ECLI:CZ:NS:2021:25.CDO.117.2021.1
sp. zn. 25 Cdo 117/2021-243
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně: J. N., narozená XY, bytem XY, zastoupená JUDr. Viktorem Pakem, advokátem se sídlem Francouzská 171/28, Praha 2, proti žalované: Nemocnice Tábor, a. s. , se sídlem kpt. Jaroše 2000, Tábor, IČO 26095203, zastoupená Mgr. Pavlem Šedivým, advokátem se sídlem Údolní 2997, Tábor, za účasti: Hasičská vzájemná pojišťovna a. s. , se sídlem Římská 2135/45, Praha 2, IČO 46973451, jako vedlejší účastnice na straně žalované, o zaplacení 1.676.422 Kč s příslušenstvím , vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 24 C 72/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 26. 6. 2020, č. j. 15 Co 433/2019-207, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Táboře rozsudkem ze dne 7. 10. 2019, č. j. 24 C 72/2018-165, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 30. 10. 2019, č. j. 24 C 72/2018-170, zamítl žalobu o zaplacení částky 1.676.422 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Žalobkyně podstoupila v zařízení žalované gynekologickou operaci, při níž byla v celkové narkóze, a po probuzení u ní došlo k poškození levého brachiálního plexu horního typu. Žalobkyně tvrdila, že se tak stalo v důsledku nesprávné polohy horní končetiny při operaci. Okresní soud na základě znaleckého zkoumání po provedeném dokazování uzavřel, že nebylo zjištěno pochybení žalované při operaci, příčinou postižení mohly být kromě vrozené predispozice i abdukce, rotace, distrakce či tah za končetinu, případně komprese nebo delší záklon hlavy při intubaci. Nebyla tedy objasněna zřejmá příčina ani okamžik vzniku poškození, dle znaleckého posudku proběhla operace standardně a v souladu s dostupnými lékařskými poznatky. Jelikož nedošlo k protiprávnímu jednání žalované, okresní soud žalobu zamítl.
Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 26. 6. 2020, č. j. 15 Co 433/2019-207, potvrdil rozsudek okresního soudu a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud připomenul závěry znaleckých posudků, dle kterých nebylo možno zjistit polohu paže žalobkyně během operace a nebylo možno určit, kdy k poškození došlo, ani jakým způsobem. Znalec rozebral možné příčiny vzniku poškození, žádnou však neoznačil za postup odporující běžným standardům. Odvolací soud zdůraznil, že v dané věci byla zdravotní dokumentace kompletní, nelze tedy přenést důkazní břemeno na žalovanou. Závěrem připomenul, že k podstatné prodlevě v objasnění příčiny vzniku poškození došlo vinou žalobkyně, která v roce 2015 uplatnila nárok u žalované, která jej chtěla řešit a vyzvala žalobkyni k předložení výše nároku a znaleckého posudku, avšak žalobkyně nereagovala a až s několikaletým odstupem nárok uplatnila žalobou.
Proti meritornímu výroku rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, neboť má za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, či se vztahují k ochraně základních práv a svobod a odvolací soud se odchýlil do ustálené judikatury Ústavního soudu. Dovolatelka má za to, že si odvolací soud odporoval při hodnocení závěrů znaleckých posudků o poloze paže dovolatelky během operačního zákroku, a tedy došlo k nelogickému myšlenkovému postupu v odůvodnění výroku. K tomu dovolatelka citovala řadu rozhodnutí dovolacího i Ústavního soudu. Dále dovolatelka zpochybňuje, zda závěr o úplnosti zdravotní dokumentace má činit znalec či soud. Navrhla proto, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že tvrzený rozpor v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu je pouhým nepochopením závěrů znalce, že nedošlo k logickým nesrovnalostem, a tedy ani k odchýlení se od judikatury dovolacího či Ústavního soudu. Navrhla proto, aby dovolací soud dovolání odmítl, případně zamítl a přiznal jí náhradu nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky jejího advokátního zastoupení (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), není přípustné podle §237 o. s. ř.
Specifikum sporů o náhradu škody v souvislosti s poskytováním zdravotní péče (jak podle původní právní úpravy – zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, dále jen „obč. zák.“, tak podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, dále jen „o. z.“) spočívá v tom, že otázku, zda poskytovatel zdravotní péče postupoval v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy (lege artis), je nutno posuzovat za pomoci znalců – lékařů, a podkladem pro závěr o porušení uvedené povinnosti je zpravidla znalecký posudek z oboru zdravotnictví. Jak škůdce jednal, je otázkou skutkovou; jak měl jednat, je sice právní úvahou, avšak prakticky převoditelnou na otázku, jak v daných okolnostech jedná patřičně rozumná a zodpovědná osoba dané profese a kvalifikace. Tím se v podstatě rovněž blíží otázce skutkové, kterou soud zjišťuje cestou znaleckého posouzení, tedy dokazováním. Z hlediska aplikační praxe je tedy otázka standardu náležité zdravotní péče přiměřeného konkrétním okolnostem případu fakticky rovněž otázkou skutkovou, přinejmenším v tom smyslu, že odpověď na ni je vyvozována z provedeného dokazování (srov. Holčapek, T. Dokazování v medicínskoprávních sporech, Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011, s. 96). Znalecký posudek je tedy skutkovým podkladem (jedním z více podkladů) pro právní závěr soudu o postupu (non) lege artis (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. 25 Cdo 878/2014, uveřejněný pod C 15605 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, dále jen „Soubor“). Uvedené platí i při posuzování předpokladů povinnosti k náhradě škody podle nové právní úpravy a ustálená judikatura k této otázce je i nadále použitelná.
Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno především na skutkovém závěru, že žalovaná při operaci postupovala lege artis, tedy v souladu s odbornými lékařskými poznatky a standardními postupy, a proto neporušila žádnou právní povinnost. Obsahem dovolání je pouze polemika se skutkovými závěry, procesem hodnocení důkazů a zpochybnění závěrů znalce ustanoveného soudem, jenž dovolatelku vyšetřil a neurčil přesnou příčinu poraní, avšak uvedl, že k poškození mohlo dojít jednou či kombinací více příčin, z nichž ani jedna není postupem odporujícím běžným standardům. Námitky dovolatelky představují pouhou spekulaci, že při standardní operaci u ní došlo k nestandardnímu uložení ruky a hlavy, z čehož vyvozuje porušení právní povinnosti. S právním posouzením věci nesouhlasí nikoliv z důvodu mylné aplikace práva, nýbrž proto, že soud po právní stránce posoudil skutkový stav, s nímž ona nesouhlasí. Námitky směřující proti zjištěnému skutkovému stavu a proti hodnocení důkazů včetně znaleckých posudků nejsou předmětem dovolacího přezkumu a ani nezakládají přípustnost dovolání. Rovněž dovolací soud neshledal odůvodnění odvolacího soudu nelogickým či vnitřně rozporným. Dovolatelkou citovaná judikatura je proto na danou věc nepřiléhavá.
V souladu s výše uvedeným je závěr o úplnosti a správnosti zdravotní dokumentace závěrem odborným, k němuž je zapotřebí odborných znalostí, neboť soud není schopen posoudit, zda zdravotní dokumentace v každém případě obsahuje všechny údaje, jenž dle zákona obsahovat má a zda byla vedena řádně.
Jelikož dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 4. 2021
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu