ECLI:CZ:NS:2001:25.CDO.228.2001.1
sp. zn. 25 Cdo 228/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce Z. I., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému Z. L., o zaplacení 33.274,60 Kč s příslušenstvím oproti vydání věcí, vedené u Okresního soudu Plzeň - sever pod sp. zn. 3 C 364/96, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 1. 1999 č. j. 14 Co 828/98-53, ve znění opravného usnesení tohoto soudu ze dne 16. 1. 2001 č. j. 14 Co 828/ 98-67, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 1. 1999 č. j. 14 Co 828/98-53, ve znění opravného usnesení tohoto soudu ze dne 16. 1. 2001 č. j. 14 Co 828/98-67, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň-sever poté, co připustil změnu žaloby, rozsudkem ze dne 20. 5. 1997 č. j. 3 C 364/96-13 zamítl žalobu o zaplacení 33.274,60 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vycházel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 29. 11. 1993 kupní smlouvu č. 630398 ohledně sady nádobí D-120 U., přičemž žalovaný jako kupující se zavázal kupní cenu ve výši 1.798,- DEM zaplatit ve 24 měsíčních splátkách od 25. 1. 1994 do 25. 12. 1995 v přepočtu na Kč podle prodejního kurzu ČNB v den platby s tím, že předmět koupě mu bude dodán do 28 dnů od zaplacení kupní ceny. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět jednak proto, že jí žalobce požaduje pouze splnění povinnosti ze strany kupujícího, aniž by sám vymezil své povinnosti z této smlouvy pro něj vyplývající, a dále i z důvodu neurčitosti předmětu koupě.
K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 20. 10. 1997 č. j. 14 Co 595/97-22 po připuštění změny žaloby rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení; soudu prvního stupně současně uložil řízení doplnit dalšími důkazy k posouzení otázky platnosti uzavřené smlouvy z hlediska ust. §37 odst. 1 a §38 odst. 2 obč. zák.
Po doplnění řízení v naznačeném směru Okresní soud Plzeň-sever rozsudkem ze dne 10. 9. 1998 č. j. 3 C 345/96-40 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 33.274,60 Kč s 19 % úrokem z prodlení od 26. 12. 1995 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku a žalobce současně zavázal, aby žalovanému odevzdal nádobí Z. typu D-120 U. do 28 dnů od zaplacení kupní ceny, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Okresní soud dospěl k závěru, že předmětná smlouva účastníků je platným právním úkonem; tvrzení žalovaného, že smlouvu uzavřel v opilosti (do níž jej měla přivést reprezentantka žalobce Marie Šmídová), tedy ve stavu duševní poruchy, která by jej činila k tomuto právnímu úkonu neschopným (§38 odst. 2 obč. zák.), považoval za neprokázané.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 20. 1. 1999 č. j. 14 Co 828/98-53 ve znění opravného usnesení tohoto soudu ze dne 16. 1. 2001 č. j. 14 Co 828/98-67 změnil rozsudek okresního soudu tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, neztotožnil se však s jeho závěry právními. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že "za situace, kdy nelze z provedených důkazů jednoznačně prokázat, že by opilost žalovaného byla v takovém rozsahu, že by bylo možno považovat uzavřenou smlouvu za neplatnou podle §38 odst. 2 obč. zák., je třeba se zabývat posouzením, zda uzavřená smlouva za takové situace není v rozporu s dobrými mravy a neplatná podle §39 obč. zák." S ohledem na způsob a okolnosti, za nichž byla smlouva ze strany žalovaného uzavřena (v této souvislosti krajský soudu poukázal na to, že "žalovaný přišel do bytu reprezentantky za jiným účelem, než uzavřením smlouvy na koupi nádobí vysoké hodnoty, a byl mu podáván tvrdý alkohol, po jehož požití došlo k uzavření smlouvy") krajský soud dovodil, že se tato smlouva příčí dobrým mravům a zásadám poctivého obchodu, a proto je smlouva podle §39 obč. zák. neplatná.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. a podává jej z důvodu nesprávného právního posouzení věci (§241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř.). Namítá, že nedostatek důkazů pro závěr o neplatnosti právního úkonu podle ustanovení §38 odst. 2 obč. zák., jež dopadá na případy, kdy právní úkon byl fyzickou osobou učiněn v duševní poruše, která jej činí k tomuto právnímu úkonu neschopným, nelze nahrazovat závěrem o neplatnosti právního úkonu pro rozpor s dobrými mravy podle ust. §39 obč. zák., jak to učinil odvolací soud. Poukazuje na to, že aplikace ustanovení §39 obč. zák. přichází v úvahu jen tehdy, odporuje-li právní úkon dobrým mravům, tedy když se jeho obsah ocitne v rozporu se společensky uznávaným míněním, přičemž významným z hlediska tohoto ustanovení je obsah a účel právního úkonu, nikoli způsobilost jednajícího účastníka tohoto úkonu. Navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a aby věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) vzhledem k ustanovení bodu 17. Hlavy I části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání projednal a rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále jen o.s.ř.). Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě podle §240 odst. 1 o.s.ř., osobou k tomu oprávněnou, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem (§241 odst. 1 o.s.ř.) a že podle §238 odst. 1 písm.a/ o.s.ř. je dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé změněn, přípustné, přezkoumal rozsudek odvolacího soudu a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Ve smyslu ustanovení §242 odst. 1 a 3 o.s.ř. posuzuje dovolací soud z úřední povinnosti vady vyjmenované v §237 odst. 1 o.s.ř. a jiné vady řízení, pokud měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř.); jinak je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je po obsahové stránce dovolatel vymezil. Vady řízení uvedené v §237 odst. 1 o.s.ř. (které v dovolání nebyly namítány), ani jiné vady řízení se z obsahu spisu nepodávají.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu ust. §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil.
Podle §39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.
Absolutní neplatnost právního úkonu podle §39 obč. zák. pro jeho nedovolenost tedy nastává v těchto případech:
1/ Právní úkon svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu (jde tedy o právní úkon contra legem). Přitom nemusí jít vždy o rozpor s občanským zákoníkem, nýbrž i s jinými zákony, jimž obsah právního úkonu odporuje. Jeli právní úkon v rozporu nikoliv se zákonem, nýbrž s jinými obecně závaznými právními předpisy (interními instrukcemi), nejde o rozpor právního úkonu s obsahem zákona. Je však třeba vždy konkrétně uvážit, zda právní úkon není v rozporu s účelem zákona.
2/ Právní úkon obchází zákon (jde o právní úkon in fraudem legis). V těchto případech není sice právní úkon v přímém rozporu se zákonem, ale svými účinky a zejména svým účelem zákon, jeho cíle a smysl (ratio legis) obchází.
3/ Právní úkon se příčí dobrým mravům (contra bones mores). Právní úkon se příčí dobrým mravům, jestliže se jeho obsah nebo účel ocitne v rozporu s obecně uznávaným míněním, které ve vzájemných vztazích mezi lidmi určuje, jaký má být obsah jejich jednání, aby bylo v souladu se základními zásadami mravního řádu demokratické společnosti. Výčet dobrých mravů nelze se zřetelem k jejich mnohotvárnosti určit, neboť morální zásady společnosti a v důsledku toho i dobré mravy se ve vzájemném občanském soužití v souladu se společenským vývojem rozvíjejí, a to jak ve smyslu časovém, tak místním.
Podle §588 obč. zák. z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou kupní cenu.
V posuzované věci ze skutkových zjištění vyplývá, že účastníci uzavřeli dne 29. 11. 1993 kupní smlouvu č. 630398 ohledně sady nádobí D-120 U., přičemž žalovaný jako kupující se zavázal kupní cenu ve výši 1.798,- DEM zaplatit ve 24 měsíčních splátkách od 25. 1. 1994 do 25. 12. 1995 v přepočtu na Kč podle prodejního kurzu ČNB v den platby s tím, že předmět koupě mu bude dodán do 28 dnů od zaplacení kupní ceny. Touto kupní smlouvu byl tedy mezi účastníky založen závazkový právní vztah, jehož obsahem jsou uvedená vzájemná práva a povinnosti účastníků, a účelem je za sjednaných podmínek dodání specifikovaného zboží za dohodnutou cenu.
Krajský soud se však v dané věci, jak je z odůvodnění jeho rozhodnutí zřejmé, zákonnými důvody absolutní neplatnosti kupní smlouvy účastníků ze dne 29. 11. 1993 ve smyslu ust. §39 obč. zák. nezabýval; dovodil-li, že tato smlouva - vzhledem ke způsobu a okolnostem, za nichž byla ze strany žalovaného uzavřena ("žalovaný přišel do bytu reprezentantky za jiným účelem, než uzavřením smlouvy na koupi nádobí vysoké hodnoty, a byl mu podáván tvrdý alkohol, po jehož požití došlo k uzavření smlouvy") - je podle citovaného ustanovení absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy a se zásadami poctivého obchodu, jde o závěr nesprávný.
Jestliže totiž ust. §39 obč. zák. spojuje absolutní neplatnost právního úkonu s jeho nedovoleností spočívající v tom, že právní úkon svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům, pak ze způsobu či okolností, za nichž smlouva byla uzavřena, nelze neplatnost právního úkonu podle cit. ustanovení dovozovat.
Z uvedené vyplývá, že dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. byl naplněn, neboť právní názor, na kterém rozsudek odvolacího soudu spočívá, je nesprávný. Nejvyšší soud České republiky proto rozsudek krajského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243 odst. 1 a 2 o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí o věci samé rozhodne soud znovu o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 20. února 2001
JUDr. Olga P u š k i n o v á , v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová