ECLI:CZ:NS:2013:25.CDO.1559.2013.1
sp. zn. 25 Cdo 1559/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem v právní věci žalobce Ing. B. B. , zastoupeného JUDr. Jiřím Skálou, advokátem se sídlem v Praze 2, Rubešova 162/8, proti žalované JUDr. Z. Ch. , zastoupené JUDr. Danielou Pitínovou, advokátkou se sídlem Praha 2, Fügnerovo náměstí 1808/3, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 12 C 53/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2013, č.j. 62 Co 358/2012, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o. s. ř.) napadl dovoláním v záhlaví označené rozhodnutí odvolacího soudu.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl a přiznal jí náhradu nákladů dovolacího řízení.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno po nabytí účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, tj. po 1. 1. 2013, Nejvyšší soud podle čl. II bodů 1 a 7 tohoto zákona rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 404/2012 Sb. (dále též jen „o. s. ř.”).
Přípustnost dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, jimiž se odvolací řízení končí, upravuje §237 a §238 o. s. ř., náležitosti dovolání pak §241a o. s. ř.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. může být dovolacím důvodem jen nesprávné právní posouzení věci. K náležitostem dovolání patří mj. i vymezení důvodu dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), a to tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (§241a odst. 2 o. s. ř.). Dovolatel musí rovněž uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v §237 považuje za splněné (§241a odst. 2 o. s. ř.).
Uvedené obligatorní náležitosti však v dovolání uvedeny nejsou. Dovolatel zřejmě přehlédl, že napadené rozhodnutí bylo vydáno až po účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., a tedy dovolání musí mít náležitosti stanovené občanským soudním řádem ve znění účinném od 1. 1. 2013. Dovolatel však zjevně odkazuje na občanský soudní řád ve znění do 31. 12. 2012. Přípustnost dovolání dovozuje z toho, že rozsudkem odvolacího soudu byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (ve skutečnosti byl potvrzen), přičemž odkazuje na ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., ačkoli na vzájemném vztahu (diformitě) rozhodnutí soudu prvního stupně a odvolacího soudu přípustnost dovolání již nezávisí a ustanovení §237 o. s. ř. ve znění od 1. 1. 2013 již na odstavce a písmena členěno není. Dovolatel uplatňuje dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a), b) o. s. ř. s tím, že „rozhodnutí odvolacího soudu je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a vychází z nesprávného právního názoru“, ač §241a o. s. ř. ve znění od 1. 1. 2013 upravuje (v odstavci 1) jen jeden dovolací důvod - nesprávné právní posouzení věci, a toto ustanovení rovněž již není členěno na písmena.
K projednání dovolání přitom nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 a §241a odst. 1 o. s. ř., aniž by bylo z dovolání zřejmé, od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odvolací soud odchýlil, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva má být dovolacím soudem vyřešena nebo je rozhodována rozdílně, případně od kterého (svého) řešení se dovolací soud má odchýlit. Tomuto požadavku dovolání rovněž nevyhovuje.
Dovolání, které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, ani vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je vadným podáním, které může dovolatel doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty (§241b odst. 3 věta první o. s. ř.), aniž by soud byl povinen o tom dovolatele poučit a k doplnění dovolání jej vyzvat (§243b o. s. ř.). Protože dovolatel nezbytné náležitosti v dovolání neuvedl, ani o ně dovolání v dovolací lhůtě nedoplnil a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, dovolací soud dovolání odmítl (§243c odst. 1, §243f odst. 2 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 4 o. s. ř. v dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení. V rozporu s tím dovolatel v dovolání uvádí, že „obdobný případ, upírání práva, byl řešen na úrovni Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu“ a že proto poukázal „na tento rozhodující judikát“, „odvolací soud se však poukazem na judikaturu těchto soudů nijak nezabýval a závazný právní názor Ústavního soudu nikterak ve svém rozhodnutí nereflektoval“.
Vzhledem k tomu, že pro rozhodnutí dovolacího soudu je rozhodující stav v době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (§243f odst. 1 o. s. ř.) a usnesení o odmítnutí dovolání pro vady, jež nebyly ve lhůtě odstraněny, má dovolací soud vydat do 6 měsíců ode dne, kdy mu věc byla předložena (§243c odst. 1 věta druhá o. s. ř.), nevyhověl dovolací soud žádosti dovolatele, aby posečkal s rozhodnutím do doby, než bude známo rozhodnutí ve správním soudnictví ve věci žaloby, kterou dovolatel podá podle §124 daňového řádu.
Podle §243c odst. 1 (ve spojení s §243f odst. 2, 3) o. s. ř. dovolací soud dovolání odmítl, neboť má vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.), přesto dovolací soud poznamenává, že náklady spojené s podáním vyjádření, jehož argumentace je ve vztahu k výsledku řízení vesměs bez významu, nelze pokládat za účelné.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. července 2013
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu