ECLI:CZ:NS:2020:24.CDO.603.2020.1
sp. zn. 24 Cdo 603/2020-129
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a JUDr. Romana Fialy v právní věci péče o nezletilou AAAAA (pseudonym), narozenou dne XY, bytem v XY, zastoupené opatrovníkem Městem Černošice, se sídlem městského úřadu – odboru sociálních věcí a zdravotnictví v Praze 2, Podskalská č. 1290/19, dceru matky K. F. , narozené XY, bytem v XY, a otce J. F. , narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Kateřinou Švajcrovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Holečkova č. 332/5, o popření otcovství, vedené u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 24 Nc 1001/2018, o dovolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. března 2019 č. j. 32 Co 38/2019-49, takto:
I. Dovolání otce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4.3.2019 č. j. 32 Co 38/2019-49 není přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.1.2018, sp. zn. 21 Cdo 5903/2016, a v něm vyjádřený závěr, že „není-li vyhověno návrhu jednoho z rodičů na prominutí zmeškání lhůty k popření otcovství a je-li zároveň návrh na popření otcovství podán po uplynutí zákonem stanovené popěrné lhůty, nemůže soud postupovat jinak, než že takový návrh na popření otcovství zamítne, a to aniž by se dále zabýval konkrétními okolnostmi případu; takový postup přitom nelze považovat za rezignaci na zjišťování nejlepšího zájmu dítěte, neboť samotná právní úprava popírání otcovství je odrazem zákonodárcem provedeného vážení zájmu dítěte a zájem dítěte je dále též zjišťován při rozhodování o návrhu na prominutí zmeškání lhůty k popření otcovství“) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Z citovaného právního názoru dovolacího soudu je zřejmé, že jakékoli nynější námitky dovolatele týkající se posouzení nejlepšího zájmu dítěte nejsou z hlediska závěru odvolacího soudu o zamítnutí návrhu na popření otcovství podstatné. Právní závěry ohledně posouzení nejlepšího zájmu dítěte byly přijaty již v samostatném usnesení Okresního soudu Praha – západ ze dne 11.9.2018 č. j. 24 Nc 1001/2018-25, kterým byl pravomocně zamítnut dovolatelův návrh na prominutí zmeškání lhůty k popření otcovství. Chtěl-li dovolatel (otec) brojit proti právním závěrům vysloveným v tomto usnesení měl proti němu podat odvolání, a v případě, že by mu nebylo vyhověno, pak měl podat proti tomuto usnesení dovolání; pokud tak - lhostejno z jakého důvodu - neučinil (jeho návrh na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání byl pravomocně zamítnut), nemůže nyní proti právním závěrům přijatým v usnesení Okresního soudu Praha – západ ze dne 11.9.2018 č. j. 24 Nc 1001/2018-25 brojit podáním dovolání proti rozsudku o zamítnutí návrhu na popření otcovství.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání otce, aniž se mohl dále věcí zabývat, podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 4. 2020
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu