ECLI:CZ:NS:2018:25.CDO.2234.2018.1
sp. zn. 25 Cdo 2234/2018-247
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Ivy Suneghové v právní věci žalobce: B. D. , zastoupený JUDr. Zdeňkem Šťastným, advokátem se sídlem Olomouc, Riegrova 12, proti žalovanému: O. Š. , zastoupený zákonnou zástupkyní J. Š., právně zastoupený Mgr. Michaelou Dosedlovou, advokátkou se sídlem Olomouc, Lazecká 70a, o 124 275 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 19 C 395/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 8. 2. 2018, č. j. 69 Co 392/2017-214, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 8. 2. 2018, č. j. 69 Co 392/2017-214, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 7. 6. 2017, č. j. 19 C 395/2015-182, ve výroku o zamítnutí žaloby na zaplacení 124 275 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Neshledal důvodným nárok žalobce na náhradu škody způsobené dne 9. 6. 2014, kdy projížděl na kole okolo školy a když se snažil vyhnout školákům, kteří přecházeli přes vozovku, spadl a vážně se zranil. Žalobce spatřuje příčinu nehody v chování žalovaného, který přecházel vozovku šikmo mimo přechod pro chodce a svým neopatrným chováním mu vytvořil překážku v jízdní dráze. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že nebylo prokázáno, že by žalovaný při přecházení vozovky porušil zákonnou povinnost a vyvolal tím pád žalobce z kola.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která dosud nebyla dovolacím soudem vyřešena, a to otázky způsobu hodnocení důkazu znaleckým posudkem v kontextu ostatních provedených důkazů. Popisuje průběh řízení před soudy obou stupňů, cituje ze znaleckého posudku a z výpovědi znalce a s poukazem na obsah výpovědi svědka dovozuje rozpor mezi těmito důkazy a předestírá svůj názor na hodnocení důkazů. Pochybení odvolacího soudu spatřuje v tom, že se neztotožnil s jeho odvolací námitkou o rozporu mezi provedenými důkazy a spokojil se se znaleckým posudkem a nevypořádal se s námitkou k doplnění protokolace při jednání před soudem prvního stupně. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Podle ust. §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 3 o. s. ř. důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Obsahem dovolání žalobce jsou námitky proti hodnocení důkazů, zejména znaleckého dokazování s tím, že znalecký posudek ve srovnání s výpovědí svědka B. nebyl správně hodnocen a provedené důkazy soud hodnotil odlišně od žalobce. Nehledě na to, že výhradami žalobce proti znaleckému dokazování se soudy obou stupňů zabývaly a v odůvodnění rozhodnutí se s nimi vypořádaly, podstatné je, že námitky dovolatele v tomto směru postrádají charakter právní otázky, kterou by měl dovolací soud řešit (§241a odst. 1 o. s. ř.), nesměřují totiž proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, ale proti skutkovým závěrům, jejichž nesprávnost odvolatel odvozuje od vlastního posouzení skutkového stavu. V podstatě se dovolatel domáhá přezkumu skutkových závěrů, z nichž vychází napadené rozhodnutí; nesprávnost právního posouzení odvozuje nikoliv z důvodu mylné aplikace práva, nýbrž proto, že po právní stránce byl posouzen skutkový stav, s nímž on nesouhlasí.
Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění samotného hodnocení důkazů soudem, opírajícího se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř. (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Námitky proti zjištěnému skutkovému stavu či proti hodnocení důkazů včetně znaleckého posudku nejsou předmětem dovolacího přezkumu ani nezakládají přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. I. ÚS 2037/17) a nejde ani o otázku doposud dovolacím soudem neřešenou. Dovolání tak směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 10. 2018
JUDr. Marta Škárová
předseda senátu