ECLI:CZ:NS:2020:24.CDO.2564.2020.1
sp. zn. 24 Cdo 2564/2020-121
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci pozůstalosti po J. F. , zemřelé dne 4. září 2017, posledně bytem v XY, za účasti České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží č. 390/42, IČO 69797111, Územního pracoviště Ostrava, se sídlem v Ostravě, Lihovarská č. 1335/9, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 15 D 1367/2017, o dovolání České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. dubna 2020, č. j. 10 Co 99/2020-101, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
V řízení o pozůstalosti po J. F., zemřelé dne 4. 9. 2017 (dále jen „zůstavitelka“), Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. 4.2 020, č. j. 10 Co 99/2020-101, potvrdil usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 6. 2. 2020, č. j. 15 D 1367/2017-89, kterým bylo rozhodnuto o tom, že se zůstavitelčin majetek nepatrné hodnoty vydává „státu – České republice“ (výrok I.), že se řízení o pozůstalosti zastavuje (výrok II.) a že se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů soudní komisařky Mgr. Jarmily Chvistkové za provedení úkonů v tomto řízení (výrok III.). Odvolací soud uvedl, že „v projednávané věci byli všichni dědicové po zůstavitelce v zákonné posloupnosti vyrozuměni o dědickém právu a všechny tyto osoby dědictví odmítly“, že „tento postup pouze potvrzuje nehospodárnost k tomu směřujících úkonů a neúčelnost při ochraně práv vyrozuměných osob“ a že „ani případné nařízení likvidace pozůstalosti nelze považovat za účelné v situaci, kdy zůstavitelka zanechala pouze majetek nepatrné hodnoty, neboť účelem likvidace je uspokojení pohledávek ostatních věřitelů zůstavitelky“. Dospěl k závěru, že lze „akceptovat postup soudní komisařky, kdy v případě, že vypravitel pohřbu odmítl převzít nepatrný majetek, řízení zastavila jako bezpředmětné při použití ustanovení §154 odst. 1 z. ř. s. per analogiam“, a že „stát na základě ustanovení §154 odst. 1 z. s. ř. nabývá nepatrný majetek nikoliv jako dědic, ale jako ten, komu majetek připadá, když tu není nikdo, komu by nepatrný majetek mohl být vydán“.
Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových podala proti usnesení odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost dovozuje z toho, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to „zda je možné v rámci pozůstalostního řízení ve vztahu k České republice aplikovat ustanovení §154 zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, per analogiam, tj. vydat majetek nepatrné hodnoty státu a pozůstalostní řízení zastavit i s ohledem na tu skutečnost, že Česká republika není vypravitelem pohřbu a s vydáním majetku nepatrné hodnoty nevyslovila souhlas“. Argumentuje zejména tím, že „stát může podle stávající právní úpravy nabýt majetek v rámci pozůstalosti, s výjimkou případu, kdy je povolán jako dědic ze závěti, pouze ve dvou případech, jednak jako odúmrť podle §1634 odst. 1 NOZ, a dále způsobem uvedeným v §237 odst. 1 a 2 z. ř. s., tedy v případě, že majetek patřící do likvidační podstaty, jenž se nepodařilo zpeněžit v rámci likvidace pozůstalosti, připadne státu jako tzv. nezpeněžitelný majetek“.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. je dovolání, není-li stanoveno jinak, přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 věty první o. s. ř.).
V dané věci bylo pro rozhodnutí o dědickém právu po zůstaviteli rozhodující posouzení otázky, zda lze o majetku zůstavitelky, který je nepatrné hodnoty a s jehož převzetím nesouhlasil vypravitel pohřbu R. F., rozhodnout, že připadá státu podle ustanovení §154 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“). Na zjištěný skutkový stav (který přezkumu dovolacím soudem nepodléhá, jak vyplývá z ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.) odvolací soud aplikoval uvedené ustanovení z. ř. s. v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu, podle níž je použití ustanovení §154 odst. 1 z. ř. s. možné i v situaci, kdy tomu, kdo se postaral o pohřeb zůstavitele, nelze majetek bez hodnoty nebo majetek nepatrné hodnoty pro jeho nesouhlas vydat, předpoklady pro zastavení řízení však jsou; nelze-li majetek vydat vypraviteli pohřbu (ani dědicům), může být subjektem nabývajícím tento majetek stát, a to proto, že tu není nikdo jiný, komu by bylo možné majetek vydat (jako je tomu např. i v případě odúmrti podle ust. §1634 o. z. nebo v případě připadnutí majetku, který se nepodařilo zpeněžit při likvidaci dědictví podle ust. §237 z. ř. s., pokud se pozůstalost projednává); z toho pak logicky vyplývá, že je zcela bezpředmětné vyžadovat souhlas státu s takovým postupem (srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 8. 2020, sp. zn. 24 Cdo 785/2020).
Pro úplnost dovolací soud konstatuje, že odvolací soud v napadeném rozhodnutí správně zohlednil taktéž „nehospodárnost“ a „neúčelnost“ dosud provedených (či případných dalších) úkonů v řízení o pozůstalosti po zůstavitelce; uvážení v uvedeném smyslu přitom zakládá možnost pro výjimečnou aplikaci ustanovení §154 odst. 1 z. ř. s. (k tomu srov. opět judikát citovaný výše).
Protože dovolání České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových proti usnesení odvolacího soudu není na základě vymezených důvodů dovolání přípustné, Nejvyšší soud České republiky dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 11. 2020
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu