ECLI:CZ:NS:2008:25.CDO.1211.2006.1
sp. zn. 25 Cdo 1211/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce: L. Č. r., s. p., zastoupený advokátem, proti žalované: J. G. a. s., zastoupená advokátkou, o 213.851,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 9 C 181/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 24. ledna 2006, č. j. 29 Co 372/2005-86, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozsudkem ze dne 6. 4. 2005, č. j. 9 C 181/2004-61, zamítl žalobu na zaplacení 213.851,- Kč s 2% úrokem z prodlení od 7. 11. 2003 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že právní předchůdce žalované společnosti v době od 1. 1. 2001 do 31. 12. 2001 v souvislosti se svou podnikatelskou činností exhaloval látky toxicky působící na lesní porosty a lesní půdu (SO2 a NOx) a že k žalobcem tvrzené škodě na lesních porostech v daném období skutečně došlo. Neshledal však příčinnou souvislost mezi emisemi žalované a vzniklou škodou ve výši tak, jak ji vyčíslil žalobce, neboť podle soudu je znalecký posudek znalce RNDr. P. H. ze dne 2. 9. 2003, provedený jako důkaz v tomto řízení, zpracován naprosto obecně a vztahuje se na území celé České republiky, přestože stát není vlastníkem všech lesních porostů, tato skutečnost však není ve znaleckém posudku žádným způsobem zohledněna. Není zřejmé, jakým způsobem znalec k uvedeným částkám představujícím výši škody u jednotlivých provozů dospěl, a nebylo ani prokázáno, že škoda vznikla právě v období roku 2001. Protože neexistuje příčinná souvislost mezi exhalacemi škodlivých látek a poškozením lesních porostů a nelze ani žádným způsobem vyčíslit konkrétní odpovědnost žalované za vzniklou škodu, předpoklady objektivní odpovědnosti za poškození lesního fondu podle ustanovení §21 odst. 1 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve vazbě na ustanovení §420a obč. zák. nejsou naplněny.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 24. 1. 2006, č. j. 29 Co 372/2005-86, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 213.851,- Kč s 2% úrokem z prodlení od 7. 11. 2003 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Vytknul soudu prvního stupně, že v odůvodnění rozsudku zmiňuje jako jeden z předpokladů odpovědnosti za škodu porušení právní povinnosti, když jinak správně posuzoval odpovědnost žalované podle §420a obč. zák. upravujícího objektivní odpovědnost. Zopakoval důkaz znaleckým posudkem RNDr. P. H. ze dne 2. 9. 2003 a dospěl k závěru, že provozní činnost žalované, která v roce 2001 vyprodukovala a do ovzduší vypustila látky toxicky působící na lesní porosty spravované žalobcem, je v příčinné souvislosti s takto vzniklou škodou na lesích. Při určení výše škody vycházel odvolací soud ze znaleckého posudku RNDr. P. H. opírajícího se o rozptylovou studii a tzv. Gaussův matematický model výpočtu výše škody, a uvedl, že tato metoda je standardním řešením odpovídajícím tomu, že k poškození lesních porostů imisemi dochází již mnoho let dlouhodobou činností velkého počtu zdrojů exhalací a že rozptylování škodlivin do lesních porostů ovlivňuje celá řada faktorů, které se promítají do intenzity a rozložení výsledného působení škodlivin. Proto je ve znaleckém posudku popsaný způsob zjištění výše škody vzhledem k současné úrovni vědeckých poznatků nutno považovat za způsob dosud nejpřesnější.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž namítá, že žalobce neprokázal aktivní věcnou legitimaci, tj. existenci práva hospodaření k lesům, na kterých údajná škoda vznikla, a ve znaleckém posudku je bez potřebného rozlišení hodnoceno poškození veškerého lesního fondu v České republice. Předmětný znalecký posudek, obsahující jen tzv. rozptylovou studii, je pouhým tvrzením o škodě, nikoli „objektivním důkazem o tom, kdo škodu zavinil“ a v jakém rozsahu, není jím ani dokázáno, že k poškození lesů dochází výhradně v důsledku působení oxidu síry a oxidu dusíku, a ačkoli zmiňuje další stresující vlivy poškozující lesní porosty, při určení výše škody je zcela opomíjí (podle žalované jsou škody na lesních porostech v převážné míře způsobovány jinýmu vlivy než imisemi oxidu síry a oxidu dusíku, jako např. změnami vlastností půdy způsobené ukládáním těžkých kovů a rozkladem tuhých znečišťujících látek nebo změnami klimatických podmínek). Statistickými údaji českého hydrometeorologického ústavu je navíc podloženo, že minimálně od roku 1996 se zcela výrazně snížilo množství emisí SO2 a NOx a naopak došlo k markantnímu vzrůstu biologických a abiologických predispozičních stresů ovlivňujících životnost a kvalitu lesních porostů. Ani z právního hlediska nemůže použití metodiky výpočtu obsažené ve vyhlášce č. 55/1999 Sb. a výsledků tzv. Gaussova matematického modelu pro výpočet výše škody obstát, neboť není zákonem předpokládána. Vyhláška č. 55/1999 Sb. je totiž prováděcím předpisem k zákonu č. 289/1995 Sb., o lesích, nikoli k občanskému zákoníku, a není proto podle ní možné „ukládat povinnost k náhradě škody odvozené od zákonných ustanovení občanského zákoníku“; opačný postup je v rozporu s čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Jelikož pro určení konkrétní výše škody neměl odvolací soud dostatek potřebných zjištění a důkazů a nejsou tak naplněny předpoklady odpovědnosti žalované za škodu, navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., není důvodné.
Dovolatelka namítá, že žalobce neprokázal aktivní věcnou legitimaci, tj. neprokázal existenci práva hospodaření k lesům, na kterých údajná škoda vznikla. Věcná legitimace je považována za stav vyplývající z hmotného práva, přičemž její případný nedostatek znamená, že podle hmotněprávních předpisů není žalobce subjektem tvrzeného práva, a jeho žaloba nemůže být proto úspěšná.
Vzhledem k tomu, že žalobce v dané věci uplatnil nárok na náhradu škody, která mu vznikla na lesních porostech v celé ČR v roce 2001, je při posuzování tohoto nároku třeba vycházet z právních předpisů v té době platných, tj. ze zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů, (lesní zákon), ve znění zákona č. 76/2002 Sb. a 320/2002 Sb., a ze zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění zákona č. 202/2002 Sb.
Podle §4 odst. 1 lesního zákona pokud jde o lesy ve vlastnictví státu (dále jen “státní lesy”), vztahují se práva a povinnosti vlastníka lesa podle tohoto zákona na právnickou osobu, které je svěřeno nakládání s těmito lesy, pokud tento zákon nestanoví jinak.
Podle výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Krajským soudem v Hradci Králové, oddílu A.XII, vložky 540, je žalobce státním podnikem, který byl založen zakládací listinou Ministerstva zemědělství České republiky ze dne 11. 12. 1991, č. j. 6677/91-100, a jehož předmětem podnikání je mimo jiné výkon práv a povinností vlastníka lesa podle lesního zákona u lesů, které jsou ve vlastnictví státu a k nimž má podnik právo hospodaření, výkon práva hospodaření k lesům, které jsou ve vlastnictví státu, k nimž má státní podnik L. Č. r. právo hospodaření, činnost odborného lesního hospodáře, výkon ochranné služby v lesích a další.
Podle §2 odst. 1 zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, podnik je právnickou osobou provozující podnikatelskou činnost s majetkem státu vlastním jménem a na vlastní odpovědnost. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení k tomuto majetku má podnik právo hospodaření.
Otázka, zda je dána aktivní věcná legitimace žalobce (státního podniku) k uplatnění nároku na náhradu škody vzniklou na lesních porostech, již byla vyřešena v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 8. 2003, sp. zn. 25 Cdo 325/2002, publikovaném pod č. 46 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2004, v němž bylo konstatováno, že státní podnik vykonávající právo hospodaření k lesům (s lesním národním majetkem) je aktivně věcně legitimován k uplatnění nároku na náhradu škody z imisí na lesním půdním fondu a na lesních porostech (§420a obč. zák.), a to dokonce i proti státu, který škodu způsobil. Odvolací soud tedy posoudil otázku aktivní věcné legitimace v souladu s hmotným právem i konstantní judikaturou dovolacího soudu.
Další výhrady obsažené v dovolání směřují proti závěrům znaleckého posudku RNDr. P. H. ze dne 2. 9. 2003, jenž dovolatelka považuje za nesprávné a nedostačující pro rozhodnutí soudu o věci samé (má za to, že předmětný znalecký posudek není „objektivním důkazem o tom, kdo škodu zavinil“ a v jakém rozsahu, a že k poškození lesů nedošlo výhradně v důsledku působení oxidu síry a oxidu dusíku vypouštěné dovolatelkou, nýbrž i v důsledku dalších stresujících vlivů poškozujících lesní porosty, jako např. změnami vlastností půdy způsobené ukládáním těžkých kovů a rozkladem tuhých znečišťujících látek nebo změnami klimatických podmínek).
V této souvislosti je třeba říci, že při rozhodování o výši škody vyšel odvolací soud ze závěrů znaleckého posudku RNDr. P. H. a jeho rozptylové studie a s přihlédnutím k výsledkům provedeného dokazování přiznal žalobci náhradu škody ve výši odpovídající účasti provozní činnosti žalované na výsledné škodě způsobené více škůdci, jak ji stanovil znalec na základě matematického modelu. Odvolacímu soudu lze přisvědčit, že znalcem použitá metoda je standardním řešením situace, odpovídajícím tomu, že k poškozování lesních porostů imisemi dochází již mnoho let dlouhodobou činností velkého počtu zdrojů exhalací, přičemž rozptylování škodlivin do lesních porostů ovlivňuje celá řada faktorů, které se promítají do intenzity a rozložení výsledného působení škodlivin. Zároveň nelze za událost, z níž škoda opakovaným poškozováním lesních porostů exhalacemi vznikla, považovat každodenní působení exhalací na lesní porosty, nýbrž výsledek tohoto působení, který se v určitém časovém úseku projevil. Proto se rozsah škod důvodně určuje za období jednoho kalendářního roku podle vyhlášky č. 55/1999 Sb., o způsobu výpočtu výše újmy nebo škody způsobené na lesích.
Z uvedeného je zřejmé, že popsaný způsob zjištění výše škody vzhledem k současné úrovni vědeckých poznatků o působení exhalací na lesní porosty a technických možností jejich vyčíslení je nutno považovat za způsob dosud nejpřesnější, který splňuje požadavky na zjištění výše škody ve smyslu ustanovení §442 odst. 1 obč. zák. (srov. již zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 8. 2003, sp. zn. 25 Cdo 325/2002, dále pak rozsudek téhož soudu ze dne 19. 12. 2001, sp. zn. 25 Cdo 62/2000, publikovaný v Souboru rozhodnutí NS ČR, sv. 13, pod C 924, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 7. 2008, sp. zn. 25 Cdo 769/2006). Neexistuje-li prozatím metoda, pomocí níž by bylo možno zcela přesně určit výši škody na lesních porostech na jednotlivých územích ve vztahu k jednotlivým zdrojům znečištění, je výpočet opírající se o rozptylovou studii a Gaussův matematický model plně dostačujícím podkladem pro závěr o výši škody (srov. ustanovení §136 o.s.ř.). Z tohoto pohledu je přístup odvolacího soudu k určení výše škody v souladu s ustálenou judikaturou.
Dovolatelka se rovněž mýlí, tvrdí-li, že podle vyhlášky č. 55/1999 Sb. není možné „ukládat povinnost k náhradě škody odvozené od zákonných ustanovení občanského zákoníku“, neboť tato vyhláška je prováděcím předpisem k zákonu č. 289/1995 Sb., o lesích, nikoli k občanskému zákoníku, a proto ani z právního hlediska nemůže použití metodiky výpočtu výše škody obsažené v této vyhlášce obstát.
Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „lesní zákon“) v ustanovení §21 odst. 1 stanoví, že právnické a fyzické osoby, které při své činnosti používají nebo produkují látky poškozující les a les ohrozí nebo poškodí, jsou povinny provádět opatření k zabránění nebo zmírnění jejich škodlivých následků. Podle odstavce 4 tohoto ustanovení Ministerstvo zemědělství v dohodě s Ministerstvem financí stanoví právním předpisem způsob výpočtu výše újmy nebo škody způsobené na lesích. Tímto právním předpisem je vyhláška č. 55/1999 Sb., o způsobu výpočtu výše újmy nebo škody způsobené na lesích. Z uvedeného vyplývá, že základ, tj. předpoklady odpovědnosti za škodu (protiprávní stav neboli škodná událost, škoda a příčinná souvislost mezi škodnou událostí a vznikem škody) lesní zákon neupravuje, a proto je třeba při úvaze o existenci či neexistenci předpokladů odpovědnosti za škodu postupovat podle obecného předpisu, jímž je občanský zákoník. Lesní zákon jako lex specialis ukládá povinnost právnickým a fyzický osobám, které při své činnosti používají nebo produkují látky poškozující les a les ohrozí nebo poškodí, provádět opatření k zabránění nebo zmírnění jejich škodlivých následků, a dojde-li ke vzniku škody na lesích, způsob výpočtu její výše pak stanoví prováděcí právní předpis (v tomto případě vyhláška č. 55/1999 Sb.). Takový postup je zcela v souladu s čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle něhož povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod, neboť povinnost předcházet škodám na lesních porostech je právnickým a fyzickým osobám stanovena v lesním zákoně, předpoklady odpovědnosti za škodu způsobenou jejich provozní činností v občanském zákoníku a konkrétní způsob výpočtu výše škody pak v prováděcím právním předpise k lesnímu zákonu.
Protože rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích námitek správný, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaná neměla v dovolacím řízení úspěch a žalobci náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. srpna 2008
JUDr. Petr Vojtek , v. r.
předseda senátu