ECLI:CZ:NS:2000:25.CDO.1099.99.1
sp. zn. 25 Cdo 1099/99
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Marty Škárové v právní věci žalobce T. Ch., zastoupeného advokátkou, proti žalované České republice - Ministerstvu vnitra se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, o 400.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 7 C 351/96, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. ledna 1999 č. j. 23 Co 658/98-40, takto:
Rozsudek městského soudu a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. 4. 1998 č. j. 7 C 351/96-17 s výjimkou částí výroků, jimiž byla zamítnuta žaloba na zaplacení 17% úroku z částky 400.000,- Kč od 24. 10. 1994 do zaplacení, se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 24. 4. 1998 č. j. 7 C 351/96-17 zamítl žalobu na zaplacení částky 400.000,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky. Vyšel ze zjištění, že žalobce dne 23. 11. 1993 koupil v autobazaru za 400.000,- Kč osobní motorové vozidlo zn. AUDI 80, v jehož technickém průkazu bylo kromě jiného uvedeno výrobní číslo podvozku a jako předchozí držitel vozu J. S., který jej do České republiky přivezl ze Spolkové republiky Německo. Vozidlo bylo žalobci dne 14. 4. 1994 na státní hranici odejmuto německými orgány s odůvodněním, že jde o vůz odcizený, jehož správné číslo podvozku je NA. Tím, že dopravní inspektorát Policie ČR - Správa hl. města Prahy bez bližšího zkoumání identifikačních znaků vozidla dovezeného ze zahraničí vyznačil do technického průkazu číslo karoserie neodpovídající skutečnosti, ač ke zjištění rozporu postačovalo odstranit barvu překrývající číslo (Instrukce pro práci dopravních inspektorátů Veřejné bezpečnosti, vydaná Ministerstvem vnitra ČSR pod VB-dopr-I-1 - dále též jen „instrukce\", ukládá při technické prohlídce zjistit číslo motoru a podvozku a porovnat je s čísly v dokladech), došlo podle závěru soudu prvního stupně k nesprávnému úřednímu postupu podle ustanovení §18 zákona č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem (dále též jen „zákon\"). Žalobci však uzavřením neplatné kupní smlouvy vznikla pohledávka vůči prodávajícímu nevlastníkovi vozu na vrácení kupní ceny, kterou neuplatnil ani vůči J. S. ani jeho dědicům v dědickém řízení (J. S. dne 17. 3. 1994 zemřel); není proto zřejmé, zda a popřípadě jaká škoda, za kterou by stát odpovídal ve výši rozdílu mezi kupní cenou a částkou připadající na uspokojení pohledávky z dědictví, žalobci vůbec vznikla.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 1. 1999 č. j. 23 Co 658/98-40 k odvolání žalobce změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalované uložil zaplatit žalobci částku 400.000,- Kč s 3% úrokem od 15. 4. 1994 do zaplacení a s 16% úrokem od 14. 7. 1994 do zaplacení, rozsudek v zamítavém výroku ohledně 17% úroků od 24. 10. 1994 do zaplacení potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, v otázce nesprávného úředního postupu učinil shodný právní závěr a k námitkám žalované doplnil, že bylo v silách pracovníků dopravního inspektorátu odhalit pozměnění čísla karoserie, k němuž postačilo odstranit z čísla barvu. Odvolací soud dovodil, že škoda ve výši kupní ceny je ve vztahu příčinné souvislosti s nesprávným postupem, jímž bylo J. S. umožněno, aby se stal držitelem vozu a aby jej následně prodal žalobci. Ten se podle názoru odvolacího soudu mohl stěží domáhat vrácení kupní ceny vůči prodávajícímu jednak proto, že J. S. zemřel, jednak proto, že již neměl vůz, jehož vrácení jako předmětu kupní smlouvy podmiňovalo úspěšnost takové žaloby. Kromě toho se i J. S. mohl bránit tvrzením, že technický průkaz mu vydal dopravní inspektorát, tedy orgán žalované. Proto je podle odvolacího soudu žalobce oprávněn požadovat náhradu škody na státu.
Žalovaná ve svém dovolání vytýká rozsudku odvolacího soudu, že trpí vadou uvedenou v ustanovení §241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř. spočívající v nesprávném názoru soudů obou stupňů na postup orgánů Policie ČR při evidenci vozidel na území České republiky. Dále namítá, že odvolací soud věc nesprávně posoudil po právní stránce (§241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř.), neboť nezdůvodnil, jaké konkrétní předpisy pracovníci dopravního inspektorátu porušili. Podle dovolatelky nelze z vyhlášky č. 145/1956 Ú. l. ani z Instrukce pro práci dopravních inspektorátů Veřejné bezpečnosti dovodit povinnost zkoumání identifikačních znaků vozu jiným způsobem, než vizuální prohlídkou. Bližší zkoumání, např. pomocí chemikálií by naopak mohlo vést k oprávněným požadavkům majitelů vozů na náhradu škody. Dopravní inspektorát v daném případě vycházel z prohlášení J. S. o pravdivosti údajů uvedených v žádosti, aniž by byl povinen vedle zjišťování technického stavu vozu zkoumat též vlastnické vztahy. Dovolatelka dále nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu o příčinné souvislosti mezi postupem dopravního inspektorátu a vznikem škody, neboť podle jejího názoru škoda vznikla nikoliv při úkonech vedoucích k zápisu předmětného vozidla do evidence, nýbrž již v okamžiku, kdy žalobce zaplatil kupní cenu; žalobce měl proto realizovat pohledávku z neplatné kupní smlouvy vůči prodávajícímu. Žalovaná dovozuje, že žalobce ani není aktivně legitimován k žalobě na náhradu škody podle §18 zákona, neboť nebyl účastníkem řízení, v němž spatřuje údajný nesprávný postup. Navrhla proto, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc mu vrácena k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání navrhuje, aby dovolání bylo zamítnuto. Dovozuje, že nesprávný úřední postup dopravního inspektorátu spočíval v nesplnění povinností ukládaných instrukcí, konkrétně ustanovením bodu 194, podle nějž je technik při technické prohlídce vozidla povinen porovnat údaje uvedené v technickém průkazu se skutečným stavem a zkontrolovat výrobní číslo podvozku a motoru. Za situace, kdy pracovník dopravního inspektorátu neměl k dispozici technický průkaz a bylo mu předloženo dva dny staré celní projednání popisující vůz jako silně havarovaný a den starý protokol o technické prohlídce, bylo jeho profesionální povinností všechny skutečnosti řádně ověřit, což neučinil a naopak do technického průkazu pouze opsal údaje z celního projednání. Podle žalobce odvolací soud správně posoudil otázku jeho aktivní legitimace ve věci a rovněž správně dovodil vztah příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a škodou, která žalobci vznikla odevzdáním vozidla německým orgánům.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání, které je přípustné podle §238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř., bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. rozsudek odvolacího soudu bez jednání (§243a odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.) a do-spěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci, které dovolatelka uplatňuje jako důvod dovolání, může spočívat v tom, že dovolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
Podle §18 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou v rámci plnění úkolů státních orgánů a orgánů společenské organizace uvedených v §1 odst. 1 nesprávným úředním postupem těch, kteří tyto úkoly plní. Podle §18 odst. 2 zákona odpovědnosti podle odstavce 1 se nelze zprostit.
Odpovědnost podle tohoto ustanovení je jednou z forem objektivní odpovědnosti státu, která se neváže na vydání rozhodnutí v předepsaném řízení; s rozhodováním buď vůbec nemusí souviset anebo naopak jde o takový postup v řízení směřujícím sice k vydání rozhodnutí, který se však bezprostředně v obsahu rozhodnutí neodrazí. Jestliže zároveň ustanovení §18 (na rozdíl od odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím - §2) nevyžaduje, aby poškozený byl účastníkem řízení, je pro odpovědnost státu podle §18 zákona podstatné pouze to, zda poškozenému vznikla škoda (majetková újma vyjádřitelná v penězích), která je v příčinné souvislosti s uvedeným postupem, tedy zda je nesprávný postup orgánu státu se vznikem škody ve vztahu příčiny a následku. Okolnost, zda poškozený byl účastníkem řízení, v jehož rámci k nesprávnému úřednímu postupu případně došlo, není významná. Dovolací námitka žalované, že žalobce není k žalobě na náhradu škody aktivně legitimován, proto není opodstatněná.
Zákon č. 58/1969 Sb. bližší definici nesprávného úředního postupu nepodává, z obsahu tohoto pojmu i z výkladu zákona však vyplývá, že podle konkrétních okolností může jít o jakoukoli činnost spojenou s výkonem pravomocí státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu. Zpravidla není možné úřední postup předpisem upravit natolik detailně, aby pokrýval všechny představitelné dílčí kroky, které je třeba při výkonu pravomocí učinit. Správnost úředního postupu musí být tedy poměřována i hlediskem účelu, k jehož dosažení postup státního orgánu směřuje.
Bod 173 instrukce (v návaznosti na body 202, 223 a 225) ukládá inspektoru - technikovi, aby při podrobné technické prohlídce zjistil číslo motoru a podvozku a porovnal je s čísly uvedenými v dokladech. Jenom proto, že se neuvádí podrobně, jakým způsobem tak má učinit, nelze dovodit, že technik není povinen použít jiných prostředků než běžné vizuální kontroly. Předpis zde státnímu orgánu dává prostor k uvážení, jakým konkrétním technickým prostředkem se svého úkolu zhostí tak, aby mohl garantovat, že uvedená čísla byla zjištěna ve správné podobě a porovnána s údaji v dokladech. Míra důkladnosti zjišťování musí odpovídat i konkrétním okolnostem; v případě vozidla dovezeného ze zahraničí, jehož doklady mohou vzbuzovat určité pochybnosti, musí být volen způsob zjištění údajů zapisovaných do technického průkazu pečlivější než v běžných jiných případech.
V posuzovaném případě odvolací soud dovodil, že nesprávný úřední postup podle §18 zákona spočíval v tom, že dopravní inspektorát Policie ČR - Správy hl. města Prahy při technické prohlídce a vystavení dokladů k vozidlu neodhalil pozměněné výrobní číslo podvozku a zanesl je do technického průkazu. V řízení bylo zjištěno (skutkové závěry v tomto směru dovolatelka nenapadá), že pracovníci dopravního inspektorátu vyšli z prohlášení žadatele o pravdivosti údajů v žádosti, aniž by jejich správnost jakýmkoliv způsobem ověřili, ačkoliv jim ustanovení bodu 173 instrukce ukládá číslo motoru a podvozku (objektivně) zjistit. Jestliže tak neučinili, ač pozměnění čísla bylo zjistitelné odstraněním barvy z čísla (jak vyšlo najevo později při úkonech německých orgánů), tedy bez pomoci zvláštního technického vybavení, nýbrž použitím běžně dostupných a jednoduchých prostředků, je uvedený závěr odvolacího soudu správný.
Za škodu, která žalobci vznikla (aniž by musel být účastníkem řízení vedoucího k vydání technického průkazu), stát odpovídá tehdy, byl-li nesprávný úřední postup a škoda ve vztahu příčiny a následku. Příčinná souvislost je dána, pokud nebýt konkrétního jednání, ke škodě by nedošlo. Přitom nemusí jít o příčinu jedinou, nýbrž stačí, jde-li o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde. Soudy obou stupňů vyšly ze skutkového zjištění (jeho správnost není nikým z účastníků zpochybňována), že žalobce uzavřel kupní smlouvu s autobazarem, jemuž svěřil vozidlo do prodeje J. S., který sice nebyl vlastníkem motorového vozidla ani jeho oprávněným držitelem, avšak jako držitel vozu byl uveden v technickém průkazu vydaném bez ohledu na pozměněné výrobní číslo podvozku. Jestliže žalobce na základě těchto dokladů vystavených dopravním inspektorátem uzavřel kupní smlouvu, aniž nabyl k vozu vlastnické právo, bylo vydání technického průkazu po nesprávném úředním postupu jednou z příčin toho, že žalobce byl následně nucen vůz vydat německým orgánům, čímž mu vznikla škoda. Nesprávný úřední postup byl proto nepochybně jednou z příčin škody.
Dovolatelce lze přisvědčit, že uzavřením kupní smlouvy s nevlastníkem, a tedy smlouvy absolutně neplatné, vznikl žalobci nárok i vůči prodávajícímu, a to na vydání bezdůvodného obohacení podle §451 a §457 obč. zák. pokud svoji povinnost vyplývající ze synallagmatického charakteru posledně citovaného ustanovení splnil vydáním věci německým orgánům, případně též vůči J. S. či jeho dědicům na náhradu škody podle §420 obč. zák. Jestliže má žalobce více nároků proti různým osobám, je věcí jeho rozhodnutí, který z nich a vůči komu uplatní. Proto není vyloučeno, aby žalobce za situace, kdy mu vznikla majetková újma, využil možnosti požadovat náhradu od státu, který odpovídá za škodu vzniklou mu v důsledku nesprávného úředního postupu. Zatímco však nárok na vydání plnění z neplatné smlouvy se odvozuje od výše poskytnutého plnění (zde zaplacená kupní cena), u nároku na náhradu škody je podle §443 obč. zák. třeba vycházet z vyčíslení škody k okamžiku jejího vzniku podle zásady, že škoda je majetková újma, vyjádřitelná v penězích spočívající ve zmenšení existujícího majetkového stavu poškozeného a reprezentující majetkové hodnoty, které bylo nutno vynaložit, aby došlo k uvedení věci do předešlého stavu. Jestliže žalobci vznikla škoda odnětím vozidla (nikoliv uzavřením smlouvy), snížil se jeho majetkový stav právě o hodnotu vozu k době odnětí, a nikoliv o výši zaplacené kupní ceny. Odvolací soud ovšem výši škody z tohoto hlediska nezkoumal a vyšel automaticky z kupní ceny.
Z uvedeného vyplývá, že z tohoto důvodu není rozsudek odvolacího soudu správný; Nejvyšší soud České republiky jej proto ve výroku týkajícím se částky 400.000,- Kč s 3% úrokem od 15. 4. 1994 do 14. 7. 1994 a 16% úrokem od 15. 7. 1994 do zaplacení a v závislých výrocích o náhradě nákladů řízení zru-šil (§243b odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.), a protože stejnou vadou, pro kterou byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, trpí i rozsudek soudu prvního stupně, byl rovněž tento rozsudek v uvedeném rozsahu zrušen a věc vrácena Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení (§243b odst. 2 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního ří-zení (§243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 16. srpna 2000
JUDr. Olga P u š k i n o v á, v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Romana Říčková