ECLI:CZ:NS:2012:23.CDO.4331.2010.1
sp. zn. 23 Cdo 4331/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobkyně DARE - EUROOKNA, s.r.o. , se sídlem v Brně, Terasová 18, okres Brno-město, PSČ 616 00, identifikační číslo osoby 25321129, zastoupené JUDr. Zdeňkem Hrouzkem, advokátem se sídlem v Brně, Jana Uhra 13, proti žalované KALÁB-stavební firma, spol. s r.o. , se sídlem v Brně, Vídeňská 849/15, PSČ 639 00, identifikační číslo osoby 49436589, zastoupené JUDr. Eliškou Chobolovou, advokátkou se sídlem v Brně, Cihlářská 19, o zaplacení 189 318,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 19/16 Cm 163/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. srpna 2010, č. j. 14 Cmo 284/2009-148, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. srpna 2010,
č. j. 14 Cmo 284/2009-148, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 4. srpna 2010, č. j. 14 Cmo 284/2009-148, ve výroku I. změnil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. října 2009, č. j. 19/16 Cm 163/2004-127, tak, že zamítl žalobu na zaplacení 189 318,20 Kč s příslušenstvím a výroky II. a III. rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud se neztotožnil se soudem prvního stupně, že žalobkyně, jako zhotovitelka díla, má nárok na zaplacení žalované částky z titulu smlouvy o dílo, uzavřené s žalovanou, jako objednatelkou díla.
Soud prvního stupně vyšel při právním posouzení věci ze zjištění, že podle smlouvy o dílo ze dne 17.7.2000 měl zhotovitel provést dodávku a montáž dřevěných eurooken na nadstavbě bytového domu v Praze, Balbínova 28 podle projektové dokumentace zpracované Ing. arch. J. M., ale žalobkyně, jako zhotovitelka, od žalované, jako objednatelky, uvedenou projektovou dokumentaci nedostala. Z žádného důkazu podle soudu prvního stupně nevyplynulo tvrzení žalované, že okna byla dodána chybně a byla řádně reklamována. Naopak protokol o předání a převzetí díla ze dne 19.8.2000 svědčil o řádném předání díla a akceptaci žalované o řádném provedení díla žalobkyní. Pokud žalovaná namítala, že nezaplatila žalobkyni požadovanou částku z toho důvodu, že žalobkyně dodala špatná okna, soud vyložil podle §266 odst. 4 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) k tíži žalované skutečnost, že podle smlouvy nedodala dokumentaci – specifikaci předmětu díla. Obranu žalované hodnotil jako odporující ustanovení §265 obch. zák., tj. jako jednání, které je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku. Vyšel dále ze zjištění, že pověřený zaměstnanec žalované dne 22.8.2000 uzavřel s žalobkyní ústní formou novou smlouvu o dílo na dodání nových oken a tato smlouva byla rovněž splněna. Uzavřel, že podle §536 obch. zák. je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni cenu za dílo řádně ukončené a předané žalované.
Odvolací soud dospěl k závěru, že pro posouzení sporu je rozhodující obsah tvrzení stran, listin založených ve spise a není třeba opakovat výslechy svědků. Vyšel stejně jako soud prvního stupně ze zjištění, že účastnice uzavřely dne 17.7.2000 smlouvu o dílo, podle níž měla žalobkyně, jako zhotovitelka, provést dodávku a montáž dřevěných eurooken na nadstavbě bytového domu v Praze, Balbínova 28 podle projektové dokumentace zpracované Ing. arch. J. M. Dále vyšel ze zjištění, že objednávkami ze dne 8.8.2000 a 29.8.2000 požadovala žalovaná po žalobkyni změnu dodávky oken v těchto objednávkách popsaných. V uvedených objednávkách ale nebylo uvedeno nic o tom, že by se žalovaná za tyto změny zavázala zaplatit žalobkyni nějakou částku. Podle protokolu o předání a převzetí díla ze dne 19.8.2000 bylo na stavbě předáno 12 oken a kování. Podle zápisu ze dne 22.8.2000 bylo za přítomnosti zástupce žalované pana T. D., projektanta Ing. arch. J. M. a pověřeného pracovníka zhotovitele pana D. F. mimo jiné vyrobeno 11 nových oken pod položkou T 13 v provedení nakresleném a popsaném v zápise ze dne 22.8.2000. V protokole o předání a převzetí díla ze dne 27.9.2000 nejsou obsažena žádná ujednání, která by měnila ujednaný předmět a cenu díla sjednané ve smlouvě ze dne 17.7.2000. Odvolací soud konstatoval, že mezi účastnice není sporu o tom, že okna dodaná žalobkyní na stavbu podle smlouvy ze dne 17.7.2000 neodpovídala projektové dokumentaci zpracované Ing. arch. J. M. Zatímco žalovaná formulovala dodání určitého počtu náhradních oken ve smyslu zápisu ze dne 22.8.2000, jako požadavek na odstranění vad díla, žalobkyně hodnotila svůj požadavek na plnění přesahující předmět smlouvy o dílo. Odvolací soud dal za pravdu žalované, že vyrobením 11 kusů nových oken žalobkyně odstraňovala vady svého díla, za které nesla odpovědnost.
Odvolací soud porovnáním projektu s technickým popisem oken ve smlouvě ze dne 17.7.2000 dovodil, že žalobkyně z hlediska ustanovení §561 obch. zák. mohla zjistit nevhodnost objednávky ze strany žalované a podle §551 odst. 1 obch. zák. měla upozornit objednatelku (žalovanou) na rozpor mezi projektem a tím, jaká okna měla dodat podle smlouvy, pokud by jednala s odbornou péčí zhotovitele. Jestliže avšak žalobkyně dodala žalované okna s vlastnostmi podle smlouvy, aniž by trvala na tom, že ji žalovaná musí předložit projekt zpracovaný Ing. arch. J. M. k potřebnému porovnání, pak nejednala s odbornou péčí zhotovitele a odpovídá za vady oken dodaných žalované.
Žalované též přisvědčil, že vyhotovené objednávky a zápis ze dne 22.8.2000 nemají pro chybějící ujednání o změně ceny díla náležitosti písemného dodatku ke smlouvě o dílo ze dne 17.7.2000. Konstatoval též, že dohodu o ceně nově dodaných oken, jako nového plnění, podle odvolacího soudu nelze dovodit ani z faktury žalobkyně, jak to učinil soud prvního stupně. Uzavřel proto, že žalobkyně nemá vůči žalované právo na zaplacení požadované částky a z tohoto důvodu změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, neboť má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Poukazuje na to, že odvolací soud sice konstatoval, že mezi žalobkyní a žalovanou není sporu o tom, že dodaná okna podle smlouvy o dílo neodpovídala projektové dokumentaci, která nebyla žalobkyni, jako zhotovitelce vůbec předána, ale zároveň s poukazem na §551 odst. 1 a §561 obch. zák. konstatoval, že žalobkyně měla jako zhotovitelka při vynaložení odborné péče zjistit nevhodnost objednávky a na tuto skutečnost žalovanou, jako objednatelku, upozornit. Dovolatelka s tímto závěrem nesouhlasí a má za to, že správně věc posoudil soud prvního stupně, který dospěl k závěru, že pokud žalovaná projektovou dokumentaci nedodala, byla ona tou první, která porušila svoji povinnost, pro kterou se nemůže dovolávat chyby, kterou sama způsobila. Opačný výklad by byl v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku podle §265 obch. zák.
Odvolací soud danou věc nesprávně podle dovolatelky posoudil i z hlediska ustanovení §266 odst. 4 obch. zák., podle něhož projev vůle, který obsahuje výraz připouštějící různý výklad, je třeba v pochybnostech vykládat k tíži strany, která jako první v jednání tohoto výrazu použila. Ze smlouvy o dílo vyplynulo, že předmět díla bude proveden podle projektové dokumentace zpracované Ing. arch. J. M., ale jako příloha ke smlouvě byla připojena cenová nabídka, nikoliv daná projektová dokumentace. Z čl. I. smlouvy o dílo a cenové nabídky se žalobkyně mohla domnívat, že cenová nabídka je vypracovaná právě v souladu s danou projektovou dokumentací. Podle dovolatelky je proto třeba vykládat v dané věci úkony k tíži žalované, která nedodala žalobkyni projektovou dokumentaci, tedy specifikaci předmětu díla a byl to také pověřený zaměstnanec žalované, kdo na základě smlouvy o dílo ze dne 17.7.2000 objednal špatná okna. To, že žalovaná měla jinou představu o parametrech díla, nemůže jít podle dovolatelky k její tíži, a následná objednávka díla nemůže být kvalifikována jako plnění z vad díla, ale jako nové plnění na základě ústní smlouvy o dílo, ze které ale žalovanou nebylo žalobkyni ničeho plněno.
Dovolatelka navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání navrhla jeho zamítnutí, neboť rozsudek odvolacího soudu považuje za správný. Je přesvědčena, že pokud se žalobkyně smlouvou o dílo zavázala, že dílo bude provedeno podle projektové dokumentace, bylo její povinností dílo podle takové dokumentace zpracovat. Jestliže by žalobkyně projektovou dokumentaci skutečně neobdržela, neměla započíst s prováděním díla a měla na to žalovanou upozornit a vyzvat ji ke splnění její povinnosti, popřípadě od smlouvy odstoupit. Není ale možné, aby žalobkyně, jako zhotovitelka, provedla dílo podle své úvahy, aniž by vyvinula sebemenší aktivitu směřující k provedení díla podle smlouvy, tj. podle projektové dokumentace, byť tvrdila, že ji neměla.
Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou – žalobkyní (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a opírá se o způsobilý dovolací důvod uvedený v §241a písm. 2 odst. b) o. s. ř., kterým lze namítat, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání.
Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Vady řízení uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. se z obsahu spisu nepodávají a dovolatelka ani takové vady v dovolání nenamítá.
Dovolací soud však z obsahu spisu zjistil, že odvolací soud, aniž zopakoval důkazy výslechem svědků, založil své rozhodnutí na odlišných skutkových zjištěních, přičemž zároveň konstatoval, že jeho závěr vyplývá mimo tvrzení stran a zápisu z jednání ze dne 22.8.2000 též z výpovědí svědků před soudem prvního stupně.
Zatímco soud prvního stupně zjistil, že byly uzavřeny dvě smlouvy o dílo na dodání a montáže oken, jedna písemná dne 17.7.2000 a druhá ústní formou dne 22.8.2000, odvolací soud vyšel ze zjištění, že byla uzavřena jen jedna smlouva o dílo, a to dne 17.7.2000 a že druhá smlouva o dílo mezi účastnicemi uzavřena nebyla.
Soud prvního stupně vyšel dále ze zjištění, že žalovaná neuplatnila právo z odpovědnosti za vady, neboť žalovaná, jako objednatelka, nepodala žalobkyni, jako zhotovitelce díla, zprávu o vadách díla a převzala dne 19.8.2000 dílo bez vytčení vad. Odvolací soud naopak vyšel ze zjištění, že dílo bylo provedeno vadně a žalovaná uplatnila právo z odpovědnosti za vady.
Z uvedeného je zřejmé, že odvolací soud dospěl k jiným skutkovým závěrům než soud prvního stupně, aniž provedl ve smyslu §213 odst. 2 o. s. ř. opakování důkazů, a to konkrétně svědeckými výpověďmi svědků, a to především výpovědí svědka Ing. arch. J. M., který před soudem prvního stupně podával výpověď právě ke zjišťovaným okolnostem ohledně uzavření smlouvy a předání projektové dokumentace. Přitom soud prvního stupně z výpovědi jednoho ze svědků - Ing. arch. J. M. vzal za prokázané, že projektová dokumentace zpracovaná uvedeným svědkem nebyla žalobkyni předána a odvolací soud v tomto směru bez učinění konkrétního skutkového zjištění dovodil, že žalobkyně měla od žalovaného projekt požadovat.
Podle §213 odst. 1 o. s. ř. není odvolací soud vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně.
Ustanovení §213 odst. 1 o. s. ř. o tom, že odvolací soud není vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně, ale neznamená - zejména s přihlédnutím k zásadám přímosti a ústnosti, že by se odvolací soud mohl bez dalšího odchýlit od skutkového zjištění, jež soud prvního stupně čerpal z výpovědí účastníků řízení a svědků, a to především proto, že při hodnocení těchto důkazů spolupůsobí vedle věcného obsahu výpovědí i další skutečnosti, které - ač nejsou bez vlivu na posouzení věrohodnosti výpovědí - nemohou být vyjádřeny v protokolu o jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.6.1968, sp. zn. 2 Cz 11/1968, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu sv. 9/1968, pod označením 92/1968).
Odvolací soud vždy zopakuje dosud provedené důkazy, má-li za to, že je z nich možné dospět k jinému skutkovému zjištění, než které učinil soud prvního stupně (§213 odst. 2, věta za středníkem o. s. ř.).
Ústavní soud v nálezu ze dne 3.8.2011, pod sp. zn. I. ÚS 3725/10 k hodnocení důkazů v odvolacím řízení uvedl, že dodržení zásady přímosti je jedním z pojmových znaků důkazního řízení. Jak ustálená judikatura (srov. například již Sbírku soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, svazek 9, ročník 1968, strana 527, pod označením R 92/68), tak i doktrína (viz kupř. Občanský soudní řád, komentář Díl II., L. Drápal, J. Bureš a kol., vydaný C.H. Beck, 2009, s. 1714 a násl.) pak z uvedených ustanovení občanského soudního řádu (ve spojení s důsledky plynoucími ze zásady ústnosti a přímosti v občanském soudním řízení) interpretují ustanovení §213 o. s. ř. v tom smyslu, že je zásadně nepřípustné, aby odvolací soud, jestliže se chce odchýlit od hodnocení důkazů soudem prvního stupně, tyto důkazy hodnotil jinak, aniž by je sám opakoval.
Je možno poukázat i na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14.4.1966, sp. zn. 6 Cz 19/1966, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu sv. 6-7/1966, pod označením 64/1966, v němž bylo judikováno, že pokud se chce odvolací soud odchýlit od skutkového zjištění, které učinil soud prvního stupně na základě bezprostředně před ním provedeného svědeckého důkazu, je nutno, aby důkazy svědecké sám opakoval a zjednal si tak rovnocenný podklad pro případně odlišné zhodnocení svědeckého důkazu.
Dovolací soud tedy dospěl k závěru, že řízení je v dané věci postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a je tak naplněn dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., neboť vadou řízení je, pokud odvolací soud vycházel z jiného skutkového zjištění než soud prvního stupně, aniž by postupoval podle ustanovení §213 odst. 2 o.s. ř. a zopakoval důkazy, na nichž založil svá zjištění soud prvního stupně, popřípadě dokazování doplnil (srov. Občanský soudní řád, komentář Díl II., L. Drápal, J. Bureš a kol., vydaný C.H. Beck, 2009, komentář k §241a o. s. ř.).
Nutno dále konstatovat, že ze zjištění soudů nevyplývá, jak byl v dané věci vůbec specifikován předmět díla ve smlouvě o dílo, pokud ze smlouvy o dílo vyplývalo, že žalobkyně měla provést dílo dodáním a montáží eurooken podle projektové dokumentace zpracované projektantem Ing. arch. J. M., a přitom podle zjištění soudu prvního stupně tato dokumentace nebyla žalobkyni, jako zhotoviteli, předána a odvolací soud, ani soud prvního stupně v tomto směru jednoznačné skutkové zjištění neučinil.
Za daných skutkových zjištění nelze podle právního názoru dovolacího soudu dospět v dané věci k jednoznačnému závěru o sjednání předmětu díla, které by bylo zcela určitě specifikováno.
Za této situace nelze proto dovodit, že právní závěr odvolacího soudu o zamítnutí žaloby je správný a proto byl v tomto směru naplněn i dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., kterým lze namítat nesprávné právní posouzení věci.
Nebylo-li tedy možno dospět k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné, Nejvyšší soud podle §243b odst. 2 o. s. ř. rozsudek odvolacího soudu bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o. s. ř.), v němž bude soud vázán právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.), přičemž rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 10. dubna 2012
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu