ECLI:CZ:NS:2006:25.CDO.3147.2005.1
sp. zn. 25 Cdo 3147/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce M. G., zastoupeného advokátem, proti žalované Č. p., a. s., o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 12 C 191/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. července 2005, č. j. 20 Co 201/2005-42, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 1. 3. 2005, č. j. 12 C 191/2003-22, ve znění opravného usnesení ze dne 31. 3. 2005, č. j. 12 C 191/2003-27, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 23.370.000,- Kč, co do dále požadované částky 6.910.750,- Kč žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud vyšel ze zjištění, že při dopravní nehodě dne 20. 11. 2002 žalobce utrpěl rozsáhlá poranění, která zanechala na jeho zdraví trvalé následky, v jejichž důsledku je zcela vyřazen ze společenského, kulturního a rodinného života. Je trvale nepohyblivý, odkázán na lůžko a na trvalou péči jiné osoby, plně inkontinentní, nemůže mluvit ani číst. Bolestné bylo ohodnoceno 2.275 body a ztížení společenského uplatnění 23.775 body. Protože k úrazu žalobce došlo tak, že na přechodu pro chodce náhle vběhl do vozovky před přijíždějící vozidlo a spoluzavinil tak střet s osobním autem řízeným pojištěncem žalované, dospěl soud k závěru o jeho spoluodpovědnosti v rozsahu 20% podle §441 obč. zák. S odkazem na závažné a trvalé následky, jež úraz zanechal na zdraví žalobce v jeho věku 23 let, na začátku jeho profesního a společenského života, shledal soud podmínky pro zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění podle §7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb. a náhradu zvýšil na desetinásobek základního bodového ohodnocení. Vzal v úvahu již částečné plnění žalované a přihlédl ke spoluzavinění žalobce. Na bolestném a na náhradě za ztížení společenského uplatnění tak přiznal zbývající částku celkem 23.370.000,- Kč.
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 7. 2005, č. j. 20 Co 201/2005-42, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé ohledně částky 10.298.100,- Kč potvrdil, ohledně částky 8.510.100,- Kč jej změnil tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o spoluzavinění žalobce na jemu vzniklé škodě v rozsahu 20% a o splnění podmínek pro mimořádné zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění podle ust. §7 odst. 3 vyhl. č. 440/2001 Sb. Vytkl však soudu prvního stupně, že nedostatečně zvážil navrhované zvýšení odškodnění z hlediska reparace poškozeného zdravotního stavu žalobce ve vztahu k současným ekonomickým relacím a jejich předpokládanému vývoji a že jím přiznaná částka přesahuje i uvažované zvýšení na desetinásobek základního počtu bodů. Dospěl k závěru, že je nutné vzít v úvahu samotnou vysokou výši základní náhrady, kdy právě závažný zdravotní stav žalobce je promítnut do základního bodového ohodnocení. Další zvýšení této náhrady pak spolu se základní výší odškodnění má představovat dostatečnou kompenzaci zdravotního poškození žalobce na dobu jeho dalšího života a z těchto hledisek se jeví přiměřenou újmě žalobce částka, odpovídající celkem sedminásobku základní náhrady, což při stávajících ekonomických relacích i s přihlédnutím ke stoupající inflaci je částka odpovídající závažnému zdravotnímu poškození žalobce.
Proti výroku tohoto rozsudku, jímž byl změněn rozsudek prvního stupně, podal žalobce dovolání z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítá, že odvolací soud rozhodl nesprávně o tom, jaký násobek základního bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění přiznat podle ust. §7 odst. 3 vyhl. č. 440/2001 Sb. Tato vyhláška hodnotí 1 bod podstatně vyšší částkou než vyhláška předchozí a z toho je zřejmé, že zákonodárce měl na mysli podstatné zvýšení náhrad poškozeným. Dovozuje, že na danou věc je třeba nahlížet i z pohledu částky, na kterou jsou vozidla pojištěny z odpovědnosti z provozu, a u běžného druhu pojištění je vozidlo, které dopravní nehodu způsobilo, pojištěno na částku, která je minimálně dvojnásobně vyšší, než dovolatelem požadovaná částka. Protože si prakticky nelze představit rozsáhlejší poškození, než v souzené věci, kdy následky úrazu zcela vyřazují dovolatele ze všech sfér života, je nepohyblivý, upoután na lůžko a musí být o něj pečováno i při základních osobních potřebách, má zato, že mu má být přiznána celá navrhovaná částka, zejména s ohledem na to, že úraz utrpěl ve 23 letech. V tomto směru poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 847/2004. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, a že je proti výroku rozsudku soudu ve věci samé, jímž byl rozsudek prvního stupně změněn, přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s .ř., dospěl po přezkoumání věci v tomto rozsahu podle §242 o. s. ř. k závěru, že dovolání není důvodné.
Nesprávné posouzení věci podle §241a odst. 1 písm. b) o. s. ř. může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
Při škodě na zdraví se bolesti poškozeného a ztížení jeho společenského uplatnění odškodňují jednorázově (§444 obč. zák.). Ve zvlášť výjimečných případech hodných mimořádného zřetele může soud výši odškodnění za ztížení společenského uplatnění zvýšit podle ust. §7 odst. 3 vyhl. č. 440/2001 Sb.
Použití vyhlášky č. 440/2001 Sb. v daném případě na odškodnění ztížení společenského uplatnění žalobce je správné, ostatně v tomto směru dovolatel námitky nevznáší. Jeho výhrady směřují k tomu, že odvolacím soudem přiznaná výše odškodnění je nepřiměřeně nízká s ohledem na trvalé následky úrazu pro další život dovolatele a vzhledem k částkám, na něž jsou vozidla běžně pojištěna.
Především je třeba říci, že úvaha soudu o zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění zásadně vychází ze srovnání aktivit a způsobu života poškozeného před poškozením zdraví se stavem, který u něj nastal v důsledku poškození. Skutková zjištění o tom, nakolik jsou v důsledku škody na zdraví omezeny či zcela ztraceny předchozí možnosti poškozeného k uplatnění v životě a ve společnosti, jsou podkladem pro stanovení dalšího zvýšení odškodnění nad základní výměru.
Odvolací soud o výměře, v jaké je odpovídající další zvýšení náhrady podle §7 odst. 3 vyhl. č. 440/2001 Sb., rozhodl na základě zjištěného skutkového stavu věci, jehož součástí je i zjištění rozsahu postižení a jeho následků, na něž je v dovolání poukazováno. Shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že jde o tak zvlášť výjimečný případ, kdy základní odškodnění za ztížení společenského uplatnění nevyjadřuje následky, které jsou pro žalobce do budoucna v důsledku poškození trvale omezeny či ztraceny a které ho ve věku, kdy utrpěl úraz, vyřadily z možnosti společenského uplatnění téměř ve všech sférách života.
Po právní stránce pak posuzoval uplatněný nárok z hledisek shora uvedených a jeho úvaha o zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění respektuje i zásadu přiměřenosti. Jestliže odvolací soud rozhodl na základě zjištěných skutkových okolností konkrétního případu – a po snížení náhrady o 20% spoluzavinění poškozeného – za přiměřenou výši odškodnění tohoto nároku žalobce považoval – vedle částky již žalobci poskytnuté - částku přes 14 milionů Kč, nejde o úvahu nesprávnou či nepodloženou.
Namítá-li dovolatel, že odvolací soud nezahrnul do rámce svých úvah porovnání výše odškodnění s částkou, na níž jsou pojištěna vozidla, jde o úvahu nesprávnou. Pro výši nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění není rozhodující částka, na níž jsou ze zákona či havarijně pojištěna vozidla, nýbrž rozhodující je porovnání úrovně kulturních, sportovních či jiných aktivit poškozeného v době před vznikem škody s jeho možnostmi v době po zranění. Právní předpis nepředepisuje určitý počet násobků základního ohodnocení, nýbrž je přenecháno soudu, aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaké zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění je v konkrétním případě „přiměřené“. Soud proto - při zachování zásady přiměřenosti - není vázán ani rozhodnutím soudů v jiných případech a pokud dovolatel poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 25 Cdo 847/2004, nelze přehlédnout, že byl vydán za situace, kdy hodnota 1 bodu činila 30,- Kč, zatímco nyní činí 120,- Kč, a že jím bylo zrušeno rozhodnutí, jímž byla nesprávně přiznána náhrada ve výši desetinásobku základního ohodnocení.
Z výše uvedeného vyplývá, že odvolacímu soudu nelze vytýkat nesprávný právní názor při aplikaci §7 odst. 3 vyhl. č. 440/2001 Sb. Protože rozsudek odvolacího soudu je z hlediska námitek uplatněných v dovolání správný, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení právo na náhradu nákladů a žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. prosince 2006
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu