ECLI:CZ:NS:2003:25.CDO.1.2003.1
sp. zn. 25 Cdo 1/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobců A/ K. K. a B/ L. K., obou zastoupených advokátem, proti žalovanému V. M., o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 1 C 239/2002, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 9. září 2002, č. j. 15 Co 398/2002-20, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobou, podanou dne 3. 5. 2002, se žalobci domáhali vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost „uhradit jim škodu ve výši nákladů na odstranění vad dle rozpočtu“ s odůvodněním, že žalovaný vyrobil a do rodinného domu jim namontoval vadná okna, na základě jejich reklamace vady neodstranil a způsobil jim tak škodu, jejíž výše bude dodatečně doložena.
Usnesením Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 21. 5. 2002, č. j. 1 C 239/2002-6, byli žalobci vyzváni k odstranění nedostatků žaloby, která je neúplná ve vylíčení rozhodujících skutečností a v žalobním petitu, a zejména k jejímu doplnění tak, aby z vylíčení rozhodujících skutečností bylo jasné, zda uplatňují nárok z titulu odpovědnosti za vady či z titulu náhrady škody, a aby žalobní petit odpovídal skutkovým tvrzením s tím, že má-li se jednat o zaplacení peněžité částky, je nutno uvést její konkrétní výši. Neučiní-li tak ve lhůtě jednoho měsíce, může být jejich podání podle 43 odst. 2 o. s. ř. odmítnuto. Žalobci v doplnění žaloby navrhli, aby soud vydal rozsudek, kterým uloží žalovanému povinnost „odstranit na své náklady vady dodaných výrobků“ a v případě, že žalovaný vady neodstraní, uložit mu povinnost „uhradit jim náklady na odstranění vad dodaného zboží“.
Soud prvního stupně poté usnesením ze dne 17. 7. 2002, č. j. 1 C 239/2002-15, odmítl žalobu pro neodstranění vad podání podle §43 odst. 2 o. s. ř. a rozhodl o náhradě nákladů řízení, neboť dospěl k závěru, že žalobci sice své podání doplnili, pokud jde o skutková tvrzení, avšak primární petit není úplný a eventuální petit je neurčitý.
K odvolání žalobců Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře usnesením ze dne 9. 9. 2002, č. j. 15 Co 398/2002-20, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že podání žalobců, kterým bylo zahájeno řízení, zůstalo i po jeho doplnění neúplným, neboť primární petit je neúplný a eventuální petit neurčitý. V petitu totiž chybí specifikace, jaké vady má žalobce odstranit, a dále i konkrétní částka, která je in eventum požadována, a v případě převzetí takového petitu do výroku rozsudku by šlo o výrok po materiální stránce nevykonatelný. Uvedené vady brání dalšímu pokračování řízení a žalobci je ani v odvolacím řízení neodstranili.
Proti tomuto usnesení podali žalobci dovolání, v němž odvolacímu soudu vytýkají nesprávné právní posouzení věci. Odmítnutí žaloby zákon připouští, pokud podání neobsahuje všechny stanovené náležitosti; v projednávané věci však bylo podání doplněno a byly předloženy listinné důkazy, které dostatečně specifikují požadavek žalobců, tj. odstranění vad věci žalovaným na jeho náklady, přičemž vady jsou uvedeny v přiloženém posudku. Primární petit je tedy dostatečný a ve věci lze rozhodnout. Proti odmítnutí žaloby ohledně druhého petitu nic nenamítají. Navrhli zrušení usnesení soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolací soud věc projednal a rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001, a to v souladu s ustanovením části dvanácté, hlavy I, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a že je podle §239 odst. 3 o. s. ř. přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Řízení před soudem se zahajuje na návrh. Návrh (žaloba) musí kromě obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) obsahovat též náležitosti uvedené v §79 odst. 1 o. s. ř., tedy mimo jiné i vylíčení rozhodujících skutečností a musí být z něj patrno, čeho se žalobce domáhá (tzv. žalobní petit). Vymezení práv a jim odpovídajících povinností obsažené v žalobním petitu musí být provedeno tak přesně a jednoznačně, aby po jeho převzetí do výroku soudního rozhodnutí mohl být nařízen a proveden výkon rozhodnutí (tedy aby byl v intencích §261a o. s. ř. po materiální stránce vykonatelný). Soud totiž nemůže účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti, než jsou navrhovány, a musí svým rozhodnutím žalobní petit vyčerpat a nesmí jej (s výjimkou případů dle §153 odst. 2 o. s. ř.) překročit. V žalobě tedy musí být přesně a jednoznačně označena povinnost, která má být soudním rozhodnutím žalovanému uložena, a jde-li o peněžité plnění, musí být uvedena částka, jakou má žalovaný zaplatit.
Neobsahuje-li žaloba všechny požadované náležitosti, předseda senátu usnesením vyzve žalobce, aby žalobu opravil nebo doplnil, určí mu k tomu lhůtu a poučí ho, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (§43 odst. 1 o. s. ř.). Není-li přes výzvu předsedy senátu žaloba řádně opravena nebo doplněna a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením žalobu odmítne, jestliže byl žalobce o tomto následku poučen (§43 odst. 2 o. s. ř.).
Napadené rozhodnutí vychází ze závěru, že v řízení nelze pokračovat pro vady žaloby, spočívající zejména v neurčitosti vymezení toho, čeho se žalobci domáhají (ve vymezení žalobního návrhu - tzv. žalobního petitu).
S odvolacím soudem je třeba souhlasit v tom, že podání žalobců nesplňuje náležitosti návrhu na zahájení řízení (žaloby), zejména pokud jde o vymezení povinností, jež mají být soudním rozhodnutím žalovanému uloženy, a tyto nedostatky, které nebyly v průběhu řízení ani přes řádnou výzvu soudu odstraněny, brání pokračování v řízení. Převzetí navrhovaného žalobního petitu do soudního rozhodnutí by způsobilo jeho materiální nevykonatelnost, a konkrétní povinnost, která má být žalovanému uložena, jak ohledně „odstranění vad dodaných výrobků“, tak ohledně výše požadovaných nákladů na odstranění vad, nevyplývá z obsahu žaloby ani z dalších podání žalobců.
Vady řízení uvedené v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., ani jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nebyly dovolateli tvrzeny a ani z obsahu spisu nevyplývají.
Z uvedeného vyplývá, že je usnesení odvolacího soudu správné, a proto Nejvyšší soud dovolání žalobců podle §243b odst. 2, část věty před středníkem, a odst. 6 o. s. ř. usnesením zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobci s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemají na náhradu nákladů řízení právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. února 2003
JUDr. Marta Škárová,v.r.
předsedkyně senátu