ECLI:CZ:NS:2008:25.CDO.1957.2006.1
sp. zn. 25 Cdo 1957/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně U. p., a. s., zastoupené advokátem, proti žalovanému M. C., o 28.538,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 8 C 95/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. ledna 2006, č. j. 20 Co 458/2005-71, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Náchodě rozsudkem ze dne 1. 7. 2005, č. j. 8 C 95/2005-53, zamítl žalobu na zaplacení 28.538,- Kč s úroky z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, žalovaný jako řidič vozidla zavinil dne 28. 3. 2003 dopravní nehodu, při které poškodil betonový plot. Žalobkyně uhradila poškozenému v rámci pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla škodu ve výši 71.344,- Kč. Žalovaný dopravní nehodu nenahlásil na Policii ČR. Z tohoto důvodu se po něm žalobkyně domáhala práv z pojištění odpovědnosti z provozu vozidel podle ust. §10 odst. 1 písm. d) zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), podle něhož má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, pokud nesplnil povinnost podle zvláštního předpisu ohlásit dopravní nehodu, která je škodnou událostí. Soud prvního stupně dospěl k názoru, že pojištěným je zaměstnavatel žalovaného, se kterým byla uzavřena pojistná smlouva. Žalobkyně tak může uplatňovat své nároky pouze vůči němu, nikoli vůči žalovanému, který je pouze zaměstnancem.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 26. 1. 2006, č. j. 20 Co 458/2005-71, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a dospěl k názoru, že odpovědnost žalovaného zaměstnance je vyloučena ustanovením §420 odst. 2 obč. zák. Pojistnou smlouvu jako pojistník uzavřel zaměstnavatel žalovaného a pouze po něm může žalobkyně žádat náhradu toho, co za něho plnila. Pouze s ním je žalobkyně v právním vztahu. Byl to zaměstnavatel žalovaného, kdo porušil právní povinnost tím, že neohlásil dopravní nehodu, jež je škodnou událostí. Žalovaný pak může odpovídat za škodu pouze svému zaměstnavateli na základě pracovněprávních předpisů.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a které podává z důvodu podle ust. §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Otázku zásadního právního významu shledává v tom, zda žalovaný je jako řidič vozidla pojištěným ve smyslu §2 písm. f) zák. č. 168/1999 Sb. Namítá, že z tohoto ustanovení vyplývá, že pojištěným není pouze pojistník, ale rovněž žalovaný, který byl při dopravní nehodě řidičem vozidla, jehož provozem vznikla škoda. Dle jejího názoru vedle zaměstnavatele žalovaného jako provozovatele vozidla, který odpovídá za škodu objektivně podle §427 obč. zák., odpovídá za vznik předmětné škody rovněž žalovaný jako řidič vozidla, a to subjektivně. S ohledem na §10 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb. má potom žalobkyně právo požadovat uhrazení toho, co za pojištěného plnila, rovněž vůči žalovanému, jakožto pojištěnému, tedy osobě, na jejíž odpovědnost za škodu se pojištění vztahuje. Žalobkyně považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné, neboť odvolací soud nevyložil, z jakého důvodu nepovažuje žalovaného za pojištěného ve smyslu zák. č. 168/1999 Sb., a nevypořádal se s odvolacími námitkami žalobkyně. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ust. §241 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají – srov. ust. §241a odst. 3 o. s. ř.) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Právním posouzením ve smyslu ust. §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje ze skutkového zjištění, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti.
Otázky předložené k posouzení dovolacímu soudu nejsou v dané věci otázkami zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř.
Podle §1 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, nestanoví-li tento zákon jinak, může na pozemní komunikaci provozovat vozidlo pouze ten, jehož odpovědnost za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona. Podle §2 písm. f) zákona je pojištěným ten, na jehož odpovědnost za škodu se pojištění odpovědnosti vztahuje. Podle §6 zákona se pojištění odpovědnosti vztahuje na každou osobu, která odpovídá za škodu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě.
Pojištění se tak vztahuje jak na odpovědnost osoby provozovatele vozidla podle §427 a násl. obč. zák., tak i na osoby odpovídající za škodu podle §420 obč. zák., např. na řidiče vozidla.
Podle §420 odst. 2 obč. zák. je škoda způsobena právnickou osobou, anebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili. Tyto osoby samy za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena.
Odvolací soud na zjištěný skutkový stav aplikoval ust. §420 odst. 2 obč. zák. Žalovaný jako zaměstnanec neodpovídá za škodu způsobenou provozem vozidla při výkonu jeho zaměstnání. Rozsah pojištění podle ust. §6 zák. č. 168/1999 Sb. se na něj nemůže vztahovat, není tedy ani pojištěným podle ust. §2 odst. písm. f) tohoto zákona a tudíž ani osobou povinnou k náhradě vyplacené částky pojistitelem podle §10 tohoto zákona.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Jestliže žalobkyně dále namítá, že se odvolací soud nevypořádal s jejími odvolacími námitkami a že jeho rozhodnutí není přezkoumatelné, uplatňuje tak dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., totiž že soud zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tento dovolací důvod však přípustnost dovolání nezakládá, neboť k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, lze v dovolacím řízení přihlížet, jen pokud je dovolání přípustné. Jelikož dovolání není podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, nemohl se Nejvyšší soud touto námitkou zabývat.
Jak vyplývá ze shora uvedeného, není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam, a je tedy zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl podle ust. §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu jeho nákladů právo a žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek
V Brně dne 5. února 2008
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu