ECLI:CZ:NS:2014:25.CDO.260.2014.1
sp. zn. 25 Cdo 260/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a Mgr. Miloše Póla v právní věci žalobkyně LANDEXDER s. r. o., se sídlem ve Zlíně, K Pasekám 2984, IČO 28317416, zastoupené Mgr. Antonínem Zralým, advokátem se sídlem v Brně, Ponávka 185/2, proti žalovaným 1) M. H., zastoupenému Mgr. Marcelou Trnkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Mendlovo náměstí 419/2, 2) J. H., a 3) Viamont DSP a.s., se sídlem Ústí nad Labem – Střekov, Železničářská 1385/29, IČO 25429949, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 17 C 117/2010, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 30. 5. 2013, č. j. 69 Co 260/2013-312, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 16. 4. 2013, č. j. 17 C 117/2010-291, nepřiznal žalující společnosti osvobození od soudních poplatků s tím, že žalobkyně odůvodnila žádost svou aktuální majetkovou situací, kterou nedoložila, zažalovanou pohledávku téměř 35.000.000 Kč nabyla úplatně postoupením od původního žalobce v průběhu řízení, přičemž si své poplatkové povinnosti musela být vědoma.
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 30. 5. 2013, č. j. 69 Co 260/2013-312, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Kromě okolností zvažovaných soudem prvního stupně včetně výše poplatku ze žaloby vzal v úvahu žalobkyní předloženou rozvahu ke dni 31. 12. 2011, z níž vyplývá, že žalobkyně má pouze krátkodobý finanční majetek nepřesahující 200.000,- Kč, z výpisu z obchodního rejstříku zjistil, že jejím jediným společníkem s obchodním podílem ve výši 100 % je společnost SYNERGIA BUSINESS GROUP a.s., jejíž základní kapitál činí 3.000.000,- Kč, a členem jejího představenstva je jednatelka žalující společnosti. Dovodil, že předložená rozvaha nedokládá věrohodně majetkové poměry žalobkyně, přihlédl též k majetku jejího společníka a k tomu, že žalobkyně nabyla pohledávku úplatně a musela si být vědoma, že se o ni vede spor a že bude muset mít finanční prostředky, aby v řízení mohla pokračovat. Uzavřel, že tímto způsobem nemůže žalobkyně přenášet podnikatelské riziko na stát.
Proti tomuto usnesení podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost spojuje se dvěma právními otázkami, které v rozhodování dovolacího soudu nebyly dosud řešeny. Jde o otázku, zda pro závěr o majetkových poměrech právnické osoby je rozhodující, zda osvobození odůvodňují rovněž majetkové poměry jeho společníka a zda lze majetkové poměry zjišťovat pouze prostřednictvím zápisu v obchodním rejstříku o výši základního kapitálu, a dále, zda pro přiznání osvobození od soudních poplatků je rozhodující naplnění dalších podmínek, a zda je takovou podmínkou i skutečnost, zda právo, jež subjekt nabývá, je již uplatněno před soudem, a zda je to důvodem pro nepřiznání osvobození od soudních poplatků. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené usnesení bylo vydáno po 1. 1. 2013, tedy za účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen o. s. ř.) Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), dospěl dovolací soud k závěru, že dovolání není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Žalobkyně dovozuje přípustnost dovolání z ustanovení §237 o. s. ř. s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dvou právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Předpoklady přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. však v daném případě splněny nejsou, neboť rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí na vyřešení otázek, které dovolatelka vymezila.
Podle §138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňuji-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.
Především je nutno poukázat na to, že zákon sám v §138 o. s. ř. nestanoví, které skutkové okolnosti jsou rozhodující pro úvahu soudu o poměrech žadatele, ani jakým způsobem je třeba v tom kterém konkrétním případě zjišťovat jeho majetkové poměry, a taxativně žádné další podmínky pro přiznání či nepřiznání osvobození od soudního poplatku nestanoví. Vždy jde o celkové majetkové poměry žadatele, dále o výši soudního poplatku a příp. dalších nákladů spojených s řízením včetně možnosti opatřit si potřebné finanční prostředky, o stav a strukturu jeho majetku, o povahu uplatněného nároku i o to, aby nešlo jen o snahu vyhnout se poplatkové povinnosti za účelem získání neoprávněné výhody.
Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na závěru, že poměry žalobkyně neodůvodňují přiznání osvobození od soudních poplatků. K tomuto závěru – shodnému se soudem prvního stupně – dospěl odvolací soud na základě posouzení celé řady skutkových okolností, vzal v úvahu, jakým způsobem nabyla žalobkyně předmětnou pohledávku, úplatnost smlouvy o postoupení pohledávky, výši soudního poplatku, finanční majetek žalobkyně podle ekonomické rozvahy, výši základního majetku jejího společníka, personální propojení žalobkyně a jejího společníka apod., přičemž při objasnění poměrů dovolatelky se neomezil jen na údaje z obchodního rejstříku. Vzhledem k tomu, že odvolací soud přihlédl ke všem relevantním hlediskům v jejich souhrnu a k veškerým okolnostem, jež vyšly v řízení najevo, a jeho rozhodnutí nespočívá tedy na názoru, že pro osvobození dovolatelky od soudních poplatků jsou rozhodující majetkové poměry jejího společníka, je zřejmé, že na vyřešení této otázky napadené rozhodnutí nezávisí. Obdobně to platí i pro druhou otázku vymezenou v dovolání, zda důvodem pro nepřiznání osvobození podle §138 o. s. ř. je okolnost, že právo, jež subjekt nabývá, již bylo před soudem uplatněno, neboť napadené rozhodnutí na jejím řešení nezávisí, tato okolnost není a ani pro odvolací soud nebyla samostatným či jediným důvodem pro jeho závěr, že celkové poměry žalující společnosti neodůvodňují přiznání osvobození od soudních poplatků podle §138 o. s. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval (k tomu srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněného pod číslem 48/2003 Sbírky rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. května 2014
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu