ECLI:CZ:NS:2009:23.CDO.873.2009.1
sp. zn. 23 Cdo 873/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobkyně L. s. s. s.r.o., zastoupené JUDr. M. F., advokátkou, proti žalované D., spol. s r.o., zastoupené Mgr. M. V., advokátem, o zaplacení 185 196 Kč, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci pod sp. zn. 37 Cm 138/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. září 2008, č.j. 4 Cmo 5/2008-77, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 24. září 2008, č.j. 4 Cmo 5/2008-77, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 24. září 2008, č.j. 4 Cmo 5/2008-77, změnil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 23. října 2007, č.j. 37 Cm 138/2005-41 ve výroku I. tak, že žalobu o zaplacení 185 196 Kč zamítl; zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně sjednána smlouva o dílo podle §536 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) s řádně sjednanou cenou díla, termínem dokončení díla dne 30.5.2000 a dohodnutou smluvní pokutou pro případ prodlení zhotovitele (žalované) s dokončením díla, a to ve výši 1,5% denně z objemu nedokončených prací. Vyšel ze zjištění, že dílo bylo protokolárně předáno a převzato dne 25.7.2000 a shodně se soudem prvního stupně dovodil, že podle smlouvy je důvodné požadovat zaplacení sjednané smluvní pokuty za prodlení s dokončením díla.
Ztotožnil se soudem prvního stupně, že vznesená námitka promlčení nároku na zaplacení smluvní pokuty je neoprávněná v části týkající se zaplacení smluvní pokuty od 31.5.2000 do 15.6.2000, byť byla žaloba podána 30.5.2005, neboť ve stejné věci žalobkyně podala žalobu již 16.6.2004, toto řízení bylo pravomocně ukončeno dne 29.3.2005, a tudíž k podání žaloby byl promlčen jen nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty do 15.6.2000. Vzhledem k probíhajícímu řízení o nároku, o němž nebylo meritorně rozhodnuto (nárok na smluvní pokutu od 31.5.2000 do 15.6.2000) došlo v souladu s §405 odst. 2 obch. zák. k prodloužení promlčecí doby o 1 rok.
Odvolací soud stejně jako soud prvního stupně nevyhověl návrhu na aplikaci moderačního práva, neboť po posouzení všech okolností, za nichž byla smlouva o dílo mezi účastníky uzavřena (předmětu díla, ceny díla, dohodnuté doby provádění díla v délce 30 dnů, kdy žalovaná byla zhotovitelem jen části díla, jež žalobkyně prováděla pro jinou osobu), dospěl odvolací soud k závěru, že smluvní pokuta ve výši 1,5% z objemu nedokončených prací za každý den prodlení není nepřiměřená.
Odvolací soud však dospěl k závěru, že výkon práva žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty nepožívá právní ochrany ve smyslu §265 obch. zák. Vyšel z účelu smluvní pokuty, jak vyplývá z §544 a násl. občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) a §300 a násl. obch. zák., kterým je jednak prevence porušování smluvních vztahů, jednak slouží jako paušalizovaná náhrada škody a je i jedním z nástrojů sloužících k zajištění závazků (funkce sankční, kompenzační a zajišťovací). Konstatoval, že požadavku, který by opomíjel uvedené funkce smluvní pokuty nebo dokonce zneužíval k poškození dlužníka, je nutno odepřít ochranu a odkázal na dosavadní judikaturu – na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.5.2007, sp. zn. 32 Odo 202/2006.
Odvolací soud při posouzení oprávněnosti výkonu práva na zaplacení smluvní pokuty s ohledem §265 obch. zák. v daném případě vyšel jednak ze zjištění, že žalovaná svou povinnost provést dílo splnila, byť s prodlením, že žalobkyně neprokázala, že by ji v důsledku prodlení žalované se splněním díla vznikla škoda, a že řízení na zaplacení smluvní pokuty bylo zahájeno s cca pětiletým odstupem od nastalého prodlení. S ohledem na tyto okolnosti dospěl odvolací soud k závěru že takový výkon práva žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty nepožívá právní ochrany ve smyslu §265 obch. zák., proto změnil rozsudek soudu prvního stupně o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 185 196 Kč tak, že žalobu v této části zamítl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení výkonu jejího práva ve smyslu §265 obch. zák. na zaplacení smluvní pokuty ve výši 185 196 Kč. Domnívá se, že výkon jejího práva na zaplacení uvedené smluvní pokuty není v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku a nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, který odepřel výkonu jejího práva ochranu z tohoto důvodu, že právo na zaplacení smluvní pokuty uplatnila s velkým časovým odstupem od prodlení žalované. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a opírá se o způsobilý dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání.
Nesprávným právním posouzením věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).
Podle §265 obch. zák. výkon práva, který je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, nepožívá právní ochrany.
Dovolací soud dospěl k závěru, že odvolací soud nesprávně aplikoval ustanovení §265 obch. zák. na daný případ, jestliže žalobkyně postupovala v souladu s právní úpravou a uplatnila nárok na smluvní pokutu v době, kdy její nárok na zaplacení smluvní pokuty nebyl promlčen. Rovněž délka prodlení žalované se zhotovením díla nemůže být přičítána k tíži žalobkyně. Odepřít ochranu by bylo možno pouze takovému požadavku, který by opomíjel výše uvedené funkce smluvní pokuty (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.3.2001, sp. zn. 25 Cdo 2895/99, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ve svazku 4/2001, pod označením C 375). Takové okolnosti pro odepření výkonu práva na zaplacení smluvní pokuty, které by opomíjely funkce smluvní pokuty, však v daném případě zjištěny nebyly. Smluvní pokuta plnila funkci sankční pro případ zaviněného neplnění závazku, rovněž funkci kompenzační za nesnáze způsobené opožděným plněním a i funkci zajišťovací.
Právní posouzení výkonu práva na zaplacení smluvní pokuty odvolacím soudem je tedy nesprávné a je důvodný dovolatelkou uplatněný dovolací důvod, jímž namítala nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Nebylo-li možno dospět k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné, Nejvyšší soud podle §243b odst. 2 o. s. ř. rozsudek odvolacího soudu bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o. s. ř.), v němž bude soud vázán právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.), přičemž rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. května 2009
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu