ECLI:CZ:NS:2013:23.ND.267.2013.1
sp. zn. 23 Nd 267/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně ČEZ Prodej, s.r.o. , se sídlem Praha 4, Duhová 1/425, PSČ 140 53, identifikační číslo osoby 27232433, zastoupené Mgr. Jaroslavem Trkovkým, advokátem se sídlem Louny, Přemyslovců 2027, proti žalované A. H., zastoupené obecným zmocněncem Ing. J. H., vedené u Krajského soudu v Hradci králové pod sp. zn. 37 Cm 48/2006 a u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Nc 194/2013 ( 12 Cmo 1/2013), o vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze, takto:
Soudkyně Vrchního soudu v Praze senátu 12 Cmo Mgr. Marcela Tuscanyová, JUDr. Eva Hodanová a JUDr. Marta Chrastilová, soudci senátu 2 Cmo JUDr. Petr Baierl, JUDr. Ivana Wolfová, JUDr. Iva Horáková a JUDr. Marie Grygarová, soudci senátu 9 Cmo JUDr. Ladislav Derka a JUDr. Daniela Menclová, soudkyně senátu 2 Cmo JUDr. Alexandra Jiříčková, soudci senátu 6 Cmo JUDr. Stanislav Bernard, JUDr. Hana Voclová, JUDr. Milada Uhlířová a JUDr. František Švantner Vrchního soudu v Praze nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 37 Cm 48/2006.
Odůvodnění:
Podáním doručeným Krajskému soudu v Hradci Králové dne 16. 5. 2013 (č.l. 282 spisu) namítla žalovaná podjatost soudkyň Mgr. Marcely Tuscanyové, JUDr. Evy Hodanové, JUDr. Marty Chrastilové a všech soudců Vrchního soudu v Praze. Žádá, aby z důvodu podjatosti byli tito soudci vyloučeni z rozhodování.
Dne 13. 9. 2013 byl Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) předložen předsedou senátu 2 Cmo Vrchního soudu v Praze JUDr. Petrem Baierlem předmětný spisový materiál k posouzení námitky podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze.
Jak vyplývá ze spisového materiálu, příslušným k projednání a rozhodnutí věci je na Vrchním soudě v Praze senát 2 Cmo ve složení JUDr. Petr Baierl, JUDr. Ivana Wolfová, JUDr. Iva Horáková a JUDr. Marie Grygarová. Tento senát je podle rozvrhu práce zastupován postupně senáty 9 Cmo a 6 Cmo. Soudkyně senátu 12 Cmo Mgr. Marcela Tuscanyová, JUDr. Eva Hodanová a JUDr. Marta Chrastilová a soudci senátů 2 Cmo, 9 Cmo a 6 Cmo Vrchního soudu v Praze se vyjádřili k žalovanou vznesené námitce podjatosti na č. l. 291 – 294 spisu tak, že žádnému z nich nejsou známy žádné skutečnosti, pro které by měli být vyloučeni z projednávání a rozhodování předmětné věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 37 Cm 48/20006, a že žádný z nich nemá jakýkoliv vztah k účastníkům řízení, ani k jejich zástupcům a ani nemá zájem na výsledku sporu.
Podle §14 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě (§16 odst. 1 věta první o. s. ř.).
Nutno podotknout, že v souladu s ustanovením §15a odst. 3 o. s. ř. je nepřípustné, aby účastník řízení bez dalšího namítal podjatost celého soudu, když podstatnou náležitostí námitky podjatosti je přesné označení soudce (přísedícího), proti němuž námitka směřuje, a uvedení důkazů prokazujících takové tvrzení účastníka řízení. Případná podjatost je výsledkem osobního vztahu soudce k věci, k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům, proto je tento poměr nutno zjišťovat individuálně u každého soudce zvlášť.
K důvodům vyloučení soudce podle §14 odst. 1 o. s. ř. je třeba uvést, že soudcův poměr k projednávané věci bývá zpravidla založen na jeho přímém zájmu na výsledku řízení v konkrétní věci. K vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci může dojít teprve tehdy, je-li evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům, dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti je důvodné pochybovat, zda bude moci nezávisle a nestranně rozhodovat. Nepochybně se jedná o případy, kdy je soudce současně na straně účastníka řízení či svědka, resp. kdyby mohl být v řízení dotčen na svých právech; shodně to platí, má-li soudce k účastníkům řízení příbuzenský nebo obdobný vztah, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. V úvahu přichází také vztah ekonomické závislosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. července 1999, sp. zn. 2 Cdon 828/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 33, ročník 2000; shodně Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. Komentář. 1. vydání, Praha, C. H. Beck, 2009, str. 77). Vždy se však musí jednat o okolnosti, které mohou vést k důvodným pochybnostem, že určitý soudce nebude schopen ve věci nepodjatě rozhodnout.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že námitky žalované neobsahují žádná tvrzení, jež by byla relevantní z hlediska ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř. pro vyloučení soudců senátů Vrchního soudu v Praze 12 Cmo, 2 Cmo, 9 Cmo a 6 Cmo, určeným k projednání dané věci podle rozvrhu práce. Za tohoto stavu senát Nejvyššího soudu rozhodl podle §16 odst. 1 o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. listopadu 2013
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu