ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.116.2022.1
sp. zn. 25 Cdo 116/2022-532
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobců: a) Z. K. , narozená XY, a b) V. H. , narozený XY, oba bytem XY, oba zastoupeni JUDr. Janem Klailem, advokátem se sídlem Lukavická 2012/22, Plzeň, proti žalovanému: P. K., narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Lukášem Kučerou, advokátem se sídlem Lipenská 869/17, České Budějovice, o zaplacení 200.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 16 C 1/2017, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 8. 2021, č. j. 56 Co 11/2021-482, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň-město rozsudkem ze dne 5. 8. 2020, č. j. 16 C 1/2017-380, ve znění opravného usnesení ze dne 12. 4. 2021, č. j. 16 C 1/2017-450, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni a) částku 100.000 Kč s příslušenstvím (výrok I), dále žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci b) částku 100.000 Kč s příslušenstvím (výrok II), uložil žalovanému zaplatit společně a nerozdílně oběma žalobcům náhradu nákladů řízení (výrok III) a vyhradil rozhodnutí o nákladech státu samostatnému usnesení (výrok IV). Okresní soud vyšel ze závěrů trestního řízení, podle kterých žalovaný protiprávně vnikl do emailových schránek žalobců a znepřístupnil jim hesla i schránky. Dopustil se tím vůči žalobcům přečinu, kterým zasáhl do jejich osobnostních práv, aby jim ztížil důkazní situaci v souběžně probíhajícím řízení o odškodnění vad domu, jejž žalovaný prodal žalobcům. Soud uzavřel, že ohledně rozsahu znepřístupněných dat není rozhodné, zda byla již ze schránek smazána, anebo zda žalovaný pouze znemožnil žalobcům přístup k datům, postačuje, že v den vyhlášení rozsudku žalobci tato data k dispozici nemají. Soud prvního stupně se zabýval dopady protiprávního činu žalovaného do osobního života žalobců a dovodil, že je na místě stanovit peněžitou náhradu za nemajetkovou újmu ve výši 100.000 Kč pro každého ze žalobců.
K odvolání všech účastníků Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 26. 8. 2021, č. j. 56 Co 11/2021-482, výrokem I rozsudek soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení změnil ve výroku I tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) částku 50.000 Kč s příslušenstvím a ve zbytku žalobu žalobkyně a) zamítl, výrokem II změnil i výrok II rozsudku okresního soudu ve znění opravného usnesení tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci b) částku 50.000 Kč s příslušenstvím a ve zbytku žalobu žalobce b) zamítl, a výrokem III rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým stavem zjištěným okresním soudem i s jeho právními závěry, které částečně doplnil a pozměnil. Odmítl námitku žalovaného o promlčení nároku žalobců, potvrdil totožnost nároku uplatněného žalobci v trestním řízení a nároku projednávaného v tomto občanskoprávním řízení a především protiprávnost jednání žalovaného konstatovanou v pravomocném trestním rozhodnutí. Při úvaze o výši odškodnění odvolací soud vzal v úvahu, že nedošlo k prokázání smazání osobních dat žalobců také z pevného disku jejich počítače, a tedy adekvátní se jeví částka 50.000 Kč pro každého žalobce. Současně odmítl tvrzení žalovaného o jeho tíživé finanční situaci a připomenul jeho bezohledné a vysoce společensky nebezpečné jednání.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání, neboť nesouhlasí s právním posouzením věci. Dovolatel má za to, že nárok žalobců je promlčený, že není totožný s nárokem, jenž uplatnili v trestním řízení. K tomu odkázal na příslušnou judikaturu dovolacího soudu k otázce promlčení. Dále dovolatel zpochybnil vznik újmy žalobců i rozsah ztracených dat a poukazoval na jejich neopatrnost při nakládání s nimi. Z uvedených důvodů považuje částku peněžitého odškodnění za nepřiměřeně vysokou. Další námitka směřuje proti výpočtu nákladů řízení. Současně dovolatel požádal o odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku, neboť v jeho finanční situaci je zaplacení přiznaných částek likvidační, k čemuž přiložil své finanční náklady. Navrhl proto, aby dovolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že žalobu v plném rozsahu zamítne a přizná mu náhradu nákladů řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu §241 odst. 1 a 4 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Předmětem odvolacího řízení byly nároky žalobců a) a b) na zaplacení odškodnění nemajetkové újmy v částce 100.000 Kč každému, přičemž odvolací soud změnil vyhovující výroky rozsudku okresního soudu tak, že žalobcům přiznal částku 50.000 Kč každému a co do částky dalších 50.000 Kč jejich žaloby zamítl.
Podle ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (ve znění účinném od 30. 9. 2017) dovolání podle §237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Byl-li odvolacím soudem potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku pouze ohledně částky 50.000 Kč každému žalobci, nepřesahuje ani jeden z těchto nároků 50.000 Kč, proto je dovolání v tomto rozsahu nepřípustné.
Dovolatel nevymezil rozsah svého dovolání, a napadl tedy celé výroky rozhodnutí odvolacího soudu, z povahy dovolání jakožto opravného prostředku však vyplývá, že k jeho podání je oprávněn pouze účastník, v jehož právních poměrech napadené rozhodnutí způsobilo újmu odstranitelnou jeho změnou nebo zrušením. Proto žalovaný není oprávněn podat dovolání do výroků I a II rozsudku odvolacího soudu, pokud jimi byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že žaloba se zamítá, neboť tím bylo vyhověno žalovanému, a žádnou újmu napravitelnou rozhodnutím dovolacího soudu mu nepůsobí.
Podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení. S ohledem na jednoznačnou dikci citovaného ustanovení, které s účinností od 30. 9. 2017 vylučuje přípustnost dovolání proti rozhodnutím o nákladech řízení, je dovolání, které směřuje pouze proti výroku o náhradě nákladů řízení, objektivně nepřípustné.
Z uvedených důvodů bylo dovolání žalovaného podle §243c odst. 1 a odst. 3 věty první a §218 písm. b) o. s. ř. odmítnuto.
O návrhu dovolatele na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť návrh na odklad vykonatelnosti či právní moci je závislé povahy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16), což mimo jiné znamená, že rozhodl-li dovolací soud (bez zbytečného odkladu) o podaném dovolání, stává se návrh na odklad vykonatelnosti bezpředmětný (k tomu obdobně například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 27 Cdo 2826/2017).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 3. 2022
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu