ECLI:CZ:NS:2009:25.CDO.1455.2007.1
sp. zn. 25 Cdo 1455/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně T. F., a. s., zastoupené advokátem, proti žalované Č. r. – Č. ú. z. a k., o 7.600.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 13 C 226/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. srpna 2006, č. j. 30 Co 224, 225/2006-248, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. srpna 2006, č. j. 30 Co 224, 225/2006-248, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se na státu domáhala zaplacení částky 7.600.000,- Kč s příslušenstvím jako náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem Katastrálního úřadu P. (dále jen „katastrální úřad“) v řízení o povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí.
Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 2. 11. 2005, č. j. 13 C 226/2002-203, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 31. 1. 2006, č. j. 13 C 226/2002-214, uložil žalované zaplatit žalobkyni 7.600.000,- Kč společně a nerozdílně se Z. P., a dále úrok z prodlení z této částky, ohledně dalších požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně se stala obětí podvodu, když dne 15. 3. 2001 uzavřela kupní smlouvu na budovu s pozemky v P. s prodávajícími podílovými spoluvlastníky Ing. E. J. (¾ podílu na nemovitostech) a P. J. (¼ podílu), avšak po zaplacení kupní ceny vyšlo najevo, že za vlastníky nemovitosti se vydávaly jiné osoby. Sjednaná kupní cena ve výši 8.000.000,- Kč byla v den podpisu smlouvy uložena do notářské úschovy s tím, že v částkách 5.700.000,- Kč a 1.900.000,- Kč bude vyplacena po předložení výpisu z listu vlastnictví, na němž bude jako vlastník uvedena žalobkyně, a zbývající část kupní ceny bude vyplacena po úhradě daně z převodu nemovitostí. Návrh na povolení vkladu vlastnického práva byl podán u katastrálního úřadu 20. 3. 2001, dne 30. 3. 2001 bylo rozhodnuto o povolení vkladu, 2. 4. 2001 byl vklad zapsán do katastru s účinky k 20. 3. 2001 a dne 9. 4. 2001 na katastrálním úřadě D. D. převzala na základě zfalšovaných plných mocí 4 výtisky kupní smlouvy s rozhodnutím o povolení vkladu vlastnického práva a notář pak uvolnil část kupní ceny ve výši 7.600.000,- Kč ve prospěch účtu zástupce prodávajících. Následně bylo zjištěno, že celý prodej nemovitosti byl realizován třetími osobami, nikoli vlastníky předmětných nemovitostí, na základě zfalšovaných dokladů. Za tento trestný čin byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2002, sp. zn. 46 T 11/2002, odsouzen Z. P., který se s padělaným občanským průkazem vydával za P. J., a v trestním řízení mu byla uložena povinnost nahradit žalobkyni škodu ve výši 7.600.000,- Kč. Soud posoudil nárok uplatněný proti státu podle §13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, a dospěl k závěru, že nesprávný úřední postup katastrálního úřadu spočívá ve způsobu zahájení a vedení řízení o povolení zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí. Soud vypsal jednotlivá pochybení katastrálního úřadu, zejména, že ze spisu katastrálního úřadu není zřejmé, že byl podán návrh na zápis vlastnického práva do katastru, obsahem spisu nejsou obligatorní přílohy dle §4 odst. 4 písm. b), c), d) zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, zejména výpis z obchodního rejstříku žalobkyně a listina svědčící o oprávnění P. J. disponovat s předmětnými nemovitostmi. Katastrální úřad tak zahájil řízení bez návrhu jen na základě předložené kupní smlouvy a nedostatečných příloh. Nesprávný úřední postup shledal soud i v neobyčejné rychlosti, s jakou celé řízení proběhlo, když v té době se lhůta od podání návrhu po zápis vkladu vlastnického práva pohybovala mezi 5 až 6 měsíci a v daném případě celé řízení trvalo deset dnů. Naopak se stejnou rychlostí nebylo postupováno při doručování vyhotovení kupní smlouvy s doložkou o vkladu práva, když nebyl učiněn ani úkon směřující k doručení účastníkům kupní smlouvy, a to až do 9. 4. 2001, kdy smlouvy na katastrálním úřadě převzala po předložení plných mocí D. D., přičemž podpis ing. H. za stranu kupující na plné moci se markantně liší od jeho podpisu na kupní smlouvě. Soud dovodil, že v případě včasného rozeslání kupních smluv účastníkům řízení by se skuteční vlastníci dozvěděli o podvodu, což by vedlo k jeho odhalení dříve, než byla vyplacena kupní cena osobám vydávajícím se za vlastníky nemovitostí. Vzhledem k tomu, že pochybení katastrálního úřadu byla takového charakteru, že podstatnou měrou, nikoli jen jako jedna z méně důležitých příčin, vedla ke vzniku škody, rozhodl soud o platební povinnosti žalované, a to společně a nerozdílně s Z. P. (§438 obč. zák.), jemuž byla povinnost k náhradě škody uložena v trestním řízení.
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 8. 2006, č. j. 30 Co 224, 225/2006-248, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud řízení doplnil a z opisu Sbírky listin zjistil, že obsahuje též návrh žalobkyně na povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí i výpis z obchodního rejstříku žalobkyně. Není tedy správný závěr soudu prvního stupně o provedeném řízení o vkladu bez návrhu a bez požadovaných příloh. Ve spise není sice založen nabývací titul, na jehož pokladě získal vlastnické právo k nemovitostem P. J., což je výslovně požadováno [§4 odst. 4 písm. d) zákona č. 265/1992 Sb.], nicméně tento požadavek je podle názoru odvolacího soudu značně formalistický, když katastrální úřad byl schopen si existenci tohoto titulu ověřit vlastními informačními prostředky, a nelze tento nedostatek sám o sobě hodnotit jako nesprávný úřední postup, jehož příčinou byl vznik škody. O pochybení katastrálního úřadu se rovněž nejedná, jestliže na podkladě plných mocí vydal D. D. kupní smlouvy opatřené doložkou o vkladu vlastnického práva, a byl-li podpis za kupující stranu na této plné moci zfalšován, není povinností katastrálního úřadu zkoumat pravost podpisů na plné moci. Předání kupní smlouvy s doložkou třetí osobě bez plných mocí by sice bylo dílčím pochybením, avšak jejich dodatečným předložením by tato vada byla zhojena. Úvahu žalobkyně, že doručení uvedené kupní smlouvy přímo účastníkům řízení by zabránilo vzniku škody, označil odvolací soud za pouhou spekulaci s tím, že nelze dovodit příčinnou souvislost mezi jednáním katastrálního úřadu a vznikem škody, což platí též o nevrácení příloh k návrhu původním vlastníkům, konkrétně E. J. Podstatnou a důležitou příčinou vzniku škody bylo totiž podvodné jednání třetích osob, nikoli nedostatky katastrálního úřadu při doručování kupních smluv. Nesprávný úřední postup katastrálního úřadu pak netkví ani v tom, že řízení proběhlo ve velmi krátké lhůtě, a ani v průtazích s doručováním rozhodnutí a dalších listin. Rychlost rozhodování katastrálního úřadu byla v té době sice nestandardní, nicméně za nesprávný úřední postup je považováno naopak nedodržení zákonné lhůty a žádný právní předpis nestanoví lhůtu, v níž je katastrální úřad povinen doručovat svá rozhodnutí či jiné listiny.V daném případě sedm dní od provedení vkladu do předání smluv zmocněnkyni lze považovat za přiměřenou lhůtu. Odvolací soud uzavřel, že katastrální úřad se nedopustil nesprávného úředního postupu a drobné pochybení spočívající v nedoručení nabývacích titulů tvořících přílohu k návrhu na povolení vkladu Ing. E. J. není v příčinné souvislosti se vznikem škody na straně žalobkyně.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Namítá, že se katastrální úřad dopustil nesprávného úředního postupu hned několikrát. S poukazem na jednací řád pro katastrální úřady (Opatření č. 4982/1996-23 Č. ú. z. a k.) uvádí, že katastrální úřad podle něj řádně nepostupoval a způsobil průtahy, když smlouvy s doložkou vydal D. D., aniž by je předtím rozeslal účastníkům, navíc je předal osobě, která nebyla účastníkem řízení a nebyla k jejich předání zmocněna. Pokud k rozhodnutí o povolení vkladu došlo již 2. 4. 2001, znamená postup katastrálního úřadu, který kupní smlouvy s doložkou nedoručil a vydal je dne 9. 4. 2001, zcela jednoznačně průtahy, které samy o sobě se dají hodnotit jako nesprávný úřední postup, zvláště ve vztahu k rychlosti, s jakou katastrální úřad rozhodl o povolení vkladu vlastnického práva. Ze skutkových okolností plyne, že plné moci byly založeny do spisu dodatečně, a v době, kdy byla kupní smlouva s doložkou předána D. D., neexistovala plná moc, která by ji opravňovala k převzetí. Pokud by katastrální úřad postupoval v souladu s příslušnými předpisy a smlouvu s doložkou zaslal skutečným vlastníkům, celý podvod by vyšel najevo a zcela jistě by došlo k zamezení výplaty za převod nemovitosti. Kromě toho katastrální úřad v řízení o povolení vkladu měl postupovat podle ust. §4 odst 4 písm. d) zákona č. 265/1992 Sb. a požadovat předložení nabývacího titulu P. J., a v případě, že by nebyl předložen, měl návrh zamítnout. Tento nesprávný úřední postup měl za následek vznik škody, neboť podvodně jednající osoby neměly nabývací titul k dispozici, a proto by svůj podvod nemohly nikdy provést. Rovněž absence požadavku nabývacího titulu je v příčinné souvislosti se vznikem škody. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že nesplnění požadavku na předložení nabývacího titulu P. J. ohledně ¼ nemovitosti nelze hodnotit jako nesprávný úřední postup, který zapříčinil vznik škody. Tvrzení, že katastrální úřad vydal kupní smlouvy s doložkou osobě, která k jejich převzetí nebyla oprávněna, nebylo prokázáno a bylo vyvráceno spisem katastrálního úřadu. Ztotožňuje se se závěrem odvolacího soudu, že přiměřená lhůta k doručení kupních smluv s doložkami byla dodržena, a poukazuje na rizikově sjednaný způsob vyplacení kupní ceny. Navrhla, aby dovolání žalobkyně bylo jako zjevně bezdůvodné odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupeným advokátem ve smyslu §241 odst. 1 o. s. ř., napadené rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal podle §242 odst. 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je důvodné.
S výjimkou §13 odst. 1 věty druhé zákona č. 82/1998 Sb. není nesprávný úřední postup v zákoně blíže definován; podle právní teorie i rozhodovací praxe soudů nesprávným úředním postupem může být jakákoliv činnost spojená s výkonem pravomocí státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro jeho počínání nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu. Jde o případy vzniku škod, které byly vyvolány jinou činností státních orgánů než je činnost rozhodovací. Za nesprávný úřední postup se považuje kromě nevydání či opožděného vydání rozhodnutí i jiná nečinnost státního orgánu či jiné vady ve způsobu vedení řízení, a to za předpokladu, že poškozenému vznikla škoda, která je v příčinné souvislosti s uvedeným postupem, tedy je-li nesprávný postup orgánu státu se vznikem škody ve vztahu příčiny a následku.
S odvolacím soudem lze v obecné rovině souhlasit, že každé z jednotlivých dílčích pochybení či nedůsledností v postupu katastrálního úřadu v řízení o povolení vkladu vlastnického práva samo o sobě nepředstavuje nesprávný úřední postup, to ovšem neznamená, že tyto jednotlivé dílčí nedostatky, posuzovány ve svém souhrnu komplexně a ve všech vzájemných souvislostech, nenaplňují znaky nesprávného úředního postupu. Zjištěných dílčích nedostatků v řízení byla celá řada, spočívaly zejména v nerespektování ust. §4 odst. 4 písm. d) zákona č. 265/1992 Sb., vyžadujícího předložení nabývacího titulu prodávajícího, v neúměrně dlouhém otálení s doručením kupní smlouvy s vyznačenou doložkou v porovnání s neobvykle rychlým rozhodnutím o povolení vkladu, v nesrovnalostech ohledně plných mocí udělených zmocněnkyni, nedoručení nabývacích titulů tvořících přílohu k návrhu na povolení vkladu a v souvislosti s celým „nestandartním“ průběhem řízení, jak jej označil odvolací soud, je zřejmé, že tyto jednotlivé drobné nedostatky ve svém souhrnu představují nesprávný úřední postup ve smyslu §13 zákona č. 82/1998 Sb., neboť katastrální úřad nepostupoval důsledně tak, jak měl. Odvolací soud posuzoval každý ze zjištěných nedostatků v řízení o povolení vkladu vlastnického práva odděleně, a to z hlediska, zda katastrální úřad přímo porušil své povinnosti stanovené v právních předpisech. Takto zúžený náhled na obsah pojmu nesprávného úředního postupu, jakožto předpokladu odpovědnosti státu, však neodpovídá §13 zákona č. 82/1998 Sb. a ani smyslu a účelu uvedeného zákona.
Důležitou a podstatnou příčinou vzniku škody bylo bezesporu podvodné jednání odsouzeného Z. P. a další nezjištěné osoby. Za škodu, která žalobkyni vznikla, stát odpovídá tehdy, byl-li nesprávný úřední postup katastrálního úřadu a vznik škody ve vztahu příčiny a následku. Příčinná souvislost je dána, pokud nebýt konkrétního jednání, ke škodě by nedošlo. Přitom nemusí jít o příčinu jedinou, nýbrž stačí, jde-li o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde. Není vyloučena odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem společně a nerozdílně s pachatelem trestného činu (§26 zákona o odpovědnosti státu a §438 obč. zák.).
Příčinou, proč se v daném případě majetkový stav žalobkyně snížil, nebyla jen ta skutková okolnost, že došlo k podvodnému jednání odsouzeného Z. P. a dalších nezjištěných osob, ale i komplex dílčích nedostatků v postupu katastrálního úřadu, které ve svém souhrnu představují nesprávný úřední postup správního orgánu a bez nichž by toto jejich jednání ke škodlivému následku, jenž nastal, vést nemohlo. K tomu, že na žalobkyni byla podvodem vylákána zažalovaná částka, došlo sice následkem jednání pachatelů trestného činu, nicméně výsledek a cíl tohoto jednání byl závislý na postupu katastrálního úřadu v řízení o povolení vkladu vlastnického práva žalobkyně do katastru nemovitostí a bez něj nemohl být realizován. Samotné jednání pachatelů trestného činu – bez nedostatků v řízení o vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí – by samo sobě ke škodlivému následku nevedlo. Byl to právě nesprávný úřední postup katastrálního úřadu, jenž umožnil realizaci podvodu a spolupodílel se tak na jeho výsledku, neboť je víc než pravděpodobné, že důsledný postup katastrálního úřadu v řízení byl způsobilý zabránit dokonání trestného činu a tím i vzniku škody, protože podvodné jednání odsouzeného a dalších nezjištěných osob mohlo být včas odhaleno. Majetková újma žalobkyně nebyla tedy způsobena výlučně jen podvodným jednáním třetích osob, neboť bez souvislosti s nedůslednostmi katastrálního úřadu v řízení by svého cíle nemohli dosáhnout.
Protože z hlediska námitek uplatněných v dovolání není rozsudek odvolacího soudu správný, dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil (§243b odst. 2, věty za středníkem, o. s. ř.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 3, věta druhá, o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. května 2009
JUDr. Marta Škárová, v. r. předsedkyně senátu