ECLI:CZ:NS:2013:25.CDO.1748.2013.1
sp. zn. 25 Cdo 1748/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce V. Š. , zastoupeného JUDr. Zdeňkem Koschinem, advokátem se sídlem Praha 5, Štefánikova 75/48, proti žalovaným 1) J. W., 2) A. J. a 3) M. K. , o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 9 C 16/2012, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2013, č. j. 25 Co 142/2013-103, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Žalobce podal dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2013, č. j. 25 Co 142/2013-103, jímž bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 30. 1. 2013, č. j. 9 C 16/2012-47, kterým soud prvního stupně nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků, neboť vzhledem ke zjištěným majetkovým poměrům nelze žalobce označit za osobu nemajetnou. Přípustnost dovolání žalobce dovozuje z ustanovení §237 občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013, neboť má za to, že vyřešená právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak, konkrétně má být posouzeno, zda jsou v případě žalobce splněny zákonné podmínky pro postup podle ust. §138 o. s. ř., zejména z pohledu, zda posuzovanou otázku je nutno hodnotit zcela objektivně, pouze v rámci hodnocení všeobecných kritérií a zda je možno posuzovat i subjektivní okolnosti vztahů mezi účastníky. Namítá, že soud prvého stupně nesprávně zjistil skutkový stav, když chybně zhodnotil výši jeho starobního důchodu, věc nesprávně právně posoudil a nehodnotil jeho námitky.
Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno po 1. 1. 2013, tj. po účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 (dále jen „o. s. ř.“) – srov. čl. II bod 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb.
Předpoklady přípustnosti podle §237 o. s. ř. splněny nejsou, neboť dovoláním uplatněné námitky nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž vytýkají soudům nesprávnost skutkových zjištění, na nichž je založen závěr, že v případě žalobce nejsou splněny zákonné podmínky pro osvobození od soudních poplatků podle §138 odst. 1 věta prvá o. s. ř.; není tak vymezen dovolací důvod způsobilý založit přípustnost dovolání, totiž nesprávné právní posouzení věci (srov. §241a odst. 1, 3 o. s. ř.).
Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval (k tomu srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněného pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. července 2013
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu