ECLI:CZ:NS:2021:24.CDO.3730.2020.1
sp. zn. 24 Cdo 3730/2020-187
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., v právní věci žalobců a) M. H. , narozené XY, bytem XY, a b) J. Š. , narozeného XY, bytem XY, obou zastoupených JUDr. Janem Najmanem, advokátem se sídlem v Pardubicích, náměstí Republiky 53, proti žalovanému Ředitelství silnic a dálnic ČR , státní příspěvkové organizaci , se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 546/56, identifikační číslo osoby 659 93 390, o splnění povinnosti učinit návrh na získání potřebných práv k pozemkům dohodou, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 11 C 172/2018, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 31. července 2020, č. j. 27 Co 160/2020-129, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Každý ze žalobců je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobci se (společně) podanou žalobou u Okresního soudu v Pardubicích domáhali vydání rozsudku, kterým by žalovanému byla uložena povinnost:
1. „…do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku předložit žalobkyni 1) písemný návrh na získání potřebných práv k pozemkům XY , XY a XY v k. ú. XY (které tato osoba spoluvlastní v rozsahu jedné ideální čtvrtiny) ve formě kupní smlouvy, která bude vycházet v otázce výše kupní ceny z částky 5.980.000,- Kč splatné do 30ti dnů ode dne, kdy tato žalobkyně jako prodávající obdrží od příslušného katastrálního úřadu vyrozumění o provedeném vkladu vlastnického práva k výše označeným věcem nemovitým do katastru nemovitostí ve prospěch žalovaného“ , a dále
2. „…do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku předložit žalobci 2) písemný návrh na získání potřebných práv k pozemkům XY , XY a XY v k. ú. XY (které tato osoba spoluvlastní v rozsahu tří ideálních čtvrtin) ve formě kupní smlouvy, která bude vycházet v otázce výše kupní ceny z částky 17.940.000,- Kč splatné do 30ti dnů ode dne, kdy tento žalobce jako prodávající obdrží od příslušného katastrálního úřadu vyrozumění o provedeném vkladu vlastnického práva k výše označeným věcem nemovitým do katastru nemovitostí ve prospěch žalovaného.“
Žalobci své tvrzené nároky odůvodnili tím (ve stručnosti shrnuto z obsahu podané žaloby), že žalovaný je investorem plánované výstavby tzv. severovýchodního obchvatu Statutárního města Pardubice (stavba I/36 Pardubice, Trnová – Fáblovka – Dubina), přičemž v žalobě označené pozemky jsou touto výstavbou dotčeny. Aby k realizaci této stavby mohlo dojít, je povinností investora učinit návrh na získání potřebných práv k předmětným pozemkům či stavbám. Žalovaný takový návrh žalobcům učinil (předložil žalobcům konkrétní návrh kupní smlouvy ze dne 4. července 2017), přičemž navrhl (v návrzích kupní ceny pro každého žalobce) výši kupní ceny, kterou ovšem žalobci neakceptovali. Žalobci totiž byli a jsou i nadále ochotni prodat své spoluvlastnické podíly žalovanému za kupní ceny uvedené nyní v žalobě. Žalobci po dále popisovaných (procesních) peripetiích v žalobě nakonec přikročili k podání této žaloby, neboť mají za to, že: „při stylizaci zákona č. 416/2009 Sb. měl zákonodárce při stanovování právní povinnosti vyvlastňovatele nejprve učinit návrh na získání potřebných práv k pozemku či stavbě dohodou na mysli právní povinnost učinit návrh takový, který bude vycházet z objektivně a správně zjištěné obvyklé ceny dotčené nemovitosti. Splnění takové právní povinnosti, zákonem jí uložené, však žalovaný zjevně nedostál.“
Okresní soud v Pardubicích (dále již „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 15. dubna 2020, č. j. 11 C 172/2018-96, zastavil řízení „o splnění povinnosti učinit návrh na získání potřebných práv k pozemkům dohodou“ (výrok I.), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.) a o vrácení soudního poplatku žalobcům (výrok III.).
Soud prvního stupně vyšel mj. ze zjištění, že: „Žalovaný v průběhu řízení podal k vyvlastňovacímu úřadu dne 28. 1. 2019 žádost o zahájení vyvlastňovacího řízení vůči žalobcům k předmětným pozemkům z důvodu, že pokus o získání vlastnického práva k nim byl bezvýsledný. Vyvlastňovací úřad zahájil vyvlastňovací řízení pod sp. zn. SÚ 9329/2019/OL, které dosud probíhá…žalovaný pak podal důvodně žádost o zahájení vyvlastňovacího řízení k příslušnému vyvlastňovacímu úřadu, když splnil podmínky pro jeho přípustnost, spočívající v povinnosti nejprve učinit návrh na získání potřebných práv k předmětným pozemkům dohodou…V daném případě však mezi účastníky řízení k dohodě o ceně předmětných nemovitostí nedošlo, a to až do doby podání návrhu na zahájení vyvlastňovacího řízení. Soud prvého stupně tak má za to, že není přípustné, aby soud svým autoritativním rozhodnutím určoval výši kupní ceny za předmětné pozemky, kdy již bylo zahájeno vyvlastňovací řízení, a nahrazoval tak projev vůle stran kupní smlouvy. Soud tedy…předmětné řízení zastavil, když shledal, že daná věc nespadá do pravomoci soudů, neboť je již vedeno vyvlastňovací řízení.“
K odvolání žalobců Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále již „odvolací soud“) usnesením ze dne 31. července 2020, č. j. 27 Co 160/2020-129, usnesení soudu prvního stupně změnil (pokud jde o výrok o zastavení řízení) takto: „I. Řízení o splnění povinnosti učinit návrh na získání potřebných práv k pozemkům dohodou se zastavuje. Po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Magistrátu města Pardubice (se) sídlem Pernštýnské nám. 1/1, 530 02 Pardubice.“ , a dále rozhodl o vrácení soudního poplatku žalobcům a o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně v jeho právním posouzení, že zde podle §7 odst. 1 o. s. ř. není dána pravomoc soudu projednat a rozhodnout tuto právní věc. Žalobci „se podanou žalobou v zásadě domáhají přezkoumání podmínek pro zahájení vyvlastňovacího řízení a v podstatě se snaží obejít vyvlastňovací zákon (zákon č. 184/2006 Sb.), který ve spojení se zákonem č. 416/2009 Sb. stanoví postup pro vyvlastnění. Žalobci se tak pokouší docílit rozhodnutí, kterým by soud stanovil částku, za níž má stát, nebo jím zřízená organizace Ředitelství silnic a dálnic pro potřeby výstavby dopravní infrastruktury uzavřít se žalobci dohodu ve smyslu §3 odst. 2 zákona č. 416/2009 Sb., případně stanovit kupní cenu ve smyslu §3b odst. 1 citovaného zákona. Takový postup však není v souladu s právní úpravou.“ Soud prvního stupně tedy správně usnesením řízení zastavil, avšak opomenul současně rozhodnout o postoupení této věci Magistrátu města Pardubice coby orgánu, do jehož pravomoci náleží projednání a rozhodnutí této věci.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podali žalobci (dále též „dovolatelé“) prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání, v němž uplatňují dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. (nesprávné právní posouzení věci, pokud odvolací soud dospěl k závěru, že zde není dána pravomoc soudu v občanském soudním řízení rozhodovat o žalobci podané žalobě), přičemž předpoklad přípustnosti dovolání vymezují s tím, že v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena následující právní otázka:
„Má občan, vůči němuž jsou prokazatelně činěny kroky směřující k případnému budoucímu vyvlastnění jeho nemovitého majetku, právo nečekat na výsledek případně zahájeného vyvlastňovacího řízení a v rámci své vlastní civilní žaloby požádat o přezkoumání návrhu smlouvy na získání potřebných práv k pozemkům (která mu byla doručena vyvlastnitelem podle ust. §3 odst. 2 zákona č. 416/2009 Sb.), které jsou předmětem zájmu budoucího vyvlastnitele, a v rámci takového řízení závěry znaleckého posudku vyžadovaného vyvlastnitelem zpochybnit?
K takto pokládané otázce dále dodáváme, že pokud by občan takovouto možnost neměl, byl by podle našeho názoru znalecký posudek sloužící jako podklad pro návrh kupní ceny podle zákona č. 416/1992 Sb., posudkem soudem nezpochybnitelným a nepřezkoumatelným a jednalo by se tak o naprosto bezprecedentní situaci v právním řádu této země, tím spíše, že tento zákon podle našeho názoru vůbec neurčuje, kdo má být objednatelem takového posudku, tzn. zda ten subjekt, jemuž příslušná nemovitost vlastnicky náleží, či ten subjekt, kdo má o takovou nemovitost z nějakých důvodů zájem.“
V další části svého dovolání pak dovolatelé obšírným způsobem popisují skutkové okolnosti jejich případu, dosavadní (procesní) historii vedoucí k podání předmětné žaloby, předkládají též své právní úvahy, které pro rozsouzení této věci považují za významné (určující) a závěrem navrhují, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu, jakož i usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém písemné vyjádření (ve stručnosti shrnuto z obsahu jeho podání) zcela jako nedůvodnou odmítl uplatněnou dovolací argumentaci žalobců, podrobně ze svého pohledu vyložil právní konsekvence tohoto případu a závěrem navrhl, aby dovolání žalobců Nejvyšší soud zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání žalobců není ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné, neboť dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu na vyřešení dovolateli shora zformulované právní otázky nezávisí.
Podle §237 o. s. ř. je jedním z předpokladů přípustnosti dovolání skutečnost, že na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva napadené rozhodnutí závisí, tedy že odvolacím soudem vyřešená právní otázka je pro jeho rozhodnutí určující (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, in https://nsoud.cz ).
V posuzovaném případě odvolací soud dovoláním napadeným usnesením neřešil dovolateli shora formulovanou právní otázku, jelikož dovolatelé u soudu prvního stupně podali žalobu, kterou se domáhali (shora již dovolacím soudem přesně citovanými žalobní petity) vydání rozsudku, aby soud uložil žalovanému povinnost, aby do tří dnů od právní moci rozsudku předložil každému žalobci zvlášť písemný (v tom kterém petitu ve prospěch toho kterého ze žalobců rámcově vymezený) návrh kupní smlouvy s přesně uvedenými kupními cenami.
Usnesení odvolacího soudu ve skutečnosti závisí na řešení otázky pravomoci soudu rozhodovat v občanském soudním řízení o shora podané žalobě, tj. o žalobci tvrzených a jimi uplatněných nárocích (roz. ve vztahu ke každému z nich zvlášť), podle které žalovaný coby investor a budoucí vyvlastnitel je ve fázi před zahájením vyvlastňovacího řízení (v daném případě) podle §3 odst. 1, 2 zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, lodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací (liniový zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), ve znění pozdějších předpisů, povinen předložit v úvahu přicházejícím (tzn. možným budoucím vyvlastněným, nebude-li dosaženo dohody mezi dotčenými stranami a bylo-li by započato ve vyvlastňovacím řízení) návrh kupní smlouvy řešící odkup předmětných (spolu)vlastnických podílů žalobců k dotčenému nemovitému majetku (potřebnému pro uskutečnění účelu vyvlastnění).
Odvolací soud dovoláním napadeným usnesením přitom otázku týkající se pravomoci soudu rozhodovat o podané žalobě dovolateli vyřešil tak, že zde taková pravomoc soud dána není, pročež přisvědčil závěru soudu prvního stupně o naplnění podmínek pro zastavení tohoto řízení a (z pohledu výsledku odvolacího přezkumu též o) postoupení věci příslušnému vyvlastňovacímu úřadu, jímž je Magistrát města Pardubice.
Na dovolateli (shora již citovanou) zformulovanou právní otázku sice navazuje obšírně pojatá skutková a právní polemika s rozhodnutím odvolacího soudu, leč z jejího obsahu nebylo možné interpretačně vyvodit žádnou ze čtyř v úvahu přicházejících variant předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2019, sp. zn. 24 Cdo 4192/2018, in https://nsoud.cz ), skrze níž by se dovolatelům podařilo přípustnost jejich dovolání založit. Skutková polemika v dovolacím řízení je nepřípustná, neboť dovolacímu soudu nepřísluší revidovat skutková zjištění, z nichž při rozhodování vycházel odvolací soud. Prostá právní polemika, bez odpovídajícího promítnutí ve vztahu k vymezení příslušné varianty předpokladu přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 ve vztahu k §237 o. s. ř., přípustnost dovolání založit nemůže.
Z vyložených důvodů proto Nejvyšší soud dovolání žalobců podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Nad rozsah výše uvedeného (tj. bez vlivu na výsledek tohoto dovolacího řízení), s přihlédnutím též ke značně kritickému postoji dovolatelů vůči žalovanému, kteří v závěru dovolání uvádějí, že: „žalovaný svým výše popsaným postupem zcela bezprecedentně znevážil a obešel účel a smysl zákona č. 416/2009 Sb…“ , dovolací soud považuje za vhodné ve stručnosti osvětlit následující aspekty:
1. Pokud by žalobci své dovolání založili na formulování právní otázky, na jejímž vyřešení usnesení odvolacího soudu vskutku závisí (viz shora již vyložená otázka pravomoci soudu), bylo by nezbytné konstatovat, že rozhodování o takto žalobci uplatněných nárocích je v pravomoci soudů ve smyslu §7 odst. 1 o. s. ř., neboť vyvlastňovacímu úřadu pochopitelně nenáleží ve fázi před vyvlastňovacím řízením rozhodovat o uplatněném nároku fyzické osoby (možného budoucího vyvlastněného) na uložení povinnosti příslušné právnické osobě (možnému budoucímu vyvlastniteli) předložit žalobcům (v žalobním petitu blíže specifikovaný) návrh kupní smlouvy ohledně odprodeje nemovitého majetku, který by v budoucnu mohl být potřebný pro uskutečnění účelu zamýšleného vyvlastnění (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 15. července 2015, sp. zn. 2 As 101/2013, především pak ze dne 14. dubna 2016, sp. zn. 5 As 52/2016, in https://nssoud.cz ).
2. Nicméně [a v tomto směru dovolací soud – též s ohledem na hospodárnost řízení a předvídatelnost soudního rozhodování rovněž ve vazbě na judikaturu správních soudů vztahující se k vyvlastňovací materii (viz též ad 1) – přistoupil k tomuto svého druhu obiter dictum s tím, že] případné (v důsledku vydaného kasačního rozhodnutí v této věci) pokračování v takovém řízení by de facto představovalo pro žalující stranu (budoucí vyvlastňované) tzv. Pyrrhovo vítězství. Bylo by tomu tak především z toho důvodu, že ve fázi před vlastním vyvlastňovacím řízením platné právo nezakládá budoucímu (možnému) vyvlastňovanému žádný nárok domáhat se po budoucím vyvlastniteli předložení jakékoli dohody či smlouvy ohledně převodu nemovitého majetku, který je potřebný pro uskutečnění účelu vyvlastnitelem zamýšleného vyvlastnění. Jinými slovy řečeno, žalobce coby „pán sporu“ sice může podat občanskoprávní žalobu o uložení povinnosti (proti) budoucímu vyvlastňovali předložit žalobci návrh té které dohody či převodní smlouvy týkající se nemovitého majetku potřebného pro uskutečnění zamýšleného účelu vyvlastnění, nicméně jelikož platné právo takový nárok neupravuje, je nasnadě, že žalobce s takovým žalobním požadavkem, byť je zde dána pravomoc soudů v občanském soudním řízení takovou žalobu projednat a rozhodnout o ní, úspěšný být nemůže (přitom případné užití §10 odst. 1, 2 o. z. zde - s ohledem na speciální úpravu vyvlastňovacího řízení - nepřichází v úvahu).
3. Oproti tomu ve smyslu shora již připomenuté právní úpravy zaslání budoucím vyvlastnitelem návrhu dohody, respektive návrhu smlouvy a (z povahy věci) její neakceptování (neuzavření dohody či smlouvy) adresátem návrhu ve stanovené lhůtě, je esenciálním předpokladem pro zahájení vyvlastňovacího řízení; okolnost, zda případně ohledně právního jednání budoucího vyvlastnitele (právní jednání spočívající v zaslání předmětného návrhu dohody, respektive smlouvy budoucímu vyvlastňovanému), jež se má týkat možného budoucího předmětu vyvlastnění, probíhá občanské soudní řízení, nemá (nemůže mít) žádný vliv na zahájení či vlastní průběh vyvlastňovacího řízení. Jak zdůraznil Nejvyšší správní soud v již shora připomenutém rozsudku ve věci sp. zn. 5 As 52/2016: „Zákon o vyvlastnění de facto ukládá vyvlastniteli povinnost, aby se pokusil dosáhnout majetkoprávní změny a získat práva k potřebnému pozemku nebo stavbě jiným, méně omezujícím způsobem, než je vyvlastnění, a to v rovině soukromého práva. Teprve poté je přípustné vyvlastnění, resp. zahájení vyvlastňovacího řízení podle §18 zákona o vyvlastnění (srov. důvodovou zprávu).“
4. Obavy, jež vedly oba žalobce k podání uvedené žaloby, do jisté míry vycházejí z podceňování jejich možností a v úvahu přicházející právní aktivity ve vyvlastňovacím řízení. V této souvislosti lze odkázat na již zmíněný rozsudek Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 2 As 101/2013, v němž Nejvyšší správní soud k dané problematice mj. vyložil: „Ačkoli fáze soukromoprávní kontraktace nedávala (a nedává) dosavadnímu vlastníku dostatek možností k aktivní negociaci, neodsuzuje ho bez dalšího ani do role pasivního percipienta vyvlastnitelovy vůle. Podle §20 odst. 1 zákona o vyvlastnění, který se pro odejmutí nebo omezení práv k pozemkům nebo stavbám potřebným pro uskutečnění dopravní, vodní a energetické infrastruktury jako obecný předpis použije všude tam, kde zákon o urychlení výstavby nestanoví jinak (§3 odst. 1 zákona o urychlení výstavby), totiž platí, že se ve vyvlastňovacím řízení stanoví náhrada na základě znaleckého posudku vyhotoveného na žádost vyvlastňovaného, nebo znaleckého posudku vyhotoveného na žádost vyvlastnitele, jestliže s tím vyvlastňovaný vyslovil souhlas. Současně nic nebrání vyvlastňovacímu úřadu, aby postupoval podle §56 správního řádu, tedy ani sám z vlastní iniciativy ustanovil znalce a uložil mu vypracování posudku, pokud po vyhodnocení znaleckých posudků procházejících od vyvlastňovaného, respektive vyvlastnitele (s nimiž počítá §20 odst. 1 zákona o vyvlastnění) dojde k závěru, že nemohou být podkladem pro stanovení náhrady (srov. rozsudek tohoto soudu ze dne 1. 7. 2010, č. j. 7 Afs 50/2010-60). Ochrana práv vyvlastňovaného je tedy zajištěna v průběhu vyvlastňovacího řízení, a to sice jinými nástroji, avšak pro něj se stejnými právními důsledky.“
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobci povinnost uloženou jim tímto rozhodnutím, může se žalovaný domáhat nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 12. 3. 2021
JUDr. Pavel Vrcha, MBA
předseda senátu