ECLI:CZ:NS:2002:25.CDO.2101.2001.1
sp. zn. 25 Cdo 2101/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Marty Škárové v právní věci žalobce A. P., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným 1) V. T., rozenému S., zastoupenému advokátem, a 2) L. K., zastoupenému opatrovnicí L. B., vyšší soudní úřednicí Obvodního soudu pro Prahu 6, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 11 C 407/94, o dovolání J. P., zastoupené advokátkou, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. srpna 2001, č. j. 19 Co 408/2001-104, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením ze dne 18. 6. 2001, č. j. 11 C 407/94-97, zastavil řízení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozhodl tak poté, kdy žalobce v průběhu řízení o náhradu škody zemřel (dne 7. 11. 1999) a dědické řízení bylo usnesením téhož soudu ze dne 25. 4. 2000, č. j. D 1656/99-13, zastaveno s tím, že žalobce zanechal pouze majetek nepatrné hodnoty (§175h odst. 2 o.s.ř.), vydaný jeho matce J. P., která vypravila pohřeb. Soud za tohoto stavu dospěl k závěru, že žalobce ztratil způsobilost být účastníkem řízení dříve, než bylo pravomocně skončeno (§107 odst. 1 o.s.ř.), přičemž pokračování v řízení brání povaha věci. Žalobce nemá žádného právního nástupce, protože jeho matka nabyla vlastnické právo k vydanému majetku na základě rozhodnutí státního orgánu, nikoliv z titulu dědění, a nemůže tak převzít právo, o něž v řízení jde; řízení proto musí být podle ustanovení §107 odst. 5 o.s.ř. zastaveno.
Odvolání J. P. Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. 8. 2001, č. j. 19 Co 408/2001-104, odmítl a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Dovodil, že soud prvního stupně postupoval správně, zastavil-li řízení podle ustanovení §107 odst. 5 o.s.ř., neboť žalobce nemá žádného právního nástupce a tato skutečnost brání dalšímu pokračování v řízení. Pokud se matka zesnulého žalobce nestala účastnicí řízení, není legitimována ani k podání odvolání [§218 písm. b) o.s.ř.]
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala J. P. dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o.s.ř. a které odůvodňuje podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a), b) o.s.ř. Namítá, že se na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 25. 4. 2000, sp. zn. D 1656/1999, stala dědičkou po svém synovi. Je proto jako dědička procesním nástupcem v daném řízení, neboť podle §460 obč. zák. se dědictví nabývá smrtí zůstavitele, přičemž k přechodu zanechaného majetku na dědice dojde již bezprostředně v okamžiku smrti fyzické osoby. Jestliže tedy získala žalobcův majetek (byť nepatrné hodnoty), je nutno ji v řízení o dědictví považovat za dědičku a na tomto postavení nic nemění skutečnost, že se zároveň postarala o pohřeb (§175h odst. 2 o.s.ř.). Jako procesní nástupkyně zesnulého žalobce byla proto legitimována k podání odvolání. Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2001 (dále též jen \"o.s.ř.\"), neboť dovoláním je napadeno rozhodnutí odvolacího soudu vydané po tomto datu a po řízení provedeném podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001 (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po přezkoumání věci a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle ustanovení §238 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
a) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení,
b) o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí (§235h odst. 1 věta druhá).
Podle ustanovení §238a odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto
a) ve věci konkursu a vyrovnání,
b) o žalobě pro zmatečnost,
c) o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí,
d) ve věci zastavení výkonu rozhodnutí,
e) ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí,
f) o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí,
g) o povinnostech vydražitele uvedeného v §336m odst. 2 (§336n) a v §338za odst. 2.
Podle ustanovení §239 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
a) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,
b) v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle §107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2).
Podle ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř. je dovolání rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo
a) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §104 odst. 1,
b) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle §107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2).
Podle ustanovení §239 odst. 3 o.s.ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§75a).
V posuzovaném případě dovolatelka napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo její odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §107 odst. 5 o.s.ř. odmítnuto.
Ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o.s.ř. však zakládá přípustnost dovolání pouze proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §107 odst. 5 o.s.ř. posouzeno z hlediska jeho věcné správnosti, tj. proti potvrzujícímu či měnícímu usnesení odvolacího soudu, nikoliv proti usnesení, jímž bylo odvolání odmítnuto podle §218 o.s.ř., aniž odvolací soud podrobil správnost rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacímu přezkumu. Jestliže se v dané věci odvolací soud správností napadeného usnesení nezabýval a odmítl odvolání s odůvodněním, že nebylo podáno oprávněnou osobou, nejde o případ, s nímž je přípustnost dovolání spojena. Pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání, lze po novele občanského soudního řádu účinné od 1. 1. 2001 napadnout žalobou pro zmatečnost (§229 odst. 4 o.s.ř.); namítaná nesprávnost takového rozhodnutí však přípustnost dovolání nezakládá a dovolací soud se jí zabývat nemůže, není-li dovolání přípustné (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.).
Protože přípustnost dovolání podle ustanovení §239 o.s.ř. v této věci není dána, protože ji nezakládá ani ustanovení §237 o.s.ř. (usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé) a protože dovolání není přípustné ani podle ustanovení §238 a §238a o.s.ř. (nejde o rozhodnutí ve věcech, které jsou v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovány), je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR proto dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř., neboť dovolatelka nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu nákladů právo a žalovaným v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. února 2002
JUDr. Petr Vojtek,v.r.
předseda senátu