ECLI:CZ:NS:2023:24.CDO.1676.2023.1
sp. zn. 24 Cdo 1676/2023-115
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně Nocarová Partners Advokáti s.r.o. , se sídlem v Praze 1, V Jirchářích č. 148/4, IČO 4797469, zastoupené Ing. Mgr. Jiří Musilem, advokátem se sídlem v Praze 9, Zakšínská č. 615/17, proti žalovaným 1) M. O. , narozené dne XY, bytem v XY, a 2) P. O. , narozenému dne XY, bytem v XY, oběma zastoupeným JUDr. Alenou Brychtovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Veverkova č. 1343/1, o zaplacení 132 723,23 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 12 C 45/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. ledna 2023, č. j. 25 Co 221/2022-88, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným 1) a 2) společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 11 519,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Aleny Brychtové, advokátky se sídlem v Hradci Králové, Veverkova č. 1343/1.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 1. 2023, č. j. 25 Co 221/2022-88, podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť dovolatelka v dovolání uplatňuje jiné dovolací důvody než ten, který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 věta první o. s. ř., tedy že dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelka nebere náležitě v úvahu, že skutková zjištění odvolacího soudu přezkumu dovolacím soudem nepodléhají, stejně jako dovolacímu soudu nepřísluší přezkoumávat postup soudu při provádění dokazování a hodnocení provedených důkazů.
Z obsahu dovolání proti rozsudku odvolacího soudu je zřejmé, že dovolatelka svými námitkami brojí proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění odvolacího soudu (především pak soudu prvního stupně) ohledně existence a obsahu ujednání mezi účastníky (žalobkyní na straně jedné a žalovanými na straně druhé) o odměně a náhradě hotových výdajů za poskytování právních služeb, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem i soudem prvního stupně rozhodující, a k tomu předkládá vlastní skutkové závěry a z nich dovozuje vlastní právní názor na věc (staví-li svoji argumentaci o dohodě o odměně za poskytování právních služeb na skutečnosti, že žalovaná znala obsah smlouvy o odměně mezi žalobkyní a synem žalovaných), zejména však vznáší výhrady proti procesu dokazování a hodnocení důkazů odvolacím soudem (především však soudem prvního stupně) [namítá-li, že se soud prvního stupně „nevypořádal s navrhovanými důkazy“ předloženými k podložení tvrzení a splnění povinnosti doložit to, co tvrdí, a odvolací soud toto procesní pochybení soudu prvního stupně shledal za nezávadné a dostatečně odůvodněné] opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř. (srov. ustanovení §241a odst. 1 věta první a §242 odst. 3 věta první o. s. ř.), které však nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2014; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. 24 Cdo 2369/2020, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2021, sp. zn. 24 Cdo 2725/2021).
Na místě je třeba dodat, že dovolatelka v posuzovaném případě navzdory svým námitkám věděla, jak a proč soud prvního stupně rozhodl, neboť jednak z obsahu spisu vyplývá (při porovnání dovolatelkou v průběhu řízení navržených důkazů, důkazů provedených při jednání před soudem prvního stupně dne 18. 5. 2022 a 29. 6. 2022 a v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně uvedených důkazů), jednak (a to především) soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku vyložil, jaké dokazování bylo provedeno, jaké konkrétní skutečnosti byly z jednotlivých důkazů zjištěny, že také dovodil, že „z dalších provedených důkazů soud žádná zjištění nečerpal, protože byly pro rozhodnutí ve věci nevýznamné“, a že „listiny, kterých se žalobkyně dovolávala, vyjma plných mocí a SMS a e-mailové komunikace, se týkaly výhradně smlouvy o poskytování právních služeb žalobkyně a L. O.“, z čehož vyplývá, že se soud vypořádal též s dalšími dovolatelkou navrženými důkazy, které zřejmě dovolatelka označuje za tzv. opomenuté důkazy v řízení, a po provedeném dokazování soud prvního stupně dospěl k závěru, že i přes poučení podle §118a odst. 3 o. s. ř. žalobkyně „neoznačila takové důkazy, které by dovolovaly přijmout bezpečný a spolehlivý závěr o dohodě o smluvní ceně“, přičemž „vědomí žalovaných, jaká byla cena služeb žalobkyně pro jejich syna, by nebylo ani přijetím nabídky, kdyby byla učiněna“, a z jakých důvodů odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil [uzavřel-li, že „hodnocení důkazů podle §132 o. s. ř. ze strany soudu prvního stupně se nedostalo do rozporu s posléze předestřenými pravidly či pravidly logického myšlení“, a že „s důrazem na existenci důkazního břemene na straně žalobkyně přehledně a dostatečně argumentoval, že žalobkyni se nepodařilo prokázat existenci smlouvy mezi účastníky o odměně žalobkyně za poskytování právních služeb“].
Nadto vytýká-li dovolatelka soudům, že řízení je z jí výše uváděných důvodů stiženo tzv. zmatečnostními vadami, pro které považuje rozsudek odvolacího soudu za nepřezkoumatelný, přehlíží, že se jedná o námitky vad řízení, které nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání, neboť dovolací soud k vadám řízení přihlíží podle §242 odst. 3 o. s. ř. pouze tehdy, je-li dovolání přípustné; o takový případ se však v projednávané věci nejedná.
Dovolací námitky, jimiž žalobkyně uplatnila jiný dovolací důvod než ten, který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 věty první o. s. ř., a z nichž nevyplývá žádná právní otázka, jež by splňovala předpoklady vymezené v ustanovení §237 o. s. ř., tak nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 7. 2023
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu