ECLI:CZ:NS:2020:25.CDO.245.2020.1
sp. zn. 25 Cdo 245/2020-994
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobkyně: V. S. , narozená XY, bytem XY, zastoupená Mgr. Petrem Poločkem, advokátem se sídlem Novodvorská 667, Frýdek – Místek, proti žalované: Psychiatrická léčebna Šternberk , IČO 00843954, se sídlem Olomoucká 1848/173, Šternberk, zastoupená JUDr. Bronislavou Wittnerovou, advokátkou se sídlem Jiřího z Poděbrad 9, Olomouc, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované: Česká pojišťovna, a. s., IČO 45272956, se sídlem Spálená 75/16, Praha 1, o 1.985.760 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 22 C 375/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 9. 4. 2019, č. j. 69 Co 395/2017-899, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 9. 4. 2019, č. j. 69 Co 395/2017-899, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 22. 3. 2017, č. j. 22 C 375/2012-804, v zamítavém výroku, ve výrocích o nákladech řízení mezi žalobkyní a vedlejší účastnicí a o nákladech státu, změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a žalovanou a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti výroku rozsudku odvolacího soudu o změně náhrady nákladů řízení před okresním soudem a proti výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi žalobkyní a žalovanou podala žalobkyně dovolání, o němž Nejvyšší soud vzhledem k datu jeho vydání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 1 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
S ohledem na jednoznačnou dikci citovaného ustanovení, které s účinností od 30. 9. 2017 vylučuje přípustnost dovolání proti takovémuto rozhodnutí, je dovolání žalobkyně nepřípustné. Nejvyšší soud je proto podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Žalobkyně se domáhala také odkladu vykonatelnosti napadeného rozsudku odvolacího soudu. S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatelky na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání ve lhůtě přiměřené pro rozhodnutí o návrhu na odklad vykonatelnosti rozhodnutí.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 2. 2020
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu