ECLI:CZ:NS:2009:23.CDO.5108.2008.1
sp. zn. 23 Cdo 5108/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobce JUDr. J. P., správce konkursní podstaty V. – O. s. r. o. proti žalovanému Dipl. Ing. J. K., zastoupeného Mgr. Ing. T. V., advokátem o zaplacení částky 374 662 Kč s přísl. oproti vydání movitých věcí, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, pod sp. zn. 55 Cm 298/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. července 2008, č.j. 11 Cmo 107/2008 - 143, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, rozsudkem dne 18. dubna 2006, č.j. 55 Cm 298/2004-79, výrokem I. zamítl žalobu na zaplacení částky 374 662 Kč s 2% úrokem z prodlení od 21.11.2003 do zaplacení; výrokem II. uložil žalobci povinnost vydat žalovanému ve výroku specifikované movité věci; výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 17. ledna 2007, č.j. 11 Cmo 224/2006-102, rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalovanému uložil zaplatit žalobci částku 374 662 Kč s 2% úrokem z prodlení od 21. 11. 2003 do zaplacení oproti vydání movitých věcí specifikovaných ve výroku I. rozsudku;výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Uvedený rozsudek Vrchního soudu v Praze byl zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. března 2008, č.j. 32 Cdo 2298/2007-130, a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17. července 2008, č.j. 11 Cmo 107/2008 - 143, výrokem I. rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil; výrokem II. rozhodl náhradě nákladů řízení.
Vyšel ze skutečnosti, že žalobce podáním ze dne 2.7.2008, došlým soudu dne 4.7.2008, vzal žalobu zpět s tím, že žalovaný zaplatil na účet úpadce před prohlášením konkursu částku 374 662 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Úpadce za přítomnosti správce konkursní podstaty vydal žalovanému movité věci.
Vrchní soud v Praze s ohledem na uvedený dispozitivní úkon žalobce napadený rozsudek soudu prvního stupně podle §222a odst.1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) zrušil a řízení zastavil. Dospěl k závěru, že na straně žalovaného nejsou dány žádné relevantní důvody nesouhlasu se zpětvzetím žaloby. Tím, že oba účastníci na základě tehdy pravomocného rozhodnutí soudu plnili, odpadl předmět žaloby v dané věci.
Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. července 2008, č.j. 11 Cmo 107/2008 – 143, podal žalovaný dovolání. Dovolává se přípustnosti dovolání podle §239 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. a podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. s tím, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Dovolatel má za to, že správně měl odvolací soud, předtím než řízení zastavil, učinit na žalovaného ve smyslu §96 odst. 3 o. s. ř. dotaz, zda se zastavením řízení souhlasí. Namítá, že procesním postupem odvolacího soudu byl poškozen, neboť po rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, pokud by nedošlo k zastavení řízení, mohl být ve sporu úspěšný. Navrhl, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k podanému dovolání navrhl jeho zamítnutí pro jeho nedůvodnost. Má za to, že odvolací soud rozhodl správně, neboť tím, že mezi účastníky došlo na základě pravomocného rozsudku ke vzájemnému plnění, předmět sporu odpadl. I kdyby žalobce na podané žalobě trval, musela by být žaloba zamítnuta, jestliže plněním předmět sporu odpadl.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - žalovaným, účastníkem řízení ve smyslu §240 odst. 1 o. s. ř., je přípustné podle §239 odst. 1 písm. a) o. s. ř., a bylo podáno z možných dovolacích důvodů podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Vady řízení uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. se z obsahu spisu nepodávají a dovolatel ani takové vady řízení nenamítá.
Námitkou, že řízení je postiženo jinou vadou řízení podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., dovolatel ve skutečnosti brojí proti nesprávnému právnímu posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž je ve smyslu tohoto ustanovení pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).
Dovolatel namítá, že odvolací soud pochybil, neaplikoval-li ustanovení §96 odst. 3 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení, jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení.
Dovolací soud dospěl k závěru, že námitka dovolatele není důvodná. Odvolací soud správně posoudil věc podle §222a odst. 1 o. s. ř., jestliže žalobce vzal žalobu zpět na základě skutečnosti, že mezi účastníky došlo ke vzájemnému plnění v souladu s pravomocným rozsudkem.
Podle ust. §222a odst. 1 o. s. ř. platí, že pokud vezme žalobce za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví; to neplatí, bylo-li odvolání podáno opožděně nebo někým, kdo k odvolání nebyl oprávněn, anebo proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Odvolací soud správně dovodil, že na straně žalovaného nejsou dány žádné relevantní důvody nesouhlasu se zpětvzetím žaloby. Tím, že oba účastníci na základě tehdy pravomocného rozhodnutí soudu plnili, odpadl předmět žaloby v dané věci a byl důvod pro zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně a zastavení řízení podle §222a odst. 1 o. s. ř.
Odpadl-li předmět sporu, nebyl důvod, aby odvolací soud vyzval žalovaného, zda se zpětvzetím žaloby souhlasí.
Dovolací důvod ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., kterým byl dovolatelem namítáno, že odvolací soud pochybil, neaplikoval-li §96 odst. 3 o. s. ř., nebyl tedy v dané věci uplatněn důvodně.
Nejvyšší soud, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 o. s. ř. ), proto dovolání žalovaného podle §243b odst. 2 věta před středníkem o. s. ř., zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy neúspěšný žalovaný nemá právo na náhradu těchto nákladů a žalobci v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. března 2009
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu