ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.308.2016.1
sp. zn. 25 Cdo 308/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně A. P., zastoupené JUDr. Pavlem Škvrnou, advokátem se sídlem v Brně, Pellicova 20/2c, proti žalované České podnikatelské pojišťovně, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/23, IČO 63998530, o náhradu škody na zdraví ve výši 226.464 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 27 C 317/2014, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. října 2015, č. j. 39 Co 260/2015-81, takto:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. října 2015, č. j. 39 Co 260/2015-81, podané z důvodu nesprávného právního posouzení otázky promlčení nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, při jejímž řešení se odvolací soud měl odchýlit od ustálené rozhodovací praxe, není podle §237 o. s. ř. přípustné. Právní názor odvolacího soudu, že v dané věci není aplikovatelné rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2006, sp. zn. 25 Cdo 401/2005 (uveřejněné pod č. 36/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), podle něhož se občanskoprávní nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě podle §447 obč. zák. promlčuje jako celek, je správný právě proto, že rozlišuje mezi promlčením samotného nároku na náhradu podle §447 obč. zák. s ohledem na dobu jeho vzniku a uplatnění u soudu, a promlčením postupně vznikajících nároků na jednotlivá měsíční plnění v jeho rámci. V dané věci se totiž nejedná o základ nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po jeho vzniku, nýbrž o nárok na doplatek jednotlivých měsíčně se opětujících plnění, jež jsou pojistitelem poskytovaná ve formě důchodu. Vzhledem k tomu, že v předchozím řízení (ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 19 C 230/2010) bylo rozhodnuto o nároku žalobkyně na pojistné plnění z titulu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě za dobu od vzniku nároku v r. 2006 do r. 2009, není nyní řešena otázka promlčení nároku jako celku, nýbrž promlčení doplatku na jednotlivých opětujících se plněních.
Právní názor odvolacího soudu, že v dané věci je třeba promlčení posoudit podle obecné úpravy §110 odst. 3 obč. zák., je v souladu s judikaturou dovolacího soudu, podle níž promlčení postupně vznikajících nároků na jednotlivá měsíčně se opětující plnění v rámci nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti se s ohledem na §110 odst. 3 obč. zák. a na jejich splatnost řídí podle §101 obč. zák. (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 25 Cdo 4617/2014).
Jak vyplývá ze shora uvedeného, podmínky přípustnosti dovolání žalované podle §237 o. s. ř. nejsou splněny.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí o věci.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. března 2016
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu