ECLI:CZ:NS:2019:25.CDO.1637.2019.1
sp. zn. 25 Cdo 1637/2019-288
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně: D. Ch., narozená XY, bytem XY, zastoupená Mgr. Jindřichem Lvem, advokátem se sídlem Murmanská 1475/4, Praha 10, proti žalované: AXA pojišťovna a. s. , se sídlem Lazarská 13/8, Praha 2, IČO 28195604, zastoupená Mgr. Radkem Kocourkem, advokátem se sídlem Havlíčkova 1043/11, Praha 1, o zaplacení 78.000 Kč s příslušenstvím , vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 175/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2018, č. j. 15 Co 364/2018-251, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala náhrady škody ve výši 78.000 Kč spočívající v rozdílu mezi obecnou cenou vozidla před poškozením dle znaleckého posudku ve výši 179.000 Kč a částkou 101.000 Kč tvořenou vyplaceným pojistným plněním 78.780 Kč a cenou zbytků vozidla 22.220 Kč. Vozidlo žalobkyně bylo poškozeno při dopravní nehodě zaviněné osobou pojištěnou pro tento případ u žalované, která škodní událost vyhodnotila jako totální škodu.
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 26. 4. 2018, č. j. 26 C 175/2016-222, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 37.575 Kč s příslušenstvím, co do částky 40.925 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Při stanovení výše škody vyšel ze znaleckých posudků předložených účastníky řízení a revizního znaleckého posudku, jenž stanovil obvyklou cenu vozidla před poškozením na částku 88.400 Kč, avšak dále obvodní soud ze znaleckých posudků nevycházel, neboť tato částka nevystihuje výši újmy žalobkyně. Soud proto vyšel z cen nabízených inzerovaných srovnatelných automobilů, sám stanovil výši obvyklé ceny, připočetl částku prémiové výbavy poškozeného vozidla a uzavřel, že celková částka, za kterou by žalobkyně mohla pořídit srovnatelný automobil, činí 138.575 Kč, ve zbytku žalobu zamítl.
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 11. 2018, č. j. 15 Co 364/2018-251, změnil vyhovující výrok rozsudku soudu prvního stupně tak, že se žaloba zamítá, změnil výrok o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud připomenul judikaturu dovolacího soudu v otázce stanovení výše škody u tzv. totální škody, stanovení obvyklé ceny věci před poškozením a dokazování revizním znaleckým posudkem. Odmítl proto postup obvodního soudu, jenž se závěry revizního znaleckého posudku neřídil, neboť se jedná o odbornou otázku, k jejímuž zodpovězení je třeba odborných znalostí. Odvolací soud tedy vyšel ze závěrů revizního znaleckého posudku, který stanovil obvyklou cenu vozidla před poškozením na částku 88.400 Kč, po odečtení hodnoty zbytků vozidla ve výši 22.220 Kč činí výše vzniklé škody 66.180 Kč. Žalovaná vyplatila žalobkyni částku 78.780 Kč, žaloba je tedy nedůvodná.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, neboť má za to, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky významu revizního znaleckého posudku v soudním řízení, jež dosud nebyla dovolacím soudem vyřešena, konkrétně zda je reálná situace na trhu okolností, jež má být zohledněna při určení výše škody, a zda je možné vycházet pouze z hypotetické ceny vozidla určené znalcem. Dovolatelka namítá přehnaně formalistický postoj odvolacího soudu, jestliže vycházel pouze ze závěrů revizního znaleckého posudku bez zohlednění dalších důkazů. Další námitky směřují pouze do závěrů znaleckého posudku a procesu hodnocení důkazů. Závěrem dovolatelka odkázala na nález Ústavního soudu, podle kterého je třeba poskytnout plnou náhradu nákladů za veškeré ztráty a škody. Navrhla proto, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky jejího advokátního zastoupení (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), a není přípustné podle §237 o. s. ř.
Dle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se za škodu považuje újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného, a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi. Skutečnou škodou na věci je újma, která znamená snížení hodnoty věci v důsledku jejího poškození oproti stavu před poškozením. Zásadně přicházejí v úvahu dva způsoby určení výše peněžní náhrady za škodu způsobenou na věci. Buď rozdílem obvyklé ceny, jakou věc měla před poškozením, a obvyklé ceny po poškození, nebo výší nákladů potřebných k tomu, aby poškozený uvedl věc do stavu před poškozením, to však jen v případě, že takové náklady nejsou zjevně nepřiměřené obvyklé ceně věci před poškozením (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2002, sp. zn. 25 Cdo 2575/2000, uveřejněný v Souboru rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu – dále jen „Soubor“ – pod C 1433, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2012, sp. zn. 25 Cdo 2189/2011, Soubor C 13084). Vycházet z rozdílu obvyklé ceny věci před a po poškození je vhodným způsobem určení výše náhrady zejména v situaci, kdy obnovení původního stavu opravou věci není dost dobře možné, např. pokud je vozidlo zcela zničeno či poškozeno natolik, že jeho oprava je nehospodárná, neboť její cena převyšuje původní hodnotu vozu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2016, sp. zn. 25 Cdo 5173/2015, Soubor C 15594). Obdobně je postupováno i v případě poškození stavby, kdy by její obnovení znamenalo vytvoření nové stavby, nikoliv návrat nemovitosti do původního (zdevastovaného) stavu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2012, sp. zn. 25 Cdo 3074/2010, Soubor C 13078).
Odvolací soud v souladu s touto rozhodovací praxí dovolacího soudu odvozoval výši škody, která žalobkyni vznikla, od obvyklé ceny vozidla před poškozením a ceny jeho zbytků stanovené na základě odborného znaleckého posudku, přičemž určení těchto cen je otázkou pro znalce, k jejímuž zodpovězení je třeba odborných znalostí, a to otázkou skutkovou, jejíž řešení nepodléhá přezkumu dovolacího soudu.
Ačkoli dovolatelka uvedla, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na řešení právních otázek dovolacím soudem dosud neřešených, existuje k těmto otázkám četná judikatura Nejvyššího soudu. V otázce způsobu hodnocení důkazu znaleckým posudkem nejsou v soudní praxi pochybnosti o tom, že obecně platí, že soud musí mimo jiné zkoumat, zda znalec splnil úkol, který mu byl vymezen; zjistí-li soud, že znalec tento úkol nesplnil vůbec nebo nedostatečným způsobem, nebo má-li soud pochybnosti o věcné správnosti znaleckého posudku, nemůže jej nahradit vlastním názorem, nýbrž musí znalci uložit, aby podal vysvětlení, posudek doplnil nebo jinak odstranil jeho nedostatky, popřípadě aby vypracoval nový posudek, nebo musí ustanovit jiného znalce, aby věc znovu posoudil a vyjádřil se i ke správnosti již podaného posudku; hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení; soud však nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znaleckého posudku, neboť k tomu soudci nemají odborné znalosti anebo je nemají v takové míře, aby mohli toto přezkoumání zodpovědně učinit (k tomu srov. např. usnesení pléna bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 23. 12. 1980, Pls. 3/80, uveřejněné pod č. 1 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1981, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2002 sp. zn. 25 Cdo 583/2001, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2014 sp. zn. 26 Cdo 3928/2013, uveřejněný pod č. 38/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). O správnosti a logičnosti závěrů revizního znaleckého posudku nepochyboval ani obvodní soud a uvedl, že nemá, co by znalci vytkl.
Dovolatelka dále odvolacímu soudu vytýká nesprávné hodnocení provedených důkazů, zpochybňuje odbornost znalce, správnost revizního znaleckého posudku a domáhá se jiného hodnocení důkazů, které by vedlo k odlišnému skutkovému závěru o obvyklé ceně vozidla před poškozením. S právním posouzením věci nesouhlasí nikoliv z důvodu mylné aplikace práva, nýbrž proto, že soud po právní stránce posoudil skutkový stav, s nímž ona nesouhlasí. Námitky směřující proti zjištěnému skutkovému stavu a proti hodnocení důkazů včetně znaleckých posudků nejsou předmětem dovolacího přezkumu a ani nezakládají přípustnost dovolání.
Jelikož dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 7. 2019
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu