ECLI:CZ:NS:2018:25.CDO.1787.2018.1
sp. zn. 25 Cdo 1787/2018-430
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce: M. T. , zastoupený Mgr. Alenou Straubovou, advokátkou se sídlem Brno, Smetanova 8, proti žalované: Allianz pojišťovna, a. s. , IČO: 47115971, se sídlem Praha 8, Ke Štvanici 656/3, o 2 445 960 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 25 C 306/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2017, č. j. 39 Co 306/2017-407, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 28. 4. 2017, č. j. 25 C 306/2014-356, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení pojistného plnění ve výši 2 445 960 Kč s příslušenstvím, s tím, že dne 7. 11. 2012 byl sražen na přechodu pro chodce vozidlem, pojištěným u žalované pojišťovny pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla, a utrpěl zranění. Po provedeném dokazování, zejména znaleckém z oboru dopravy vzal soud za prokázané, že žalobce přecházel či přebíhal vozovku na přechodu pro chodce či těsně za ním v době, kdy na semaforu svítil pro chodce signál „stůj“, tedy na červenou, přičemž nebylo zjištěno žádné porušení předpisů řidičem osobního vozidla. Rovněž podle závěru policie dopravní nehodu nezpůsobil řidič osobního vozidla. Soud s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu uzavřel, že škoda byla způsobena výlučně zaviněním poškozeného (§441 obč. zák.), a žalobce proto nemá nárok na pojistné plnění.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 11. 2017, č. j. 39 Co 306/2017-407, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku, změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Neshledal pochybení soudu prvního stupně při zjišťování skutkového stavu a shodně s ním dovodil, že na straně řidiče nedošlo k porušení povinností a předpoklady jeho odpovědnosti za škodu nejsou splněny. Dokazování doplnil znaleckým posudkem předloženým žalobcem, obsahujícím analýzu nehodového děje, jehož závěry se však netýkají střetu na přechodu řízeném světelnou signalizací, a proto úvahy znalce o možnosti řidiče zabránit střetu neshledal aplikovatelnými na tento případ. Bylo prokázáno, že ke střetu žalobce s vozidlem došlo výhradně v důsledku vběhnutí žalobce do vozovky na červený signál, navíc do čtyřproudé komunikace. U řidiče nebylo zjištěno žádné porušení pravidel silničního provozu, okolnost nenadálého a neočekávaného vstupu chodce do vozovky na červený signál je judikatorně řešena s jednoznačným závěrem (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2800/2007, či ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 25 Cdo 1481/2016), byť v řízení o náhradu škody vůči provozovateli vozidla. Je–li škoda způsobena výlučně jednáním poškozeného (§441 obč. zák.), je odpovědnost provozovatele vozidla zcela vyloučena, a to nikoli z důvodu liberace, nýbrž z důvodu nedostatku příčinné souvislosti mezi okolností, za niž provozovatel objektivně odpovídá, a vznikem újmy na straně poškozeného.
Proti rozsudku odvolacího soudu v zamítavém výroku o věci samé podal žalobce dovolání s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které doposud nebyly řešeny, případně mají být dovolacím soudem posouzeny jinak. Nesouhlasí se závěry odvolacího soudu ohledně zproštění odpovědnosti provozovatele vozidla dle §427 obč. zák. a míry spoluzavinění poškozeného dle §441 obč. zák. Vychází ze závěrů jím předloženého znaleckého posudku a dovozuje, že při přecházení čtyřproudé komunikace byl dostatečně viditelný na vzdálenost, na kterou ho řidič vozidla měl a mohl spatřit, a mohl tak zastavit a zabránit střetu, a pokud řidič na něj nezareagoval a nebrzdil, zřejmě se dostatečně nevěnoval řízení vozidla a ohrozil či omezil chodce, který přechází či zjevně hodlá přecházet pozemní komunikaci po přechodu pro chodce. Odvolacím soudem zmíněnou judikaturu nepovažuje za přiléhavou, neboť se jedná o jiné skutkové děje. Dále žalobce namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, protože se odvolací soud nevypořádal s námitkou promlčení jeho nároků. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení.
K dovolání žalobce se vyjádřila žalovaná a navrhla, aby podané dovolání bylo odmítnuto pro nepřípustnost, případně zamítnuto, neboť v právním posouzení věci odvolací soud nepochybil a rozhodl v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou v zákonné lhůtě, dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Dovolatel sice namítá nesprávné právní posouzení, jeho námitky však postrádají charakter právní otázky, kterou by měl dovolací soud řešit (§241a odst. 1 o. s. ř.), nesměřují totiž proti právnímu posouzení věci, ale proti skutkovým závěrům, z nichž vychází napadené rozhodnutí. Nesprávnost právního posouzení odvozuje nikoliv z důvodu mylné aplikace práva, nýbrž proto, že po právní stránce byl posouzen skutkový stav, s nímž on nesouhlasí.
Svou argumentaci v dovolání založil na závěrech jím přeloženého znaleckého posudku, s nimiž se ovšem již vypořádal odvolací soud, a na tvrzení, že řidič nevěnoval dostatečnou pozornost řízení a dění okolo sebe a nepřizpůsobil svou jízdu s ohledem na přítomnost žalobce na vozovce, který předtím již přešel tři jízdní pruhy a byl dobře viditelný. Odpovědnost řidiče - pojištěnce žalované - staví na tom, že řidič se měl chovat tak, jako by šlo o přechod bez světelné signalizace v místě s běžným provozem.
Dovolací soud je však vázán skutkovým stavem, jak byl v řízení před soudy obou stupňů zjištěn, z něhož jasně vyplývá, že dovolatel přecházel čtyřproudou komunikaci na přechodu pro chodce či v jeho bezprostřední blízkosti ve večerní době za deštivého počasí, a to v situaci, kdy na světelném signalizačním zařízení pro chodce svítilo červené signální světlo, přičemž předmětná křižovatka ulic J. a L. je mimořádně exponovaný dopravní uzel v P. Žalobce po přeběhnutí tří jízdních pruhů byl sražen vozidlem v levém jízdním pruhu, jež jelo souběžně s vozidly v dalších pruzích. Z hlediska nároků kladených na řidiče je významný rozdíl mezi přechodem řízeným či neřízeným za pomoci signalizačního zařízení. Jak i odvolací soud s poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 25 Cdo 1481/2016, uvedl, v případě světelně řízené křižovatky je situace zásadně odlišná v tom, že světelné signalizační zařízení jak pro chodce, tak pro další účastníky silničního provozu dává jasný signál chodcům i vozidlům, kdy mohou jít či jet a kdy mají povinnost zastavit. Dovolatel tento signál pro chodce ignoroval a na řidiči nelze požadovat, aby očekával, že chodec nebude respektovat zákaz vstupu do vozovky. V tomto ohledu se nejedná o právní posouzení otázky odpovědnosti za škodu, která doposud nebyla řešena. Ve shora uvedené věci se jednalo rovněž o přechod se světelným signalizačním zařízením a ani v daném případě nešlo o přecházení komunikace bez vyznačeného přechodu ani o přechod bez světelného signalizačního zařízení, na němž má chodec přednost a projíždějící řidič má povinnost svou jízdu přizpůsobit situaci, zejména v případě zvýšeného pohybu chodců poblíž komunikace, kdy lze očekávat, že chodci mohou vstoupit do vozovky, ačkoli ani zde nelze po řidiči motorového vozidla vyžadovat, aby předvídal všechna možná porušení povinností, kterých se mohou chodci dopustit.
Právní názor odvolacího soudu na aplikaci §441 obč. zák. o výlučném způsobení škody žalobcem je v daném případě v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu ve skutkově srovnatelných případech (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 25 Cdo 3434/2009, usnesení ze dne 20. 3. 2008, sp.zn. 25 Cdo 1127/2007, včetně dovolatelem zmíněného rozsudku ze dne 23. 8. 2012, sp. zn. 25 Cdo 3305/2011) a nejde o věc doposud dovolacím soudem neřešenou ani zde nevyvstala potřeba dosavadní linii judikatury v tomto směru změnit.
Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí nespočívá na řešení vznesené námitky promlčení, nýbrž na závěru o nedůvodnosti uplatněného nároku, je otázka promlčení bez významu pro výsledek řízení, a již proto nemůže založit přípustnost dovolání. Podmínky přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. nejsou splněny a Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3 věty první, §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 8. 2018
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu