ECLI:CZ:NS:2014:23.CDO.867.2014.1
sp. zn. 23 Cdo 867/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně Karlovarské minerální vody, a. s. , se sídlem v Karlových Varech, Horova 3, identifikační číslo osoby 14706725, zastoupené JUDr. Hanou Heroldovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Jungmannova 745/24, proti žalovanému dTest, o.p.s. , se sídlem v Praze 10, Černomořská 419/10, identifikační číslo osoby 45770760, zastoupené JUDr. Martinem Sochorem, advokátem, se sídlem v Praze 7, Veletržní 926/10, o ochranu dobré pověsti právnické osoby a ochranu před nekalou soutěží, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 15 Cm 23/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. září 2013, č. j. 3 Cmo 49/2013-269, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení 1.800,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce žalovaného.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. října 2012, č. j. 15 Cm 23/2010-205, uložil žalovanému povinnost uveřejnit do sedmi dnů od právní moci rozsudku, na úvodní straně internetových stránek žalovaného na adrese www.dtest.cz a na třetí straně nejbližšího následujícího vydání měsíčníku „TEST“ článek s nadpisem „Omluva k článku Opravdu víte, co pijete?, TEST vydání 10/2009“, provedený velkými tiskacími písmeny v černé barvě, tučným řezem písma typu Times New Roman o velikosti 45 bodů, a následujícím textem v černé barvě typu písma Times New Roman o velikosti 9 bodů: „Občanské sdružení spotřebitelů TEST, vydavatel spotřebitelského měsíčníku TEST, v němž byl v říjnu 2009 publikován článek s názvem „Opravdu víte, co pijete?“ se omlouvá společnosti Karlovarské minerální vody, a.s., za uvedení obsahu sodíku u balené vody Aquila Aqualinea symbolem plném černého trojúhelníku, označujícího vyšší hodnotu, když naměřená hodnota 19,73 mg/l je pod maximální hranicí 20 mg/l.“ s tím, že je povinen v závěru textu omluvy uvést, kdo byl autorem či autory článku. Žalovanému uložil povinnost ponechat omluvu na internetových stránkách žalovaného www.dtest.cz po dobu 30 dnů od uveřejnění (bod I. výroku). Žalobu o uložení povinnosti žalovanému zveřejnit omluvu ve formátu uvedeném ve výroku I. znění: „Omlouváme se za zveřejnění nepravdivých a zavádějících informací o pramenité vodě Aquila Aqualinea, o tom, že Aquila Aqualinea obsahuje vysoké množství sodíku a dvě nedovolené cizorodé organické látky – benzo(ghi)perylen a chloroform. Omlouváme se za spekulativní a nepravdivé tvrzení o tom, že benzo(ghi)perylen se uvolňuje nebo může uvolňovat z obalového materiálu PET. Údaje uvedené v článku pocházejí z protokolů o výsledku laboratorních zkoušek Státního zdravotního ústavu a nejsou úplné. Podle podmínek tohoto ústavu však smí být protokol reprodukován pouze celý, jeho části pouze s písemným souhlasem vedoucího laboratoře.“, zamítl (bod II. výroku). Dále přiznal žalobkyni oprávnění uveřejnit na náklady žalovaného znění omluvy uvedené ve výroku I. v pořadu České televize Černé ovce (bod III. výroku) a nepřiznal žalobkyni oprávnění uveřejnit na náklady žalovaného znění omluvy v tisku, v denících vyjmenovaných v tomto výroku (bod IV. výroku). Současně žalovanému uložil povinnost zdržet se šíření článku označeného názvem „Opravdu víte, co pijete“ v elektronické podobě obsahující tvrzení o vodě žalobkyně Aquila Aqualinea v rozsahu použití černého plného trojúhelníku jako symbolu zvýšeného obsahu sodíku ve vodě Aquila Aqualinea, tvrzení, že Aquila Aqualinea porušila požadavek na nepřítomnost cizorodých organických látek benzo(ghi)perylen, tvrzení, že nález chloroformu může svědčit o nedodržení správné výrobní praxe (bod V. výroku). Dále zamítl žalobu o uložení povinnosti žalovaného zdržet se šíření článku označeného názvem „Opravdu víte, co pijete?“ v elektronické podobě pokud jde o tvrzení o vodě žalobkyně Aquila Aqualinea v rozsahu použití červeného zvýraznění hodnoty trihalomethanů a chloroformu ve vodě Aquila Aqualinea, tvrzení, že nelze vyloučit kontaminaci v souvislosti se zjištěním benzo(ghi)perylenu, tvrzení, že odborníci za zdroj kontaminace označili lahve, pokud jsou vyráběny z recyklovaného materiálu PET a tvrzení, že může docházet k nepovolené úpravě výrobku Aquila – odželeznění a šíření článku označeného názvem „Opravdu víte, co pijete?“ v tištěné podobě (bod VI. výroku). Žalobkyni nepřiznal oprávnění uveřejnit na náklady žalovaného plné znění rozsudku jedenkrát v jednom celostátním deníku (bod VII. výroku). Konečně rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod VIII. výroku).
K odvolání obou účastníků řízení odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích II., VI. a VII. potvrdil, ve výrocích I., III. a V. jej změnil tak, že žalobu o uložení povinnosti žalovanému uveřejnit tam uvedeným způsobem omluvu ve znění tam specifikovaném, včetně povinnosti doplnit tam autora (autory) článku, a o uložení povinnosti žalovanému zdržet se šíření článku „Opravdu víte, co pijete?“ v elektronické podobě v rozsahu tam vymezeném, zamítl. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu, do všech jeho výroků, podala žalobkyně dovolání s tím, že má za to, že v dovolání uvedené právní otázky, k nimž se odvolací soud ve svém rozhodnutí vyjádřil, musí být v posuzované věci řešeny jinak, mimo jiné i proto, že odvolací soud se odchýlil od dříve publikovaných právních názorů Nejvyššího soudu, které by bylo nutné na posuzovanou věc aplikovat.
Žalovaný se k dovolání žalobkyně vyjádřil tak, že je považuje za nepřípustné a rozhodnutí odvolacího soudu za správné.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Podle §243c odst. 1 (ve spojení s §243f odst. 2, 3) o. s. ř. dovolací soud dovolání odmítl, neboť má vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Přípustnost dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, jimiž se odvolací řízení končí, upravuje §237 a §238 o. s. ř., náležitosti dovolání pak §241a o. s. ř.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. může být dovolacím důvodem jen nesprávné právní posouzení věci. K náležitostem dovolání patří mj. i vymezení důvodu dovolání (§241a odst. 3 o. s. ř.), tj. z dovolání musí vyplývat, které otázky hmotného či procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí spočívá, vyřešil odvolací soud chybně, a proč tyto závěry považuje dovolatel za nesprávné. Dovolatel musí (§241a odst. 2 o. s. ř.) rovněž uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v §237 o. s. ř. považuje za splněné.
Dle ustanovení §237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). Tomuto požadavku přitom dovolatelka nedostála.
Dovolatelka však v dovolání neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Pouze uvedla, že se odvolací soud při řešení v dovolání uvedených otázek mimo jiné odchýlil od dříve publikovaných právních názorů Nejvyššího soudu, že vymezené otázky řešil v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu.
K projednání dovolání však musí být zřejmé, od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se odvolací soud ve svém rozhodnutí odchýlil.
Žádost dovolatelky, podle níž musí být vymezené právní otázky, ke kterým se odvolací soud vyjádřil, v posuzované věci řešeny jinak, významově neodpovídá (ve smyslu §237 o. s. ř.) požadavku, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“ (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013).
Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatelky) dovolací soud odchýlit (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
Dovolání, které neobsahuje vylíčení, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), je vadným podáním, které může dovolatelka doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty (§241b odst. 3 věta první, §243b o. s. ř.). Protože tak dovolatelka neučinila a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, dovolací soud dovolání odmítl (§243c odst. 1, §243f odst. 2 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř).
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. srpna 2014
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu