ECLI:CZ:NS:2010:25.CDO.1921.2008.1
sp. zn. 25 Cdo 1921/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně L. S., zastoupené JUDr. Michalem Filipínským, advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 18, proti žalovanému Z. K., zastoupenému JUDr. Ivo Palkoskou, advokátem v Kladně, Kleinerova 24, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 7 C 135/2001, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2007, č. j. 30 Co 540/2007-537, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.450,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Ivo Palkosky, advokáta se sídlem v Kladně, Kleinerova 24.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 7. 2. 2007, č. j. 7 C 135/2001-433, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 238.030,- Kč s 8 % úrokem z prodlení od 30. 8. 2001 do zaplacení, žalobu ohledně částky 198.770,- Kč s 8 % úrokem z prodlení a ohledně dále požadovaného úroku z prodlení z částky 436.800,- Kč zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a vůči státu. Žalobkyně v červenci 1998 uzavřela se žalovaným dohodu o opravě vozidla Alfa Romeo 1750 Spider Veloce – veteránu evidovaného v Nizozemí. Obsahem dohody bylo přečalounění a garážování vozidla. V průběhu opravy syn žalovaného způsobil dne 1. 8. 1998 s předmětným vozidlem dopravní nehodu, při níž bylo vozidlo poškozeno, a žalovaný jej bez předchozího zadokumentování škody neodborně opravil. V trestním řízení se žalobkyně nepřipojila s nárokem na náhradu škody a souhlasila s tvrzením žalovaného, že škoda vznikla ve výši asi 10.000,- Kč. Po převozu vozidla do Holandska v roce 1999 po technické kontrole zjistila, že oprava byla provedena špatně a že se jedná o tzv. totální škodu, neboť vozidlo není schopné provozu a škodu nelze jednoznačně vyčíslit. Pojišťovna AXA v Nizozemí na základě svých šetření odmítla pojištění vyplatit. Soud dovodil odpovědnost žalovaného za způsobenou škodu podle §421 obč. zák. a její výši určil úvahou dle §136 o. s. ř., když vzal za podklad zejména znalecký posudek a výpověď znalce Bořkovce a písemné vyjádření odborné holandské firmy.
K odvolání žalovaného do vyhovujícího výroku o věci samé co do částky 75.570,- Kč s příslušenstvím Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 11. 2007, č. j. 30 Co 540/2007-537, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu změnil tak, že žalobu ohledně částky 75.570,- Kč s 8 % úrokem z prodlení od 30. 8. 2001 zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, neztotožnil se však s jeho úvahou ve smyslu §136 o. s. ř. o konečné výši škody, neboť takto bylo možno postupovat pouze v případě, že výši nároku lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi nebo ji nelze zjistit vůbec. V dané věci byla výše škody podrobně vyčíslena a vysvětlena ve znaleckém posudku znalce Bořkovce, z něhož vycházel i soud prvního stupně, avšak pochybil, když nevzal v úvahu tzv. zbytkovou hodnotu vozidla, které má žalobkyně v držení a má možnost je zpeněžit. Vzhledem k tomu, že hodnota poškozeného vozu po havárii činila 75.575,- Kč, o tuto částku je nižší náhrada za škodu způsobenou žalobkyni.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodu, že odvolací soud nepostupoval důsledně dle §442 odst. 1 a §443 obč. zák. a podle ust. §132, §127 a §153 o. s. ř. Uvádí, že odvolací soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že vycházel z tzv. ceny obvyklé, a zvažoval i hodnotu zbylého matriálu a při určení výše škody vycházel ze znaleckého posudku znalce Bořkovce, jehož závěry však dovolatelka nepovažuje za správné, neboť jsou v rozporu s ostatními, zejména holandskými posudky, jimiž byl v řízení proveden důkaz a jež byly zpracované na základě fyzické prohlídky vozidla, k níž v případě znalce Bořkovce nedošlo. Uvádí jednotlivé důvody, pro které považuje předmětný znalecký posudek za nesprávný a neprofesionální, srovnává jeho jednotlivé závěry s posudkem holandské firmy CED Bergweg a poukazuje na závěry nově zpracovaného posudku znalce Rosola, který nechala pro účely dovolání zpracovat, v němž je obvyklá hodnota vozidla před nehodou stanovena v částce 428.000,- Kč. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že žalobkyně v dovoláním napadá skutkové závěry a hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Je přesvědčen, že námitky žalobkyně nenaplňují žádný z taxativně vypočtených dovolacích důvodů; odvolací soud se podle jeho názoru s otázkou výše náhrady škody vypořádal zcela správně. Žalovaný navrhl, aby Nejvyšší soud ČR dovolání žalobkyně odmítl.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12. čl. II zákona č. 7/2009 Sb.) vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 21. 11. 2007. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastníkem řízení, zastoupeným advokátem, dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není důvodné.
Pokud dovolatelka namítá nesprávné právní posouzení věci podle §442 a §443 obč. zák., uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., který může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu nebo správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
Podle §442 odst. 1 obč. zák. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Podle §443 obč. zák. při určení výše škody na věci se vychází z ceny v době poškození.
Skutečnou škodou se rozumí zmenšení existujícího majetku poškozeného ve srovnání se stavem, jaký zde byl před způsobením škody. Při určení výše skutečné škody na věci se zásadně vychází z ceny věci v době poškození a nahrazena má být újma, jež spočívá ve zmenšení majetkového stavu poškozeného. Peněžitá náhrada je buď ekvivalentem hodnot, které je nutné vynaložit, aby došlo k uvedení věci do předešlého stavu, nebo – zejména není-li uvedení do stavu před poškozením možné – vychází se z ceny, jakou věc měla v době poškození, a výše odškodnění se stanoví porovnáním ceny obvyklé, jakou věc měla bezprostředně před poškozením a jakou měla ve stavu po poškození.
Jestliže odvolací soud z uvedeného právního názoru při svém rozhodnutí vycházel a výši škody určil jako rozdíl mezi obvyklou cenou vozidla před jeho poškozením (238.030,- Kč) a po poškození (75.575,- Kč), vyložil otázku rozsahu náhrady škody v souladu s §442 a §443 obč. zák., s publikovanou judikaturou, na níž v odůvodnění svého rozhodnutí poukázal, i s rozhodovací praxí dovolacího soudu a jeho závěry nespočívají na nesprávném právním posouzení věci. Dovolací důvod podle §241 odst. 2 písm. d) o.s.ř. tedy není naplněn.
Dovolatelka odvolacímu soudu dále vytýká nesprávné hodnocení důkazů, zejména znaleckého posudku znalce Bořkovce a na něm založené skutkové zjištění o výši škody, jež žalobkyni v důsledku jednání žalovaného vznikla. Námitky dovolatelky jsou námitkami proti skutkovým zjištěním o výši škody, tedy dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o. s. ř., tj. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Dovolací soud je vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3, věta první, o. s. ř.), tzv. kvalitativní stránka přezkumné činnosti je zásadně určena tím, jak dovolatel vymezil důvod dovolání.
Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, se ve smyslu ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. považuje výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení §132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly a ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti je logický rozpor. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné polemizovat s jeho skutkovými závěry, např. namítat, že k určitému důkazu neměl soud přihlížet, že pro skutkové zjištění je důležitý jiný důkaz, nebo že z provedených důkazů vyplývá jiný závěr apod. Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout. Rovněž důkaz znaleckým posudkem soud hodnotí podle zásad vyjádřených v §132 o. s. ř. (tzv. zásada volného hodnocení důkazů), tomuto hodnocení však nepodléhají odborné závěry ve smyslu jejich správnosti.
V posuzovaném případě není pochyb o tom, že rozhodnutí o výši náhrady škody vzniklé na havarovaném vozidle záviselo na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí z příslušného oboru (§127 odst. 1 o.s.ř.), neboť vymezení rozsahu poškození vozu i jeho tzv. obvyklé ceny v době před a po poškození je otázkou odbornou, k jejímuž zodpovězení je zásadně povolán znalec. Soudem prvního stupně byl ustanoven znalec Jiří Bořkovec z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady motorových vozidel, historických vozidel a techniky, se zvláštní specializací technické posudky o příčinách dopravních nehod, který na základě listinných podkladů, včetně posudku firmy CED Bergweg, posudku ing. Kuhna, ceníku Eurotax a dalších, stanovil v písemném znaleckém posudku, doplněném ve výpovědi, obvyklou cenu vozidla před jeho poškozením 238.030,- Kč a po havárii ke dni 1. 8. 1998 částkou 75.575,- Kč. Tento jeho závěr po zhodnocení provedených důkazů shledal soud prvního stupně přesvědčivým a logicky zdůvodněným, tuto hodnotu vozu před poškozením ve výši 238.030,- Kč vzal za základ svého rozhodnutí o výši náhrady škody. Rozhodnutí soudu prvního stupně bylo z důvodu nesprávného právního názoru odvolacím soudem změněno ohledně částky 75.575,- Kč, odpovídající zůstatkové obvyklé ceně vozu po poškození, jež nebyla soudem prvního stupně zohledněna. V dovolacím řízení pak nepřichází v úvahu doplňování řízení dalším dokazováním, neboť v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy (§241a odst. 4 o. s. ř.).
Skutkový závěr o výši škody způsobené žalovaným, z něhož odvolací soud při stanovení výše náhrady škody vycházel, vyplývá z důkazů provedených v řízení a nejde o situaci, že by soud při zjišťování skutkového stavu věci opomenul nějaké rozhodné skutečnosti, jež byly v řízení prokázány, nebo vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nevyplynuly. Závěry odvolacího soudu mají tedy oporu v provedených důkazech a dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. není naplněn.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle §243b odst. 2 o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k výsledku dovolacího řízení náleží žalovanému náhrada nákladů dovolacího řízení, vzniklých v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání. Za tento úkon právní služby náleží odměna za zastupování advokátem, krácená o polovinu (§3 odst. 1, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění po 1. 9. 2006). Sazba odměny za úkon představuje částku 20.150,- Kč, po krácení 10.075,- Kč a paušální částku náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění), vše navýšeno o 20 % DPH podle §137 odst. 3 o. s. ř., celkově tedy 12.450,- Kč.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. května 2010
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu