ECLI:CZ:NS:2001:25.CDO.1767.2001.1
sp. zn. 25 Cdo 1767/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce M. B., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1/ M. G. a 2/ Ing. L. G., oběma zastoupeným advokátkou, o 899.390,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 11 C 269/2000, o dovolání žalovaných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. května 2001, č. j. 12 Co 232/2001-30, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 7. 3. 2001, č. j. 11 C 269/2000-20, na návrh žalobce připustil, aby podle §92 odst. 1 o. s. ř. do řízení na straně žalované jako další účastník přistoupil Ing. L. G.
K odvolání druhého žalovaného Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 5. 2001, č. j. 12 Co 232/2001-30, potvrdil usnesení soudu prvního stupně, neboť neshledal nedostatek procesních podmínek ani rozpor postupu soudu prvního stupně s ustanovením §92 odst. 1 o. s. ř. Souhlas či nesouhlas toho, kdo má do řízení vstoupit na straně žalované, není totiž rozhodný, a otázka pasivní legitimace druhého žalovaného, namítaná v odvolání, může být soudem prvního stupně řešena až v rámci důkazního řízení, nikoliv ve fázi rozhodování o přistoupení tohoto účastníka do řízení.
Proti tomuto usnesení podali oba žalovaní dovolání. Uvádějí, že předmětem projednávané věci je plnění ze smlouvy o dílo ze dne 7.2.1999 a druhý žalovaný nesplňuje žádnou z hmotněprávních podmínek, aby byl smluvní stranou předmětné smlouvy, a nemá tedy věcnou legitimaci v řízení. Tato smlouva je navíc neurčitá v označení objednatele, předmětu smlouvy, místě plnění atd. Proto dovozují nedostatek pasivní legitimace druhého žalovaného a navrhují zrušení usnesení odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolací soud věc projednal a rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001, a to v souladu s ustanovením části dvanácté, hlavy I, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a že je podle §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Podle ustanovení §219 o. s. ř. odvolací soud rozhodnutí potvrdí, je-li věcně správné.
Podle ustanovení §92 odst. 1 o. s. ř. na návrh žalobce může soud připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce.
Jak vyplývá z obsahu spisu, žalobce v podání ze dne 21. 2. 2001 navrhl, aby podle ust. §92 odst. 1 o. s. ř. soud připustil, že do řízení vstupuje na straně žalovaného Ing. L. G., jako druhý žalovaný, neboť by měl být osobou, která podepsala v žalobě uváděnou smlouvu o dílo. Žalobce současně upravil žalobní petit tak, že požaduje, aby první a druhý žalovaní byli povinni zaplatit mu žalovanou částku společně a nerozdílně.
V daném případě byly splněny podmínky ust. §92 odst. 1 o. s. ř., za nichž soud prvního stupně připustil na návrh žalobce přistoupení dalšího účastníka jako druhého žalovaného do řízení, neboť jeho souhlas se nevyžaduje vzhledem k tomu, že měl přistoupit na stranu žalovanou, a stanovisko prvního žalovaného nemá právní význam.
Pokud dovolatelé dovozují, že druhý žalovaný nemá být účastníkem řízení z toho důvodu, že není ve sporu věcně legitimován, je třeba uvést, že pasivní legitimace je hmotněprávní institut, tj. věcná legitimace z hlediska, zda ten, kdo je žalován, je podle hmotného práva nositelem tvrzené povinnosti, a nedostatek pasivní (i aktivní) věcné legitimace vede k zamítnutí žaloby po projednání věci. Otázku hmotněprávní věcné legitimace účastníků soud řeší v konečném rozhodnutí ve věci a nikoliv v rozhodnutí o připuštění dalšího účastníka do řízení. Je tedy zřejmé, že namítaný nedostatek pasivní věcné legitimace na straně druhého žalovaného není důvodem k tomu, aby jeho přistoupení do řízení nebylo soudem připuštěno.
Vady řízení uvedené v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., ani jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nebyly dovolateli tvrzeny a ani z obsahu spisu nevyplývají.
Z uvedeného vyplývá, že je správný závěr odvolacího soudu, který usnesení soudu prvního stupně podle §219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaných podle §243b odst. 2 část věty před středníkem a odst. 6 o. s. ř. usnesením zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaní s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemají na náhradu nákladů řízení právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. listopadu 2001
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu