ECLI:CZ:NS:2014:25.CDO.197.2014.1
sp. zn. 25 Cdo 197/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Petra Vojtka a Mgr. Miloše Póla v právní věci žalobce Ing. J. M., zastoupeného Mgr. Jiřím Melkusem, advokátem se sídlem Praha 1, Jungmannova 31, proti žalovanému P. M. , zastoupenému Mgr. Milošem Škamradou, advokátem se sídlem Mikulov, Kapucínská 1594/3, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 11 C 201/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 6. 2013, č.j. 17 Co 562/2012-123, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce podal dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 6. 2013, č.j. 17 Co 562/2012-123, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 18. 4. 2012, č.j. 11 C 201/2009-91, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení 192.399,70 Kč s příslušenstvím a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. V řízení byl uplatněn nárok na zaplacení uvedené částky z důvodu, že žalovaný překročil zmocnění udělené mu žalobcem k úkonům nezbytným pro převoz osobního vozidla do Francie s obstaráním následného prodeje a zanecháním vozidla v zahraničí bez získání protiplnění vznikla žalobci škoda v žalované výši. Přípustnost dovolání žalobce dovozuje z ustanovení §237 o. s. ř. s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného či procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Dovolatel napadá postup odvolacího soudu, který potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ze zcela jiného důvodu, aniž by to účastníkům v průběhu řízení jakkoli oznámil a umožnil jim se k tomuto důvodu vyjádřit. Rozhodnutí odvolacího soudu označuje za překvapivé, čímž podle něj došlo k porušení zásad dvojinstančnosti řízení a porušení práva na spravedlivý proces. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že jeho nárok na náhradu škody je promlčený. Vytýká odvolacímu soudu, že jeho závěry neodpovídají zjištěnému skutkovému stavu. Namítá, že právní vztah mezi ním a žalovaným byl vztahem obchodněprávním a nikoli občanskoprávním, jak dovodil odvolací soud. V postupu odvolacího soudu shledává vadu spočívající v nepřezkoumání věcné příslušnosti soudu a naopak dovozující příslušnost z podání žaloby k okresnímu soudu. Vytýká odvolacímu soudu, že se nezabýval všemi odvolacími námitkami, jejichž vyřešení mělo rozhodný význam pro konečné posouzení věci. Navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu, případně i rozhodnutí soudu prvního stupně, a věc vrátil příslušnému soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně z důvodu, že nebyl naplněn jeden z předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu, v daném případě porušení právní povinnosti (srov. §420 odst. 1 obč. zák.), jelikož ze skutkových zjištění vyplývá, že dovolatel jednání žalovaného, spočívající v zanechání vozidla ve Francii k dalšímu prodeji, dodatečně schválil.
Námitky směřující proti posouzení právního režimu závazkového vztahu mezi dovolatelem a žalovaným nemohou nic změnit na závěru o nedůvodnosti žaloby, jelikož také podle obchodního zákoníku je základním předpokladem vzniku nároku na náhradu škody porušení sjednané povinnosti podle ustanovení §373 obch. zák.
Pokud dovoláním bylo napadáno posouzení otázky promlčení uplatňovaného nároku na náhradu škody, směřuje v této části do řešení těch otázek, které nebyly předmětem posuzování odvolacím soudem a na jejichž řešení jeho rozhodnutí nespočívá, a tudíž se jimi nemůže zabývat ani dovolací soud.
Námitky dovolatele proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění a proti procesnímu postupu soudů (potvrzení rozsudku soudu prvního stupně z jiných důvodů, neumožnění žalobci vyjádřit se k těmto důvodům, porušení dvojinstančnosti, nepřezkoumání věcné příslušnosti, nevypořádání všech námitek či postup soudu podle §118a o. s. ř.) nejsou způsobilým dovolacím důvodem, a nemohou tudíž založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. března 2014
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu