ECLI:CZ:NS:2000:25.CDO.101.2000.1
sp. zn. 25 Cdo 101/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce Z. I. s. s r. o., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému Š. J., o 43.895,80 Kč, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 4 C 168/96, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. února 1999 č. j. 12 Co 281/97 - 38, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 10. února 1999 č. j. 12 Co 281/97 - 38 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Hodoníně rozsudkem ze dne 18.11.1996 č. j. 4 C 168/96 - 22 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 43.895,80 Kč a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vycházel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 29.8.1992 kupní smlouvu ohledně sady nádobí D-124 Grande, přičemž žalovaný jako kupující se zavázal zaplatit kupní cenu ve výši 2.390,- DM ve 3 měsíčních splátkách, které byly sjednány od 15.9.1992 v určené výši v DM přepočtem na Kč prodejním kurzem banky (SBČS) v den platby. Účastníci dále ujednali, že v případě storna kupní smlouvy je kupující povinen uhradit vzniklé náklady ve výši 25 % smluvní ceny zboží. Žalovaný nezačal splátky platit a na upomínky žalobce nereagoval. Vzhledem k tomu, že okresní soud vzal za prokázané, že žalovaný uzavřel předmětnou kupní smlouvu svobodně, vážně, určitě a srozumitelně, a že od této smlouvy v souladu s obsahem ujednání neodstoupil, dospěl k závěru, že požadavek žalobce na zaplacení kupní ceny je důvodný.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 10.2.1999 č. j. 12 Co 281/97 - 38 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé změnil tak, že žalobu zamítl, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Krajský soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a po doplnění řízení výslechem žalovaného a opakovaným výslechem svědka R. V. (reprezentanta žalobce, který se žalovaným předmětnou kupní smlouvu uzavřel), dospěl s poukazem na ustanovení §9 odst. 2 a §10 odst. 1 věta druhá obch. zákoníku - ačkoliv to žalovaný nenamítal - k závěru, že označení prodávajícího subjektu ve smlouvě účastníků ze dne 29. 8. 1992 je natolik nejasné, že je v rozporu s požadavkem určitosti a srozumitelnosti právních úkonů (§37 obč. zák.), a jelikož tuto neurčitost a nesrozumitelnost nelze odstranit ani výkladem (§35 odst. 2 obč. zák.), je smlouva pro rozpor s citovaným ustanovením neplatná (§37 odst. 1 obč. zák.). Podle jeho názoru není ve smlouvě nikde výslovně uvedeno, kdo je prodávajícím, a správné označení prodávajícího, tak jak je zapsán v obchodním rejstříku, nelze určit ani podrobným zkoumáním smlouvy; za akceptovatelnou identifikaci žalobce není totiž možno považovat označení „Z. spol. s r. o. ČSFR " s uvedením sídla, nebo „Z. - I." bez uvedení dodatku právní formy a adresy sídla, nebo snad „Z. E." bez uvedení dodatku právní formy a adresy sídla, anebo dokonce „Z. I. ČSFR a Z. I. Z." bez uvedení dodatku právní formy s adresou sídla v Rakousku. Závěr o platnosti smlouvy by bylo možné přijmout tehdy, pokud by v řízení bylo prokázáno, že jednající zástupce žalobce při jednání o uzavření smlouvy jednoznačně vymezil prodávající subjekt, který zastupoval. V průběhu řízení však nevyvstal žádný důkaz, který by byl způsobilý prokázat, že při jednání bylo správně a úplně uvedeno označení žalobce, a že tedy žalovaný věděl, s kým jako s prodávajícím předmětnou kupní smlouvu uzavírá. Odvolací soud proto uzavřel, že nárok žalobce na zaplacení kupní ceny není z důvodu neplatnosti kupní smlouvy důvodný.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž odvolacímu soudu vytýká, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Za nesprávné pokládá závěry odvolacího soudu, pokud dovodil, že kupní smlouva uzavřená mezi účastníky je z důvodu nesrozumitelnosti a neurčitosti neplatná. Má za to, že označení žalobce v kupní smlouvě není sice přesné, přesto však dostatečně koresponduje se zápisem žalobce v obchodním rejstříku; ve smlouvě je totiž pouze vynecháno slovo I. v kmeni obchodního jména a povinný dodatek je uveden ve zkratce, což nebývá v praxi výjimkou. Dovolatel poukazuje dále na skutečnost, že žalovaný sám nikdy netvrdil, že by mu nebylo známo, se kterým subjektem kupní smlouvu uzavřel, a že z jeho písemných podání a výpovědí lze dovodit, že znal přesné označení prodávajícího. Navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a aby věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o.s.ř.), účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem (§241 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal rozsudek odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř., a dospěl k závěru, že dovolání je přípustné dle ustanovení §238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. a důvodné.
Ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř. posuzuje dovolací soud z úřední povinnosti pouze vady vyjmenované v §237 odst. 1 o.s.ř. a jiné vady řízení, pokud měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel vymezil. Uvedené vady řízení nebyly dovoláním namítány a ani se z obsahu spisu nepodávají.
Nesprávné právní posouzení věci jako důvod dovolání podle §241 odst. 3 písm.d/ o.s.ř. spočívá v tom, že odvolací soud aplikoval na zjištěný skutkový stav nesprávný právní předpis nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil.
Podle §37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Sankce neplatnosti právního úkonu se tímto ustanovením váže k náležitostem projevu vůle; projev je neurčitý, je-li nejistý jeho obsah, to jest, když se jednajícímu nepodařilo obsah vůle jednoznačným způsobem stanovit, a je nesrozumitelný, jestliže jednající nedosáhl - vadným slovním nebo jiným zprostředkováním - jasného vyjádření této vůle. Závěr o neurčitosti nebo nesrozumitelnosti právního úkonu předpokládá, že ani jeho výkladem nelze dospět k nepochybnému poznání, co chtěl účastník projevit (§35 odst. 1 obč. zákoníku).
Z uvedeného je zřejmé, že v dané věci z důvodu nepřesného označení účastníka smlouvy nelze neplatnost právního úkonu podle §37 odst. 1 obč. zák. dovozovat, neboť neplatnost ve smyslu cit. ustanovení se váže k náležitostem projevu vůle těch, kteří právní úkon učinili, a nikoliv k jejich označení.
Žalobce je ke dni 16. 10. 1991 zapsán v obchodním rejstříku jako obchodní společnost s obchodním jménem Z. I. společnost s ručením omezeným se sídlem v Č. B. Přestože v kupní smlouvě žalobce, jako prodávající, uvedl nepřesně své obchodní jméno, když v jeho kmeni chybí slovo I. a povinný dodatek je uveden ve zkratce spol. s r. o., místo společnost s ručením omezeným, nelze dospěl k závěru, že by na základě této nepřesnosti vznikly pochybnosti ohledně subjektu na straně prodávajícího, když v levém horním rohu smlouvy je prodávající označen jako Z. I.. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani okolnost, že adresy žalobce, co by prodávajícího, vyznačené na předmětné kupní smlouvě předtiskem a razítkem, nejsou souhlasné, neboť součástí obchodního jména není sídlo podnikatele. Pokud žalobce na formulářovém návrhu kupní smlouvy má uvedeno své tehdejší sídlo a na připojeném razítku odlišnou adresu své provozovny, což bývá v obchodí praxi obvyklé, nemůže tato skutečnost vést k pochybnostem o osobě prodávajícího. Není též bez významu, že žalovaný v uvedeném smyslu žádné námitky ani v průběhu řízení neuplatnil a ohledně subjektu na straně prodávajícího nevyjádřil z hlediska jeho určitosti jakoukoli pochybnost. Z těchto důvodů je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil kupní smlouvu uzavřenou mezi účastníky pro neurčitost a nesrozumitelnost ve smyslu §37 odst. 1 obč. zák. jako neplatný právní úkon.
Dovolací důvod, který vycházel z argumentu nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241 odst. 3 písm.d/ o.s.ř., byl tudíž uplatněn důvodně. Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadený rozsudek je správný, dovolací soud jej zruší a věc vrátí tomuto soudu k dalšímu řízení ( §243b odst. 1, 2 o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí o věci samé rozhodne soud znovu o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení ( §243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. června 2000
JUDr. Olga P u š k i n o v á , v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová