ECLI:CZ:NS:2011:25.CDO.2899.2009.1
sp. zn. 25 Cdo 2899/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyň a) B. J. a b) V. Č. , proti žalované Mgr. J. K. , zastoupené Mgr. Janem Farkačem, advokátem se sídlem v Brně, Štursova 34, o 415.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno - venkov pod sp. zn. 7 C 143/2006, o dovolání žalobkyň proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 3. 2009, č. j. 44 Co 76/2008 -58 , takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Brno - venkov rozsudkem ze dne 9. 10. 2006, č. j. 7 C 143/2006-18, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni a) částku 240.000,- Kč s příslušenstvím, žalobkyni b) částku 175.000,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyhověl tak žalobě na odškodnění újmy spočívající ve ztrátě osoby blízké. Dospěl k závěru, že žalobkyně jakožto pozůstalá matka a sestra nezl. M.y J., která dne 19. 11. 2002 zemřela při dopravní nehodě zaviněné žalovanou, mají nárok na odškodnění podle §420 odst. 1 obč. zák., a s poukazem na §442 odst. 1 obč. zák. stanovil náhradu nemajetkové újmy ve výši paušálních náhrad podle §444 odst. 3 obč. zák.
K odvolání žalované Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 23. 3. 2009, č. j. 44 Co 76/2008-58, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Za zjevně nesprávný označil postup soudu prvního stupně ve vztahu k ust. §442 odst. 1 obč. zák. Žalobkyně se domáhaly obecného odškodnění jich samých na skutkovém podkladě smrti jiné osoby, se kterou byly příbuzné, avšak v době, kdy nastaly rozhodné skutečnosti, zákon jim tyto nároky nepřiznával, a pro absenci práva objektivního jim subjektivní právo, jež uplatnily, nevzniklo. O možnosti přiznat neexistující právo příbuzných na jednorázové odškodnění nehovoří ani rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 16/04, na něž soud prvního stupně odkázal. Nelze proto žalobě vyhovět.
Proti rozsudku odvolacího soudu podaly žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozují z ust. 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a podávají je z důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítají, že ustanovení §442 odst. 1 obč. zák., jež aplikoval soud prvního stupně, je pouze uvozujícím ustanovením zákona, definující pojem škody jen nepřímo a náhradou skutečné škody se s odkazem na čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, resp. čl. 8 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech a základních svobodách, rozumí i peněžní kompenzace citové újmy utrpěné úmrtím osoby blízké, k němuž došlo v důsledku zaviněného protiprávního jednání fyzické nebo právnické osoby. Poukazují na to, že jim vznikla citová újma vyvolaná utrpením nad náhlým úmrtím dcery a sestry, jež způsobila žalovaná, a svůj nárok neopírají o ustanovení §444 odst. 3 obč. zák., neboť vždy argumentovaly zásahem do soukromého a rodinného života v příčinné souvislosti se smrtí své dcery a sestry. Věc měla být podle jejich názoru posouzena podle §427 obč. zák., které zakládá objektivní odpovědnost provozovatele vozidla, a nesprávným právním posouzením bylo porušeno jejich právo na spravedlivý soudní proces, kdy žaloba na náhradu za citovou újmu způsobenou zaviněním žalované byla zamítnuta a jim byla uložena náhrada nákladů soudního řízení. Navrhly, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobami oprávněnými - účastnicemi řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenými advokátem ve smyslu §241 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není důvodné. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 23. 3. 2009, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12. čl. II zákona č. 7/2009 Sb.).
Nesprávné právní posouzení věci, které je dovolatelkami odvolacímu soudu vytýkáno /tj. dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř./, může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav nesprávně aplikoval.
V dané věci je nesporné, že k úmrtí nezletilé dcery a sestry žalobkyň došlo 19. 11. 2002, tedy předtím, než občanský zákoník byl s účinností od 1. 5. 2004 novelizován zákonem č. 47/2004 Sb. a v rámci občanskoprávní odpovědnosti za škodu na zdraví bylo v §444 odst. 3 zakotveno právo příbuzných na jednorázové odškodnění pozůstalých za nemateriální újmu způsobenou úmrtím osoby blízké. Až do této doby nebylo přímé právo pozůstalých na odškodnění nemateriální újmy v případě úmrtí poškozeného následkem jednání škůdce či působení škodní události upraveno. Nárok osob v uvedeném ustanovení vzniká úmrtím osoby poškozeného a jestliže k tomu došlo v době před účinností nové právní úpravy, nemohl příbuzným poškozeného vzniknout nárok, který tehdejší právní řád neznal (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2009, sp. zn. 25 Cdo 4694/2007).
Vztah mezi předchozí a novou právní úpravou řeší přechodná ustanovení občanského zákoníku, stojící na zásadě tzv. nepravé zpětné působnosti (retroaktivity) právních norem. Protože pro ustanovení §444 odst. 3 obč. zák., které bylo do občanského zákoníku vloženo zákonem č. 47/2004 Sb., žádné přechodné ustanovení nestanoví jiný režim, platí obecná zásada nepravé zpětné působnosti i zde. To znamená, že jak vznik právního vztahu, tak jednotlivé nároky, pokud před účinností nového právního předpisu z tohoto vztahu vznikly, se posuzují podle dosavadního předpisu, zatímco novou právní úpravou se řídí nároky vzniklé v době účinnosti nového předpisu, a to i v případě, že samotný právní vztah, z něhož nárok vznikl, byl založen ještě za předchozí právní úpravy (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 27/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Podstatou dovolání je námitka, že skutkovým základem uplatněného nároku je zásah do jejich soukromého a rodinného života, tedy že se jedná o nárok na ochranu osobnosti. Vzhledem k obsahu žalobních tvrzení nelze této námitce nesprávného právního posouzení přisvědčit.
Ve sporném řízení, ovládaném dispoziční zásadou, platí, že soud je vázán žalobou. Nárok uplatněný žalobou je charakterizován vylíčením skutkových okolností, jimiž žalobce svůj nárok zdůvodňuje. Skutkovým základem vylíčeným v žalobě ve spojitosti se žalobním petitem je pak charakterizován a vymezen základ nároku uplatněného žalobou, který je předmětem řízení. Soud je vázán tzv. skutkem, jak byl vymezen žalobcem při plnění jeho povinnosti tvrzení. Pokud by žalobkyně požadovaly plnění na jiném skutkovém základě, než jak ho vylíčily v žalobě, musely by v průběhu řízení žalobu změnit. Bez změny žaloby soud nemůže přiznat plnění z jiného skutkového základu, než toho, který je žalobcem vymezen, neboť by tak rozhodl o jiném nároku, než jak jej žalobce učinil předmětem řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. 25 Cdo 2385/2006). Odvolací soud při právním posouzení základu uplatněného nároku důsledně vycházel ze žalobních tvrzení, jimiž byl požadavek na plnění odůvodněn, ostatně ani pro soud prvního stupně nebyla skutková tvrzení žalobkyň podkladem pro vymezení uplatněného nároku jako nároku na ochranu jejich osobnosti z důvodu narušení jejich všeobecných osobnostních práv ve smyslu §11 a násl. obč. zák., jak je nyní naznačováno v dovolání.
Z tohoto hlediska pak není podstatné, zda žalovaná je odpovědná za škodu způsobenou při dopravní nehodě podle §420 obč. zák. jako řidička vozu nebo podle §427 obč. zák. jako jeho provozovatelka.
Z uvedeného vyplývá, že dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. není naplněn. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyň podle §243b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. l, §151 odst. 1 věty první a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemají na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalované v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. října 2011
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu