ECLI:CZ:NS:2003:25.CDO.1434.2003.1
sp. zn. 25 Cdo 1434/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce M. M., proti žalovaným 1) Ministerstvu vnitra ČR, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, 2) JUDr. V. J., advokátovi, 3) Č. a. k., 4) Nejvyššímu státnímu zastupitelství ČR, se sídlem v Brně, Jezuitská 4, 5) Ministerstvu spravedlnosti ČR, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, 6) Ústavnímu soudu, se sídlem v Brně, Joštova 8, 7) Úřadu prezidenta ČR, o zaplacení částky 500.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 32 Nc 101/2001, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. ledna 2003, č. j. 11 Co 6/2003-73, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 29. 11. 2002, č. j. 32 Nc 101/2001-61, odmítl podání žalobce, kterým se zahajuje řízení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 28. 1. 2003, č. j. 11 Co 6/2003-73, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce obsáhlé dovolání, ve kterém uvádí, že žaloba z 12. 6. 2002 je vědomě stručná, neboť navazuje na žalobní „pokusy“ z května 2001, a její formální nedostatky bylo možné odstranit postupem dle §101 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť „se jevilo nesmyslným popisovat množství stran skutečnostmi k tíži jednotlivých žalovaných počínaje od 10. 3 – 3. 5. 1997, kdy započala moje těžká kriminalizace krytá přisouzením viny dle §221/1 tr. z.“ Popisuje trestní řízení, které proti němu bylo vedeno u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 6 T 135/98 a které vyústilo v pravomocný rozsudek, jímž byl žalobce uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví. Dále vyjadřuje svůj nesouhlas s omluvami prezidenta V. H. za odsun Němců z ČSR dle Postupimských dohod. Namítá, že žaloba obsahuje konkrétní údaje týkající se jeho újmy na cti, neboť se domáhá provedení „rekonstrukce“ – ohledání děje z 3. 5. 1997 v trestní věci 6 T 135/98 a poté „znaleckého posouzení účinků křivého obvinění a odsouzení na lidský organismus zbavením vlastní identity řádného člověka a občana této země, v proměně v antisociálního živlu“. Za degradující považuje v trestním rozsudku větu „oba již byli trestně stíháni“, která dle něj nerozlišuje, že M. H. (poškozený v trestním řízení) byl stíhán za pokus o vraždu své družky, kdežto on byl v r. 1982 stíhán Státní tajnou bezpečností. Napadené usnesení odvolacího soudu je dle něj obdobou počínání trestních soudů a „‚čelí‘ snaze o rekonstrukci děje z 3. 5. 1997 a násl., což je pouze připojení se k podezření z tr. činu účastí na zločinném společení dle §u 163a/1 tr. z. a násl.“ Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení i usnesení soudu prvního stupně zrušil a nařídil, aby věc byla převedena z rejstříku Nc do rejstříku C a soudem věcně projednána.
Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. 4. 2003, č. j. 32 Nc 101/2001-79, které bylo žalobci doručeno dne 24. 4. 2003, byl žalobce vyzván, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení si zvolil advokáta k zastupování v dovolacím řízení, nebo – má-li sám právnické vzdělání, aby tuto skutečnost doložil. Žalobce ke svému přípisu, který soudu došel dne 25. 4. 2003, přiložil listinu ověřující jeho právnické vzdělání.
Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 5. 2003, č. j. 32 Nc 101/2001-82, byl žalobce vyzván, aby ve lhůtě 7 dnů od doručení tohoto usnesení odstranil vady dovolání, jelikož toto postrádá náležitosti dle §42 odst. 4 a §241 o. s. ř. Žalobce má vady odstranit tak, že uvede, které výroky napadeného usnesení napadá, z jakých důvodů je napadá a čeho se dovoláním domáhá. Zároveň byl žalobce poučen, že neodstraní-li vady ve stanovené lhůtě a pro nedostatky podání tak nebude možno v řízení pokračovat, dovolací soud dovolání dle ust. §243c a §43 odst. 2 o. s. ř. odmítne.
Žalobce na tuto výzvu reagoval přípisem doručeným soudu dne 30. 5. 2003, ve kterém rekapituluje dosavadní průběh řízení v této věci, soudní rozhodnutí, výzvy a své přípisy adresované soudu. Dle jeho názoru je v řízení patrná „nechuť k tomu, aby byla aplikována ust. §§89/1b, 2 a 85b tr. ř. ve vztahu k ust. §13 tr. z. a §§418/2, 11 a 424 OZ důkazními prostředky – ohledáním dle §§125 a 130/2 o. s. ř.“ Navrhl, aby dovolací soud „ buď zrušil napadená rozhodnutí dovoláním a uložil, aby byl proveden důkaz pravdy o ději z 3. 5. 1997 v rámci rej. C a dle okolností o dalších souvisejících důkazech, nebo aby přímo po přezkoumání spisu 6 T 135/98 zdejšího soudu zrušil i rozsudek z 28. 2. 2000, s důsledky jak pro věc 37 C 73/01, tak i pro věc 32 Nc 101/01.“
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení s právnickým vzděláním ve smyslu ust. §241 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání vykazuje nedostatky, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Podle ust. §240 odst. 1 o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení.
Podle ust. §241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v §241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
Uvedením údaje o tom, v jakém rozsahu dovolatel rozhodnutí dovolacího soudu napadá, je vymezena kvantitativní stránka přezkumné činnosti dovolacího soudu. Uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. předpokládá, že dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že dovolací důvod je dán; ani případný pouhý odkaz na text zákona anebo samotná citace skutkové podstaty některého z dovolacích důvodů uvedených taxativně v ustanovení §241a odst. 2 a 3 o. s. ř. nestačí. Chybí-li totiž vylíčení okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu, není v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není možné věcně přezkoumat (srov. §242 odst. 3, věta první, o. s. ř.).
Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným podáním, které může dovolatel doplnit o chybějící náležitosti buď z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu, avšak jen do uplynutí dovolací lhůty (srov. usnesení NS ČR ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 21 Cdo 1730/2002, publikované v Souboru rozhodnutí NS ČR, sv. 23, C 1688). Případná výzva, aby dovolání, které neobsahuje všechny podstatné náležitosti, bylo opraveno nebo doplněno (§243c odst. 1, §43 odst. 1 o. s. ř.), se po uplynutí této lhůty stává bezpředmětnou. Původně odstranitelné vady dovolání se totiž marným uplynutím propadné (prekluzívní) lhůty podle ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. stávají neodstranitelnými; dovolací soud proto k případnému opožděně podanému doplnění dovolání nemůže přihlížet.
Vadu podání může dovolatel odstranit jen do uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání. Protože v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, je třeba dovolání, které je nezpůsobilé zahájit dovolací řízení, za přiměřeného použití ustanovení §43 odst. 2, věty první, o. s. ř. odmítnout.
Jak vyplývá z obsahu spisu, rozhodnutí odvolacího soudu bylo žalobci doručeno dne 25. 3. 2003. Tímto dnem mu začala běžet dvouměsíční lhůta k podání dovolání, která skončila dne 26. 5. 2003 (pondělí). Žalobce sice včas podal dovolání, v němž dostatečně určitě vymezil jeho rozsah, neoznačil však dovolací důvody, ani je obsahově nevymezil. Protože dovolání lze zásadně přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.) a dovolání žalobce postrádá označení dovolacích důvodů, nelze pro tyto obsahové nedostatky dovolání v dovolacím řízení pokračovat. Vzhledem k tomu, že zákonná lhůta, v níž bylo možno tyto nedostatky dovolání odstranit, marně uplynula, dovolací soud dovolání žalobce podle ust. §243c odst. 1 a §43 odst. 2 o. s. ř. odmítl, aniž se mohl zabývat dalšími okolnostmi.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalovaným v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. listopadu 2003
JUDr. Marta Škárová,v.r.
předsedkyně senátu