ECLI:CZ:NS:2012:25.CDO.2503.2011.1
sp. zn. 25 Cdo 2503/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně Simply Finance, a. s. , se sídlem v Praze 1, Opletalova 1418/23, IČO 46993177, zastoupené JUDr. Vladimírem Fučíkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Balbínova 404/22, proti žalované Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group , se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/21, IČO 47116617, o 3.500.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 13 C 227/2007, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. srpna 2010, č. j. 29 Co 282/2010-113, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. srpna 2010, č. j. 29 Co 282/2010-113, a Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. února 2008, č. j. 13 C 227/2007-42, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 5. 2. 2008, č. j. 13 C 227/2007-42, zastavil řízení o zaplacení 3.500.000,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 8. 2010, č. j. 29 Co 282/2010-113, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že projednání žaloby brání překážka věci pravomocně rozsouzené ve smyslu ustanovení §159a odst. 5 o.s.ř., tedy neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. Žalobkyně totiž uplatnila stejný nárok, o němž bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2002, č. j. 28 Cm 199/2001-38, tak, že se žaloba zamítá, a tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 2. 2004, č. j. 9 Cmo 440/2003-79. Jde o stejnou věc, týkající se týchž účastníků, stejného předmětu řízení a na základě shodných skutkových tvrzení, které žalobkyně nyní pouze jinak právně kvalifikuje jako náhradu škody.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které odůvodňuje podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.; nesprávné právní posouzení věci dovolatelka spatřuje v závěru soudů obou stupňů o překážce věci pravomocně rozhodnuté. Městský soud v Praze ve věci sp. zn. 28 Cm 199/2001 (dále též jen „předchozí věc“) totiž zamítl žalobu na zaplacení 3.500.000,- Kč s příslušenstvím pro nesplnění smluvní povinnosti žalované vyplatit žalobkyni plnění z pojistné události pojištěného MVDr. H. H., která pro žalovanou měla vyplývat z dokladu označeného jako „Vinkulace pojistné události“ ze dne 27. 9. 1999, a to z důvodu absolutní neplatnosti tohoto dokladu pro nedostatek formy podle §40 odst. 1 obč. zák., kterou způsobila žalovaná. V nynějším řízení se žalobkyně domáhá po žalované sice zaplacení stejně vysoké částky, ovšem tentokrát z titulu náhrady škody, která žalobkyni vznikla vydáním absolutně neplatného potvrzení o vinkulaci pojistného plnění ve prospěch žalobkyně žalovanou, když na jeho základě poskytla MVDr. H. H. úvěr, který jí jmenovaný následně nesplatil. Dovolatelka namítá, že se nemůže jednat o překážku věci pravomocně rozhodnuté, neboť v tomto řízení uplatnila vůči žalované jiný nárok, a to jak z hlediska právního titulu nároku, tak i podle skutkového základu. Navrhla zrušení usnesení soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), zastoupenou advokátem ve smyslu §241 odst. 1 o.s.ř., je ve věci samé přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. a) o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení odvolacího soudu a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci, které dovolatelka uplatňuje jako důvod dovolání [§241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.], může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
Podle §159a odst. 5 o.s.ř. jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu.
Tato zákonná úprava je důsledkem závaznosti pravomocného rozsudku, vyjádřené v ustanovení §159a odst. 4 o.s.ř., podle něhož v rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě pro jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány. Překážku věci pravomocně rozsouzené zakládá totožnost obou věcí, která je dána totožností účastníků řízení a totožností předmětu řízení; ten je určen tzv. petitem žaloby, tj. čeho se žalobce domáhá, a je vymezen skutkovými okolnostmi, jimiž je nárok zdůvodněn. O totožnost předmětu řízení jde, jestliže tentýž nárok vyplývá ze stejných skutkových tvrzení (ze stejného skutku), jimiž byl uplatněn v předchozím řízení. Podstatu skutku (skutkového děje) lze přitom spatřovat především v jednání (a to ve všech jeho jevových formách) a v následku, který jím byl způsoben; následek je pro určení skutku podstatný proto, že umožňuje z projevů vůle jednajících osob vymezit ty, které tvoří skutek. Odtud plyne, že totožnost skutku je zachována, je-li zachována alespoň totožnost jednání, anebo totožnost následku. Pro posouzení, zda je dána překážka věci pravomocně rozhodnuté, není významné, jak byl skutek, který byl předmětem původního řízení, posouzen soudem po právní stránce nebo zda byl po právní stránce posouzen správně. O stejný předmět řízení jde i tehdy, jestliže v novém řízení je stejný skutek právně kvalifikován jinak než v řízení původním (srov. též Drápal, L., Bureš, J., a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 1097).
V daném případě odvolací soud vyšel ze zjištění, že rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2002, č. j. 28 Cm 199/2001-38, potvrzeným rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 2. 2004, č. j. 9 Cmo 440/2003-79, byla zamítnuta žaloba žalobkyně proti žalované na zaplacení částky 3.500.000,- Kč s příslušenstvím, požadované jako pojistné plnění vinkulované ve prospěch žalobkyně, neboť soud dovodil neplatnost listiny označené jako „Vinkulace pojistné události“ ze dne 27. 9. 1999. V předchozí věci tak byl žalobou uplatněn nárok na peněžité plnění vycházející ze skutkového tvrzení, že na základě vinkulace pojistného plnění má žalobkyně právo na jeho vyplacení žalovanou. V nynějším řízení žalobkyně oproti tomu uplatňuje nárok na náhradu škody, která jí měla vzniknout tím, že žalovaná způsobila neplatnost vinkulace pojistného plnění, žalobkyně tak pojistné plnění neobdržela a přišla tím o plnění ze smlouvy o úvěru, které měla vinkulace zajišťovat. Přestože žalobkyně požaduje po žalované (je dána totožnost účastníků řízení) stejnou částku, nelze dospět k závěru, že se jedná o totožný předmět řízení, neboť nároky nejsou uplatňovány na základě stejných skutkových tvrzení (stejného skutku). Rozdíl mezi předměty řízení spočívá v tom, že v předchozí věci byla předmětná částka požadována z důvodu nesplnění závazku žalované poskytnout pojistné plnění na základě vinkulace, zatímco nyní je požadována náhrada za tvrzenou ztrátu (nedobytnost) pohledávky vůči MVDr. H. H. z úvěrové smlouvy, kterou měla žalovaná způsobit neplatností vinkulace pojistného plnění. Je tedy zřejmé, že skutkové vylíčení nyní uplatňovaného nároku zahrnuje oproti předmětu předchozího řízení navíc i tvrzení o porušení právní povinnosti na straně žalované při uzavírání ujednání o vinkulaci a o tom, že v důsledku takového jednání vznikla žalobkyni škoda. Nelze proto dovodit existenci neodstranitelného nedostatku podmínky řízení spočívající v překážce věci pravomocně rozhodnuté (§159a odst. 5 o.s.ř.), jež by bránila projednání této věci.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu není z uvedených důvodů správné, Nejvyšší soud je zrušil (§243b odst. 2 věta za středníkem o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný. O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. listopadu 2012
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu