ECLI:CZ:NS:2003:25.CDO.2279.2002.1
sp. zn. 25 Cdo 2279/2002
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobců a/ J. M., a b/ J. M., zastoupených advokátkou, proti žalované V. a k. Ř. u P., spol. s r. o., zastoupené advokátem, o 106.889,-Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 12 C 145/98, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. dubna 2002, č. j. 30 Co 72/2002 - 98, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení
Odůvodnění:
Žalobci se domáhali zaplacení částky 106.889,- Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná v rozporu s ust. §24 odst. 1 písm. j) vyhl. č. 144/1978 Sb., o veřejných vodovodech a veřejných kanalizacích, přerušila v době od 17. 4. 1998 do 4. 8. 1998 dodávku vody do domu čp. 15 v Ř., jehož jsou většinovými spoluvlastníky, čímž porušila svoji právní povinnost k bezesmluvní dodávce vody, a žalobcům tak vznikla škoda spočívající ve snížení nájemného předpokládaného na základě nájemních smluv z 20. 10. 1995 a z 27. 6. 1996 uzavřených žalobci s P. M. o nájmu nebytových prostor v domě na dobu určitou do 31. 12. 2002, a dále škoda představující náklady vynaložené na zprovoznění studny.
Okresní soud Praha - východ rozsudkem ze dne 9. 1. 2001, č. j. 12 C 145/98 - 54, uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům 106.889,- Kč s 19 % úrokem z částky 70.000,- Kč od 27. 7. 1998 do zaplacení a s 19 % úrokem z částky 36.889,- Kč od 5. 3. 1999 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vycházel ze zjištění, že žalobci jsou co do 3/4 bezpodílovými spoluvlastníky domu čp. 15 v Ř. se st. parc. č. 89/1 a že s další spoluvlastnicí nemovitosti uzavřeli dne 9. 10. 1996 dohodu o hospodaření se společnou věcí, podle které jsou oprávněni výlučně užívat přízemí v domě a specifikované místnosti v 1. patře a v podkroví. Z hospodářské smlouvy o dodávce vody z veřejného vodovodu uzavřené mezi odběratelem S. E. a S. v. a k., jako dodavatelem, ze dne 21. 8. 1992 vyplývá, že touto smlouvou se dodavatel zavázal v rozsahu a za stanovených podmínek uskutečňovat dodávku vody z veřejného vodovodu do odběrného místa - obchodu na M. na dobu neurčitou od 1. 9. 1992 s tím, že fakturační období činí 3 měsíce. Smlouvou o nájmu nebytových prostor ze dne 20. 11. 1995 pronajali žalobci P. M. do 31. 12. 2002 nebytové prostory v přízemí domu čp. 15 v Ř. k provozování herny za nájemné ve výši 20.000,- Kč měsíčně a další smlouvou ze dne 27. 6. 1996 mu pronajali určené nebytové prostory v 1. patře domu k provozování restaurace a to rovněž za nájemné ve výši 20.000,- Kč měsíčně na dobu do 31. 12. 2002. Vzhledem k tomu, že žalovaná v období od 17. 4. 1998 do 4. 8. 1998 přerušila dodávku vody do nemovitosti, byli žalobci nuceni dne 20. 4. 1998 uzavřít dodatky ke smlouvám o nájmu nebytových prostor, podle nichž bylo dohodnuté nájemné sníženo na 10.000,- Kč měsíčně za každý pronajatý prostor a to až do doby obnovení dodávky vody, neboť nájemce nemohl užívat pronajatý nebytový prostor ke sjednanému účelu nájmu. Dále bylo zjištěno, že podle smlouvy o pronájmu vodovodů a kanalizací ze dne 5. 6. 1995 uzavřené mezi městem Ř. a žalovanou na dobu 10 let je žalovaná povinna provozovat a spravovat veřejný vodovod spolu s vodními zdroji včetně ochranných pásem a veřejné kanalizace ve vlastnictví města Říčany. Dopisem ze dne 12. 3. 1998, adresovaným D. T., synovi třetí spoluvlastnice nemovitosti, vyzvala žalovaná k úhradě faktur č. 113372, č. 30302 a č. 114184 (tedy faktury za vodné za období měsíců říjen až prosinec 1997, faktury za stočné za období prosinec 1994 až prosinec 1997 a faktury za přezkoušení vodoměru) s upozorněním, že „nebudou-li pohledávky vyrovnány do 21. 3. 1998, bude žalovaná nucena přerušit dodávku vody do objektu až do úplného zaplacení dlužných faktur [§24 odst. 1 písm. j) vyhl. č. 144/1978 Sb.].“ Na základě takto zjištěného skutkového stavu věci dospěl okresní soud s poukazem na ust. §3, §10, §12, §16 a §24 odst. 1 písm. j) cit. vyhlášky k závěru, že žalovaná, která byla povinna k bezesmluvní dodávce vody do nemovitosti čp. 15 v Ř., porušila svoji právní povinnost (§420 obč. zák.), neboť dodávku vody přerušila v rozporu s ust. §24 cit. vyhlášky. V příčinné souvislosti s tímto porušením vznikla žalobcům škoda ve výši 80.000,- Kč spočívající ve snížení nájemného za pronájem obou nebytových prostor z 20.000,- Kč na 10.000,- Kč za dobu od dubna do července 1998 a dále pak škoda za vynaložené investice na zprovoznění studny (5.126,- Kč za instalatérské práce, 17.763,- Kč za zakoupené součástky a 4.000,- Kč za vyčištění a desinfekci studny).
Kodvolaní žalované Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 4. 2002, č. j. 30 Co 72/2002 - 98, rozsudek soudu prvního ve vyhovujícím výroku ohledně částky 26.889,- Kč s příslušenstvím a ve výroku o nákladech řízení zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení, ve vyhovujícím výroku ohledně částky 80.000,- Kč s příslušenstvím jej změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 70.000,- Kč s 19 % úrokem od 11. 8. 1998 do zaplacení, a co do částky 10.000,- Kč s příslušenstvím žalobu zamítl. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění okresního soudu a převážně se ztotožnil i s jeho právními závěry. Dovodil, že za stavu, kdy do předmětné nemovitosti je od roku 1992 zajišťována dodávka vody, je třeba v souladu s ust. §2b vyhl. č. 144/1978 Sb., o veřejných vodovodech a veřejných kanalizacích, ve znění vyhl. č. 185/1988 Sb., považovat dům čp. 15 v Ř. za nemovitost připojenou na veřejný vodovod, ve kterém se hospodaří s vodou. Vzhledem k tomu, že žalovaná nijak nezpochybnila, že nemovitost nebyla řádně připojena na vodovodní řad v souladu se stanovenými podmínkami a technickými normami, a protože v řízení nebylo zjištěno smluvní ujednání podmínek dodávky vody do domu čp. 15, vznikla žalované jako správci veřejného vodovodu povinnost zabezpečit dodávku vody bez smluvního ujednání na základě vztahu založeného faktickým odběrem vody do připojené nemovitosti dle všeobecných podmínek vymezených v ust. §16 odst. 1 cit. vyhlášky. Protože si účastníci neujednali odlišné fakturování odebrané vody, fakturovala se dodávka podle ust. §18 vyhl. č. 154/1975 Sb. za období až 3 měsíců, a žalovaná jako dodavatel byla tudíž oprávněna postupovat podle §24 odst. 1 písm. j) vyhlášky vůči žalobcům jako odběratelům jen v tom případě, že by žalobci nezaplatili za odběr vody za 6 měsíců po sobě jdoucích. Přerušila-li v daném případě žalovaná dodávku vody do nemovitosti pro nezaplacení faktury za dodávku vody za období od října do prosince 1997, porušila svoji právní povinnost vyplývající z ust. §16 cit. vyhlášky. Pokud pak ve svém dopise ze dne 12. 3. 1998 upozornila i na fakturu č. 114184 za stočné a na fakturu č. 30302 za přezkoušení vodoměru, pak s jejich nezaplacením vyhláška v §24 odst. 1 písm. j) nespojuje právo na přerušení dodávky vody, a naplnění jiných důvodů pro přerušení dodávky vody žalovaná neprokázala. Odvolací soud se rovněž ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že přerušení dodávky vody do nemovitosti v době od 17. 4. do 4. 8. 1998 je v příčinné souvislosti se „zmenšením majetku žalobců“, tedy se vznikem škody, spočívající v tom, že nájemné za nebytové prostory bylo dodatky k nájemním smlouvám sníženo na polovinu původně sjednané částky podle platně uzavřených smluv o nájmu; škoda jako majetková újma žalobců tedy představuje to, co ušlo z jejich majetku v důsledku protiprávního úkonu žalované. S ohledem na to, že dodávka vody byla přerušena na 3 a půl měsíce, činí vzniklá škoda částku 70.000,- Kč, a nikoliv 80.000,- Kč, jak dovodil soud prvního stupně. Ohledně další přisouzené částky 26. 889,- Kč s přísl. považoval krajský soud rozsudek okresního soudu za nepřezkoumatelný.
Proti vyhovujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. a) a c) o. s. ř. Odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci, když dovodil, že žalovaná měla povinnost dodávky vody do předmětné nemovitosti i bez smluvního ujednání - na základě vztahu založeného jen faktickým odběrem vody, avšak pominul, že žalobci se dlouhodobě chovali v rozporu s vyhláškou i s podmínkami odběru vody. Jednalo se o to, že žalované nenahlásili změnu podmínek k odběru vody vyvolanou novými spoluvlastnickými vztahy, zabraňovali žalované v přístupu k vodoměru [§24 odst. 1 písm. e) vyhlášky], nedostatečně jej chránili [§24 odst. 1 písm. g) vyhlášky], v rozporu s ust. §24 odst. 1 písm. h) vyhl. přenechali Ing. M. jako dalšímu uživateli bez souhlasu dodavatele dodanou vodu k provozování restaurace a herny, od roku 1993 vypouštěli balastní vody do veřejné kanalizace bez vědomí provozovatele a bez placení stočného, což je důvodem pro přerušení odvádění odpadních vod podle ust. §33 odst. 1 písm. g) vyhlášky a doúčtované stočné za poslední tři kalendářní roky odmítli zaplatit. Právě tato porušování vyhlášky vedla žalovanou k tomu, že žalobcům dodávku vody přerušila. Dovolatelka má za to, že soudy obou stupňů neaplikovaly vyhlášku správně, když odpovědnost žalované za škodu dovodily z porušení povinnosti k bezesmluvní dodávce vody podle §24 vyhl., a nepřihlédly též k ust. §33 vyhlášky. Při svém rozhodování nevzaly v úvahu ani §27 odst. 1 a §35 odst. 1 vyhlášky, v nichž je stanoveno, že dodavatel neodpovídá za škody vzniklé z důvodů, pro které je oprávněn dodávku vody omezit nebo přerušit. V daném případě důvody pro přerušení dodávky vody žalobcům i k odvádění odpadních vody nepochybně existovaly, avšak soudy k nim nepřihlédly, a tudíž rozhodly na základě nesprávného hodnocení důkazů, které vedlo k chybné aplikaci práva. Vzhledem k tomu, že žalovaná žádnou povinnost neporušila a za tvrzenou škodu tudíž neodpovídá, navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl napadeném výroku zrušen a aby mu věc byla v tomto rozsahu vrácena k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) věc projednal a rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001, a to v souladu s ustanoveními části dvanácté, hlavy I., zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu podle §242 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání je v dané věci přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., není však opodstatněné.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písm. b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z tohoto pohledu je v dané věci dovolání přípustné pro právní otázku vzniku odpovědnosti žalované za škodu způsobenou žalobcům přerušením dodávky vody, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena.
Nesprávné právní posouzení věci jako důvod dovolání podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. spočívá v tom, že odvolací soud aplikoval za zjištěný skutkový stav nesprávný právní předpis nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §420 odst. 1 obč. zák. každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Podle odst. 2 tohoto ustanovení škoda je způsobena právnickou nebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili. Tyto osoby samy za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena. Podle odst. 3 tohoto ustanovení odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil.
Předpokladem vzniku obecné odpovědnosti za škodu podle ust. §420 obč. zák. je protiprávní úkon, tj. jednání, které je v rozporu s objektivním právem (s právním řádem), dále existence škody (majetková újma) a příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním škůdce a vznikem škody. Byly-li tyto předpoklady odpovědnosti poškozeným prokázány, zavinění se předpokládá, avšak za podmínek ust. §420 odst. 3 obč. zák. se škůdce může odpovědnosti zprostit.
Porušením právní povinnosti je míněn objektivně vzniklý rozpor mezi tím, jak právnická (fyzická) osoba skutečně jednala (případně opomenula jednat), a tím, jak jednat měla, aby dostála povinnosti ukládané jí právním předpisem či jinou právní skutečností. Protiprávní jednání musí být poškozeným prokázáno, stejně jako vznik škody a příčinná souvislost (kauzální nexus) mezi porušením právní povinnosti jako příčinou a škodou a jejím rozsahem jako následkem těchto příčin.
Podle §442 odst. 1 obč. zák. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).
Pojem škody je definován tak, že jde o újmu, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi. Ušlým ziskem se rozumí újma spočívající v tom, že u poškozeného nedojde v důsledku škodné události k rozmnožení majetkových hodnot, ač se to dalo očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí.
V dané věci je uplatněn nárok na náhradu škody, přičemž odpovědnost žalované je dovozována z toho, že v období od 17. 4. 1998 do 4. 8. 1998 přerušila dodávku vody do nemovitosti čp. 15 v Ř., jejímiž jsou žalobci většinovými spoluvlastníky, ačkoliv k tomu podle §24 odst. 1 písm. j) vyhl. č. 144/1978, ve znění vyhl. č. 185/1998 Sb., nebyly splněny zákonné důvody, čímž porušila svoji právní povinnost (§420 obč. zák.), a způsobila tak žalobcům škodu ve formě ušlého zisku předpokládaného na základě nájemních smluv uzavřených žalobci s Ing. Medáčkem (§442 odst. 1 obč. zák.) dne 20. 11. 1995 a dne 27. 6. 1996, neboť v důsledku přerušení dodávky vody byli žalobci nuceni podle dodatků k těmto smlouvám nájemné snížit na 50 %.
Dovolatel především spatřuje nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu v názoru, že žalovaná měla povinnost dodávky vody do předmětné nemovitosti i bez smluvního ujednání na základě vztahu založeného jen faktickým odběrem vody.
Podle §2b odst. 2 vyhl. č. 144/1978, o veřejných vodovodech a veřejných kanalizacích, ve znění vyhl. č. 185/1998 Sb. (dále jen „vyhláška“), za připojenou nemovitost se považuje objekt, ve kterém se hospodaří s vodou a k němu patřící pozemky, které s ním tvoří souvislý celek anebo které s tímto pozemkem účelově souvisí.
Podle §16 odst. 2 vyhlášky vlastník nemovitosti, pro niž se dodává voda z veřejného vodovodu (dále jen „odběratel“), může odebírat vodu do sjednané výše, a není-li výše odběru sjednána, podle skutečné potřeby. Podle odst. 3 tohoto ustanovení nedodrží-li odběratel podmínky odběru, je dodavatel oprávněn v případech uvedených v §24 odst. 1 písm. d) až j) omezit nebo přerušit dodávku vody.
Jestliže v posuzované věci bylo zjištěno, že do předmětné nemovitosti byla dodávka vody zajišťována od roku 1992, a to i poté, kdy se jejími většinovými spoluvlastníky stali v roce 1994 žalobci, kteří (stejně jako další spoluvlastnice nemovitosti) neuzavřeli se žalovanou dohodu o podmínkách dodávky vody (dohodu o výši odběru vody, o různém účelu užití vody, o způsobu měření, o způsobu fakturace a o placení dodávky vody), je názor odvolacího soudu, že na dům čp. 15 v Ř. je třeba hledět jako na nemovitost připojenou na veřejný vodovod, ve kterém se hospodaří s vodou (§2b odst. 2 vyhl.), a že žalovaná byla v době rozhodné povinna žalobcům (stejně jako i další menšinové spoluvlastnici) jako odběratelům vodu dodávat i bez smluvního ujednání na základě vztahu založeného faktickým odběrem vody (§16 odst. 2 vyhlášky), správný.
Ze skutkových zjištění dále vyplývá, že dopisem ze dne 12. 3. 1998 upozornila žalovaná žalobce na povinnost uhradit fakturu za vodné za období měsíců říjen až prosinec 1997, fakturu za stočné za období prosinec 1994 až prosinec 1997 a fakturu za přezkoušení vodoměru s upozorněním, že „nebudou-li pohledávky vyrovnány do 21. 3. 1998, bude žalovaná nucena přerušit dodávku vody do objektu až do úplného zaplacení dlužných faktur [§24 odst. 1 písm. j) vyhl. č. 144/1978 Sb.].“ K tomuto opatření žalovaná přistoupila dne 17. 4. 1998 a dodávka vody do nemovitosti byla přerušena do 4. 8. 1998.
Důvody, pro které je dodavatel oprávněn omezit nebo přerušit dodávku vody z veřejného vodovodu, jsou uvedeny v ust. §24 odst. 1 vyhlášky pod písm. a) až k), přičemž z důvodů uvedených v §24 odst. 1 pod písm. d) až j) vyhl. může dodavatel omezit nebo přerušit dodávku vody, jestliže odběratel nedodrží podmínky odběru. Podle odst. 1 písm. j) vyhlášky má dodavatel toto oprávnění v případě, že odběratel nezaplatil úplaty za odběr vody po dvě po sobě jdoucí zúčtovací období ani v dodatečné přiměřené lhůtě, kterou mu dodavatel stanovil, s upozorněním, že jinak přeruší dodávku. Podle odst. 2 tohoto ustanovení dodavatel je povinen omezení nebo přerušení dodávky vody oznámit vhodným způsobem odběrateli, a to alespoň 15 dnů předem s výjimkou přerušení dodávky vody z důvodů uvedených v odstavci 1 písm. b), c) a d), kdy učiní oznámení nejpozději do 24 hodin od vzniku důvodů k omezení nebo přerušení dodávky vody.
Podle §27 odst. 1 vyhlášky dodavatel neodpovídá za škody vzniklé nedostatkem tlaku vody při omezeném zásobování vodou pro poruchu na vodovodu nebo na veřejné části vodovodní přípojky nebo při přerušení dodávky elektrické energie pro čerpací stanice, případně při nedostatku pitné vody, či pro některý další důvod, kdy je dodavatel oprávněn dodávku vody omezit nebo přerušit.
Je proto rovněž správný názor odvolacího soudu, že přerušila-li žalovaná žalobcům dodávku vody s odkazem na ust. §24 odst. 1 písm. j) vyhlášky pro nezaplacení faktury za vodné za období od října do prosince 1997, tedy za jedno zúčtovací období, porušila svoji právní povinnost vyplývající z ust. §16 vyhlášky, neboť k tomuto opatření byla oprávněna přistoupit až tehdy, nezaplatili-li by žalobci úplaty za odběr vody po dvě po sobě jdoucí zúčtovací období ani v dodatečně přiměřené lhůtě, kterou by jim stanovila. Poukaz odvolacího soudu na ust. §18 vyhl. č. 154/1975 Sb. je sice nesprávný, neboť tato vyhláška již v rozhodné době, tedy v roce 1997, neplatila (byla zrušena zákonem č. 103/1990 Sb.), avšak na uvedeném to nemůže nic změnit.
Pokud pak dovolatelka namítá, že dodávku vody do předmětné nemovitosti přerušila i z dalších důvodů, na něž poukazuje v dovolání, a to proto, že žalobci se dlouhodobě chovali v rozporu s vyhláškou i s podmínkami odběru vody, pak lze rovněž poukázat na správný názor krajského soudu, že podle ust. §24 odst. 1 písm. j) vyhl., na nějž žalovaná upozornila žalobce v dopise ze dne 12. 3. 1998, není dodavatel oprávněn dodávku vody omezit ani přerušit z jiného důvodu, než v tomto ustanovení uvedeném. Podle ust. §24 odst. 1 písm. e), písm. g), písm. h) vyhlášky by žalovaná byla oprávněna dodávku vody přerušit, jen pokud by to žalobcům jako odběratelům vhodným způsobem oznámila, a to alespoň 15 dnů předem (§24 odst. 2 vyhlášky), což neučinila; dopis ze dne 12. 3. 1998 za takovéto oznámení považovat nelze, neboť jím žalovaná upozornila jen na své oprávnění přerušit dodávku vody z důvodu uvedeného v §24 odst. 1 písm. j) vyhlášky. Poukaz na §33 vyhlášky je pak zcela nepřípadný, neboť toto ustanovení v odst. 1 pod písm. a) až h), odst. 2 stanoví podmínky, pro něž je dodavatel oprávněn omezit nebo přerušit odvádění odpadních vod veřejnou kanalizací a nikoliv přerušit dodávku vody.
Součástí zjištěného skutkového stavu, z něhož odvolací soud dále vycházel, bylo též zjištění, že v důsledku přerušení dodávky vody do předmětné nemovitosti v době od 17. 4. do 4. 8. 1998 uzavřeli žalobci dne 20. 4. 1998 s Ing. M., nájemcem nebytových prostor podle nájemních smluv z 20. 11. 1995 a z 27. 6. 1996, dodatky k těmto smlouvám, podle nichž bylo dohodnuté nájemné ve výši 20.000,- Kč měsíčně za každý nebytový prostor sníženo na polovinu a to až do doby obnovení dodávky vody, neboť nájemce nemohl užívat pronajaté nebytové prostory ke sjednanému účelu nájmu. Jestliže odvolací soud dovodil, že škoda vzniklá žalobcům spočívá v tom, že u nich v důsledku popsaného protiprávního jednání žalované nedošlo k rozmnožení majetkových hodnot představujících původně dohodnuté nájemné, ač se to dalo očekávat s ohledem na pravidelný běh událostí, a že vznik této škody, tedy rozdíl mezi původně dohodnutým a podle dodatků k nájemním smlouvám sníženým nájemným, je v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalované, jde rovněž o názor správný. Žalobci jako pronajímatelé totiž v důsledku přerušení dodávky vody nebyli schopni fakticky plnit svoji povinnost vůči nájemci nebytových prostor zajistit mu plný a nerušený výkon práva nájmu ve smyslu ust. §5 odst. 1 zák. č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve znění zák. č. 403/1990 Sb., zák. č. 529/1990 Sb., zák. č. 229/1991 Sb. a zák. č. 540/1991 Sb., a nájemce měl v takovém případě podle §8 tohoto zákona nárok na poměrnou slevu z nájemného, která ve výši jedné poloviny podle závěrů soudů obou stupňů je plně odpovídající stavu, kdy nájemce mohl nebytové prostory užívat k dohodnutému účelu, tj. k provozování restaurace a herny, jen zcela omezeně.
Dovolací soud se z uvedených důvodů ztotožňuje i s konečným závěrem odvolacího soudu, že předpoklady odpovědnosti žalované za škodu vzniklou žalobcům podle §420 obč. zák. byly v daném případě naplněny.
Není tudíž správná ani námitka dovolatelky, že krajský soud nepřihlédl k §27 odst. 1 vyhlášky, neboť podle tohoto ustanovení dodavatel neodpovídá jen za škody, které vznikly z důvodů v tomto ustanovení uvedených, kdy je dodavatel oprávněn dodávku vody omezit nebo přerušit, avšak o takovou situaci se v daném případě nejedná. Odpovědnost žalované za vznik škody nemůže v daném případě vyloučit ani ust. §35 odst. 1 vyhlášky, neboť v něm jsou uvedeny případy, kdy dodavatel neodpovídá odběrateli za škody vzniklé poruchou na veřejné kanalizaci, případně na veřejné části kanalizační přípojky nebo za škody, k nimž došlo omezením nebo přerušením odvádění odpadních vod podle ustanovení §33 této vyhlášky.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. správný. Dovolací soud proto dovolání žalované podle §243b odst. 2, věty druhé o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů tohoto řízení právo a žalobcům v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. listopadu 2003
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu