ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.2987.2016.1
sp. zn. 25 Cdo 2987/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Ivany Tomkové ve věci žalobce J. K., IČO: 12640328, proti žalovanému V. H. , o 42 018,90 Kč, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 11 C 53/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 6. 2010, č. j. 15 Co 50/2010-163, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 9. 6. 2010, č. j. 15 Co 50/2010-163, potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 29. 10. 2009, č. j. 11 C 53/2006-135, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 42 018,90 Kč, a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, v němž navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) posoudil dovolání – v souladu s čl. II. bodem 7 zákona č. 404/2012 Sb. – podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „o. s. ř.“) a shledal, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení §237 o. s. ř.
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč a v obchodních věcech 100.000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Jelikož napadeným rozsudkem odvolacího soudu bylo rozhodnuto o peněžitém plnění ve výši 42 018,90 Kč, tedy o peněžitém plnění nepřevyšujícím zákonnou hranici 50.000 Kč, je přípustnost dovolání vyloučena [§237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.].
Vzhledem k tomu, že přípustnost dovolání žalobce je zákonem vyloučena, d ovolací soud se již nezabýval řešením otázky případného splnění dalších podmínek přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s ustanovením §237 odst. 3 o. s. ř. Přípustnost dovolání pak nemohla být založena ani nesprávným poučením odvolacího soudu o opravných prostředcích (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nepřípustné dovolání žalobce Nejvyšší soud podle §218 písm. c) ve spojení s §243b odst. 5 větou první o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalovanému náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti žalobci právo, v souvislosti s tímto řízením nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. srpna 2016
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu