ECLI:CZ:NS:2002:25.CDO.1299.2000.1
sp. zn. 25 Cdo 1299/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně M. K. Š., proti žalovanému P. L., zastoupenému advokátem, o 100.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 16 C 53/94, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. března 2000, č. j. 55 Co 418/99-215, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2000, č. j. 55 Co 418/99-215, ve výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 29.500,- Kč, a ve výrocích o náhradě nákladů řízení, se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 5. 5. 1999, č. j. 16 C 53/94-166, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 32.000,- Kč, co do částky 68.000,- Kč žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Předchozí rozsudek obvodního soudu v této věci ze dne 20. 11. 1996, č. j. 16 C 53/94-61, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 12. 12. 1996, č. j 16 C 53/94-66, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 8.000,- Kč a žaloba co do částky 37.000,- Kč zamítnuta, byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28. 3. 1997, č. j. 22 Co 96/97, 22 Co 97/97-77, v zamítavém výroku zrušen a věc byla v tomto rozsahu vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobkyně poté rozšířila žalobu na celkovou částku 100.000,- Kč z titulu náhrady škody. Soud prvního stupně řízení doplnil a při svém rozhodnutí vycházel ze zjištění, že si žalobkyně dne 12. 2. 1992 objednala u žalovaného zhotovení paleta z bobří kůže a za tímto účelem mu předala celkem 8 kusů kožešin, z nichž sedm ocenila na 40.000,- Kč, což žalovaný také uvedl na objednávce z 14. 2. 1992. Při zkoušce rozešitého kožešinového paleta žalobkyně zajistila, že neodpovídá jejím mírám, model jí nevyhovoval, a paleto zůstalo nedokončené ve stavu rozpracovanosti u žalovaného. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli smlouvu o dílo podle §631 obč. zák., jejímž předmětem mělo být zhotovení kožichu jako výsledek pracovní činnosti žalovaného, přičemž žalobkyně dodala materiál potřebný ke zhotovení díla. Protože žalobkyně následně odstoupila od smlouvy, je žalovaný povinen ve smyslu §637 obč. zák. zaplatit žalobkyni sjednanou cenu díla, tj. 40.000,- Kč, když na jeho straně došlo k bezdůvodnému obohacení, a žalobkyně má právo na vrácení materiálu, který žalovanému předala. Protože již bylo pravomocně rozhodnuto o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni 8.000,- Kč, bylo mu uloženo zaplatit jí ještě 32.000,- Kč a co do zbytku byla žaloba zamítnuta.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 3. 2000, č. j. 55 Co 418/99-215, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé co do částky 38.500,- Kč, a ve zbývající částce jej změnil tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 29.500,- Kč. Zároveň bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud doplnil dokazování opětovným výslechem žalobkyně a doplňkem znaleckého posudku z oboru ekonomika – ceny a odhady textilií a kožešin a zjistil, že cena za zhotovení paleta byla mezi účastníky sjednána na 5.000,- Kč s tolerancí 10 % a že cena hotového díla ze žalobkyní dodaných kožešin by činila 70.000 – 80.000,- Kč. Dovodil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zhotovení věci na zakázku, jejímž předmětem mělo být ušité paleto z bobra za cenu 5.000,- Kč v toleranci 10 %. Za tím účelem žalobkyně předala žalovanému celkem 8 kusů bobřích kůží v celkové hodnotě 45.000,- Kč. Žalovaný neodbornou manipulací kožešiny zničil, k řádnému zhotovení věci nedošlo a oba účastníci od smlouvy odstoupili. Žalobkyně tak podle §420 obč. zák. má právo na náhradu škody, která spočívá v náhradě skutečné škody ve výši 45.000,- Kč (hodnota zničených kožešin), a v náhradě ušlého zisku ve výši 75.000,- Kč, odpovídající hodnotě řádně zhotoveného díla (paleta) podle odhadu znalkyně. Po odečtení hodnoty kožešin (45.000,- Kč) a po odečtení sjednané ceny za práci (5.500,- Kč) činí výše ušlého zisku žalobkyně 24.500,- Kč, což spolu s náhradou skutečné škody 45.000,- Kč činí celkem 69.500,- Kč. Jelikož pravomocně bylo žalobkyni přiznáno již 40.000,- Kč, odvolací soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni ještě 29.500,- Kč.
Proti tomuto rozsudku, a to do výroku, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 29.500,- Kč, podal žalovaný dovolání z důvodu podle §241 odst. 3 písm. b) a d) o. s. ř. Namítá, že se odvolací soud nezabýval otázkou důvodnosti přiznání náhrady ušlého zisku, které je v tomto případě v rozporu s ustanovením §442 odst. 1 obč. zák., neboť žalobkyně si paleto pořizovala pro svou vlastní potřebu a nikoliv proto, aby z něj měla případně nějaký zisk. Podle dovolatele znalkyně sice stanovila obvyklou cenu paleta na částku 70.000,- Kč až 80.000,- Kč, ale nezhodnotila fakt, že kožešiny byly dvacet let staré, a v posudku je uvedena cena kožichu z kožešin nových, a jak znalkyně uvedla, cenu zjišťovala u prodejců, zatímco kožich žalobkyně by byl prodejný pouze v prodejnách s použitým zbožím a nikoliv v luxusních obchodech. Namítá, že odvolací soud vycházel ze znaleckého posudku, který je v příkrém rozporu s původním znaleckým posudkem V. P., a měl být vyžádán znalecký posudek z oboru ekonomiky. Nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem spatřuje v tom, že v daném případě nejde o ušlý zisk. Navrhl zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve svém vyjádření uvedla, že kdyby bylo paleto řádně provedeno, měla by na něj kupce za 100.000,- Kč. Dále uvádí cenové relace za výrobky z bobřích kožešin v roce 1994 a 1998 s tím, že obvyklá cena paleta měla správně činit od 149.000,- Kč výše. Podle jejího názoru není podstatné stáří kožešin ani jejich poškození dovolatelem, nýbrž podstatné jsou neopravitelné krejčovské nedostatky rozpracovaného paleta.
Podle ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu §241 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek odvolacího soudu podle §242 odst. 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je opodstatněné.
Nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem je v dovolání spatřováno v tom, že odvolací soud nesprávně posoudil důvodnost nároku na náhradu ušlého zisku. Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo správně určenou právní normu nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §644 obč. zák. jde-li o zhotovení věci na zakázku, vznikne objednateli právo, aby mu zhotovitel podle jeho objednávky věc zhotovil, a povinnost zaplatit zhotoviteli cenu za zhotovení věci.
Rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, že účastníci uzavřeli smlouvu o zhotovení věci na zakázku, od které oba odstoupili. Podle §48 obč. zák. odstoupením se smlouva od počátku ruší, není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak.
Tím, že účastníci odstoupili od smlouvy týkající se zhotovení věci na zakázku, došlo k jejímu zrušení a mezi účastníky vznikl synallagmatický právní vztah z bezdůvodného obohacení, podle něhož je každý z nich povinen vrátit druhému účastníku smlouvy vše, co podle ní dostal (§457 obč. zák.). Protože v daném případě šlo o zhotovení věci na zakázku z materiálu dodaného objednatelem, vznikla zhotoviteli povinnost objednateli vrátit - vedle příp. zaplacené ceny díla či zálohy – též objednatelem poskytnutý materiál, a to bez ohledu na stav rozpracovanosti díla, oproti povinnosti objednatele vrátit bezdůvodné obohacení spočívající ve zhodnocení dodaného materiálu (srov. R 40/1986). Jestliže dodaný materiál byl zhotovitelem poškozen či zničen, nastupuje jeho objektivní odpovědnost podle ustanovení §421 obč. zák., které stanoví, že ten, kdo od jiného převzal věc, jež má být předmětem jeho závazku, odpovídá za její poškození, ztrátu nebo zničení, ledaže by ke škodě došlo i jinak.
Odvolací soud při svém rozhodnutí vycházel ze zjištění, že neodborným zacházením žalovaného byly dodané bobří kůže znehodnoceny a s odkazem na §420 a §442 odst. 1 obč. zák. dovodil, že žalobkyni vznikl nárok na náhradu skutečné škody ve výši odpovídající hodnotě bobřích kožešin 45.000,- Kč a na náhradu ušlého zisku do výše ceny řádně zhotoveného paleta 75.000,- Kč, snížené o hodnotu kožešin, a po odečtení sjednané ceny za zhotovení díla dospěl k závěru o výši ušlého zisku v částce 24.500,- Kč.
Je třeba přisvědčit závěru odvolacího soudu, že namísto 8 kusů kožešin, které jsou zničeny a žalovaný je nemůže vrátit in natura, je povinen žalobkyni poskytnout náhradu v penězích za znehodnocený dodaný materiál, jakožto náhradu skutečné škody, tedy újmy spočívající ve zmenšení majetkového stavu poškozeného, která vznikla v důsledku škodné události a v příčinné souvislosti s ní. Nelze však souhlasit s názorem odvolacího soudu, že vedle hodnoty kožešin, které i po předání žalovanému a po zrušení smlouvy byly vlastnictvím žalobkyně, je povinen jí v rámci náhrady škody zaplatit i hodnotu řádně zhotoveného paleta. Především v daném případě sotva může jít o náhradu ušlého zisku, když - jak vyplývá ze skutkových zjištění soudů obou stupňů – žalobkyně si u žalovaného objednala zhotovení paleta na svou postavu a pro svou potřebu a nikoliv pro obchodování s ním. Ušlým ziskem se totiž rozumí to, co poškozenému ušlo a čeho mohl dosáhnout při obvyklém sledu událostí. Jde o újmu spočívající v tom, že u poškozeného nedojde v důsledku škodné události k rozmnožení majetkových hodnot, ač se to dalo očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. Ovšem i pokud by žalobkyně mohla nějakého zisku dosáhnout, jak nyní tvrdí v dovolání, je podstatné a rozhodující, že se nestala vlastnicí kožichu, neboť ten ani nebyl zhotoven. Zrušením smlouvy před dokončením objednaného díla zanikla všechna práva a povinnosti smluvních stran ze smlouvy vyplývající, a tedy i smluvně převzatá povinnost žalovaného zhotovit věc ve smyslu §644 obč. zák. Protože žalovaný po zrušení smlouvy nebyl povinen dílo podle objednávky žalobkyně dokončit a zhotovenou věc žalobkyni předat, nemohlo se jednat o porušení jeho povinnosti, jež by zakládala jeho odpovědnost za škodu podle §420 obč. zák., spočívající v hodnotě dokončeného díla. Vzhledem k tomu, že kožich nebyl ani věcí převzatou od žalobkyně k provedení díla, nepřichází v úvahu ani odpovědnost za škodu způsobenou ztrátou či zničením věci převzaté ke splnění závazku podle §421 obč. zák.
Ze shora uvedeného vyplývá, že odvolací soud po právní stránce věc ze shora uvedených hledisek neposuzoval, a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. je naplněn.
Dovolací soud proto rozsudek odvolacího soudu ve vyhovujícím výroku ve věci samé ohledně částky 29.500,- Kč a v závislých výrocích o náhradě nákladů řízení podle §243b odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení ( §243b odst. 1, 2 o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (§243d odst. 1 o. s. ř.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů původního a dalšího řízení včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. června 2002
JUDr. Marta Š k á r o v á, v. r.
předsedkyně senátu