ECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.961.2009.1
sp. zn. 23 Cdo 961/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně Kooperativa pojišťovna, a. s., Vinna Insurance Group , se sídlem Praha 1, Templová 747, IČ 47116617, proti žalovanému R. F. , zastoupenému JUDr. Karlem Fořtlem, advokátem se sídlem nám. Přemysla Otakara II. č. 10/6, České Budějovice, PSČ 370 01, o zaplacení 976.398,- Kč s přísl., vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 9 C 533/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. října 2008, č. j. 8 Co 1339/2008-112, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 27. března 2008, č. j. 9 C 533/2007-89, zamítl návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 976.398,- Kč spolu s úrokem z prodlení od 11. 10. 2007 do zaplacení (výrok I.) a nepřiznal žalovanému vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.)
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný splnil svou povinnost nahlásit žalobkyni jako pojistiteli dopravní nehodu, k níž došlo dne 3. 7. 2004, a nebylo tak naplněno ustanovení §10 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb. Vzhledem k tomu žalobkyně neprokázala, že může uplatnit proti žalovanému jako pojištěnému nárok na náhradu toho, co za něj plnila se zřetelem ke splnění podmínek podle ust. §10 písm. d), příp. písm. e) zákona č. 168/1999 Sb.
Soud prvního stupně proto žalobu v plném rozsahu zamítl.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Českých Budějovicích, rozsudkem v záhlaví označeným, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 976.398,- Kč spolu s ročním úrokem z prodlení ve výši 9,75% počínaje 11. 10. 2007 do 31. 12. 2007, ve výši 10,5% od 1. 1. 2008 do 30. 6. 2008, ve výši 10,75% od 1. 7. 2008 do 29. 10. 2008 a od 30. 10. 2008 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém jednotlivém pololetí odpovídá v procentech součtu čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace ČNB a platné vždy k prvnímu dni příslušného pololetí. Zároveň rozhodl odvolací soud, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů 78.120,- Kč.
Odvolací soud vyšel z nesporných skutkových zjištění, že žalobkyně vyplatila poškozeným cyklistům M. B. a Ing. Z. S. celkem 1,220.498,- Kč (žalobkyně požaduje zaplacení 80% této částky), kteří byli vážně zraněni při dopravní nehodě dne 3. 7. 2004, způsobené žalovaným, přičemž ten jako řidič z místa dopravní nehody odjel, aniž poskytl zraněným pomoc a nehodu neoznámil policii, ani nevyčkal příjezdu policie. Za to byl žalovaný uznán vinným trestným činem neposkytnutí pomoci a pravomocně odsouzen. Na policii se žalovaný dostavil teprve za 5 – 6 hodin od nehody.
Odvolací soud konstatoval, že předmětem řízení je nárok žalobkyně zahrnující dvě skutkové podstaty jednání žalovaného, vyplývající ze zák. č. 168/1999 Sb.
První skutková podstata podle §10 odst. 1 písm. e) cit. zákona (ve spojení s §8 odst. 1 zákona) spočívá v tom, že žalovaný neoznámil žalobkyni dopravní nehodu jako pojistnou událost bez zbytečného odkladu, když k nehodě došlo 3. 7. 2004 (neděle), zatímco oznámení žalovaným žalobkyni se uskutečnilo až 13. 7. 2004 (středa). Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že odjížděl-li žalovaný v pondělí 4. 7. 2004 na plánovanou zahraniční služební cestu a nehodu ohlásil bezprostředně po návratu z ní dne 13. 7. 2004, pak jednal bez zbytečného odkladu. Přitom současně tato skutečnost nijak neztížila možnost řádného šetření pojistitele ve smyslu §9 odst. 3 výše cit. zákona.
Druhá skutková podstata vyplývá z ust. §10 odst. 1 písm. d) cit. zákona. I odvolací soud jednání žalovaného, který od dopravní nehody odjel, aniž ji ohlásil Policii ČR, hodnotí jako jednání účelové naplňující první ze znaků skutkové podstaty podle cit. ustanovení zákona. Druhým zákonným znakem této skutkové podstaty – vedle neohlášené nehody – je skutečnost, že v důsledku neohlášení došlo ke ztížení jejího řádného prošetření podle §9 odst. 3 cit. zákona a v tomto směru má odvolací soud za to, že soud prvního stupně zaujal se zřetelem k výsledkům dokazování nesprávný právní závěr. Odvolací soud zdůraznil, že v řízení bylo prokázáno, že k nehodě došlo dne 3. 7. 2004 cca ve 20,00 hodin a ohlášena byla (svědky) ve 20,12 hodin, zatímco žalovaný se dostavil na Policii ČR až v 01,25 hodin, tj. cca po 5 a 1 hodinách a dechová zkouška na alkohol u něj byla provedena až po další hodině a čtvrt, tedy až za 6 a 3 hodiny po nehodě. Tím bylo podle odvolacího soudu zcela zmařeno objektivní zjištění toho, zda žalovaný v době dopravní nehody byl nebo nebyl pod vlivem alkoholu. Odvolací soud odkázal též na závěry znalce ve vztahu k neprovedení dechové či krevní zkoušky bezprostředně po nehodě. Odvolací soud uvedl, že skutečnost, že nebylo možno zjistit, v jakém stavu byl žalovaný bezprostředně po dopravní nehodě, znamenají naplnění druhého zákonného znaku §10 odst. 1 písm. d) cit. zákona, totiž toho, že v důsledku jednání žalovaného byla ztížena možnost řádného šetření pojistitele podle §9 odst. 3 předmětného zákona. Nebylo zjištěno nic, co by vedlo k závěru, že žalovaný byl bezprostředně po nehodě v tzv. „šoku“. Přitom případné zjištění alkoholu v krvi žalovaného by vedlo k možnosti žalobce uplatnit nárok podle §10 odst. 1 písm. b) cit. zákona bez nutnosti prokazovat skutečnosti tak, jak se dělo v tomto řízení.
Odvolací soud tudíž na základě odlišného právního názoru od názoru soudu prvního stupně změnil rozsudek soudu prvního stupně podle §220 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jak shora uvedeno.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání s odkazem na ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Je toho názoru, že odvolací soud z úplného skutkového zjištění vyvodil chybný právní závěr.
Dovolatel namítá, že jakmile odezněl šok z dopravní nehody, dostavil se na Policii ČR, byť to bylo řádově pět hodin po nehodě. Okolnost, že dechová zkouška byla provedena až po další 1 hodině a čtvrt, mu nemůže být kladena k tíži, bylo povinností orgánů Policie ČR šetřit neprodleně, zda není pod vlivem alkoholu či jiných omamných látek. Přitom dechová zkouška na alkohol měla negativní výsledek. Policejní orgán měl povinnost vyzvat žalovaného, aby se podrobil odběru krve, to však neučinil a to opět nelze klást k jeho tíži.
Dovolatel tedy dovozuje, že není osobou, která by zmařila či podstatně ztížila šetření pojistitele, když policejní orgány zanedbaly své povinnosti.
Vzhledem k uvedenému navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) nejprve konstatoval, že podle bodu 12. čl. II. přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle znění o. s. ř. účinného do 30. 6. 2009. Tak je tomu i v daném případě.
Dovolací soud poté, po zjištění, že dovolání splňuje podmínky a obsahuje náležitosti podle zákona (§240 odst. 1, §241 odst. 1, §241a odst. 1 o. s. ř.), konstatoval, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., jelikož odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
Námitky dovolatele lze podle jejich obsahu podřadit pod dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Rozhodnou právní otázkou, na jejímž řešení spočívá posouzení věci, je tak otázka, zda v daném případě došlo ve smyslu §10 odst. 1 písm. d) zák. č. 168/1999 Sb., v rozhodném znění v důsledku neohlášení dopravní nehody ke ztížení možnosti řádného šetření pojistitele ve smyslu §9 odst. 3 cit. zákona.
Dovolatel popírá, že by svým pozdním (pět a půl hodinovým) přihlášením se na policejní služebně po dopravní nehodě ztížil možnost řádného šetření a za podstatné považuje, že policie opožděně u něj provedla dechovou zkoušku na alkohol (hodinu a čtvrt po dostavení se žalovaného na policii) a že zkoušku odběrem krve na alkohol neprovedla policie vůbec.
Odvolací soud však vyšel z jednoznačných skutkových zjištění, že žalovaný, ač nebyl v šoku bezprostředně po nehodě (to tvrdil teprve později) a nebyl ani zraněn, od místa nehody odjel a na policii se dostavil s výše prokázaným značným časovým zpožděním a tím zmařil provedení důkazů (dechovou a krevní zkoušku) v relevantní době po způsobení dopravní nehody. Primární a základní skutečností je velký časový odstup od dopravní nehody do okamžiku, kdy teprve bylo možno provést důkazy uvedenými zkouškami, což vedlo k tomu, že nebylo možné objektivně zjistit, v jakém stavu byl žalovaný bezprostředně po dopravní nehodě.
Odvolací soud tudíž zjištěný skutkový stav správně právně posoudil ve smyslu §10 odst. 1 písm. d) ve vazbě na §9 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb., v rozhodném znění a to, že žalovaný svým jednáním ztížil možnost řádného šetření pojistitele o předmětné dopravní nehodě. Z toho rezultuje rovněž správný právní závěr, že žalobní nárok byl uplatněný po právu.
Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. tak nebyl naplněn, napadené rozhodnutí je správné a Nejvyšší soud proto dovolání jako nedůvodné zamítl (§243b odst. 2 věta před středníkem o. s. ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ust. §243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Dovolatel neměl v řízení úspěch, avšak žalobkyni podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 6. října 2010
JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu