ECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.2458.2013.1
sp. zn. 25 Cdo 2458/2013
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyň a) L. J. , b) D. J. , c) L. J. a d) A. J. , všech zastoupených JUDr. Pavlou Nechanickou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Klimentská 46, proti žalované Nemocnici Podlesí, a. s. , se sídlem v Třinci, Konská 453, IČO 48401129, zastoupené JUDr. Petrem Pečeným, advokátem se sídlem v Praze 1, Purkyňova 2, o 895.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 14 C 88/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. února 2013, č. j. 8 Co 1/2013-433, a usnesení téhož soudu ze dne 4. února 2013, č. j. 8 Co 1/2013-439, takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. února 2013, č. j. 8 Co 1/2013-433, se v měnícím výroku II. mění tak, že se potvrzuje rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 31. 8. 2012, č. j. 14 C 88/2007-394, ve výroku o zamítnutí žaloby.
II. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. února 2013, č. j. 8 Co 1/2013-433, ve výrocích o náhradě nákladů řízení (III. až V.), usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. února 2013, č. j. 8 Co 1/2013-439, a rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 31. srpna 2012, č. j. 14 C 88/2007-394, ve výrocích o náhradě nákladů řízení (II. a III.), se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne 31. 8. 2012, č. j. 14 C 88/2007-394, zamítl žalobu a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že V. J. [manžel žalobkyně a), otec žalobkyň b) a c) a bratr žalobkyně d)] se léčil od roku 2004 pro arytmii srdce na interním oddělení nemocnice Vsetín a v kardiocentru žalované. Dne 30. 9. 2005 v ranních hodinách mu byla na pracovišti žalované provedena katetrizační ablace srdečních arytmií. Zákrok trval 330 minut, byl pro nevolnost pacienta a změny na jeho EKG ukončen předčasně. Pacient byl přeložen na koronární jednotku žalované, kde následujícího dne večer zemřel. Příčinou úmrtí byla akutní srdeční tamponáda při krvácení do osrdečníkového vaku, k níž vedlo protržení stěny levé předsíně o velikosti 0,1 cm. O příčině této ruptury je podle znaleckých posudků možno spekulovat, pravděpodobně nedošlo k perforaci katetrem v průběhu výkonu, mohlo jít o částečnou perforaci, která postupně progredovala. Příčinou perforace bylo nejspíše nekrotické postižení stěny srdeční síně. Nekróza vznikla jako důsledek radiofrekvenční ablace (RFA), jehož je nedílnou součástí, resp. cílem (nekrotická tkáň brání vzniku a šíření srdeční arytmie). Drobná perforace se obvykle sama uzavře díky srážlivosti krve a zhojí se bez následku. V tomto ohledu se mohla negativně projevit skutečnost, že pacientovi byly v rámci výkonu preventivně podány léky proti srážlivosti, což spolu se ztukovatěním jater vedlo ke snížení srážlivosti krve. Indikace zákroku RFA byla odpovídající pacientově stavu. Samotný zákrok i pooperační péče proběhly z hlediska postupu lékařů lege artis, včetně manipulace s katetrem. Perforaci lze podle znalců klasifikovat jako důsledek povahy operačního zákroku, k němuž V. J. udělil informovaný souhlas. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že příčinná souvislost mezi škodou a použitím katetru, jež by založila odpovědnost podle §421a obč. zák., nebyla prokázána a nebylo prokázáno ani porušení povinnosti žalované ve smyslu §420 obč. zák.
K odvolání žalobců Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 4. 2. 2013, č. j. 8 Co 1/2013-433, ve spojení s usnesením ze dne 4. 2. 2013, č. j. 8 Co 1/2013-439, rozhodnutí soudu prvního stupně zčásti potvrdil, zčásti změnil tak, že se žalobě vyhovuje, rozhodl o náhradě nákladů řízení a o povinnosti žalované zaplatit soudní poplatky. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, věc však po právní stránce posoudil jinak. Dospěl k závěru, že žalovaná odpovídá podle §421a obč. zák. Poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1129/2005, podle nějž je odpovědnost dána, jestliže škoda byla způsobena v důsledku kvalifikovaného působení – vlivem okolností, přímo vyplývajících z povahy použitého přístroje a věci. Perforaci srdeční stěny soud kvalifikoval jako důsledek způsobený povahou operačního zákroku a dovodil, že nárok žalobců je opodstatněný; uznal pouze, že nárok na zaplacení úroků z prodlení byl žalobci uplatněn zčásti opožděně a vyhověl proto námitce promlčení žalované ohledně příslušenství za období od 22. 1. 2007 do 9. 8. 2008. V rozsahu, jenž se týká promlčené části nároku, tedy rozhodnutí soudu prvního stupně jako správné potvrdil a ve zbytku změnil tak, že žalobě vyhověl a uložil žalované zaplatit žalobcům částky podle §444 odst. 3 obč. zák.
Proti rozsudku odvolacího soudu (s výjimkou potvrzujícího výroku I.) a proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost ve smyslu §237 o.s.ř. dovozuje z toho, že se odvolací soud v několika otázkách procesního a hmotného práva odchýlil od ustálené praxe dovolacího soudu. Namítá, že odvolací soud dostatečně neuvedl, jaké důvody jej vedly ke změně právního hodnocení ohledně odpovědnosti žalované podle §421a obč. zák. Taková změna právní kvalifikace musí být podle dovolatelky vždy řádně a dostatečně odůvodněna - odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 230/2008, 32 Cdo 3751/2009, 32 Cdo 3726/2007, 25 Cdo 1038/2011 a 32 Cdo 4115/2010. Rozsudek odvolacího soudu proto v tomto směru považuje za nepřezkoumatelný. Dále dovolatelka namítá, že se odvolací soud dopustil vady řízení tím, že neupřesnil, kterým znaleckým posudkem se při svém rozhodování řídil, tj. ze kterého mu vyplynula skutečnost, že perforaci srdeční stěny lze klasifikovat jako důsledek způsobený povahou zákroku. Odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2046/2007 dokládá, že taková povaha je otázkou právní, nikoliv skutkovou a nenáleží znalci, nýbrž soudu. Uvádí, že v řízení byly provedeny dva znalecké posudky (jeden vypracovaný 3. lékařskou fakultou UK v Praze a druhý vypracovaný MUDr. Igorem Dvořáčkem, Ph.D. a MUDr. Margitou Smatanovou), přičemž ani z jednoho z nich podle dovolatelky nevyplývá, že perforaci způsobila okolnost mající původ v povaze použitého přístroje. Namítá, že druhý posudek byl navíc zpracován znalci z oboru soudního lékařství, jemuž podle jejího názoru nepřísluší posuzovat správnost postupu lékaře klinického oboru (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 1 Tzn 9/97). Dovolatelka rozporuje rovněž příčinnou souvislost, kterou odvolací soud při aplikaci §421a obč. zák. dovodil. Má za to, že nestačí tvrzení a důkaz o tom, že byl použit katetr a že termicky či mechanicky může katetr teoreticky poškodit srdeční stěnu. Musí být tvrzeno a prokázáno, že v tomto daném případě katetr srdeční stěnu poškodil konkrétním způsobem. Tato skutečnost podle dovolatelky nebyla v řízení prokázána, jednalo se pouze o spekulace. Znalci 3. lékařské fakulty UK v Praze naopak uvedli, že v průběhu výkonu pravděpodobně k perforaci stěny ablačním katetrem nedošlo, lze spekulovat, že svalovina srdeční byla v daném místě tenčí než jinde, katetr se dotkl tkáně delší dobu, či svalovina byla v daném místě napjatá. Znalci v doplnění znaleckého posudku ze dne 9. 12. 2008 uvedli, že perforace je důsledkem komplexního působení série faktorů, a že nebyla způsobena přístrojem, jak nesprávně tvrdí žalobkyně. Znalci také uvedli, že perforace by byla patrná ihned, v řádech minut, srdeční tamponáda se však u V. J. objevila až po 26 hodinách od zákroku. Konce katetru jsou zaoblené a čidlo na katetru je nastaveno, aby při překročení 50° C vypnulo katetr, aby nedošlo k propálení tkaně. Pokud by tedy došlo k perforaci srdeční stěny katetrem, bylo by tomu tak pouze při postupu non lege artis, který oba soudy vyloučily. Dovolatelka s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 4758/2008, 25 Cdo 508/2005 a 25 Cdo 1200/2007 uvádí, že existence příčinné souvislosti musí být postavena najisto a důkazní břemeno přitom nesou žalobkyně. Proto je dovolatelka přesvědčena, že odvolací soud nesprávně vyložil §421a obč. zák., uvedl-li, že objektivní odpovědnost vzniká i tehdy, je-li prokázáno, že perforaci srdeční stěny lze klasifikovat jako důsledek způsobený povahou operačního zákroku (rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu ČSSR sp. zn. R 2/1987 a bývalého Nejvyššího soudu ČSR sp. zn. 1 Cz 36/89). Konečně žalovaná namítá nesprávné posouzení námitky promlčení. Uvádí, že žalobkyně změnily svou žalobu na základě výsledku znaleckého posudku, kdy svůj nárok skutkově vymezily zcela jinak a právně jej překvalifikovaly. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2502/2000 se však jedná o změnu žaloby nejen tehdy, domáhá-li se žalobce něčeho jiného než v původní žalobě, ale rovněž v případě, že žalobce sice požaduje stejné plnění, ale na základě jiného skutkového stavu, než jak jej vylíčil v původní žalobě. Žalobkyně svůj nárok odvozovaly od chybného postupu lékařů, až po změně žaloby pak z povahy použitého přístroje. Jelikož k úmrtí došlo dne 2. 10. 2005 a o změně skutkových tvrzení žalobci uvažovali nejdříve v podání ze dne 29. 12. 2007, je nárok podle §106 obč. zák. za použití dvouleté subjektivní doby promlčen. Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil tak, že žalobu v celém rozsahu zamítne, případně aby napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedly, že s důvody dovolání nesouhlasí a že napadené rozhodnutí odvolacího soudu považují za správné. Mají za to, že z celého kontextu je zřejmé, že soud citoval právě znalecký posudek 3. lékařské fakulty UK a že bylo z obou znaleckých posudků dostatečně prokázáno, že příčinou smrti V. J. byla srdeční tamponáda, ke které došlo v důsledku proděravění srdeční stěny. Příčinou této ruptury pak byla jedna ze dvou možných vlastností použitého nástroje spolu s charakterem tohoto postupu, jehož účelem i vlastností je řízené termické poškození části srdeční svaloviny. Nebylo prokázáno, že by k protržení srdeční stěny mohlo dojít jinak. S odkazem na vyjádření znalce MUDr. Martina Herolda uvádí, že perforace srdeční svaloviny je známou komplikací tohoto zákroku, kdy k perforaci může dojít buď akutně v situaci, kdy katetr prošel svalovinou a problém se projeví během desítek minut, nebo se může jednat o tzv. pozdní perforaci, kdy cílené termické působení vede k tomu, že poškozená svalovina povolí až po určité době. K posouzení pojmu „okolnosti, jež mají původ v povaze přístroje“ odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1129/2005, 25 Cdo 2046/2007 a 25 Cdo 2543/2010. Poukazuje také na to, že námitky žalované jsou vesměs námitkami proti skutkovým závěrům, a navrhuje, aby bylo dovolání zamítnuto.
Vzhledem k tomu, že dovoláním napadená rozhodnutí byla vydána dne 4. 2. 2013, Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 – srov. čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. – dále též jen „o.s.ř.“). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), zastoupeným advokátem (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle §237 o.s.ř. a je důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci, které dovolatelka uplatňuje jako důvod dovolání (§241a odst. 1 o.s.ř.), může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
Vzhledem k §3028 odst. 3 a §3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, se věc posuzuje podle dosavadních předpisů, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obč. zák.“).
Podle §421a obč. zák. každý odpovídá i za škodu způsobenou okolnostmi, které mají původ v povaze přístroje nebo jiné věci, jichž bylo při plnění závazku použito. Této odpovědnosti se nemůže zprostit (odst. 1). Odpovědnost podle odstavce 1 se vztahuje i na poskytování zdravotnických, sociálních, veterinárních a jiných biologických služeb (odst. 2).
Ustanovení §421a obč. zák. obsahuje skutkovou podstatu zvláštní objektivní odpovědnosti za škodu; jde o odpovědnost toho, kdo plní závazek (zde poskytuje zdravotnické služby), za nebezpečí či riziko způsobení škody, které je dáno povahou či vlastnostmi užitého přístroje či jiné věci, ovšem za předpokladu, že okolnosti, které škodu způsobily, měly svůj původ právě v této konkrétní užité věci. Odpovědnost je dána za předpokladu, že škoda byla způsobena v důsledku kvalifikované události – vlivem okolností přímo vyplývajících z povahy použitého přístroje či věci. Jde o objektivní odpovědnost, jíž se nelze nijak zprostit. Tato tzv. absolutní objektivní odpovědnost však neznamená odpovědnost za všech okolností, nýbrž vzniká pouze tehdy, jsou-li splněny všechny její zákonné podmínky. Příčinná souvislost se nepředpokládá, musí být prokázána a v tomto směru jde o otázku skutkových zjištění. Existence příčinné souvislosti musí být najisto postavena; pouhá pravděpodobnost, že škoda mohla tvrzeným způsobem vzniknout, nepostačuje. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní nese žalobce (poškozený). Právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována. O vztah příčinné souvislosti se v případě této objektivní odpovědnosti jedná, je-li prokázáno, že konkrétní újma poškozeného byla vyvolána účinky přístroje či jiné věci použité při poskytnutí služby, které vyplývají právě z povahy této věci. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává.
V daném případě vyšel odvolací soud ze zjištění založeného na skutečnostech, k jejichž posouzení využil odborného lékařského hodnocení znalců, že perforace srdeční stěny, která vedla k úmrtí V. J., nastala v souvislosti s provedeným operačním zákrokem. Protože cílem tohoto zákroku bylo nekrotické postižení srdeční svaloviny pomocí katetru, dovodil, že šlo o důsledek vyvolaný povahou operačního zákroku a že škoda byla způsobena okolnostmi majícími původ v povaze speciálního přístroje, jehož bylo při operaci použito. Takovéto právní hodnocení zjištěného skutkového stavu však již přesahuje meze odpovědnosti nastavené ustanovením §421a obč. zák. Objektivní odpovědnost založená tímto ustanovením vyžaduje prokázání příčinné souvislosti mezi působením charakteristických vlastností přístroje a vzniklou škodou. Nejde přitom o samotnou povahu operačního zákroku, nýbrž o působení věci při něm použité tak, že se negativním způsobem projeví její vnitřní povaha či vlastnosti. Způsobil-li v posuzovaném případě katetr nekrózu srdeční tkáně, vyvolal tak zamýšlený účinek, k němuž byl použit a k němuž operační zákrok směřoval. Není pochyb o tom, že jde o invazivní zákrok, jehož podstata spočívá v tepelném působení na srdeční stěnu tak, aby v potřebném rozsahu nastala její nekrotizace. Tento postup byl podle vyjádření znalců indikován a proveden tzv. lege artis. Samotná nekrotizace tkáně však ke smrtelnému následku nevedla, neboť tamponádu srdce vyvolalo až následné proděravění (ruptura) srdeční síně. Skutečnost, že se ruptura po operaci objevila právě v nekrotické tkáni, nelze bez dalšího spojovat s kvalifikovaným působením přístroje. Vytvoření ruptury srdce není při zachování vlastností katetru a při jeho správném použití předpokládaným výsledkem a nestandardní chování přístroje ani nesprávný postup lékařů nebyl v řízení prokázán. Na základě znaleckých posudků lze v daném případě uvažovat o souběhu více možných příčin, jež k následné ruptuře vedly, zejména snížená srážlivost krve pacienta, popř. tenká srdeční svalovina v daném místě. Byť je v daném případě zřejmé, že bez provedeného zákroku by k úmrtí pacienta pravděpodobně nedošlo, nelze dovodit, že ruptura srdce měla bezprostřední příčinu v okolnostech majících původ v povaze použitého operačního nástroje (katetru). V tomto směru je proto nutno konstatovat nesprávnost závěru odvolacího soudu o odpovědnosti podle §421a obč. zák. založeného na úvaze, že úmrtí pacienta bylo důsledkem způsobeným povahou operačního zákroku. Toto ustanovení hovoří výslovně o okolnostech majících původ v povaze použité věci, nikoliv tedy v povaze zvoleného výkonu či operační metody, takže samotné riziko či komplikace plynoucí z povahy provedení zákroku, aniž by se projevily vlastnosti použitého nástroje, přístroje, léku, apod., nezakládá odpovědnostní vztah (ať už podle §420 nebo podle §421a obč. zák.), jenž by odůvodnil nárok na náhradu škody (srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2012, sp. zn. 25 Cdo 797/2011, publikované pod C 13336 v Souboru civilních rozhodnutí NS, C. H. Beck, či obdobně rozsudek téhož soudu ze dne 25. 4. 2007, sp. zn. 25 Cdo 1200/2007, publikovaný tamtéž pod C 5075).
Závěry odvolacího soudu tedy nelze, jak bylo výše vysvětleno, považovat za souladné s ustálenou judikaturou k výkladu §421a obč. zák., a dovoláním napadené rozhodnutí není správné. Protože dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout, dovolací soud ve smyslu §243d písm. b) o.s.ř. rozsudek odvolacího soudu ve výroku II., kterým byl změněn zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně tak, že se žalované ukládá platební povinnost k náhradě škody (částky 240.000,- Kč, resp. 175.000,- Kč s částí příslušenství), změnil tak, že podle §219 o.s.ř. rozsudek soudu prvního stupně v tomto rozsahu potvrdil. Potvrzující výrok I. rozsudku odvolacího soudu, týkající se části příslušenství, zůstal dovoláním nedotčen.
Dovolací soud naopak nemohl využít zákonné možnosti (nikoli povinnosti) změnit napadené rozhodnutí i ve výrocích o náhradě nákladů řízení, proto všechny nákladové výroky rozsudků soudů obou stupňů (včetně usnesení o povinnosti k zaplacení soudních poplatků) zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž rozhodne samostatným usnesením o náhradě nákladů původního řízení, stejně jako o náhradě nákladů dovolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. září 2015
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu