ECLI:CZ:NS:2008:25.CDO.1696.2008.1
sp. zn. 25 Cdo 1696/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobců a) Z. V., b) V. V., obou zastoupených advokátem, proti žalované JUDr. B. Š., soudkyni Okresního soudu v Š., o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 16 C 100/2003, o dovolání Mgr. L. K. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 25. října 2007, č. j. 40 Co 1114/2007-208, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Olomouci usnesením ze dne 13. 7. 2007, č. j. 16 C 100/2003-201, přiznal Mgr. L. K., advokátovi ustanovenému žalobcům pro dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 18. 6. 2004, č. j. 40 Co 803/2004-75, odměnu za právní zastupování ve výši 577.688,- Kč.
K odvolání Mgr. L. K. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 25. 10. 2007, č. j. 40 Co 1114/2007-208, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že Mgr. L. K. přiznal odměnu za právní zastupování ve výši 18.259,- Kč.
Proti tomuto usnesení podal Mgr. L. K. dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., „neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé“; „rozhodování o odměně ustanoveného advokáta je rozhodování o zcela samostatném nároku advokáta, který se původních účastníků řízení vůbec netýká“. Dovolání odůvodňuje podle §241a odst. 2 písm. a), b) a §241a odst. 3 o.s.ř., přičemž dále tyto důvody podrobně rozvádí a navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšími řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu oprávněnou osobou (soudem ustanoveným advokátem, který má při rozhodování o výši odměny postavení účastníka této dílčí fáze řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř, dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
V posuzovaném případě advokát ustanovený žalobcům pro podání dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 18. 6. 2004, č. j. 40 Co 803/2004-75, Mgr. L. K., dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo změněno usnesení soudu prvního stupně o přiznání odměny za právní zastupování (jenž přiznal odměnu ve výši 577.688,- Kč), tak, že mu bylo přiznáno pouze 18.259,- Kč. Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o.s.ř. není dána, a to již z toho důvodu, že usnesením odvolacího soudu bylo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým nebylo rozhodnuto ve věci samé. Pojem „věc sama“ je totiž právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně jako věc, která je tím předmětem, pro nějž se řízení vede. V řízení, v němž má být rozhodnut spor o právo mezi účastníky, kteří stojí proti sobě v postavení žalobce a žalovaného, je tedy za věc samu (v teorii se uvádí také věc hlavní) pokládán nárok uplatněný žalobou, o němž má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto - §79 odst. 1 o.s.ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. l 2. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, publikované pod č. 61 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998). Rozhodnutí o přiznání či nepřiznání odměny ustanovenému advokátovi za zastupování účastníka v řízení je rozhodnutím procesního charakteru, které věcně neřeší práva a povinnosti účastníků uplatněná žalobou a není tedy rozhodnutím o věci samé.
Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř., protože napadeným usnesením nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou taxativně vyjmenovány v ustanoveních §238 a §238a o.s.ř., a nejde rovněž o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v ustanovení §239 o.s.ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání Mgr. L. K. směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR je proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl, aniž se mohl věcí zabývat z hlediska námitek uplatněných v dovolání.
Dovolací soud nerozhodoval o nákladech dovolacího řízení, neboť rozhodnutím o dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodováno o odměně ustanoveného zástupce, se řízení nekončí a o všech dosavadních i dalších nákladech řízení tak bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. srpna 2008
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu