ECLI:CZ:NS:2014:25.CDO.2706.2012.1
sp. zn. 25 Cdo 2706/2012
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobce Ing. P. T. , zastoupeného Mgr. Ing. Radkem Matoušem, advokátem, se sídlem Praha 1, Revoluční 763/15, proti žalovanému doc. Ing. J. L., CSc., zastoupenému Mgr. Gabrielou Dudášovou, advokátkou, se sídlem Praha 5, Zborovská 620/47, o zaplacení 323.951,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 6 C 220/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. března 2012, č.j. 11 Co 437/2011-137, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2012, č.j. 11 Co 437/2011-137, se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce jako vlastník akcií společnosti IRIDIUM INVEST a. s. se domáhal náhrady majetkové újmy, kterou utrpěl v souvislosti s přechodem akcií na hlavního akcionáře podle §183i a násl. obchodního zákoníku ve znění účinném do 28. 9. 2005 (dále jen „obch. zák.“), když protiplnění bylo stanoveno v nesprávné (nižší) výši na základě chybného znaleckého posudku vypracovaného žalovaným. Škodu představuje rozdíl mezi plněním vyplaceným žalobci a skutečnou hodnotou akcií vlastněných žalobcem.
Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 15. 2. 2011, č.j. 6 C 220/2010-87, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že dne 15. 9. 2005 se konala valná hromada společnosti IRIDIUM INVEST a. s., na níž bylo rozhodnuto o přechodu akcií na hlavního akcionáře, přičemž protiplnění bylo stanoveno na základě znaleckého posudku vypracovaného žalovaným dne 5. 8. 2005 ve výši 1.600,- Kč za každou akcii o jmenovité hodnotě 1.000,- Kč. Usnesení valné hromady bylo zveřejněno v obchodním rejstříku 23. 9. 2005. Žalobce se seznámil se znaleckým posudkem 26. 4. 2006 a podal na žalovaného trestní oznámení pro spáchání trestného činu podle §175 trestního zákona; trestní řízení skončilo odložením věci. Žalobce nepodal v prekluzivní lhůtě podle §183k odst. 2 obch. zák. žalobu na přezkoumání výše protiplnění. Námitku promlčení shledal soud důvodnou, neboť subjektivní promlčecí doba, která počala žalobci běžet od seznámení se se znaleckým posudkem, uplynula 26. 4. 2008; trestní oznámení podané na žalovaného není pro absenci vyčíslení majetkové újmy řádným uplatněním nároku na náhradu škody v adhezním řízení. Tříletá objektivní promlčecí doba uběhla 23. 10. 2008; její počátek je vymezen okamžikem přechodu vlastnického práva k akciím na hlavního akcionáře, tj. uplynutím jednoho měsíce od uveřejnění zápisu usnesení valné hromady v obchodním rejstříku (§183l odst. 3 obch. zák.). Žaloba byla podána 15. 9. 2009.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 3. 2012, č.j. 11 Co 437/2011-137, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Konstatoval, že ustanovení §183k odst. 1 obch. zák. poskytuje akcionářům v případě nuceného odkupu akcií ochranu ve formě práva na soudní přezkum přiměřenosti protiplnění. Pro uplatnění práva na soudní přezkum stanoví prekluzivní lhůtu, jejíž marné uplynutí vylučuje možnost úspěšně zpochybnit přiměřenost protiplnění rovněž v jiných soudních řízeních nebo při uplatňování jiných nároků (§183k odst. 2 obch. zák.). Pokud tedy žalobce svého práva na soudní přezkum přiměřenosti protiplnění v zákonem stanovené lhůtě nevyužil, nemůže být úspěšný se žalobou na náhradu škody podle obecných ustanovení občanského zákoníku, který je ve vztahu k obchodnímu zákoníku lex generalis.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v otázce, zda nevyužitím možnosti domáhat se soudního přezkumu přiměřenosti protiplnění podle §183k odst. 1 obch. zák. zaniká také právo akcionáře na náhradu škody vzniklé v důsledku chybně zpracovaného znaleckého posudku, který byl podkladem pro stanovení výše protiplnění. Výklad ustanovení §183k odst. 2 obch. zák., jak jej učinil odvolací soud, považuje za nesprávný. Domnívá se, že citované ustanovení se vztahuje pouze na nároky akcionáře ve vztahu ke společnosti, resp. hlavnímu akcionáři, a nelze z něj dovodit nepřípustnost uplatňování nároků z jiného právního důvodu vůči třetím osobám. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 883/2006 a 25 Cdo 1417/2006 namítá, že v dané věci jsou splněny všechny předpoklady vzniku odpovědnosti znalce za vzniklou škodu. Navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný se ve svém vyjádření k dovolání ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že zánik práva na soudní přezkum přiměřenosti protiplnění podle §183k odst. 1 obch. zák. vylučuje ve smyslu §183k odst. 2 obch. zák. možnost dovolat se nepřiměřenosti protiplnění v jiných řízeních vůči jiným osobám. I kdyby však k zániku práva na přezkum přiměřenosti protiplnění nedošlo, byl by nárok na náhradu škody promlčen, neboť před podáním žaloby uplynula subjektivní i objektivní promlčecí doba k jeho uplatnění. Žalovaný dále poukazuje na rozpor v tvrzeních žalobce ohledně výše škody. Má za to, že žalobce k uplatnění žalobního nároku nevedla potřeba odškodnění, ale poškození dobrého jména žalovaného; takový výkon práv je ovšem nepochybně v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalobce pro nepřípustnost odmítl, popř. zamítl jako nedůvodné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) posoudil dovolání – v souladu s čl. II. bodem 7 zákona č. 404/2012 Sb. – podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále opět jen „o. s. ř.“) a shledal, že bylo podáno včas, účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť otázka vztahu prekluze práva na soudní přezkum protiplnění podle §183k odst. 1 obch. zák. a práva na náhradu škody proti zpracovateli znaleckého posudku, který byl podkladem pro stanovení výše protiplnění, nebyla v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu dosud řešena.
Dovolací soud je zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel označil, a dovolání může shledat přípustným jen za současného naplnění podmínky, že na takto označených právních otázkách (závěrech) rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
Podle §183k odst. 1 obch. zák. vlastníci účastnických cenných papírů mohou od okamžiku obdržení pozvánky na valnou hromadu, případně od okamžiku oznámení jejího konání požádat soud o přezkoumání přiměřenosti protiplnění s výjimkou výše protiplnění určené podle §183m odst. 1 písm. a); není-li toto právo využito do měsíce ode dne zveřejnění zápisu usnesení valné hromady podle §183l do obchodního rejstříku, zaniká.
V případě, že vlastník účastnického cenného papíru nevyužije právo podle odstavce 1, nemůže se nepřiměřenosti protiplnění již dovolávat (odst. 2 cit. ustanovení).
Předpokladem vzniku obecné odpovědnosti za škodu podle §420 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále opět jen „obč. zák.“) je porušení právní povinnosti (protiprávní úkon), vznik škody a příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním škůdce a vznikem škody; zavinění se předpokládá. Způsobení škody je samostatným právním důvodem vzniku závazku, právní skutečností zakládající odpovědnostní právní vztah.
Pochybení znalce spočívající ve zpracování vadného znaleckého posudku zakládá – za předpokladu naplnění podmínek dle §420 odst. 1 obč. zák., tj. byl-li jeho obsah příčinou vzniku majetkové újmy – odpovědnostní vztah mezi znalcem a poškozeným (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2008, sp. zn. 25 Cdo 883/2006, uveřejněný pod č. 31/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 1. 11. 2007, sp. zn. I. ÚS 312/05, vyložil tzv. teorii adekvátnosti kauzálního nexu, na jejímž základě dovodil příčinnou souvislost mezi chybně vypracovaným znaleckým posudkem a škodou spočívající v tom, že při prodeji předmětu znaleckého posouzení byla v kupní smlouvě sjednána (a prodávajícímu zaplacena) cena nižší, než by byla řádně zjištěná. Nejvyšší soud ve shora citovaném rozsudku ze dne 30. 7. 2008, sp. zn. 25 Cdo 883/2006, dovodil, že vztah příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti na straně znalce a škodou je dán i tam, kde vadný znalecký posudek soudem ustanoveného znalce posloužil jako jeden z důkazů v soudním řízení, které vyústilo ve vydání soudního rozhodnutí, jímž bylo poškozené přiznáno nižší peněžité plnění, než by jí (při řádném znaleckém zhodnocení rozhodných skutečností) náleželo.
Obdobně lze dovodit – v případě vadnosti znaleckého posudku – vztah příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti na straně znalce a majetkovou újmou spočívající v přiznání nižšího protiplnění při nuceném výkupu akcií, než by mu náleželo v případě bezvadně vypracovaného znaleckého posudku. Tzv. teorie adekvátnosti kauzálního nexu nepochybně dopadá i na tento případ, neboť znalecké posouzení je pro stanovení výše protiplnění klíčové, když usnesení valné hromady rozhodující o výkupu účastnických cenných papírů (zde akcií) se nesmí v určení výše protiplnění odchylovat od znaleckého posudku (srov. §183j odst. 4 obch. zák.), resp. nesmí obsahovat nižší protiplnění, než vyplývá ze znaleckého posudku.
Nárok z odpovědnosti za škodu uplatněný proti znalci, byť se soud v řízení o náhradu škody musí otázkou výše protiplnění zabývat, nelze zaměňovat s právem na soudní přezkum přiměřenosti protiplnění ve smyslu ustanovení §183k odst. 1 obch. zák., pro jehož uplatnění zákon stanoví prekluzivní lhůtu. Jedná se o (odpovědnostní) nárok založený na odlišném skutkovém základě a uplatňovaný vůči jiné osobě. Nárok na soudní přezkum přiměřenosti protiplnění založený ustanovením §183k odst. 1 obch. zák. je právem menšinového akcionáře ve vztahu ke společnosti, potažmo hlavnímu akcionáři, zatímco nárok na náhradu škody zakládá (zaviněné) protiprávní jednání škůdce, v jehož důsledku vznikla poškozenému majetková újma. Prekluze nároku na soudní přezkum protiplnění sice vylučuje možnost dovolat se jeho nepřiměřenosti (§183k odst. 2 obch. zák.) vůči hlavnímu akcionáři, nemůže však vyloučit vznik nároku z odpovědnostního vztahu mezi odlišnými subjekty.
Názor odvolacího soudu, že §183k odst. 2 obch. zák. vylučuje po marném uplynutí prekluzivní lhůty podle odst. 1 tohoto ustanovení uplatnění práva z odpovědnosti za škodu vůči znalci, tedy není správný.
Jelikož se odvolací soud, veden nesprávným právním názorem, nezabýval otázkou naplnění předpokladů pro úspěšné uplatnění žalobního nároku, zejména pak žalovaným vznesenou námitkou promlčení, je jeho právní posouzení věci neúplné, tudíž nesprávné.
Nejvyšší soud proto napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta první o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud v dalším řízení závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. února 2014
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu