ECLI:CZ:NS:2011:25.CDO.1778.2009.1
sp. zn. 25 Cdo 1778/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně JUDr. M. Š. , zastoupené JUDr. Viktorem Pakem, advokátem se sídlem v Praze 1, Washingtonova 17, proti žalované Všeobecné fakultní nemocnici v Praze , se sídlem v Praze 2, U Nemocnice 2, zastoupené JUDr. Helenou Chaloupkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Kladská 5, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované České pojišťovny, a. s., se sídlem v Praze 1, Spálená 16, adresa pro doručování Česká pojišťovna, a.s. odbor TOP likvidace, Turkova 9, P. O. Box 61, Praha 4, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 146/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. října 2008, č.j. 25 Co 336/2008-279, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhrad nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soudu pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 15. února 2008, č.j. 23 C 146/2003-262, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně na žalované nemocnici domáhala zaplacení 10.905.091,- Kč s příslušenstvím a vyplácení peněžitého důchodu ve výši 44.750,- Kč měsíčně, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud vyšel ze zjištění, že 3. 7. 2002 byla žalobkyně fyzicky napadena a zraněná byla převezena rychlou záchrannou službou do zdravotnického zařízení žalované. Při přijetí se nacházela ve stavu ohrožení základních životních funkcí s nutností intubace, bylo zjištěno krvácení pod tvrdou plenu mozkovou a omozečnici, otok čelního a týlního mozkového laloku. Dva dny byla udržována v umělém spánku a poté dne 5. 7. 2002 byla magnetickou rezonancí zjištěna zlomenina 4. krčního obratle a vykloubení 4. a 5. krčního obratle s útlakem míchy. Dislokované obratle byly při operaci dne 6. 7. 2002 narovnány a páteř stabilizována, avšak krční mícha žalobkyně byla již poškozena. Žalobkyně nyní trpí kvadruparézou s výraznějším postižením dolních končetin. Na žalované se domáhá náhrady škody na zdraví, protože v důsledku opožděně diagnostikované zlomeniny obratle nebyla včas stabilizována krční páteř a útlak krční míchy způsobil nynější poškození jejího zdravotního stavu. Na základě znaleckého dokazování včetně revizního znaleckého posudku bylo zjištěno, že neprovedení RTG vyšetření, jež by odhalilo zlomeninu a u daného typu úrazu je standardní, bylo postupem non lege artis, avšak nelze uzavřít, že by okamžitý operační výkon zabránil poškození míchy, a vzhledem ke stavu ohrožení základních životních funkcí žalobkyně po úrazu nebylo ani možné dřívější neurologický operační výkon v oblasti krční páteře provést. Příčinami poškození míchy byly faktory ischemické (snížení krevního tlaku a zpomalení srdeční akce) spolu s kompresí. Soud dospěl k závěru, že žalovaná sice neprovedením RTG snímku porušila svou právní povinnost ve smyslu ustanovení §420 odst. 1 obč. zák., avšak nebyla prokázána příčinná souvislost mezi uvedeným diagnostickým pochybením a současným zdravotním stavem žalobkyně, neboť i při včasném diagnostikování poškození krční páteře nebylo možné provést operační výkon vzhledem k těžkému stavu žalobkyně po úrazu. Nebylo prokázáno, že by včasné rozpoznání zlomeniny nutně vedlo k zamezení komprese a že by zamezení komprese zabránilo poškození míchy.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. října 2008, č.j. 25 Cdo 336/2008-279, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho závěrem o nedůvodnosti uplatněného nároku, neboť není prokázána příčinná souvislost mezi nesprávným postupem žalované, spočívajícím v neprovedení včasného RTG snímku, resp. nezjištění zlomeniny krční páteře a poškozením zdraví žalobkyně v důsledku útlaku míchy.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Namítá, že rozsudek soudu prvního stupně je nedostatečně odůvodněný a nepřezkoumatelný. Ačkoliv již v odvolání poukazovala na to, že soud prvního stupně se řádně nevypořádal s jejím tvrzením a s řadou provedených důkazů, odvolací soud „navzdory četným opomenutým důkazům“, týkajícím se příčinné souvislosti mezi tlakem poškozených obratlů a porušením její míchy nezrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a sám se opomenutými důkazy nezabýval a nevypořádal se se všemi žalobními tvrzeními. Poukazuje na to, že podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1062/2002, nemusí jít o příčinu jedinou, nýbrž stačí, jde-li o jednu z příčin vzniku škody, a tedy v daném případě stačilo prokázat příčinnou souvislost mezi kompresí míchy, kterou mohla žalovaná stabilizací páteře zabránit, a poškozením míchy. Navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření označila dovolání za nepřípustné a navrhla, aby bylo odmítnuto. Nedostatek v diagnostickém postupu nebyl skutečnou ale toliko hypotetickou příčinou aktuálního zdravotního stavu žalobkyně
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ustanovení §241 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadené rozhodnutí podle ust. §242 odst. 3 o.s . ř. a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 23. října 2008, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12. čl. II zákona č. 7/2009 Sb.).
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Žalobkyně napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, a nejde o případ podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Přípustnost dovolání se proto řídí ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat o právní otázky zásadního významu.
Pro založení odpovědnosti žalované bylo podstatné, zda zjištěné pochybení při péči o žalobkyni bylo alespoň jednou z příčin zásadního a trvalého zhoršení jejího zdravotního stavu, a to příčinou důležitou, podstatnou a značnou, bez níž by k němu nedošlo. Je jednoznačné, že žalovaná nemůže odpovídat za poškození zdraví žalobkyně způsobené fyzickým napadením, nýbrž její odpovědnost může být dána, pokud škodlivý následek, za nějž je požadována náhrada, byl způsoben nesprávně vedeným způsobem léčby zranění, jež žalobkyně utrpěla. V otázce příčin, jež vedly ke vzniku škody, šlo o otázku odbornou, kterou soud řešil za pomoci znaleckého dokazování, jež bylo zaměřeno na otázku, zda – nebýt neúplně stanovené diagnózy – by ke škodlivému následku nedošlo, tedy zda správně zvolený postup při stanovení diagnózy by trvalému poškození zdraví žalobkyně zabránil.
Dovolatelka uvedla, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, avšak z obsahu jejího dovolání je zřejmé, že podstatou jejích námitek je nesouhlas s tím, jak byl na základě provedených důkazů zjištěn skutkový stav, na jehož podkladě odvolací soud věc po právní stránce posoudil, a nesouhlas se závěrem o tom, že v řízení nebyla prokázána příčinná souvislost mezi trvalým poškozením jejího zdraví a pochybením žalované v léčebném postupu. Pokud je namítáno, že soud při hodnocení důkazů nevzal dostatečně v úvahu určitá tvrzení či pominul některé skutečnosti, které vyšly v řízení najevo, nejde o námitku nesprávného právního posouzení, nýbrž o námitku týkající se hodnocení důkazů a zjišťování skutkového stavu věci. Nesouhlasí-li dovolatelka se skutkovým závěrem učiněným na základě provedeného dokazování, zejména znaleckého, znamená to, že napadá nikoliv právní, nýbrž skutkový závěr soudu, a uplatňuje tak dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., který však v dovolání, jehož přípustnost se řídí §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., nelze uplatnit.
Námitky v dovolání týkající se odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně a procesního postupu soudů obou stupňů jsou dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (řízení je postiženo vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci). Je-li přípustnost dovolání teprve zvažována [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.], nemůže být námitka vady řízení při provádění dokazování a zjišťování skutkového stavu věci právně relevantní, pokud nejde o procesní otázku zásadně právně významnou. Dovolací soud sice k vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [stejně jako k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř.] přihlíží, i když nebyly v dovolání uplatněny, avšak pouze je-li dovolání jinak přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.); vady samy o sobě přípustnost dovolání nezakládají (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130). Zásadní právní význam rozhodnutí může být založen námitkami v rámci dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení, pokud na něm napadené rozhodnutí spočívá. Případná vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, může založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jen za předpokladu, že znamená řešení takové právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně (§237 odst. 3 o. s. ř.). Paušální námitky dovolatelky, týkající se „opomenutých důkazů“ žádný zásadní právní význam nemají a ani v žádné z dalších námitek dovolací soud neshledal otázku, jež by pro svůj judikatorní přesah činila rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným.
Podmínky přípustnosti dovolání tak nejsou splněny a dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1, §142 odst. 1 a §150 o.s.ř.; důvody zvláštního zřetele hodné pro takový postup shledal dovolací soud v tom, že vzhledem ke zdravotnímu stavu dovolatelky a okolnostem případu by bylo přílišnou tvrdostí uložit jí povinnost k náhradě nákladů dovolacího řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. srpna 2011
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu