Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16.08.2000, sp. zn. 25 Cdo 2240/99 [ rozsudek / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2000:25.CDO.2240.99.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2000:25.CDO.2240.99.1
sp. zn. 25 Cdo 2240/99 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce Z. I., společnost s ručením omezeným, zastoupeného advokátem, proti žalovanému J. H., zastoupeného advokátem, o zaplacení 32.711,30 Kč, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 12 C 428/96, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. dubna 1999 č. j. 10 Co 999/98 - 43, takto: Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 19. dubna 1999 č.j. 10 Co 999/98 - 43 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Sokolově rozsudkem ze dne 7. 8. 1998 č. j. 12 C 428/96 - 31 zamítl žalobu o zaplacení částky 32.771,30 Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vycházel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 12. 3. 1993 kupní smlouvu ohledně sady nádobí D-120 Universal, přičemž žalovaný jako kupující se zavázal zaplatit kupní cenu činící celkem 1.798,- DEM ve 24 měsíčních splátkách, z nichž první je splatná 1. 4. 1994 a poslední dne 15. 3. 1995 s tím, že peněžní ekvivalent v Kč se určí podle kurzovního lístku banky v den splátky. Účastníci také dohodli, že „v případě storna kupní smlouvy je kupující povinen zaplatit smluvní pokutu podle §544 obč. zák. ve výši 25% smluvní ceny zboží\" a dále, že „při nezaplacení čtyř po sobě jdoucích splátek může být kupní smlouva zrušena v neprospěch kupujícího\". Dopisem ze dne 1. 4. 1993 (doručeným žalobci dne 5. 4. 1993) žalovaný oznámil žalobci, že z finančních důvodů odstupuje od kupní smlouvy ze dne 12. 3. 1992. Tuto smlouvu posoudil okresní soud jako platně uzavřenou smlouvu kupní ve smyslu §613 obč. zák., v níž byla mezi účastníky smluvena výhrada odstoupení od smlouvy pro kupujícího ve smyslu ustanovení §497 obč. zák., tj. jednostranného rozvázání závazkového právního vztahu. Jestliže žalovaný neuhradil čtyři po sobě jdoucí splátky kupní ceny, došlo ke sjednanému odstoupení od předmětné smlouvy, a tedy ke zrušení kupní smlouvy od počátku. Požadavek žalobce na zaplacení ceny není proto důvodný. K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 19. 4. 1999 č. j. 10 Co 999/98 - 43 změnil rozsudek okresního soudu tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 32.771,30 Kč, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, dospěl však k odlišným závěrům právním. Dovodil, že smluvní ujednání účastníků obsažené v kupní smlouvě, podle něhož „při nezaplacení čtyř po sobě jdoucích splátek bude kupní smlouva zrušena v neprospěch kupujícího\" neznamená dohodnutou možnost prodávajícího od smlouvy odstoupit a vyvolat tím následek předvídaný ustanovením §48 odst. 2 obč. zák. Podle jeho názoru může tedy ke zrušení smlouvy dojít jen na základě zrušovacího projevu ze strany prodávajícího.V daném případě, jak vyplynulo ze skutkových zjištění, žalobce od kupní smlouvy neodstoupil, takže ke zrušení kupní smlouvy ze dne 12. 3. 1993 nedošlo, a žalovaný je tedy povinen ze smlouvy plnit. Na tomto výkladu nemůže nic změnit ani korespondence vedená mezi účastníky v souvislosti s nesplněním podmínek smlouvy ze strany žalovaného, neboť pro posouzení právního vztahu mezi účastníky je rozhodující ujednání obsažené v kupní smlouvě ze dne 12. 3. 1993. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání, které odůvodnil tím, že rozsudek odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, a dále, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Zásadní otázkou celého sporu je podle jeho názoru posouzení, zda a za jakých okolností mohlo dojít k odstoupení od kupní smlouvy ze dne 12. 3. 1993, zda k takovému odstoupení ze strany některého z účastníků došlo a jaké mělo toto odstoupení právní a faktické důsledky. Dovolatel má za to, že z ujednání obsaženého v předmětné kupní smlouvě, podle kterého může být kupní smlouva zrušena v neprospěch kupujícího dojde-li k nezaplacení čtyř po sobě jdoucích splátek, nelze jednoznačně dovodit, které ze smluvních stran toto právo odstoupení náleží. Podle jeho názoru má toto právo kterákoli ze smluvních stran (tedy i kupující), vždy však s nepříznivými důsledky pro něj. Tomuto výkladu nasvědčuje i korespondence vedená mezi účastníky, ze které je patrné, že žalobce upozornil žalovaného na to, že v případě zrušení kupní smlouvy je povinen zaplatit pokutu ve výši 25% kupní ceny zboží; ostatně ani pro jiný případ sankce sjednána nebyla a žalobce tím vyjádřil i souhlas s právním úkonem žalovaného ze dne 1. 4. 1993 a připustil, že právo od smlouvy odstoupit má i kupující. Navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalobce ve svém písemném vyjádření k podanému dovolání uvedl, že nesouhlasí s námitkami dovolatele, a naopak se ztotožňuje se závěry, které učinil odvolací soud. Navrhl proto, aby podané dovolání bylo zamítnuto. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o.s.ř.), účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem (§241 odst. 1 o.s.ř.), je přípustné podle §238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. a opírá se o přípustné dovolací důvody podle §241 odst. 3 písm. c/ a d/ o.s.ř., rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal podle §242 o.s.ř. a shledal dovolání důvodným. Ve smyslu ust. §242 odst. 3 o. s. ř. posuzuje dovolací soud z úřední povinnosti pouze vady vyjmenované v §237 odst. 1 o. s. ř. a jiné vady řízení, pokud měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel vymezil. I když dovolatel podává dovolání podle §241 odst. 3 písm. c/ a d/ o.s.ř., uplatňuje dle obsahu dovolání (§41 odst. 2 o.s.ř.) dovolací důvod podle písm. d/, jímž lze rozsudku odvolacího soudu vytýkat nesprávné právní posouzení věci. Předmětem dovolacího přezkumu je tedy otázka, zda je správný závěr odvolacího soudu, jímž vyslovil, že nedošlo ke zrušení kupní smlouvy ze dne 12. 3. 1933, neboť právo od smlouvy odstoupit měl na základě ujednání v kupní smlouvě pouze prodávající a ten jednostranný právní úkon směřující ke zrušení smlouvy neučinil. Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř. může spočívat v tom, že soud na správně zjištěný skutkový stav věci aplikoval nesprávný právní předpis, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil. Podle §48 odst. 1 obč. zák. od smlouvy může účastník odstoupit, jen jestliže je to v tomto zákoně stanoveno nebo účastníky dohodnuto. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení odstoupením se smlouva od počátku ruší, není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak. Následkem odstoupení od smlouvy se smlouva od samého počátku (ex tunc) ruší (nestanoví-li právní předpis či dohoda účastníků něco jiného) a pokud na takto zrušenou smlouvu nebylo zatím plněno, závazek plnit odpadá. Podle §35 odst. 2 obč. zák. je právní úkony vyjádřené slovy třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem. Závěr odvolacího soudu, že smluvní ujednání, podle něhož „při nezaplacení čtyř po sobě jdoucích splátek bude kupní smlouva zrušena v neprospěch kupujícího\", znamená, že právo od smlouvy odstoupit má jen prodávající, je správný. Použitý výraz „bude smlouva zrušena v neprospěch kupujícího\" nelze vyložit jako možnost kupujícího od smlouvy odstoupit, neboť takový výklad psaného projevu vůle neodpovídá ani gramatickému ani logickému významu použitých slov. Tento výraz je, jak správně dovodil odvolací soud, možno vyložit jen jako dohodnutou možnost prodávajícího v případě, že kupující nezaplatí čtyři po sobě jdoucí splátky, od smlouvy odstoupit a tím vyvolat následek předvídaný v ust. §48 odst. 2 obč. zák., tedy zrušení smlouvy od počátku (ex tunc). Zrušení smlouvy však v tomto případě může nastat jen na základě zrušovacího projevu, kterým je odstoupení od smlouvy ze strany žalobce (prodávajícího) jako jednostranný právní úkon (§48 odst. 1 obč. zák.). Žalobce však od kupní smlouvy, jak ze skutkových zjištění vyplývá, neodstoupil, a kupní smlouva tak z jeho strany nebyla zrušena. V důsledku nezaplacení čtyř po sobě jdoucích splátek žalovaným za stavu, kdy žalobce od kupní smlouvy neodstoupil, proto práva a povinnosti účastníků daného závazkového právního vztahu z uzavřené kupní smlouvy nezanikla. Jestliže však v daném případě ze skutkových zjištění vyplývá, že kupní smlouvu zrušil (stornoval) svým dopisem ze dne 1. 4. 1993 žalovaný, došlo k jejímu zrušení na základě ujednání, podle kterého „v případě storna kupní smlouvy je kupující povinen zaplatit smluvní pokutu podle §544 obč. zák. ve výši 25 % smluvní ceny zboží\", právě tímto jeho jednostranným právním úkonem. Pojem „storna\" kupní smlouvy v návaznosti na dohodnutou majetkovou sankci, kterou je pro ten případ kupující povinen zaplatit, je totiž třeba vyložit v souladu s nyní již konstantní judikaturou Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek NS ČR sp. zn. 3 Cdon 1032/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 2/98, příp. rozsudek NS ČR sp. zn. 3 Cdon 1398/96 publikovaný v časopise Právní rozhledy č. 4/1999) a též nálezem Ústavního soudu ČR sp. zn. IV.ÚS 276/99 tak, že i kupující je oprávněn podle dohody účastníků od smlouvy odstoupit, a to v podstatě z jakýchkoli důvodů nebo bez uvedení důvodu. Jestliže tedy žalovaný předmětným dopisem žalobci sdělil, že kupní smlouvu z finančních důvodů ruší, došlo tímto jeho jednostranným právním úkonem ke „stornu\" smlouvy, tedy k odstoupení od ní (§48 odst. 1 obč. zák.), v důsledku čehož zaniklo právo prodávajícího na zaplacení kupní ceny a současně povinnost kupujícího kupní cenu zaplatit. S názorem odvolacího soudu, že od předmětné kupní smlouvy měl právo odstoupit pouze prodávající, se proto ztotožnit nelze. Z uvedeného vyplývá, že právní názor, z něhož vycházel odvolací soud při svém rozhodnutí, není správný a dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. je naplněn. Nejvyšší soud České republiky proto rozsudek odvolacího soudu zrušil (§243b odst. 1 věta za středníkem o.s.ř.) a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2 věta první o.s.ř.). Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud znovu o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§243b odst. 2 věta první o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek. V Brně 16. srpna 2000 JUDr. Olga P u š k i n o v á, v. r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Romana Říčková

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:08/16/2000
Spisová značka:25 Cdo 2240/99
ECLI:ECLI:CZ:NS:2000:25.CDO.2240.99.1
Typ rozhodnutí:Rozsudek
Kategorie rozhodnutí:C
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-18