ECLI:CZ:NS:2007:25.CDO.1415.2006.1
sp. zn. 25 Cdo 1415/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobců a) Č. S. P., s. r. o., a b) JUDr. P. N., zastoupených advokátem, proti žalované J. K., zastoupené advokátem, o 2.801.486,- Kč, vedené u Okresního soudu v Mělníku, pod sp. zn. 12 C 12/2005, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2005, č. j. 22 Co 366/2005-137, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2005, č. j. 22 Co 366/2005-137, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Mělníku rozsudkem ze dne 13. 5. 2005, č. j. 12 C 12/2005-110, zamítl žalobu na zaplacení 2.801.486,- Kč požadovaných na náhradě škody způsobené porušením závazku žalované ze smlouvy o smlouvě budoucí uzavřít se žalobci kupní smlouvu k nemovitostem, a rozhodl o nákladech řízení. Soud vyšel ze zjištění, že účastníci dne 17. 7. 2001 uzavřeli smlouvu o uzavření budoucí kupní smlouvy ohledně nemovitostí, pozemku p. č. 116/3 a budovy čp. 645, zapsaných na LV pro obec P., katastrální území K. u Katastrálního úřadu P. Kupní cena byla sjednána částkou 5.698.514,- Kč. V době uzavření uvedené smlouvy nebyla žalovaná ještě vlastníkem předmětných nemovitostí, neboť vedla spor u Obvodního soudu pro Prahu 8, ve kterém se jako žalobkyně domáhala vydání věci podle §5 odst. 3 zák. č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích. Ve smlouvě se účastníci zavázali, že uzavřou kupní smlouvu k uvedeným nemovitostem do 1 měsíce od právní moci vykonatelného soudního rozsudku v restitučním sporu, na jehož základě se žalovaná stane vlastnicí předmětných nemovitostí. Jako záloha na kupní cenu byla žalované vyplacena ze strany žalobců částka 300.000,- Kč. Rozsudek v restitučním sporu nabyl právní moci dne 26. 4. 2002. Žalovaná posléze chtěla, aby kupní smlouva byla uzavřena až poté, kdy bude do katastru nemovitostí vloženo její vlastnické právo k předmětným nemovitostem. Následně probíhala mezi účastníky řada jednání, která však k uzavření kupní smlouvy nevedla a žalovaná dne 28. 5. 2003 uzavřela kupní smlouvu na předmětné nemovitosti se třetí osobou za kupní cenu 8.500.000,- Kč. Vyplacenou zálohu ve výši 300.000,- Kč žalobcům vrátila. Soud prvního stupně dovodil, že žalovaná žádnou právní povinnost neporušila, neboť kupní smlouvu na předmětné nemovitosti se třetí osobou uzavřela až po uplynutí jednoho roku od stanoveného data (26. 5. 2002), tj. doby, po kterou se účastník smlouvy o smlouvě budoucí může domáhat ve smyslu §50a odst. 2 nahrazení projevu vůle účastníka soudním rozhodnutím, nedojde-li do dohodnuté doby k uzavření smlouvy. Marným uplynutím této doby končí vázanost stran ze smlouvy o smlouvě budoucí, tedy zaniká jejich povinnost plnění z této smlouvy. Kromě toho částka požadovaná žalobci, tj. rozdíl mezi kupní cenou sjednanou účastníky ve smlouvě o smlouvě budoucí a kupní cenou sjednanou v kupní smlouvě na předmětné nemovitosti mezi žalovanou a třetí osobou, nepředstavuje vzniklou škodu, a to ani ve formě ušlého zisku. Výši škody nelze totiž dovozovat z hypotézy, za jakou cenu by žalobci mohli předmětné nemovitosti prodat, kdyby k nim byli bývali nabyli vlastnictví. Jedná se tak pouze o hypotetickou možnost, nikoli o předpokládaný ušlý zisk, který by nastal při pravidelném běhu věcí. Žalobci tak neprokázali ani výši škody dostatečně jednoznačně a konkrétně.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 11. 2005, č. j. 22 Co 366/2005-137, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, avšak na rozdíl od něj dovodil, že uplynutí doby jednoho roku neznamená zánik práva na náhradu škody, ale jeho promlčení. K zániku práv a povinností ze smlouvy o smlouvě budoucí došlo až převedením vlastnického práva na třetí osobu z důvodu nemožnosti plnění ve smyslu §575 odst. 1 obč. zák. Zánik práv a povinností ze smlouvy o smlouvě budoucí byl tímto okamžikem nahrazen odpovědnostními vztahy mezi účastníky této smlouvy. Žalobci však neprokázali vznik škody či ušlého zisku, neboť v souvislosti s budoucí koupí nevynaložili žádné finanční prostředky a jejich majetek se tak nezmenšil. Stejně tak neprokázali, že by v souvislosti s touto budoucí koupí vstoupili do závazkového vztahu s další osobou, které by se nemovitosti zavázali prodat. Vzhledem k tomu, že žalobci nejsou podnikateli v oboru obchodování s nemovitostmi, nelze podle názoru odvolacího soudu přijmout argumentaci, že u nich v důsledku škodné události nedošlo k rozmnožení majetkových hodnot, ač se to dalo očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí.
Proti tomuto rozsudku podali žalobci dovolání, jehož přípustnost dovozují z ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a které podávají z důvodu podle ust. §241a odst. 2 písm. písm. b) o. s. ř. Dovolání odůvodňují tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném posouzení věci, neboť právní závěry odvolacího soudu představují nepřiměřeně restriktivní výklad obecných ustanovení o náhradě škody a o způsobu a rozsahu náhrady škody. Podle jejich názoru se jak škoda obecně, tak ušlý zisk vztahují k majetkovým hodnotám. Majetkovými hodnotami pak nejsou a nemohou být pouze peníze samy o sobě, ale bezesporu i skutečná hodnota věcí, pokud je penězi ocenitelná. V posuzovaném případě pak žalobci poukazují právě na tu skutečnost, že v případě uskutečnění prodeje předmětných nemovitostí žalobcům by se jejich majetkové hodnoty rozmnožily o rozdíl mezi cenou nemovitostí podle uzavřené smlouvy a skutečnou cenou nemovitostí. K rozmnožení majetkových hodnot by přitom došlo již nabytím vlastnictví nemovitostí, bez ohledu na případný další prodej. Žalobci mají za to, že způsob vyčíslení škody, tj. rozdíl mezi kupní cenou sjednanou účastníky ve smlouvě o smlouvě budoucí a kupní cenou sjednanou žalovanou se třetí osobou, je dostatečně určitý a opodstatněný. Vzhledem k tomu, že u žalobců nedošlo v důsledku škodní události k rozmnožení majetkových hodnot, ač se to dalo očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí, došlo podle názoru žalobců na jejich straně k vzniku ušlého zisku. Z tohoto důvodu navrhují, aby byl napadený rozsudek odvolacího soudu a předcházející rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř., je důvodné.
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení §237 o. s. ř.
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm.b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu se v dané věci řídí ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají – srov. ust. §241a odst. 3 o. s. ř.) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu.
Právní význam rozhodnutí odvolacího soudu tkví podle dovolatelů v objasnění pojmu ušlého zisku, neboť nebyl podle jejich názorů dosud judikatorně řešen případ, kdy existence ušlého zisku závisí na výhodnosti koupě věci podle smlouvy o smlouvě budoucí, resp. na poměru mezi cenou věci dohodnutou mezi účastníky smlouvy o smlouvě budoucí a reálnou hodnotou předmětu budoucí koupě. Současně mají dovolatelé zato, že odvolací soud vyřešil právní otázku v rozporu s hmotným právem, když vyloučil existenci ušlého zisku, ačkoliv k tomuto byly splněny zákonné předpoklady (§442 odst. 1 a §443 obč. zák.).
V řešení této právní otázky shledal dovolací soud zásadní význam rozhodnutí odvolacího soudu.
Teorie i praxe chápe škodu jako újmu, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná penězi, a je tedy napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především poskytnutím peněz, nedochází-li k naturální restituci. To, co poškozenému ušlo (ušlý zisk), je újmou spočívající v tom, že u něj nedojde v důsledku protiprávního jednání či škodní události k rozmnožení majetkových hodnot, ač se to dalo očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí (srov. např. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 1970, sp. zn. Cpj 87/70, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 55/71).
Majetkovou hodnotu samozřejmě má i věc - nemovitost. Dojde-li k její ztrátě či zničení, vzniká vlastníkovi věci skutečná škoda, spočívající v hodnotě (tržní ceně) věci v době, kdy ke ztrátě nebo zničení došlo (§443 obč. zák.). Naopak, nenabyl-li ten, kdo byl oprávněn, vlastnictví k věci, ztratil tím majetkový přínos, neboť jeho majetkový stav se o tuto hodnotu nezvětšil.
Charakter ušlého zisku může proto mít i majetková újma spočívající v tom, že nedošlo k nabytí vlastnického práva dovolatelů k nemovitostem, jež měly být na ně převedeny budoucí kupní smlouvou, což vedlo k jiným právním poměrům účastníků. Žalobcům tak mohl ujít majetkový přínos v hodnotě rozdílu mezi smluvenou kupní cenou a hodnotou nemovitostí, neboť tím, že nemovitosti nenabyli, nezvětšil se jejich majetkový stav, ačkoliv bylo možno důvodně očekávat, že koupí nemovitostí k očekávanému majetkovému přírůstku dojde (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 2. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1294/2001, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. C 1727, svazek 24, ročník 2003). U kupní smlouvy se zásadně předpokládá zaplacení adekvátní ceny, takže ušlý zisk může představovat rozdíl mezi hodnotou věci a výhodnou kupní cenou.
Z tohoto hlediska se odvolací soud po právní stránce věcí nezabýval, když vznik újmy na straně žalobců vyloučil z důvodu, že v souvislosti s budoucí koupí nemovitostí žalobci nevynaložili žádné finanční prostředky, nevstoupili do závazkového vztahu s další osobou, které by se nemovitosti zavázali prodat, a ani nepodnikají v oboru obchodování s nemovitostmi, a tudíž neuzavření smlouvy o koupi nemovitostí nemohlo způsobit žalobcům ztrátu spočívající v absenci zhodnocení jejich majetkových hodnot, ke kterému by jinak došlo při pravidelném sledu událostí. Otázku rozsahu majetkové újmy, a tedy výše škody, která žalobcům vznikla v důsledku jednání žalované, by však bylo třeba řešit jen v případě, že by byly dány všechny předpoklady občanskoprávní odpovědnosti žalované za škodu.
Dovodil-li tedy v posuzovaném případě odvolací soud, že i když žalobci nenabyli vlastnictví k nemovitostem, není splněna jedna z podmínek odpovědnosti za škodu - škoda v podobě ušlého zisku, je jeho rozhodnutí z pohledu uplatněné dovolací námitky nesprávné a dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl naplněn. Protože rozhodnutí odvolacího soudu je založeno pouze na tomto jediném důvodu zamítnutí žaloby, dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil (§243b odst. 2, věta za středníkem, o. s. ř.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 3, věta první, o. s. ř.)
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. prosince 2007
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu