zaplacení ceny díla byl vázán i na převzetí díla investory, způsobuje neplatnost tohoto ujednání, neboť jeho předmětem je plnění nemožné. Nejde totiž ani o nemožnost faktickou, ani o nemožnost právní. Právní posouzení věci odvolacím soudem, který dospěl k závěru, že předáním díla investorovi došlo i k předání díla mezi žalobcem a žalovanou, je tedy nesprávné.
Tato skutečnost má pak i další právní důsledky. Kdyby došlo k řádnému předání díla objednatelce (žalované) a dílo mělo v době předání vady, změnil by se závazek žalobce způsobem odpovídajícím nárokům z vad díla žalované. Podle ustanovení §324 odst. 3 obch. zák. totiž jestliže dlužník poskytne vadné plnění a věřitel nemá právo odstoupit od smlouvy nebo tohoto práva nevyužije, mění se obsah závazku způsobem, který odpovídá nárokům věřitele vzniklým z vadného plnění, a závazek zaniká jejich uspokojením. K předání a převzetí díla smluvně stanoveným způsobem nedošlo, na straně žalované proto nemohlo dojít ke vzniku práva z odpovědnosti za vady. Pro posouzení oprávněnosti nároku žalobce na zaplacení ceny díla je nerozhodné i to, zda bylo žalovanou řádně reklamováno, protože žalované nárok z odpovědnosti za vady nevznikl.
Protože nedošlo k předání a převzetí díla, trval závazek žalobce provést dílo řádně. Skutečnost, že žalovaná žalobci sdělila, že jeho přítomnost na předmětné stavbě je nežádoucí (srov. skutkové zjištění odvolacího soudu na straně 5 odůvodnění jeho rozsudku) a že nechala dílo dokončit třetí osobou, neměla za následek splnění závazku žalobce, nýbrž v důsledku této skutečnosti závazek zanikl pro dodatečnou nemožnost plnění (§352 a násl. obch. zák. ve spojení s §575 obč. zák.). Povinnost žalobce provést dílo řádně tedy zanikla v okamžiku, kdy bylo dílo dokončeno třetí osobou, a to pro nemožnost plnění.
Podle §354 obch. zák. při zániku závazku pro nemožnost plnění nebo jeho části nastávají obdobně účinky uvedené v §351 obch. zák. Podle ustanovení §351 odst. 1 obch. zák. odstoupením od smlouvy zanikají všechna práva a povinnosti stran ze smlouvy. Odstoupení od smlouvy se však nedotýká mj. nároku na náhradu škody vzniklé porušením smlouvy. Podle ustanovení §351 odst. 2 obch. zák. strana, které bylo před odstoupením od smlouvy poskytnuto plnění druhou stranou, toto plnění vrátí, u peněžního závazku spolu s úroky ve výši sjednané ve smlouvě pro tento případ, jinak stanovené podle §502.
Odvolací soud tedy nemohl přiznat žalobci právo na zaplacení ceny díla, nýbrž měl postupovat podle ustanovení §351 odst. 2 obch. zák., tj. měl zjistit a zúčtovat peněžní plnění, které poskytla žalovaná žalobci na plnění ze smlouvy o dílo, a peněžitou náhradu odpovídající hodnotě plnění, které žalovaná obdržela od žalobce a jež nemůže žalobci vrátit. Jelikož ke zhotovované věci nemá vlastnické právo žalobce a jelikož závazek ke zhotovení díla zanikl z důvodů, za něž odpovídá žalovaná (objednatelka), přičemž žalobcem poskytnuté plnění nelze vzhledem k jeho povaze vrátit nebo předat zhotoviteli, je třeba peněžitou náhradu odpovídající hodnotě plnění žalobce stanovit podle ustanovení §544 odst. 2 obch. zák.
Ze shora uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. správný. Nejvyšší soud jej proto podle ustanovení §243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil. Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, Nejvyšší soud podle §243b odst. 3 o. s. ř. zrušil i rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Za této situace se Nejvyšší soud již nemusel zabývat namítanou vadou řízení.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. října 2009
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu