ECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.4928.2007.1
sp. zn. 23 Cdo 4928/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobce Z. M., , správce konkurzní podstaty úpadkyně Stavební společnost Darkov, spol. s r.o. , se sídlem v Karviné-Fryštátě, Fryštátská 184, IČ 45195536, zastoupeného Mgr. Romanou Mrózkovou, advokátkou se sídlem v Havířově – Městě, Široká 3/590, proti žalovanému Statutárnímu městu Karviná, se sídlem v Karviné – Fryštátě, Fryštátská 72/1, IČ 00297534, zastoupenému JUDr. Dagmar Soukenkovou, advokátkou se sídlem v v Ostravě – Moravské Ostravě, Milíčova 16, o zaplacení částky 2 788 329,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 27 C 280/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. července 2007, č. j. 15 Co 64/2007-118, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. července 2007, č. j. 15 Co 64/2007-118, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném zaplacení shora uvedené částky, přičemž v žalobě uvedl, že na základě smlouvy o dílo č. OS 103/559/99/OMI-Wa ze dne 2. 9. 1999 uzavřené mezi úpadkyní a žalovaným zhotovovala úpadkyně dílo spočívající v dodávce stavebních, montážních a restaurátorských prací a konstrukcí na akci „Rekonstrukce zámku Karviná-Fryštát, objekt Lottyhaus“. Podle smlouvy se strany dohodly na placení ceny za dílo tak, že objednatel uhradí zhotoviteli veškeré faktury vystavené měsíčně podle reálné prostavěnosti až do výše 90 % fakturované částky. Zbývajících 10 % ze sjednané ceny se objednatel zavázal uhradit po předání a převzetí díla. Za dobu trvání smluvního vztahu činí pozastávky ve výši 10 % z fakturované ceny částku 2 788 329,80 Kč. Dopisem ze dne 26. 11. 2001 odstoupil žalovaný od smlouvy o dílo. Podle oddílu XIII bodu 7 smlouvy se účastníci dohodli, že zanikne-li závazek provést nebo dokončit dílo z důvodů na straně zhotovitele, ztrácí zhotovitel nárok na výplatu pozastávky z dosud vystavených faktur, která bude použita objednatelem na pokrytí nákladů a škod vzniklých nedokončením díla. Dle názoru žalobce je nutno předmětné ustanovení vykládat tak, že v případě naplnění podmínek tohoto ustanovení zhotovitel ztrácí pouze nárok na výplatu pozastávek v té výši, ve které budou použity na pokrytí nákladů a škod vzniklých nedokončením díla. Toto ustanovení v podstatě pouze časově oddaluje splatnost pozastávek, která je vázána na použití pozastávek na úhradu nákladů a škod vzniklých nedokončením díla. V daném případě však dříve nastala splatnost pozastávek podle ustanovení §14 odst. 1 písm. g) zákona o konkursu a vyrovnání prohlášením konkurzu na majetek úpadkyně. Protože ze strany objednatele nedošlo k použití pozastávek na pokrytí nákladů a škod vzniklých nedokončením díla, zůstala žalobci zachována pohledávka na úhradu pozastávky a žalobce se proto domáhá její úhrady.
Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 20. listopadu 2006, č. j. 27 C 280/2006-94, uložil žalovanému, aby zaplatil žalobci částku 2 788 329,80 Kč s 3,5% úrokem z prodlení od 5. 12. 2002 do zaplacení, rozhodl o náhradě nákladů řízení a o zaplacení soudního poplatku.
Soud prvního stupně zjistil, že předmětem smlouvy o dílo byl závazek úpadkyně provést montážní, stavební a restaurátorské práce na budově zámku v Karviné – Fryštátě v objektu „Lottyhaus“. Cena díla byla sjednána na částku 48 505 091 Kč. Součástí smlouvy se stal harmonogram provádění díla, přičemž bylo sjednáno, že pokud zhotovitel nedodrží postup provádění díla v souladu s harmonogramem, tj. objem finančního plnění nedosáhne alespoň 80 % hodnoty uvedené v harmonogramu, je objednatel oprávněn od smlouvy odstoupit. Cena díla měla být průběžně hrazena na základě dílčích faktur vystavených zhotovitelem 1x měsíčně až do výše 90 % fakturované částky dle reálné prostavěnosti na základě provedených prací a dodávek. Zbývajících 10 % ceny díla mělo být podle oddílu V bodu 8 smlouvy o dílo proplaceno poté, kdy bude dílo předáno bez vad a nedodělků (5 %), resp. po nabytí právní moci kolaudačního rozhodnutí v případě, že se neobjeví vady či nedodělky vyplývající z kolaudačního rozhodnutí (zbylých 5 %). Dále bylo zjištěno, že podle oddílu XIII bodu 5 písmene h) smlouvy o dílo je strana, která důvodně odstoupí od smlouvy, povinna uhradit druhé straně veškeré náklady a škody jí vzniklé z důvodu odstoupení od smlouvy, ušlý zisk a navíc jednorázovou smluvní pokutu ve výši 1 % z uzavřené ceny díla. Dle oddílu XIII bodu 7 zanikne-li závazek provést nebo dokončit dílo z důvodů na straně zhotovitele, ztrácí zhotovitel nárok na výplatu pozastávky z dosud vystavených faktur, která bude použita objednatelem na pokrytí nákladů a škod vzniklých nedokončením díla. V příloze ke smlouvě o dílo ze dne 2. 9. 1999 si strany sjednaly, že zhotovitel složí na účet objednatele částku 1 000 000 Kč. V případě řádného a včasného nesplnění povinností ze smlouvy zhotovitelem je objednatel oprávněn čerpat finanční prostředky z této realizační záruky.
V průběhu realizace díla od října 1999 do prosince 2001 vyúčtovala úpadkyně 20 fakturami částku 27 883 298 Kč, z níž žalovaný uhradil 90 % (dle harmonogramu mělo být prostavěno 39 947 528 Kč). Dopisem doručeným úpadkyni dne 27. 11. 2001 žalovaný platně odstoupil od smlouvy o dílo v souladu s jejím oddílem IV bod 4 pro nedodržení harmonogramu díla úpadkyní.
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že úpadkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o dílo dle §262 a 536 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Soud prvního stupně posoudil ujednání v oddílu V bodu 8 smlouvy o dílo týkající se splatnosti 10 % fakturované ceny díla jako odkládací podmínku a nikoli jako vznik nového nároku na zaplacení ceny díla ve výši 10 %. Právo na zaplacení této části ceny díla vzniklo dle soudu prvního stupně již v době splatnosti jednotlivých dílčích faktur, pouze splatnost ceny díla ve výši 10 % byla smluvně odložena až na dobu, kdy dojde ke splnění dvou výše uvedených podmínek.
Úpadkyně nepochybně porušila svoji povinnost provést dílo řádně a včas. Totožné porušení této povinnosti bylo ale podle smlouvy o dílo sankcionováno kromě oddílu XIII bodu 7 smlouvy o dílo ještě ustanovením v jejím oddílu XIII bodu 5 písm. h). V důsledku prodlení úpadkyně vzniklo žalovanému dále právo na propadnou záruku ve výši 1 000 000 Kč, které žalovaný realizoval.
Soud prvního stupně dovodil, že předmětné ujednání v oddílu XIII bodu 7 smlouvy o dílo je neplatné ve smyslu §39 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) pro obcházení zákona. Vzhledem ke sjednání uvedené realizační záruky a smluvní pokuty by ztráta nároku na nedoplatek 10 % ceny díla představovala další sankční majetkový institut, který je svou povahou shodný se smluvní pokutou (§544 a násl. obč. zák. a §300 a násl. obch. zák.). Takové ujednání je v rozporu s dobrými mravy a také z toho důvodu je nutné jej považovat za neplatné.
Vzhledem k neplatnosti ujednání obsaženého v oddíle XIII bodu 7 smlouvy o dílo nemohlo dojít k zániku práva úpadkyně na zaplacení 10 % ceny díla (tzv. pozastávky) odstoupením od smlouvy a odkládací podmínka splatnosti této částky trvá i po odstoupení od smlouvy.
Soud prvního stupně následně dovodil, že prohlášením konkurzu na majetek úpadkyně se podle §14 odst. 1 písm. g) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, dosud nesplatné pohledávky úpadkyně staly splatnými, proto se i pohledávka úpadkyně vůči žalovanému na zaplacení 10 % pozastavené ceny díla stala splatnou nejpozději ke dni prohlášení konkurzu. Proto soud prvního stupně zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci žalovanou částku s příslušenstvím.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 12. července 2007, č. j. 15 Co 64/2007-118, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žaloba, jíž se žalobce domáhá zaplacení částky 2 788 329,80 Kč s 3,5% úrokem z prodlení od 5. 12. 2002 do zaplacení, se zamítá, změnil výrok o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud zopakoval důkaz předmětnou smlouvou o dílo a shledal správnými skutkové závěry soudu prvního stupně. Neztotožnil se však s jeho právním posouzením věci.
Názor soudu prvního stupně, že podle ujednání v oddílu V bodu 2 smlouvy o dílo vznikl úpadkyni nárok na úhradu průběžně fakturovaných částek v plném rozsahu, a pouze část ve výši 10 % je splatná v jiné lhůtě splatnosti, není podle odvolacího soudu správný a z uvedeného smluvního ujednání nevyplývá. Podle oddílu V bodu 8 smlouvy o dílo mohl nárok na zaplacení zbývajících 10 % z dosud vyúčtovaných částek vzniknout úpadkyni až při konečném vyúčtování díla po jeho předání a převzetí. Protože ale ke zhotovení díla a k předání díla nedošlo, nevznikl úpadkyni, resp. žalobci ani nárok na zaplacení ceny díla, včetně zmíněných 10 %. Protože úpadkyni, resp. žalobci nevznikl nárok na zaplacení žalované pohledávky, nepřichází podle názoru odvolacího soudu v úvahu použití ustanovení §14 odst. 1 písm. g) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, neboť toto ustanovení míří na případy, kdy nárok (pohledávka) již vznikl, ale dosud nenastala jeho splatnost. O takový případ se však v dané věci nejedná.
Žalovaný s účinností k datu 27. 11. 2001 odstoupil od předmětné smlouvy o dílo. Tím podle ustanovení §351 obch. zák. zanikla všechna práva a povinnosti stran ze smlouvy s výjimkou nároku na náhradu škody vzniklé porušením smlouvy, případně ustanovení, která podle projevené vůle stran nebo vzhledem ke své povaze mají trvat i po ukončení smlouvy. V daném případě došlo k zániku smlouvy o dílo (práv a závazků z ní) za situace, kdy ke zhotovované věci má vlastnické právo objednatel. Věc proto nelze vzhledem k její povaze vrátit nebo předat zhotoviteli a závazek zanikl z důvodu, za který objednatel neodpovídá. K vypořádání stran je tak proto nutno použít ustanovení §544 odst. 1 obch. zák. Z tohoto ustanovení vyplývá, že odstoupením od smlouvy zanikl nárok zhotovitele na zaplacení ceny díla, případně její části, a zhotoviteli vzniká nárok na úhradu toho, o co se objednatel zhotovováním věci obohatil. Takový nárok však žalobci nelze podle závěru odvolacího soudu přiznat, neboť v řízení uplatněn nebyl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodu, že řízení u odvolacího soudu je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)], a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.].
Vadu řízení shledává dovolatel v postupu odvolacího soudu, který až při vyhlášení rozsudku uvedl, že věc po právní stránce posoudil zcela odlišně od soudu prvního stupně. K tomu nebyl podle názoru dovolatele oprávněn bez poučení provedeném podle §118a odst. 2 o. s. ř. Podle něj je soud povinen žalobce poučit o jeho právu vylíčit rozhodné skutečnosti, které se týkají jiného právního názoru odvolacího soudu. Pokud se tak v dané věci nestalo, došlo postupem odvolacího soudu k porušení práva dovolatele na spravedlivý proces.
Další vada řízení podle §242 odst. 3 o. s. ř. spočívá podle názoru dovolatele v nesprávném posouzení věcné příslušnosti soudu Vrchním soudem v Olomouci v jeho usnesení z dne 20. dubna 2006, č. j. 7 Cmo 464/2005-65, kterým byl původní rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušen a věc postoupena Okresnímu soudu v Karviné. Věc měla být podle názoru dovolatele rozhodována podle §9 odst. 3 písm. r) a písm. t) o. s. ř. krajským soudem.
Dovolatel dále namítá, že odvolací soud v napadeném rozhodnutí jasně a konkrétně neodůvodnil, proč hodnotil věc po právní stránce jinak. Jedna věta uvedená odvolacím soudem ohledně změny právního názoru soudu prvního stupně nepředstavuje podle odvolatele řádné odůvodnění rozsudku. Napadené rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné.
Co se týče právního posouzení věci, ztotožnil se dovolatel se závěry soudu prvního stupně. Úpadkyně provedla pro žalovaného dílo, o jehož rozsahu a ceně nebylo mezi účastníky sporu. Z ujednání v oddílu V bodu 2 smlouvy o dílo nevyplývá, že by úpadkyni nevznikl nárok na zaplacení celé ceny díla, a to včetně sporných 10 % ceny. Dovolatel má za to, že žalovaný je povinen zaplatit zbývajících 10 % ceny díla, protože v tomto rozsahu bylo dílo úpadkyní provedeno. Právní kvalifikace nároku žalobce z titulu bezdůvodného obohacení nebo jako nároku z nevyplacených „pozastávek“ je podle dovolatele nerozhodná. Svůj nárok žalobce opírá o neplatnost ujednání v oddílu XIII bodu 7 smlouvy o dílo pro jeho neurčitost a nesrozumitelnost, splatnost svého nároku zakládá na ustanovení §14 odst. 1 písm. g) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání. Z těchto důvodů žalobce navrhl zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání poukázal na to, že podle oddílu V bodu 8 smlouvy by vznikl úpadkyni nárok na zaplacení 10 % ceny díla při konečném vyúčtování ceny po jeho předání a převzetí. Protože k předání a převzetí díla nedošlo, nevznikl úpadkyni a tudíž ani žalobci nárok na zaplacení ceny díla, tedy ani na zaplacení 10 % z vyúčtovaných částek. Z toho důvodu nepřichází v úvahu ani použití §14 odst. 1 písm. g) zákona o konkursu a vyrovnání. Žalovaný dále poukázal na následky odstoupení od smlouvy. V jeho důsledku zanikla všechna práva a povinnosti z této smlouvy, takže úpadkyně ke dni prohlášení konkursu na její majetek žádné nároky z předmětné smlouvy o dílo neměla. Podle názoru žalovaného nejsou vady řízení dány. Podle žalovaného odvolací soud své rozhodnutí náležitě odůvodnil tím, že dílo nebylo zhotovitelem dokončeno a předáno žalovanému, a proto úpadkyni nikdy nevzniklo nikdy právo na zaplacení ceny díla. Námitka nepříslušnosti Okresního soudu v Karviné je podle názoru žalovaného nedůvodná, neboť se v dané věci nejedná o spor vyvolaný konkursním řízením. Žalovaný navrhl zamítnutí dovolání jako nedůvodného.
Napadený rozsudek odvolacího soudu byl vyhlášen před 1. červencem 2009, kdy nabyla účinnosti novela občanského soudního řádu provedená zákonem č. 7/2009 Sb. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) proto vzhledem k bodu 12 přechodných ustanovení v článku II uvedeného zákona dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2009.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou a že je podle §237 odst. l písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) přípustné, přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení §242 odst. l a 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Dovolací soud nejprve zkoumal, zda řízení netrpí vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., či jinými vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. K těmto vadám dovolací soud přihlíží v případě přípustného dovolání z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Dovolatel spatřuje vadu řízení v postupu odvolacího soudu, který jej neseznámil se svým odlišným právním názorem, a porušil tak svoji poučovací povinnost stanovenou v ustanovení §118a odst 2 o. s. ř. Tuto námitku shledal dovolací soud důvodnou.
Odvolací soud dovodil, že žalovaný dopisem ze dne 26. 11. 2001, který byl úpadkyni doručen dne 27. 11. 2001, odstoupil od smlouvy o dílo. Odstoupením od smlouvy zanikl nárok zhotovitele na zaplacení ceny díla a vznikl mu podle ustanovení §351 s §544 odst. 1 obch. zák. nárok na úhradu toho, o co se objednatel zhotovováním věci obohatil. Tento nárok však podle odvolacího soudu v řízení uplatněn nebyl.
Tento závěr není správný. Žalobce žalobou uplatnil nárok na zaplacení předmětné částky, přičemž v žalobě uvedl, že žalovaný ke dni 26. 11. 2001 od smlouvy odstoupil. Není proto možno dovodit, že by neuplatnil nárok na úhradu předmětné částky po odstoupení od smlouvy. Právní posouzení jeho nároku je pak již věcí soudu. Odvolací soud měl v této souvislosti podle obsahu smlouvy o dílo nejprve vyhodnotit, zda účastníci pro případ odstoupení od smlouvy nesjednali své nároky odchylně od ustanovení §351 a §544 odst. 1 obch. zák., neboť tato ustanovení mají ve smyslu ustanovení §263 obch. zák. povahu norem dispozitivních. V rámci tohoto posouzení měl současně poměřit ujednání v oddílu XIII bodu 7 smlouvy o dílo z hlediska jeho souladu s ustanovením §39 obč. zák. Toto posouzení se neobejde bez vyhodnocení charakteru tohoto ujednání (zda jde o smluvní pokutu, či o ujednání o smluvně sjednaném nároku v případě odstoupení od smlouvy). Dále měl posoudit, zda skutková tvrzení v žalobě jsou dostatečná pro posouzení takového nároku, a to ať by se jednalo o nárok vyplývající ze smluvního ujednání stran, či o nárok dle ustanovení §351 a §544 odst. 1 obch. zák. V případě, že nikoliv, měl postupovat podle ustanovení §213b a §118a o. s. ř., podle nichž platí, že v odvolacím řízení se postupuje podle §118a; tento postup však nemůže vést k uplatnění nových skutečností nebo důkazů v rozporu s ustanovením §205a nebo 211a nebo k uplatnění procesních práv, která jsou za odvolacího řízení nepřípustná (§213b odst. 1 o. s. ř.). Porušení ustanovení §118a odst. 1 až 3 soudem prvního stupně je vadou řízení, jen jestliže potřeba uvést další tvrzení nebo důkazy vyplyne z odlišného právního názoru odvolacího soudu (§213b odst. 2 o. s. ř.). V takovém případě by odvolací soud musel zrušit rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
Odvolací soud naproti tomu správně dovodil, že ujednání stran v oddílu V bodu 8 smlouvy o dílo o úhradě pozastavené částky neupravuje splatnost této pozastavené části ceny díla, ale upravuje vznik práva žalobce na zaplacení této části ceny díla a to v souladu s dispozitivním ustanovením §548 odst. 1 obch. zák. Neuplatní se proto ustanovení §14 odst. 1 písm. g) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání. Tento závěr sám o sobě je ovšem pro rozhodnutí dané věci irelevantní, neboť řeší situaci, kdy nedošlo k zániku závazkového vztahu v důsledku odstoupení od smlouvy.
Nedůvodná je námitka dovolatele, podle něhož je řízení zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť ve věci rozhodoval věcně nepříslušný soud. V dané věci totiž správně rozhodoval v prvním stupni okresní soud. Dovolací soud v této souvislosti odkazuje na správný závěr Vrchního soudu v Olomouci v usnesení ze dne 20. dubna 2006, č. j. 7 Cmo 464/2005-65.
Odvolací soud tím, že nesprávně dovodil, že žalobce žalobou neuplatnil nároky po odstoupení od předmětné smlouvy o dílo a v důsledku tohoto svého nesprávného závěru již věc z tohoto hlediska neposuzoval (a v důsledku toho ani neshledal nutnost aplikace ustanovení §118a o. s. ř.), zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Nejvyšší soud proto podle ustanovení §243b odst. 2, část věty před středníkem, o. s. ř. rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
O náhradě nákladů odvolacího řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. března 2010
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu