ECLI:CZ:NS:2008:25.CDO.315.2008.1
sp. zn. 25 Cdo 315/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobce J. K., zastoupeného advokátem, proti žalované Č. p. a.s., zastoupené advokátem, o 877.950,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 19 C 82/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 2. 10. 2007, č.j. 35 Co 1394/2006-172, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 2. 10. 2007, č.j. 35 Co 1394/2006-172, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal na žalované vyplacení pojistného plnění z důvodu odcizení pojištěného vozidla.
Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 16. 12. 2005, č.j. 19 C 82/2003-104, žalobu zamítl a zavázal žalobce k náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobce dne 28. 5. 2001 zakoupil v N. značně poškozený osobní automobil zn. AUDI, dovezl jej do Č. r. a zde jej svépomocí opravil. Dne 11. 10. 2001 uzavřel s žalovanou pojistnou smlouvu, jejímž obsahem bylo pojištění uvedeného vozidla mimo jiné pro případ jeho odcizení. Pojistná částka činila 975 000,- Kč a spoluúčast pojistníka byla sjednána ve výši 10 % této částky. Podle potvrzení o prohlídce vozidla uskutečněné bezprostředně před uzavřením pojistné smlouvy mělo vozidlo prasklé čelní sklo a poškozenou vnitřní část čalounění v místě hlavového airbagu řidiče; jinak bylo bez viditelného poškození. V dotazníku pojistitele, který je nedílnou součástí pojistné smlouvy, žalobce neuvedl, že by vozidlo bylo poškozeno. Ze znaleckého posudku pojišťovny A. C. V. A. (dále jen „p. A.“) ze dne 23. 4. 2001 vyplynulo, že k tomuto dni hodnota vozu činila 15 000,- DEM a že náklady, které by si vyžádala oprava škod, by činily 68 543,- DEM; proto byla škoda na vozidle ohodnocena jako „totální škoda“. Dne 6. 2. 2002 žalobce žalované oznámil, že mu vozidlo bylo odcizeno. Dne 7. 11. 2002 žalovaná od předmětné pojistné smlouvy odstoupila s odůvodněním, že žalobce při sjednávání smlouvy nepravdivě odpověděl na její písemné dotazy ohledně poškození vozidla, ačkoli již v době jeho dovozu z N. mu bylo známo poškození včetně jeho rozsahu, a rovněž že žalobce uvedl nepravdivý údaj o počtu najetých kilometrů. Na základě těchto zjištění okresní soud dospěl k závěru, že žalobce tím, že v písemném dotazníku žalované neuvedl, že vozidlo bylo poškozeno, porušil povinnost vyplývající z ustanovení §793 odst. 1 občanského zákoníku, ve znění do 31. 12. 2004 (dále jen „obč. zák.“), a to pravdivě a úplně odpovědět na všechny písemné dotazy pojistitele. Tuto skutečnost žalovaná zjistila na konci srpna 2002, kdy jí byl žalobcem předložen znalecký posudek p. A., a proto dne 7. 11. 2002 od pojistné smlouvy platně odstoupila.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 2. 10. 2007, č.j. 35 Co 1394/2006-172, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Po zopakování listinných důkazů odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaná odstoupila od pojistné smlouvy neplatně (§39 obč. zák.), neboť tak učinila až po odcizení pojištěného vozidla, tedy po zániku pojistného vztahu. Z obsahu výpovědi žalobce o provedených opravách vozidla odvolací soud vyvodil, že žalobce musel být seznámen s rozsahem jeho poškození. Přesto do protokolu o prohlídce vozidla byly zaznamenány pouze dvě jeho nepodstatné závady a v písemném dotazníku žalobce neuvedl žádné závady. Jelikož za správnost obsahu tohoto dotazníku odpovídá žalobce, který jej jako součást pojistné smlouvy podepsal, odvolací soud pokládal za nerozhodnou chybu úřednice, která dotazník vyplňovala, týkající se údaje o nepodstatné škodě na vozidle. Odvolací soud proto uzavřel, že žalobce vědomě neúplně a nepravdivě odpověděl na písemné dotazy žalované, a tudíž byly splněny veškeré předpoklady stanovené §802 odst. 2 obč. zák. pro odmítnutí pojistného plnění žalovanou.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které považuje za přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) a odůvodňuje je tím, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatel spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v jeho rozporu s judikaturou i hmotným právem. Odvolací soud nesprávně považoval odstoupení žalované od pojistné smlouvy podle §801 odst. 1 obč. zák. za jiný právní úkon – za odmítnutí pojistitele plnit z pojistné smlouvy. Žalovaná však ve lhůtě tří let od pojistné události neodmítla z této pojistné smlouvy plnit v souladu s ustanovením §801 odst. 2 obč. zák., a proto je její právo tento úkon učinit promlčeno, což ostatně žalobce v průběhu řízení neúspěšně namítal. Dovolatel dále soudům obou stupňů vytýká, že nevzaly v úvahu všechny provedené důkazy a tyto důkazy nehodnotily ve vzájemných souvislostech. Předně z provedených důkazů podle žalobce vyplývá, že v době sjednávání pojistné smlouvy nevěděl a ani nemohl vědět, že vozidlo bylo v N. „ohodnoceno jako totální škoda“, jelikož dokumenty, z nichž byla tato skutečnost zjištěna, žalobce získal od p. A. až v srpnu 2002. Přestože si žádný z vyslechnutých svědků nevzpomněl, jestli s ním žalobce hovořil o tom, že vozidlo bylo havarované, soudy dospěly ke zjištění, že žalobce tuto skutečnost žalované zatajil. Soudy obou stupňů zcela pominuly některé provedené důkazy, např. výsledky interního šetření žalované, případně důkazy obsažené v trestním spisu, z nichž vyplývá, že žalovaná o poškození vozidla věděla, nebo znalecký posudek, podle něhož hodnota vozidla po provedených opravách byla vyšší, než z které žalovaná vycházela při sjednávání pojistné smlouvy. Dovolatel považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné, neboť odvolací soud neobjasnil rozpory mezi jednotlivými provedenými důkazy, nezdůvodnil, proč nepřihlížel k těm důkazům, které nepodporují jeho závěry, a tyto důkazy zcela pominul. Proto dovolatel navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí i jemu předcházející rozhodnutí prvostupňové, věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení a zavázal žalovanou k náhradě nákladů řízení.
Žalovaná se ve svém vyjádření ztotožňuje s právním posouzením věci odvolacím soudem a odmítá názor dovolatele, že soud zaměnil jeden právní úkon za jiný, který vůbec nebyl učiněn. Vyvrací jednotlivé dovolací námitky zpochybňující soudem zjištěný skutkový stav, resp. hodnocení provedených důkazů, a na podporu své argumentace poukazuje na závěry šetření orgánů činných v trestním řízení, které bylo vedeno proti žalobci.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), řádně zastoupeným advokátem ve smyslu §241 odst. 1 a 4 o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a je rovněž důvodné.
Podle §793 odst. 1 věty první občanského zákoníku ve znění do 31. 12. 2004 (dále opět jen „obč. zák.“) kdo s pojistitelem uzavírá pojistnou smlouvu, je povinen odpovědět pravdivě a úplně na všechny písemné dotazy pojistitele, týkající se sjednávaného pojištění.
Podle §802 odst. 2 obč. zák. dozví-li se pojistitel až po pojistné události, že její příčinou je skutečnost, kterou pro vědomě nepravdivé nebo neúplné odpovědi nemohl zjistit při sjednávání pojištění a která pro uzavření pojistné smlouvy byla podstatná, je oprávněn plnění z pojistné smlouvy odmítnout; odmítnutím plnění pojištění zanikne.
Citované ustanovení §802 odst. 2 obč. zák. obsahuje speciální úpravu pro konkrétní případ porušení povinnosti stanovené pojistníkovi §793 obč. zák., kdy příčinou vzniku pojistné události je zatajená skutečnost, kterou se, pro toto vědomé nesplnění oznamovací povinnosti, pojistitel při sjednávání pojistné smlouvy nedověděl, a tedy ji nezjistil. Současně musí být splněna podmínka, že tato zatajená skutečnost byla pro uzavření pojistné smlouvy podstatná (srov. Jehlička, O., Švestka, J., Škárová, M. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 9. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 1198).
V posuzované věci odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalobce při sjednávání pojistné smlouvy se žalovanou neodpověděl pravdivě a úplně na dotazy pojistitele (které byly nedílnou součástí pojistné smlouvy), neboť vědomě zamlčel, že předmětné vozidlo bylo „totálně poškozeno“; o tom se žalovaná dozvěděla až po pojistné události v srpnu 2002. Uzavřel, že žalovaná odstoupila od pojistné smlouvy neplatně, neboť tak učinila až po zániku pojistného vztahu. Přesto odvolací soud nárok žalobce neshledal důvodným, když vyvodil, že byly splněny předpoklady pro odmítnutí plnění žalovanou. Ustanovení §802 odst. 2 obč. zák. však pro odmítnutí plnění pojistitelem vyžaduje nejen vědomé porušení povinnosti vyplývající z ustanovení §793 odst. 1 obč. zák. pojistníkem, nýbrž i to, aby takto pojistiteli zatajená skutečnost byla příčinou vzniku pojistné události. Jelikož odvolací soud se nezabýval vztahem příčinné souvislosti mezi zatajením skutečnosti, že vozidlo bylo havarované, a vznikem pojistné události, řešil otázku naplnění předpokladů pro odmítnutí plnění pojistitelem v rozporu s hmotným právem.
Dovolací soud tak dospěl k závěru, že jde o rozhodnutí po právní stránce zásadně významné, proti němuž je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., a že dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. byl uplatněn opodstatněně.
Za této situace se již nezabýval dovolacími námitkami podřaditelnými dovolacím důvodům podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., resp. §241a odst. 3 o.s.ř., které – je-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. – jsou buďto zcela bez významu (srov. rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1994, pod č. 8) nebo – protože dovolání bylo shledáno důvodným – nemohou ovlivnit výsledek dovolacího řízení.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud podle §243b odst. 2 věty za středníkem a odst. 3 věty první o.s.ř. rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího odvolací soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. října 2008
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu